Steve Fryette - ... rozhovor přes velkou louži

Je teplý letní podvečer a já začínám vytáčet telefonní číslo chlapíka, který je mozkem a hybatelem jedné z nejrespektovanějších firem kytarového světa. Stvořitel zesilovačů VHT. V lednu letošního roku tuto značku prodal a pokračuje pod novým názvem Fryette. Jeho aparáty patří k tomu nejlepšímu (a taky nejdražšímu), na co si můžeme sáhnout. Mám podobné pocity, jako kdyby se inženýru-strojaři naskytla možnost hovořit s Ferdinandem Porschem. Ano, vážení přátelé - je tu sám velký Steve Fryette!

Steve byl ze začátku trochu zaražený, nemohl (či nechtěl) se uvolnit. Ale když jsme se dostali k tomu, že oba máme rádi Richarda Feynmana, ledy byly prolomeny. Čas začal plynout, jako kdyby Steve neměl celý den na práci nic jiného než si povídat se čtenáři Muzikusu. Nakonec jsme byli podmořským kabelem spojeni téměř dvě hodiny a většinu toho času prohovořil Steve sám od sebe. Snad se trochu té příjemné atmosféry podaří přenést i na vás.

Jaké jsou tvé záliby?

... já ani nevím...

Zkusím ti napovědět: třeba pivo, holky, knížky, cestování...

(dlouhá pauza) No asi knížky, cestování... rád poznávám nová místa, různá národní jídla, nové druhy piva...

Hmmm... Tvá žena je z Japonska. Žil jsi tam někdy?

Jezdím do Japonska často, ale nikdy jsem tam nežil. Zajímám se o historii, hlavně o druhou světovou válku a o historii atomové bomby. Snažil jsem si něco zjistit o práci na bombě, poznat fyziky, kteří na ní pracovali, technologie, ale i politiku kolem atomových zbraní. Když jsem byl v Japonsku, jel jsem do Hirošimy. Pak jsem potkal příbuzné mé ženy. Seděli jsme u piva, povídali jsme si a přišla řeč i na atomovou bombu. Je ti jasné, že starší členové rodiny mají osobní zkušenosti. Bylo to pro mě hodně tvrdé s nimi mluvit... