V Praze už není tolik míst, co se dají lehce splést třeba s příjemnou jihočeskou vískou. Ale jsou. Pořád. Když jsem poprvé v životě sjížděl Bohnickým údolím dolů k Vltavě, ten pocit tam byl. Vždycky jsem měl za to, že nahrávací studio není jen barák s hromadou těch technických záležitostí, ale že i okolí se do atmosféry nahrávacího procesu musí nějak promítnout.
„No to byl asi ten důvod, proč tady táta dům koupil,“ vysvětluje syn Michala Bohumela, Leoš. „Tehdy v devadesátým čtvrtým to bylo o hodně menší, ale místo garáže hned udělal zkušebnu a pak studio. V roce 2002 přišly povodně, to pak dokoupil i sousední pozemek a rozšířil to tady.“
Já tvýho tátu pamatuju jako kytaristu z Vitacitu, pak hrál s Petrem Čermákem a potom mi nějak zmizel...
Nojo, to zmizel do Německa, a až po návratu si právě zařídil zkušebnu se studiem čistě jen pro sebe jako koníčka.
Ale pro veřejnost studio bylo otevřeno až nedávno...
To je pravda, to není dlouho, tak dva roky.
A to už do rozhovoru vstupuje Slávek Šámal, kytarista a místní zvukový mistr, jenž se na výsledné podobě Studia Troja podílel.
Ono je to tak trochu pořád ve vývoji, tady se třeba dodělávalo zázemí na kafe pro muzikanty, tady regulérní koupelna a tak. Kdysi, když to bylo menší, tady byl jeden známej americkej producent a říkal, že by to tady, kde to původně končilo, ještě dostavěl. Což se stalo a tohle je pak výsledná podoba, kdy v podstatě pojetí toho nahrávacího prostoru bylo převzato z jednoho kalifornskýho studia. Včetně řešení dřevěnýho obložení, stropních basovejch pastí a tak.
Zvukově i vizuálně to působí hodně příjemně...
Tak oni to kluci dělali všechno dost důsledně, špatný věci tady nenajdeš. Aby se ti dobře nahrávalo, musíš mít příjemný podmínky, a i ty jako muzikant příjemný poslech. Třeba na monitory tady jsou Aviomy, je tu po studiu pět externích jednotek, kde si při nahrávání může každej namíchat ideální poslech jen pro sebe. Já jsem tedy zvyklý, že jim monitory nastavuju na RME, aby se věnovali jen té své muzice, ale v případě potřeby si mohou míchat i oni ty svoje zvuky do hlavy.
A teď už jsme v režii, ten pult je...
To je Amek, krásný kus nábytku, ten Michal někdy v roce dva tisíce tři nebo čtyři koupil v Anglii z MTV. Obrovská výhoda tohoto studia je v hybridním systému a taky v tom, že všeho je hodně. Můžeš tak míchat na velkým analogovým stole, ale můžeš míchat jen v digitálu, ale pokud věříš na sumační pulty, můžeš použít sumační SSL..., co chceš.
A záznam?
To je podobný, můžeš jet standardně do digitálu přes převodník SSL a karty RME, ale také do analogu, máme dvoupalcovou čtyřiadvacítku Soundcraft 760, je to synchronizovatelné s Cubasem. Samozřejmě důležité je to, přes co mikrofony jdou, takže tady najdeš širokou plejádu výborných předzesilovačů: Neve, API, dvě velké Aurory GTP8, přes které jdou nejčastěji bicí, a jsou tu taky variace na pre-ampy Neve nebo Pendulum Audio, které zase nejčastěji jdou na kytary, v podstatě každej z nich je v nahrávacím světě pojmem. Je jich tady hodně. Nechodíme rovnou do audio karet, vždy ty mikrofony jdou do vhodného pre-ampu, který se také podílí svojí specifickou barvou. Posloucháme přes B & W Matrixy a „malý“ poslechy máme Dynaudio BM15, na ty se mi míchá dobře, a ještě to nově doplňujeme klasickými starými Yamahami NS-10. Ono ale všechno chce svoje. Když jsem se tady objevil poprvé, tak jsem hned musel řešit řadu malých drobností, třeba divné rušení ve zvuku, což byla specialitka převodníku SSL, řešil jsem stabilitu audia v PC, kdy ti síťová karta lupe do audia, a přitom to vypadá, že se ti sype synchronizac Word Clock, a podobný věci, ale tohle jsem celkem za ty roky, co se pohybuju po studiích, zvyklý řešit, takže teď už jsem s parametry plně spokojen.
Čím jste výjimeční? Máte něco speciálního, co se jinde jen tak nevidí?
