Steve Morse - rozhovor

Poprvé se do Čech přijel představit projekt Joe Satrianiho, G3. Tentokrát jeho složení sestávalo z Joea, Steva Vaie a Steva Morse. Oba posledně jmenovaní se tu se svými kapelami představili poprvé a rozhodně bylo na co koukat a hlavně co poslouchat. Se Stevem Morsem jsme si navíc domluvili i interview a v den koncertu jsme si povídali v restauraci hotelu Hilton.

Jak si užíváte tohle turné se Stevem a Joem?

Je to úžasné. Je to jako bych se vrátil zpátky na vysokou školu. Spousty se toho naučím a je to pro mě každodenní výzva. Pro muzikanta jsou výzvy důležité. Být s těmito kytaristy, kteří mají velice dobře vyvinutou sólovou hru, to je jako... jak už jsem řekl, jako bych se vrátil zpátky do školy. (smích)

Kolik času máte na svůj set?

Každý má na tomto turné stejnou dobu na své vystoupení. Byl jsem překvapen, jak jsme si v tomhle ohledu rovni. Každý má k dispozici čtyřicet pět minut a na konci koncertu hrajeme zhruba půl hodiny dohromady. Myslím, že je to dobrý přístup, protože se publikum tak rychle neunaví. Navíc Joe a Steve mají ve svém setu balady, které dovolují si vydechnout. Já tam mám zase klasickou skladbu, koncipovanou jako kytarový duet, a další volnější pasáže. Není to tedy jen o hromadě tónů.

Jaké skladby hrajete během svého setu? Jen ze své sólové kariéry, nebo i něco od Dixie Dregs?

Během turné to měníme. Stále ještě hledáme ideální playlist. Myslím, že dnes to bude jedna věc od Dregs, pár věcí ze Stressfest a pár z posledního alba Outstanding in Their Field.

Měníte si během turné pořadí, ve kterém hrajete, nebo je to každý den to samé?

Je to pokaždé totéž. Začínám já, pak přijde Steve, po něm Joe a nakonec všichni dohromady.

V současné době natáčíte s Deep Purple nové album. V jakém je to stádiu?

Momentálně jsme v Nashvillu a máme napsáno zhruba o šest písniček víc, než potřebujeme. Už jsou natočené bicí, jsou natočené všechny moje kytary kromě jedné instrumentální pasáže. Myslím, že jsou hotové baskytary a v tuhle chvíli by měly být hotové i klávesy. Takže zbývají jen zpěvy a pak vybrat, které písničky použijeme na desku.

Jak se bude deska jmenovat?

Zatím mezi námi jenom kolují e-maily s nápady na název. Takže v tuhle chvíli opravdu nevím, jak se bude deska jmenovat. Každou chvíli si někdo dělá srandu ohledně názvu. Někdo napíše „Oh!“ a druhý na to odpoví: „To je dobrý název.“ (smích) V tuhle chvíli máme opravdu dlouhý seznam potenciálních názvů a zatím prostě nevíme. U Deep Purple je to většinou tak, že název alba je spíš vtípek, kterému rozumějí jen členové kapely, než aby to bylo něco, co by mělo prodávat desku.

Desku vám produkuje Bob Ezrin, jak se s ním pracuje?

Je to jako bych se vrátil zpátky do školy. (smích) Nechci se dotknout jiných producentů, protože jsem pracoval s mnoha skvělými producenty, ale Bob je nejinteligentnější člověk, kterého jsem v hudebních studiích kdy potkal. On ty věci opravdu zná a všechno slyší. Já jsem třeba nahrával sólo a on za mnou přišel a říká: „Steve, proč ve třetí frázi hraješ tuhle notu, když by tam měla být jiná?“ A já nevěděl. Prostě jsem jen něco hrál a on slyšel, že tam byla nějaká nota špatně.

Jaká ta deska vlastně bude? Budou to klasičtí Deep Purple, nebo bude něco jinak?

Řekl bych, že obojí. Bob nám hodně radí, jak to udělat. O některých věcech říká, že mu to jako Deep Purple nezní, a u některých zase že ano. Ale některé z těch, co neznějí jako Deep Purple, i přesto chce použít, aby deska zněla zajímavě. Bob je schopen pohlížet na věc s větším odstupem, zatímco my skládáme materiál na desku. Už jsme dokonce byli ve studiu a natáčeli, když za námi přišel, že bychom měli složit ještě nějakou další písničku s jednoduchým rockovým beatem. Proto jsme na ní zapracovali a složili ji.

Víte, každý má jiný názor na to, jak by měli Deep Purple znít. Každý fanoušek vám řekne úplně něco jiného. Je velice těžké zavděčit se každému. Nicméně si myslím, že tohle bude jedno z našich nejlepších alb. A určitě s tou nejlepší produkcí. Od chvíle, kdy jsme se vydali do studia, jsme všichni nadšení tím, jak to vypadá. Všechno zní také nesmírně živě, protože téměř nepřehráváme. Každý nástroj je tam jen jednou. Žádné nánosy mnoha kytar a syntezátorů nebo 55 000 sborů, když to bude zpívat jediný zpěvák. Všechno zní velice jednoduše.

Jak jste vlastně skládali? Účastnil se tohoto procesu i Bob Ezrin?

Měli jsme tři session, kde jsme skládali materiál, než se k nám připojil Bob. První z nich byla zhruba před rokem, pak před pár měsíci a pak vlastně nástup do studia k natáčení, kde se k nám přidal Bob a začaly se dít všechny ty divné změny. (smích) Do všeho nám začal mluvit, ale ukazuje se, že je to jen pro dobro věci.

Jsme ve skvělé formě a máme víc věcí, než potřebujeme. Ani nevím, co s těmi písničkami bude. Záleží asi na tom, jak dlouhé se rozhodneme udělat album. Teď jde dělat alba stejně dlouhá, jako byla dvojalba v šedesátých a sedmdesátých letech.

Jak to vypadá s vaším bočním projektem Flying Colors? Co plánujete dál?

Teď se chystáme na turné. Máme jeden koncert v Los Angeles, jeden v New Yorku a pak jedeme do Evropy.

Asi nebudete hrát i u nás, co?

To vůbec nevím, nemám před sebou plán turné. Myslím, že jedeme i do východní Evropy, ale nevím to jistě. Možná to bude s někým jiným. Je to pro mě hodně matoucí. Teď mám G3, pak Flying Colors, pak zase G3 a pak Deep Purple. (smích)

Kde jste našli Casey McPhersona (zpěvák Flying Colors, pozn. autora)? Ten člověk má neuvěřitelný hlas...

Casey je opravdu úžasný, má velice citlivý hlas. Není to žádný pozér, je to skutečně velký zpěvák. A našli jsme ho díky Miku Portnoyovi, protože ten zná každého. V rockovém světě zná každý Mika Portnoye a nějakým způsobem se s ním setkal.

Když jsme hledali zpěváka, měli jsme možnost slyšet několik adeptů, kteří byli pěvecky skvělí. Myslím tím, že měli úžasnou techniku zpěvu. Já ale chtěl, abychom vzali někoho, kdo bude skvělý skladatel a bude k písničkám přistupovat z tohoto hlediska.

A i když měl Casey už úspěchy na VH1 a MTV se svými dvěma kapelami, a navíc je i mladší než my, chtěl se dostat i do muziky, kterou děláme my, a spojit ji s tou, kterou dělá on. A to mi přišlo opravdu důležité. Líbilo se mi to spojení naší hudby s hlasem, který v sobě nemá žádnou přetvářku.

Již dlouhou dobu hrajete na kytary Music Man. Proč?

Pro mě to všechno začíná u firmy. Znal jsem je a věřil jsem jim. A když mi nabídli vlastní kytaru, domluvili jsme se, že na tom budeme pracovat tak dlouho, dokud nebudou všichni spokojeni. A všechny signature, které pro mě vyrobí, najdete i na regálech v obchodech.

Moje zapojení totiž ne každému dává smysl. Potenciometry neukazují na snímače, kam by podle logiky měly. Říkal jsem firmě, že bychom to mohli zjednodušit pro ostatní hráče, nebo to alespoň uspořádat logičtěji. Ve firmě mi ale řekli, že chtějí přesně to, co budu mít já, abych kdykoliv mohl přijít do obchodu a vzít si kytaru a měl tam svoje zapojení.

A já to i dělám. Občas potřebuji kytaru během turné s Deep Purple. Nebo dělám kytarové workshopy v obchodech. Lidé, kteří se přijdou podívat, si občas nějakou kytaru koupí a pak mi ji dají, abych na ni zahrál. Tím se vlastně přesvědčí, že tam mám svoje zapojení a vědí, že je to kytara vyrobená pro mě, a ne jen nějaká čínská kopie. I když ty kytary, které používám já, jsou o něco starší, protože já hraju pořád na číslo jedna. (smích)

A pak jsme vyrobili ještě jeden model Y2D, který je o něco jednodušší a je vhodnější pro Deep Purple. Originální Steve Morse Signature model je něco jako švýcarský armádní nůž. Můžu s ním dělat spoustu různých věcí. Pravděpodobně dostanete lepší „strat zvuk“ ze Stratocasteru, lepší „tele zvuk“ z Telecasteru, Les Paul zvuk z Les Paulu. Na své kytaře ale mohu přepínat z jednoho zvuku na druhý uprostřed sóla, což také dělám. A mohu získat spoustu různých barev tónu čistě jen ze svojí kytary. A o tom je celá kytara. Je i velmi lehká a snadno se na ni hraje. Je vyvážená, takže můžu jen sedět a cvičit. Je i ergonomicky upravená, takže vás nikde netlačí ani nepíchá. Vykrojení na těle je právě tak akorát. Má kratší hlavu, což oceníte v letadle, protože mi dovolí vzít si kytaru jako příruční zavazadlo.

Stejně jako je švýcarský armádní nůž velice praktický a já si ho beru všude sebou, stejně tak moje kytara, kterou si také berou všude sebou.

Podobně to máte i s aparáty Engl. Tam máte také svůj signature...

K tomu jsem se dostal náhodou. Když jsem začínal u Deep Purple, často jsem měnil aparát. Pak mi jednou můj německý technik řekl, že bych měl vyzkoušet i aparáty Engl. Vyzkoušel jsem je a docela se mi zamlouvaly, i když ne úplně všechno bylo podle mého gusta. Za rok a půl jsme se ale domluvili s jejich vrchním konstruktérem, že mi udělá aparát na míru. V jednu chvíli mi přinesl zesilovač, kde se daly měnit vlastnosti za pochodu, a řekl mi, abych si tam udělal svoje nastavení. Kde bude hlasitost, jak bude vypadat nastavení basů a středů, kde bude boost a podobně. Čím víc jsem si s tím hrál, tím víc mě to bavilo a líbilo se mi to. Když jsem pak výsledný aparát vyzkoušel i se svojí kapelou, zjistil jsem, že má úžasný čistý kanál, díky kterému mohu hrát přes tento aparát i na klasickou kytaru. Normálně jsem na ni používal klávesové aparáty.

Tenhle aparát mě fakt těší, ale nejenom mě. Všichni zvukaři si ho pochvalují a stejně tak mám pozitivní reakce, když natáčíme. Lidem se líbí zvuk kytary. A oceňují hodně čistotu tónu. Ten je zároveň tlustý, ale velice čitelný.

Jaké používáte efekty? A měníte je v závislosti na hudbě, kterou hrajete?

Vždycky používám tři efekty. Je to ladička, v současné době je to TC Electronic PolyTune. Pak je to delay. Dřív jsem používal rackové delaye, ale TC Electronic mi nabídli, že mi vyrobí podle mých požadavků delay a reverb. Takže mám dlouhý delay a krátký delay. Všechno nastavení děláte přes program, který se jmenuje TonePrint. Ten si stáhnete do telefonu, připojíte kytaru k telefonu a můžete nastavovat. Je to šílený, ale je to tak. Můžete si stáhnout i konkrétně moje nastavení Steve Morse TonePrint.

Mám dlouhý delay, což je lehká modulace a ne příliš vysoká věrnost, ale ani zahuhlaný zvuk. Nezní to tedy úplně dokonale, lehce je to zkreslené, ale má lehkou, moc hezkou modulaci. Tenhle delay navíc ženu ještě přes pedál Ernie Ball Volume. Krátký delay zní skoro jako chorus. TC má na spodním panelu spínač, kterým můžete úplně vymazat suchý signál. Ta funkce se jmenuje Kill-Dry. Navíc má true bypass. Tyhle dvě vlastnosti mě hodně baví. Signál z tohoto delaye posílám do druhého aparátu.

A poslední efekt, který používám, když hraju country, je kompresor Keeley. Dělají dva typy a já mám oba.

Když hraju se svým triem, používám ještě reverb od TC, který mám kvůli klasické kytaře. A používám ho občas i na některé country věci.