Jen málokterý nástroj dějin populární hudby má tak netradiční konstrukci jako Theremin. Hraje se na něj bez jediného dotyku a vzezřením zdaleka nepřipomíná nic ze sortimentu obchodu s hudebninami. Pro někoho je skříň s dvěma ocelovými smyčkami věcí zcela neznámou, pro řadu lidí se naopak stala takřka kultem.
Vznik Thereminu se datuje téměř na počátek minulého století. Roku 1920 jej představil na moskevském eletkrotechnickém kongresu ruský fyzik a violoncellista Lev Termen (později Leon Theremin). Několik roků poté šířil slávu svého bezdotykového jednohlasného nástroje v renomovaných sálech po celém světě. Bylo by asi nespravedlivé pasovat Termenův vynález, uveřejnil ho pod názvem Aetherophon, do role prvního elektronického nástroje vůbec. Již v roce 1897 si nechal patentovat Kanaďan Cahill své Telharmonium vážící zhruba 200 tun při rozloze 18 m2. Forestovo Audion Piano vzniklo již za první světové války. Theremin se však od všech jemu podobných experimentů liší tím, že utvořil slepou vývojovou větev a v takřka nezměněné podobě se užívá dodnes.
Jak se tedy na Theremin hraje? Základem nástroje je hlavní anténa a dvojice generátorů. Jeden z nich je naladěn na konstantní ultrazvukový tón (170 kHz), druhý má frekvenční radius mezi 168 kHz a 170 kHz. Hráč přiblížením ruky k anténě usměrňuje elektrické pole kapacitou vlastního těla a způsobuje rozladění druhého oscilátoru. Výsledkem je slyšitelný rozdílový tón. Theremin tak dosahuje rozsahu E2 až c5. Pozdější modely byly vybaveny i druhou anténou, kterou se dala ovládat hlasitost. Zvuk Thereminu má sinusový charakter, pro hrubé přiblížení se používá srovnání se zvukem houslí. Hra na nástroj vyžaduje velkou píli a talent, zejména kvůli obtížné intonaci.
Výrobu Thereminu na posledních čtyřicet let převzala pod svá křídla firma Roberta Mooga. Dnešní modely jsou již nezřídka vybavovány MIDI rozhraním a mohou využívat všech jeho možností. Instrument se v průběhu let dočkal několika zajímavých úprav a variací (kupříkladu model pro tanečníky zabudovaný pod podlahou), samotný princip ovládání však zůstal až dodneška nezměněn.
To, že Theremin není pouhým bezcenným výstřelkem hudební historie, dokazuje jeho poměrně rozšířené využití napříč všemi žánry (viz tabulka). Slávu si získala zejména skladba Good Vibrations od Beach Boys, ale podezřelý vlnivý zvuk uslyšíte i v rockové klasice Whole Lotta Love od Led Zeppelin. V Čechách se instrument uplatnil v symfoniích Bohuslava Martinů a v rukách Jiřího Kabeše (Plastic People). Kult skříně se dvěma anténami se zrcadlí i nových médiích, téměř vše o Thereminu včetně anekdot a veselých historek naleznete na www.theremin world.com. (dp)
Kde můžete slyšet Theremin
Alice Cooper (The Eyes of Alice Cooper, 2003), Beach Boys (Good Vibrations, 1966), Bonzo Dog Band, Captain Beefheart (Safe as a Milk, 1967), Jean Michel Jarre (Oxygen 7-13), Led Zeppelin (Whole Lotta Love, 1969), Marillion (Afraid of Sunlight, 1996), Bohuslav Martinů (Fantazie pro Theremin), Phish (live), Plastic People of the Universe, Pink Floyd (Meddle, 1971 - Echoes), Uriah Heep (Magician's birthday, 1972 - Sweet Lorraine),
Leon Termen
(* 1896 v Petrohradu - 1993)
Ruský fyzik a violoncellista. Před vynálezem Thereminu působil jako vedoucí petrohradských výzkuných laboratoří. Po emigraci do USA řídí vlastní výzkumný ústav (podílí se i na výzkumu barevného televizního signálu). Roku 1938 byl unesen agenty NKVD zpět do Ruska a strávil čas v sibiřských pracovních lágrech. Posléze se podílel na utajovaných státních výzkumech (vynález odposlouchávací techniky). V poválečné době je nucen přehodnotit svůj vztah k elektronické hudbě. Je mu dokonce připisován výrok: "... elektřina by se měla šetřit k popravě vlastizrádců..." Roku 1991 opět navštívil USA a o dva roky později umírá v úctyhodných devadesáti sedmi letech. V roce 1995 vznikl jako pocta velkému vynálezci životopisný film Theremin: An Electronic Odyssey.
