Už nějaký čas mne zastavovali na ulici známí s dotazem, zda jsem už poznal „toho nového kytaráře“, který v Ostravě působí. Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Přesto jsem se jednoho dne odhodlal a navštívil dílnu, kde Stanislav Jurča působí. Po několika okamžicích, kdy jsem okukoval rozpracované nástroje a prohodili jsme několik vět, jsem nabyl přesvědčení, že Ostrava konečně získala kytaráře, jakého si zaslouží. Když mne toto přesvědčení neopouštělo ani po několika dalších návštěvách, zrodila se myšlenka seznámit i vás s tímto výrobcem precizně zpracovaných kytar a skromným a vstřícným člověkem.
Stáňo, pověz mi, co vede člověka k tomu, aby se pustil do výroby nástrojů? Co bylo tím prvotním impulzem, jak vypadaly tvé začátky?
Častá otázka, na kterou už po pravdě nedokážu přesně odpovědět. Se stavbou kytar jsem začal zhruba před patnácti lety, ale dnes už těžko říct proč. První nástroje byly samozřejmě elektrické. Pamatuji si na úplně prvního telecastera, u kterého jsem nasekal tolik konstrukčních chyb, že jsem raději začal znovu. Následovaly straty, les pauly, průběžné krky i basy a nekonečné shánění informací. Postupně jsem si ověřoval, že postavit kvalitní elektrický nástroj není nic složitého - veškeré tajemství je v kvalitě použitého dřeva a v jeho kombinaci. Pokud takový nástroj osadíte kvalitním hardwarem, máte na devadesát pět procent vyhráno - samozřejmě pokud pracujete čistě a přesně.
Poté přišly na řadu akustiky, kde je tomu už jinak - postavit mistrovský kus vám nezaručí jen špičkové dříví, ale především cit a praxe - každý přířez musíte dobře odhadnout a správně natloušťkovat, nažebrovat...
Existuje něco, co tvé nástroje specifikuje, něco co si opravdu hlídáš?
Není možné stavět nástroj a opomenout jakékoli detaily, nic na kytaře není bezdůvodně, každé části je třeba věnovat patřičnou pozornost. Časově nejnáročnější bude u elektrických nástrojů práce na krku, u jazzových kytar ladění desek.
Pokud bych chtěl, aby mé nástroje něco specifikovalo, pak je to právě péče o detail, kvalita materiálů, a především dobrý zvuk. Za dobrý nástroj považuji takový, který hráči perfektně sedí a zvukově ho dokáže inspirovat.
Mojí osobní úchylkou je dřevo, pověz mi něco o svých oblíbených materiálech. Získáváš je z tuzemských nebo zahraničních zdrojů? Jaký je tvůj pohled na umělé a přirozené sušení dřeva?
Moje nejoblíbenější dřevo je javor z Bosny. Důležitá je ovšem správná kombinace, například pro straty a telata je to korpus z bahenního jasanu s celojavorovým krkem. Pokud budu stavět les paul, bude to mahagon s poctivým plátem javoru a nejlépe ebenový hmatník. Z tuzemských dřevin je použitelný šumavský javor a smrk - kvalitní přířezy jsou bohužel špatně dostupné, na korpusy elektrických kytar je možné použít českou olši. Dobré zkušenosti mám také s javorem z Tater. Ze zahraničních dřevin nejčastěji pracuji s mahagonem, kanadským jasanem a javorem, alpským smrkem, palisandrem. Při výběru dřeva je nutné hlídat průběh let a měrnou hmotnost. Dávám samozřejmě přednost přirozenému sušení dřeva - u akustických nástrojů je to nutnost. Sušit se ale vždy musí podle předepsaných podmínek, ať už přirozeně nebo uměle, což hodně výrobců podceňuje. Ovšem to, že je kus dřeva starý sto let, neznamená, že bude dobře hrát, vždy rozhoduje kvalita dřeva, až potom stáří.
Máš tendence k osobnímu pojetí nástrojů a necháváš průchod vlastní invenci, nebo se spíše kloníš k názoru, že vše podstatné ve světě kytar bylo již definováno, a uplatňuješ koncepci nejslavnějších modelů? Experimentuješ s materiály?
Vyzkoušel jsem řadu experimentů, ale vždy jsem se pokorně vrátil ke klasice, jsem čím dál více konzervativní. Nerad se nechávám přemlouvat k nějakým extravagantnostem. Navíc jsem odpůrce FloydRosu. Mám rád jednoduché, účelné věci. Nevymýšlím vymyšlené, je to zbytečná ztráta času.
Jaké povrchovky na svých nástrojích používáš?
Lakování je kapitola sama o sobě. U elektrických kytar jsem došel zpět k nitru - je to pro tón nejmenší zlo, zvuk je přirozenější. Nitro navíc dovolí dřevu přirozeně dozrávat. Pokud člověk nespěchá, dobře se s ním pracuje. U celomasivních jazzových kytar si lak vařím sám - jde v podstatě o houslařský lak s čistě přírodních surovin, lakování je zdlouhavé a pracné, ale zvuku to pomůže. Takový celomasiv je pak choulostivější na výkyvy teploty a zacházení, ale pěknou ženskou si taky musíš více hlídat.
Fascinuje mne, že se pouštíš do výroby lubových nástrojů, myslím si že tohle je meta, přes kterou se mnoho lidí nedostane, a hodně to o tvých schopnostech prozradí, taková zkouška ohněm. Jak moc se to liší od výroby solid body nástrojů, nezavání tohle už spíše houslařinou?
Pokud vedle sebe postavím celomasivní jazzovku a klasický telecaster, můžu srovnávat jejich kouzlo, ale ne náročnost výroby. U lubovky se víko ručně dlabe s přesností na desetinu milimetru, vedle přesnosti a obrovské trpělivosti potřebuješ i cit pro materiál, který získáš jedině vlastní praxí. Houslařině se to skutečně podobá, a to nejen způsobem zpracování a používanými materiály - javor, smrk a eben. Dobrý nástroj se musí stavět i srdcem...
Máš raději, když zákazník má přesnou představu o tom, co chce, nebo když to nechává z větší části na tobě?
Ideální stav samozřejmě je, pokud zákazník přijde s představou, která se líbí i mně. Ale přece jen jde o zakázkovou výrobu, a tak se snažím nabídnout všechny výhody, které k tomu patří. Pokud má zákazník speciální požadavky, snažím se je vždy splnit - tedy pokud by nenarušily konstrukci nástroje a neprojevily by se negativně na zvuku. Velkou práci si dávám s krkem, který i několikrát dodatečně upravuji, aby opravdu padl hráči do ruky.
Jaké nástroje vyrábíš nejčastěji, jak vypadá typický průběh zakázky?
Nejvíce zakázek stále dostávám na elektrické kytary, především klasické straty a telata nebo průběžné krky. V menší míře jsou to pak jazzovky, které jsou dnes méně používané. Bohužel jen málo lidí dokáže opravdu ocenit jejich přirozený, vyrovnaný zvuk. Doba výroby včetně lakování je u elektrik přibližně tři měsíce, u akustik maximálně půl roku. Typický telecaster ze skutečně špičkového dřeva s originálním hardwarem dnes díky nízkému dolaru vychází zhruba na dvacet tisíc. U lubovek je důležitý výběr kvalitního materiálu a podle toho vypadá cena, jazzovka z pěkného bosenského javoru a alpského smrku se dá postavit bratru za pětatřicet tisíc. Samozřejmě nabízím i levnější překližkové lubovky, kopie gibsonů, které nemají takový problém se zpětnou vazbou, a jsou proto často na pódiu vhodnější, ale zvukově se celomasivům nevyrovnají. V blízké době se také chystám na akustiky podle Maccaferriho.
Děláš i opravy a servis ostatních nástrojů?
Samozřejmě, sice to ubírá čas na výrobu, ale člověku se občas dostane do rukou zajímavý nástroj a má možnost se něčemu přiučit, navíc si kvalitním servisem dělám reklamu a dostávám se do širšího povědomí.
A co hardware? Máš nějaké oblíbené značky?
Dobré zkušenosti mám z hardwarem Gotoh - výborný v poměru cena/kvalita. Nebráním se samozřejmě ani ostatním ověřeným značkám - Shaller, Sperzel, Groover. Snažím se vyhýbat výrobkům z Číny, přestože šly v posledních letech kvalitou nahoru, je to pořád hnůj. Ze snímačů doporučuji humbuckery Gibson a Duncan, singly Fender, Fralin nebo Nordstrand. Důležité taky je, jak si kytara rozumí s aparátem, universální řešení jako obvykle neexistuje, ale to už je na každém hráči...
Jaké jsou tvé plány a vize do budoucna?
Dál dělat to, co mě baví. Rozšířit dílnu, ale zůstat u zakázkové malovýroby pro konkrétní lidi. Více se věnovat výrobě jazzovek. Zasadit strom, postavit dům a občas vyrobit rozumný nástroj.
