Hudební nástroje lze vybírat podle několika hledisek, z nichž nejdůležitější je zvuk. Ten lze hodnotit pomocí několika kritérií, a jedním z nich je u strunných nástrojů sustain. Stručně se dá říci, že jde o délku doznívání konkrétního tónu...
V podstatě v každé odborné recenzi strunného nástroje je jedním z hodnotících kritérií i sustain. Na druhé straně, ne každý kytarista musí brát tuto vlastnost nástroje jako prioritní. Samozřejmě čím je sustain delší, tím více je ceněn. Fyzicky je délka znějícího tónu dána rozkmitáním struny, kmitání struny však pomalu ustává, a přitom slábne i signál. Existuje mnoho teorií o tom, co má na sustain nástroje největší vliv, a jak ho případně prodloužit. Sledováním všech těchto teorií by se dalo dojít k tomu, že na sustain má vliv téměř každá část kytary. Většina teorií se shoduje v tom, že podstatná pro dlouhý sustain je především konstrukce kytary (nejlépe průchozí krk), uchycení strun (nejlépe skrze tělo), materiál krku, struny a tak dále. Těmito věcmi je dán přirozený sustain nástroje, a je zřejmé, že jeho prodloužení nebude stát nikomu za to, aby si kytaru upravil tak, že třeba provrtá tělo a struny skrze něj provlékne. Řešení je tedy nutné hledat jinde.
Podle jedné teorie má na sustain vliv hmotnost hlavice kytary. V jednom diskusním fóru jsem si přečetl vyprávění kytaristy, který se po výměně ladících kolíků na hlavici za těžší nestačil divit, jak se sustain nástroje prodloužil. Této teorii věří i firma Groove Tubes, jež vyrábí zařízení Fatfinger - jedná se v podstatě o kus kovového odlitku, který se jako svěrka přichytí k hlavici. Otázkou je pak ale stabilita kytary...
Pak je zde několik elektronických metod, jak sustain prodloužit. Jsou rozlišovány dva způsoby. Skutečný (real) a nepravý (fake) sustain (terminologie v těchto případech ovšem není nijak zvlášť sjednocená). Jejich specifikace je jednoduchá. Nepravý sustain je aplikace nějakého efektu na signál při cestě z kytary do aparátu, skutečným sustainem je pak pojmenována varianta, kdy jsou struny kytary vystaveny přímému vlivu hlasité hudby linoucí se z reproduktorů. Podmínkou je to, že v tu chvíli musí produkovat reproduktor stejné frekvence jako jsou hrány na kytaře.
Pokud se zastavíme u první varianty, můžeme hned zmínit kompresory (příp. sustainery). Ty se starají o to, aby měl kytarový signál stále stejnou úroveň, dokud opravdu neustane kmitání strun. Jejich funkce je podobná tomu, jako kdyby při slábnutí signálu z kytary někdo plynule zvyšoval hlasitost aparátu. Podobně pracují různé distortion efekty, které navíc zvuk zkreslují. Ještě jednodušeji si dovedou poradit digitální multiefekty, které prostě začnou na kytaristův podnět generovat určitý signál (mnohdy bývají pojmenovány jako feedbackery).
Druhá varianta (kterou u nás narozdíl od Maniac Music spíše pojmenováváme zpětnou vazbou než sustainem) je přirozenější a zajímavější, žádných doplňujících efektů není potřeba, ovšem kontrola takto generovaných tónů je prakticky nemožná, a navíc se v rozdílných akustických prostorech chová vždy odlišně.
Proto firma Maniac Music vyvinula zařízení Sustainiac, u kterého chtěla sloučit výhody obou způsobů - tedy dobrý zvuk a snadné ovládání. K tomuto účelu vyvinula dokonce dvě zařízení nazvaná magnetický a akustický sustainer. Společné mají to, že vytvářejí zpětnovazební sustain tím způsobem, že pracují se signálem ze snímače, ten zesilují a posílají do cívky, která následně rozkmitává struny.
Magnetický sustainer
Jedná se v podstatě o cívku, která svou konstrukcí připomíná snímač, a proto bývá někdy za snímač zaměňována. Díky malým rozměrům ji lze pohodlně namontovat téměř do všech kytar namísto původního snímače. Cívka vytváří pulsující magnetickou energii a tím dochází ke kmitání strun a následnému prodloužení sustainu. Blízkost cívky vzhledem ke snímačům by však mohla působit problémy, proto se umísťuje na pozici u krku. Pokud je cívka aktivována, pracuje pouze kobylkový snímač. V praxi to znamená, že při montáži musí dojít k zásahu do celé elektroniky (zapojení snímačů, přepínač). Sustainer také potřebuje ke své funkci napájení. Používá se 9V baterie schovaná v dutině pro elektroniku, podobně jako u aktivních zapojení. Magnetický sustainer může pracovat ve dvou režimech: Fundamental a Harmonic. Fundamental se lépe hodí k pomalé hře tónů nebo akordů nebo při sjezdech, Harmonic vynikne při sólech, např. při rychlých stupnicích. Vlastnosti obou způsobů jsou zkombinovány v módu Mix. Aby toho nebylo málo, vyrábí se magnetický sustainer ve dvou provedeních: Stealth a Stealth Plus. Verze označená jako Plus funguje jako aktivní snímač, pokud není cívka ve funkci sustaineru. Poslední zmínka se týká montáže. Sustainery mají velikost singl snímače, proto je při montáži stačí zaměnit. Pro pozici na místo humbuckeru si lze vybrat sustainer, který obsahuje atrapu druhé cívky, nebo sustainer připravený pro montáž ještě dalšího snímače (singlu nebo minihumbuckeru).
Akustický sustainer
Na rozdíl od prvního typu dochází u akustického sustaineru ještě k jedné konverzi energie navíc. Při konverzi elektrické energie na magnetickou vznikají synchronní akustické vibrace. Technicky je signál z kytary vyveden do externího zařízení, kde se zpracovává a zesiluje, poté je veden zpět, tentokráte do cívky umístěné na hlavici kytary, a přenos energie na struny je zprostředkován přes krk. Z externího zařízení musí samozřejmě vést ještě jeden kabel do zesilovače. Výhodou tohoto řešení je možnost využít jakéhokoli stávajícího snímače nebo jejich kombinací a přirozenější zvuk než u magnetického sustaineru. Nevýhodou je kabeláž limitující kytaristu v pohybu a nutnost montáže sustaineru na hlavici.
Jiné způsoby
Podobně funguje i sustainer od firmy Fernandez. Dalším zajímavým zařízením je E-bow (elektrický smyčec). Krabička, která se bere do ruky místo trsátka, je napájena baterií a produkuje magnetické vlny. Při přiložení ke strunám dochází k rozechvění strun a výsledek zní opravdu zajímavě. Aby však byl výsledek opravdu obdivuhodný, je třeba tvrdého tréninku pro zvládnutí tohoto přístrojku.
