Tichá dohoda - návrat ztracených synů a dcery

Po osmi letech se na scénu vrátila populární pražská skupina Tichá dohoda, aby si připomněla čtvrtstoletí od svého vzniku. V Česku 90. let svou tvorbou spoluutvářela povědomí o tom, co je to kvalitní a vkusný melodický rock s přiměřeným nádechem popu, a z jejího odkazu dodnes nepřímo těží řada později úspěšných interpretů.

Dvěma stěžejními postavami Tiché dohody byli a jsou zpěvačka Blanka Šrůmová a kytarista Daniel Šustr. A protože Šustr je nadmíru zajímavý a uznávaný muzikant (jeho dnešním hlavním působištěm je skupina 2Wings), Muzikus se rozhodl nakouknout mj. i pod pokličku toho, jak se vyvíjel jeho vztah ke kytarám, aparátu nebo studiovému natáčení.

Začátky s Jolanou a Vermonou...

Volným předchůdcem Tiché dohody byla skupina První liga, existující od roku 1984. Nebyla to sice první kapela, kde Dan Šustr působil, avšak tady poprvé začal realizovat vlastní skladby. Ostatně písně Tobě se to nelíbí nebo Přátelé známé později od Dohody pocházely už z repertoáru První ligy. „Ale tím, že jsme hráli ve třech a já zpíval, lze tuhle kapelu považovat spíš za předchůdce dnešních 2Wings,“ říká Šustr. A s úsměvem loví z paměti, jaké muzikantské vybavení tenkrát používal. „Můj první zesilovač byl Vermona, vyráběl se v tehdejší NDR. Byl opravdu strašnej... ale hrál, měl pružinovej reverb, a dokonce tam bylo i tremolo, co dělalo nějaké efekty. A moje první elektrická kytara? Jolana Diamant, na kterou jsem si vydělal tím, že jsem o prázdninách chodil mýt nádobí. Pak jsem si k ní pořídil třícívkovej snímač Mighty Mite, kterej jsem koupil od Michala Pavlíčka - měl ho ve svém SG v dobách prvního Pražského výběru. Dneska tu jeho kytaru má Robert Kodym.“ Šustr zmiňuje, že v té době byla ve zdejších končinách hodně oblíbená cenově relativně dostupná kytara Squier. „To byl poměrně kvalitní nástroj. Já si koupil Squiera Stratocastera jako svoji druhou kytaru, ale až v roce 1990.“

Nicméně nepředbíhejme. Protože Vermona opravdu nebylo zrovna nejúžasnější kytarové kombo, za nějaký čas koupil od Michala Šenbauera (Žentour a později České srdce) aparát Solton, který, věřte nevěřte, používá na koncertech dodnes. „A dodnes je na jeho koženkovém futrálu zelenej nápis Žentour!“ směje se Šustr. „Nevím, jestli byl výjimečnej, nebo se to stalo tím, že jsem na něj hrál opravdu hodně, ale podařilo se mi na něm vycizelovat nějakej svůj zvuk a naprosto mi vyhovuje. Nahrávám na něj i ve studiu, ale jako doplnění už tam dnes podle potřeby soundu používám i Marshall, Fender nebo Messa Boogie.“

Cesta k Tiché dohodě vedla přes Dr Maxe

Díky První lize si Šustra všimla už rozjetá skupina Dr Max, v roce 1985 se stal jejím členem a hned v roce následujícím, v němž oslavil své teprve dvacáté narozeniny, měl nadějný muzikant na svém kontě první LP desku právě s Dr Maxem: kultovní album Vaše tělo... uletělo. „Šlo to všechno strašně rychle... Ale na druhou stranu za tím byla tvrdá práce. Pamatuju se, jak jsem přišel po prázdninách do školy, všichni spolužáci byli opálení a jenom já byl sněhově bílej, protože jsem denně šest až osm hodin cvičil na kytaru.“ Na Dr Maxe Šustr rád vzpomíná. „Byla to pro mě obrovská škola, první profesionální zkušenosti. Ale po natočení první desky jsem si uvědomil, že cokoliv tam já autorsky udělám, bude podepsáno Dr Max, a že vždycky budu ,jen‛ členem kapely, která není moje. Hlavně proto jsem z ní odešel.“

Jak už bylo řečeno, s Dr Maxem Šustr zažil kromě jiného první natáčení v profi studiu. A práce v něm pochopitelně, probíhaly dočista jinak než dnes. „Neexistovala ještě digitální studia, nedalo se editovat v počítači, triggerovat atd. Točilo se téměř vše naživo, používaly se maximálně sekvencery nebo automatickej bubeník. Ale střihy se samozřejmě dělaly...“ Nejzásadnější však bylo, že v rámci tohoto nahrávání se Šustr seznámil se zvukařem Petrem Kocfeldou, s nímž pak Tichá dohoda v jeho studiu Audio-Kokpit spolupracovala až do roku 1994.