Tak máme asi ne moc běžný mikrofony, ze kterejch bych zmínil třeba Vox-O-Rama V-47.Ten chlapík, Andreas Grosser, co ho vyvíjel, vycházel z legendárního lampovýho Neumanna U-47 a jeho dílů a podle názorů ze světa ho i vylepšil, ovšem astronomická cena tomu bohužel odpovídá. Hraje naprosto úžasně a nahrávat dobrého zpěváka přes takovýto mikrofon a Neve je prostě zážitek. Máme i řadu dalších méně běžných, třeba pár mikrofonů LeWilson, to je páskovej ribbon, který mám rád i na vintage kytarové zvuky, to je kompletně ruční práce Marka Wilsona a i přes vysokou cenu je vevnitř vidět, že to fakt dělá kusově, ale zvuk je naprosto špičkový. Z páskových máme třeba ještě pár Cole Stereo Ribbon a třeba neběžný Leipzig, AEA Pasadena, Black Hole atd. Teď jsem třeba potřeboval natočit kromě hlavního vokalisty do nahrávky i jeho kolegu nezpěváka, tam jsem vyzkoušel hromadu mikrofonů, a pořád ten hlas nezněl v nahrávce dobře, až jsem z těch Vox-O-Ram přes různé Neumanny nakonec spadnul až k Beyeru, který dáváme obyčejně na kotel, a najednou i tenhle hlas zněl tak, jak měl.
Ta hromada mikrofonů je prostě příjemná. Opravdovou lahůdkou jsou naše masteringový analogový mašiny, kde vedle Manley Massive Passive a třeba lampovýho Avalonu máme Shadow Hills Mastering Compressor, který jsou v republice, pokud vím, jen dva. To je úžasná mašina, za vstupním trafem jsou vlastně dva kompresory, první je optoelektrický, druhý je tranzistorový ve třídě A a za tím ještě jsou výstupní transformátory s odlišnou charakteristikou, takže se dá i charakter zvuku celého kompresoru měnit od čistého přes trochu zabarvený až po hodně špinavý. Tenhle masteringový rack je zapojen do druhé karty RME přes převodník Antelope Eclipse a můžeš si ho tak zařadit třeba do masteringového řetězce ve WaveLabu, který tady pro mastering máme.
Moc pěkný. A koho jste tady točili?
Zatím si tak osaháváme trh, ale album tu už natočil třeba Miro Šmajda a singl třeba Lucka Bílá. Jinak děláme běžný hudební zakázky, teď zrovna dodělávám metalový Abax. Je příjemné, že když máš takové možnosti v mikrofonech a pre-ampech, tak skoro už nic nepotřebuješ. Ten zvuk třeba na kytarách z několika mikrofonů je už bez korekcí v podstatě připravený. Strašně se mi tím vybavením zpříjemňuje život. Když to blbě nabereš, plug-iny už to nedoženeš. Takže třeba teď ten Dual Rectifier dostal tři mikrofony, dva přes Pendulum, jeden lampový přes Neve, a každý se na zvuku hezky podílí. Je tam i jedna SM57, ale až s ostatními mikrofony je to takové kompletní. Je jasné, že to žere stopy, ale proč se starat, když to ty počítače stíhají? Kapela má jednu kytaru, a i když to nejsou složité aranže, zabere díky většímu množství mikrofonů a zdvojování nakonec 24 stop. Rád si hraju s pozicemi mikrofonů, je potřeba to mít fázově v pořádku, ale třeba na starší styly hodně přidávám ty páskové mikrofony, často ve zvláštních pozicích, třeba při snímání otevřených reprobeden se s tím dá krásně experimentovat. Když jsem tady nahrával kytaru dle zvuku starých ZZ Top nebo prvních AC/DC, tak právě těmito kombinacemi jsem se zvuku přiblížil. Tedy když nepočítám to, že jsem kvůli AC/DC musel přitáhnout jednoho starého Marshalla, aby i ten aparát hrál staře a nebyl to hi-gain aparát pro nějaký metal. V tom míchání mikrofonů a předzesilovačů je krása, zvuk se klube jak kuře z vajíčka na svět.
Můžou se u vás kapely ubytovat?
Jasně, to ale musíme ven a po schodech nad studio. Tam je bar s bazénem a s terasou s výhledem na Vltavu, tam to uklidňuje, a hned vedle jsou pokoje asi pro osm lidí. Jsi tady v zimě, to není zrovna nejlepší na otestování grilu na terase, ale přijeď na jaře a zkusíme něco upéct. Je tady pohoda a klídek, akorát manželky a přítelkyně asi nebudou moc rády, že kapele se nějak prodlužuje natáčení, naštěstí je to za zdí, takže neuvidí, že se to prodlužuje grilovací pohodou na terase nad studiem. Pohoda je ale zásadní, už jsem v jednom studiu točil kapelu, kde to skutečně bylo jen vteřiny od rozbití huby kytaristovi, tak jsem fungoval kromě zvuku i jako hasič vášní. Tady kapela může poslat problémového jedince rychle k vodě, má to do ní jen pár metrů, a určitě ve Vltavě rychle vychladne.
Vypadá to, že jste důkladně připravení na všechny možné situace. Jak se to odráží na ceně?
Hele, my se maximálně snažíme každýmu vyjít vstříc, strašně záleží na konkrétním projektu, my do toho navíc často vstupujem’ jakousi předprodukcí, kdy se točí takový pilotní nahrávky, podle kterých se pak dělá finální záznam na čisto. Ale fakt jsme začali fungovat pro veřejnost teprve nedávno a zatím se rozhlížíme, tedy doufáme, že když se budou muzikanti rozhlížet, že už nás uvidí. Dlouho to bylo dokonale utajený, teď jsem spustil webové stránky, a tak se k nám mohou podívat i z počítače.
Výhled je tu ve všech směrech fakt docela luxusní, tak přeju, ať se vám daří. A děkuju za rozhovor.
www:
