Steve Lukather - Mistr sazeč - exkluzivní rozhovor

Devatenáctého března (psáno pro časopis Muzikus 7/2009, pozn. red.) jsme měli tu čest setkat se v Lucerna Music baru s Mistrem elektrické kytary Steve Lukatherem, jedním z pilířů rockové muziky vůbec. Spolu s bratry Porcarovými vytvořil legendu Toto, vydal desítky alb, spolupráce se jmény jako Deep Purple nebo Jeff Beck hovoří sama za sebe. Kdo očekával, že uvidí skutečně dokonalou muziku, nemýlil se. Mistr to tam sázel skutečně moc hezky.

Koncert

Koncert se odehrával v rámci turné Ever Changing Times. Muzikanti hráli, až na pár vyjímek, výhradně kousky z téhle povedené desky. Steve Lukather si při sólech tradičně pomáhal vyplazeným jazykem, během uvádění mezi písničkami si nervozně pobrnkával na ztlumenou kytaru a z levé kapsy mu visel nezbytný řetízek.

Asi je zbytečné psát, že kapela hrála skvěle a že vše šlapalo, jak mělo. Nicméně začátek koncertu byl bez kontaktu, chyběla tomu jiskra, radost, uvolněnost. Mistr působil v zákulisí značně unaveným dojmem, na pódiu se mu to dařilo jen částečně skrýt profesionálním přístupem. Naštěstí stačily tři čtyři písně a ledy se prolomily. Takže kousek How many Zeros už řvala narvaná Lucerna i s řádně rozjetými muzikanty.

Hudebníci si házeli sóla, mazlili se s muzikou a skutečně si to užívali. Což zní až neskutečně s ohledem na jejich nabitou šňůru. Asi si prostě jenom hráli...

Eric Valentine byl maximálně dynamický, ale přitom citlivý bubeník. Došlo i na jeho číslo „běh za bicí soupravou“, kdy horní část těla napodobuje běh a nohy makají na soupravě. Kytara Ricka Zahariadese byla zatlačena do pozadí, trochu „doplácel“ na samotného Mistra. Jeho hra byla promyšlená, s nádechem jazzu, funky i blues. Měl na zajímavě vystavěná sóla, ale žádná samoúčelná ekvilibristika. Stevea Weingarta asi není třeba nijak zvlášť představovat, zvlášť národ Hráčů nástrojů klávesových ví, o koho se jedná. Pro svou hru měl velký prostor a všechny party odehrál opravdu skvěle. Basista Carlitos Del Puerto hrál hezky, účelně, zbytečně se nepředváděl. Škoda jen, že trochu „odzíval“ své vokální party. Ale ne každý den musí být posvícení, že jo?

Rozhovor č. 1: Steve luke Lukather

Domlouvání rozhovoru probíhalo několik dní před koncertem, a to přímo s Lukeovým manažerem Erickem. Panovaly obavy, že to nebude žádná sranda, ale opak byl pravdou. Manažer Eric byl velmi vstřícný a opět se ukázalo staré známé pravidlo, že čím víc kdo dokázal, tím méně problémů kolem sebe vytváří.

Na zvukové zkoušce byl za Muzikus přítomen fotograf Luděk Stone Neužil a vyprávěl o preciznosti Stevea, kdy jenom samotný zpěvový mikrofon zkoušel půl hodiny! (... popravdě, Luděk z toho zas tak unešený nebyl :-)). Asi půl hodiny před zahájením hraní se kapela vrátila z večeře a byl čas sejít dolů přímo za samotným Mistrem. Během představování jsme Lukeovi a Erickovi dali pár plechovek plzeňského. Také jsem si pro seznámení s Muzikusem připravil číslo s aktualitou o jeho Music Manu Luke. Snad mu to udělalo radost...

Hrajete až do poloviny dubna skoro každý den...

Jo, vychází to v průměru na deset vystoupení za jedenáct dní. Víš, už jsem starý, bude mi dvaapadesát, takže už nemůžeme hrát tolik (smích).

Mohl bys představit svoji doprovodnou kapelu?

Druhá kytara je Rick Zahariades, sehnal jsem ho přes Stevie Wondera. Měl skvělý doporučení! Je to týmový hráč, hraje pro kapelu, a to je hrozně důležitý. Na klávesy hraje Steve Weingard, opět vynikající hráč. Na bicí Eric Valentino a na basu Carlitos „Ssop-foot“. Všichni zpíváme, žádné samply, žádné Pro-Tools. Všechno je fakt kompletně živé.

Jak vnímáš improvizaci během hraní?

To je zásadní věc. V písničkách mám vždycky prostor pro kytarový sóla. Ale máme taky prostor pro různý ujetosti - a to je bezvadný.

Líbí se mi na tobě, že jsi melodický kytarista, že se zabýváš harmonií...

Jo, je třeba držet krok!

Jak vlastně komponuješ?

Mám rád, když věci vyplynou samy. A jsem rád ovlivněn jinými lidmi. Hodně písniček dělám, když jsem obklopený lidmi, muzikanty. Každý to obohatí o něco dalšího. Pak je samozřejmě důležitý věci dotáhnout, a to už pak dělá člověk sám. Nemám moc rád „nahrávání pro nahrávání“, nevyhovuje mi sezení ve studiu typu „a teď musíme udělat písničku“.

Jasně, když jsi na šňůře, tak je to hodně tvrdá práce a po hraní už jenom spíš. Ale cvičím na kytaru před vystoupením, chci se pořád zlepšovat. Vlastně každý den se snažím být lepší.

Když jsi doma, na co hraješ? Počítám, že ne přes svůj kompletní aparát...

Prostě to jenom někam zapojím a hraji. Mám doma různě položený komba, takže třeba do Fendera, to je fakt jedno. A samozřejmě mám v domě nahrávací studio. Takže přesto že jsem doma, tak chodím do práce! (smích)

Když přijedu, tak třeba týden nevezmu kytaru do ruky. To je důležitý. Chci si odpočinout, protože když se hraje moc, tak to taky není úplně dobrý. Musím si vyčistit hlavu. Mít zase místo na nový nápady. Ale pak se do toho člověk dostane velmi rychle.

Co si myslíš o hudebním softwaru?

Jo, je to dobrý mít nějaký „tool“ na muziku. Ale není přece důležitý mít „něco“, na co se můžu zapojit nebo zpívat, ale muzika samotná. Všechen ten software je jenom pomůcka. Mladí milují různý programy jako „Rock band“ nebo „Popstar“, který jim nahradí kapelu. Ale přitom je to podvrh! Velká rocková kapela... Ty programy, to je přece jenom zasr... fikce, že jo?

Ale jasně, třeba Pro Tools jsou užitečný, dělám s nimi. Nicméně běžící pás nebo rackový efekty jsou taky moc fajn!

Používáš virtuální efekty jako Guitar Rig?

Nejradši mám nahrávání naživo, přes aparát. Já preferuji, když se hejbe vzduch, když se to vlní. Když cítím skutečný zvuk. Jasně, určitě existuje spousta výborných programů... A když zrovna tohle někoho bere, tak proč to nepoužít? (smích)

Před lety jsi nahrával desku s Jeffem Beckem, ale nikdy z toho nic nevyšlo (tato otázka je za nestora elektrické kytary Miloše Švece, pozn. autora).

Jeff je jeden z největších kytaristů vůbec. Teď se ale zabývá něčím trochu jiným, dělá techno muziku... Ale co je to techno?! Já dělám muziku víc tradičně, nahrávám se živými muzikanty, Pino Palladino, Tony Levin... To jsou lidé, kteří mě inspirují. Jeff byl fantastický, ale nějak změnil směr. Byli jsme velmi blízcí přátelé, a je škoda, že jsme se už dlouhou dobu neviděli. A k té nahrávce. Říkal jsem mu, že by bylo ostudný, aby to nikdo neslyšel, a on řekl, že to slyšel Bůh... Škoda. Tak možná jednou, někdy... Já teď alespoň hraji pro lidi.

Takže myslíš, že ta nahrávka bude někdy dostupná?

Já nevím, musíš se zeptat Jeffa. Nevidím do budoucnosti. Ale hraní s ním byla úžasná zkušenost. Dělá věci, o kterých si nedovedeš představit, že by byly možné. Je zasr... dobrej kytarista. A je to taky veselej chlapík! Chybí mi!

Co plánuješ tento rok

Práce, práce, práce...

Takže žádný odpočinek?

Ale jasně. Když přijdu domů, tak si sednu na gauč, znáš to. Hraji si se svojí malou dcerou, to je pro mě teď důležitý. Jsou jí už dva roky. A samozřejmě jsou pro mě hrozně důležitý i moje dvě starší děti. Jsou bezvadný.

Budete dělat nějakou živou nahrávku?

Jo, chceme letos v říjnu udělat živé DVD z Los Angeles, na moje narozeniny. Bude mi padesát dva! Jak rychle to letí... Ale zažil jsem samý skvělý časy! (smích)

Rozhovor č. 2: Kytarový technik

Po hlavním rozhovoru si na nás udělal chvilku Steveův kytarový technik Craig. Dvoumetrová vlasatá mánička s kšiltovkou Black Label Society. Své pracoviště rozložil u Lukeových „lednicí“ s efekty. Během vystoupení měl fůru práce a kytary čile putovaly mezi ním a Stevem.

Mohl bys mi něco říct k téhle šňůře a vůbec ke spolupráci se Stevem?

Tohle turné bude trvat asi šest týdnů, pak odpočinek a v létě dalších sedm týdnů. Ale jsem na cestování zvyklý, jezdil jsem se spoustou kapel. Dlouhá léta se znám s Eddiem Van Halenem, jsme kamarádi. Pracoval jsem s Motörhead, Kiss, Tesla, Scorpions, ZZ Top, Lynyrd Skynyrd. V roce 1998, když jsem dělal s Mötley Crüe, začal ssem hrát ve své vlastní skupině a usadil jsem se. Ale zavolal mi Luke a požádal mě o pomoc. A protože jsme dobří přátelé, rád jsem kývl. Takže to je to, proč jsem tady - pomoct kámošovi.

Jaké máš úkoly během koncertu?

Moje hlavní priorita je Luke. Musím ho pořád sledovat. Jestli nemá nějaké potíže, jestli nepotřebuje pomoc, co dělá, co se děje. Jsem tady pro něj. Ale samozřejmě, když má někdo jiný během hraní problém a já mám zrovna čas, tak mu pomůžu taky.

Všimnul jsem si, že hodně věcí má americké zásuvky, snad jen kromě basového aparátu...

Jo, vybavení je naše ze Států. Jenom část jsme si pro turné zapůjčili přímo v Evropě. Máme proto vlastní mobilní měnič napětí ze 110 na 220 V s výkonem 1 kW. Bohatě to dostačuje.

Co je základem Lukeovo sestavy?

Nedá se to jednoznačně říct. Jak asi víš, celé zapojení pro Luka sestavil Bob Bradshaw. Mimochodem, ti dva spolupracují už dlouhá léta. Máme tam předzesilovače a bedny CAE, klasické koncáky od VHT, mezi efekty najdeš Lexicon PCM-70, taky TC Electronic, nějaký MXR atd. Taky je důležité přepínání zvuků a míchání signálů, což obstarávají opět věci od CAE. Je toho víc.

Plánujete něco nového?

Technické vybavení nechávám tak, jak jej Bob sestavil. Nic nového v tuto chvíli neplánujeme. Steve je plně spokojený se svým zvukem. A proč taky měnit něco, co je geniální a skvěle to funguje?!

„Lidi si myslí, že je třeba koupit všechny ty efekty a kytary, co mám, a pak že budou znít stejně. Tomu se jen směju! Hrál jsem přes spousty aparátů, i přes sestavu Eddie Van Halena a Jeffa Becka. Ale pořád mi to znělo stejně. A v tom je ten fór. Hraj, buď sám sebou a hlavně: užívej si to. Steve Lukather