A jsme u Tiché dohody. Ta vznikla v roce 1986 a o rok později natočila - na dva kazetové magnetofony ve zkušebně - kazetové demo Zlatý grál. První TD fungovala se dvěma kytarami: jako hlavní - sólový - kytarista zde hrál Honza Hájek, později člen Jižního pólu, a Šustr zde byl především zpěvákem. Kazeta obsahovala mj. i písně Přátelé (ano, tu, co pocházela ještě z časů První ligy) a Milion tajemství - obě pak obsahovalo první album Tiché dohody Chci přežít. To už však v kapele bylo všechno jinak.

Rock, pop, unplugged i elektronika

Původní Tichá dohoda se totiž rozešla a po nějaké době se Dan Šustr seznámil se zpěvačkou Blankou Šrůmovou, což se ukázalo být osudovým momentem. První singl Nač tě mám / Hombre natočila obnovená Tichá dohoda v roce 1989 ještě jako studiový projekt - duo s hostující rytmikou Gumou Kulhánkem a Davidem Kollerem. Teprve po jeho vydání začala opět fungovat jako regulérní skupina.

Zajímavostí u dlouhohrající prvotiny Chci přežít je, že nevyšla na vinylu, ale na u nás teprve se rozjíždějícím CD, což byl značně odvážný krok. Následovala patrně nejúspěšnější deska Underpop, znamenitý akustický záznam Unpluggag a naopak zatraceně rockově nabroušené eponymní album, ale pozoruhodný vývoj souboru neustával. Na příští desce La Decadance - natáčela se už bez Petra Kocfeldy, ve studiu Vintage a poprvé na dvoupalcový pás - se promítlo, že i Šustr podlehl okouzlení experimentální elektronickou hudbou. Začal tenkrát pracovat s počítačem (Atari) a samplerem... Naplno se to projevilo na ryze elektronickém albu Psychoerotic Cabaret projektu Blanka & The Shroom Party, které vyšlo s dvouletým zpožděním až v roce 1997.

Deska Válcovna vkusu s.r.o. (1998) byla zvláštní tím, že z poloviny obsahovala klasicky rockové věci a z poloviny hodně experimentální záležitosti. Další nahrávky však už bohužel nevznikly. Tichá dohoda sice úspěšně koncertovala až do roku 2003, ale protože vydávající firma tlačila Blanku Šrůmovou do sólové dráhy a o desky TD neměla zájem, de facto zapříčinila to, že kapela svoji činnost přerušila a obnovila ji až letos. Blanka Šrůmová si postavila vlastní doprovodnou skupinu a Dan Šustr se po několikaleté odmlce začal věnovat nové formaci 2Wings, s níž se opět vrátil i ke zpívání a kde kromě něj najdete rytmickou sekci poslední - a nyní znovu aktuální - sestavy TD, tj. baskytaristu Michala Šeráka a bubeníka Vendyho Švába.

Kytarový tradicionalista

Analogové nahrávky mají podle Šustra větší dynamiku a optimální studio by pro něj byla kombinace dvoupalcového pásu v kombinaci s digitálem, ale pochvaluje si spolupráci s plně digitálním studiem 3bees, kde natáčejí 2Wings. („Je to hlavně o lidech a jejich schopnostech...“) A když se vrátíme ke kytarám, Šustr si jich postupně pořídil celou řadu a prodal pouze jedinou, Fenixe Telecastera, čehož dodnes lituje. Svůj nástrojový arzenál rozšiřoval ne proto, aby konkuroval známému sběrateli kytar Robertu Kodymovi (což Dan jednou z legrace prohlásil), ale zpočátku to mělo ryze praktické důvody. „Na kytaru hraju hodně razantně, a i když se říká, že silný éčko nepraská, mně se jich podaří několik za rok přervat. O jiných strunách ani nemluvě: když hraju ,poctivě‛, prasknou mi dvě až tři za koncert. Proto v době, kdy jsem ještě neměl kytarového technika, musel jsem mít na pódiu v záloze další nástroje. No a postupně ve mně vznikla přirozená touha zkoušet další nástroje, protože každej má svoji duši, jinej zvuk a jinej tvar... Nicméně jsem tradicionalista a kytary pro mě končí zhruba rokem 1979. Nemyslím rok výroby, ale model. Nejradši mám pololubovky. Dnes mám kytar patnáct, ale mým hlavním koncertním nástrojem je už léta Gibson Les Paul Standard a doplňuju to Gibsonem SG nebo Epiphonem Riviera. A nepoužívám žádnej multiefekt, ale klasickej pedalboard s dřevními krabičkami, kterej jsem si koupil už v 80. letech.“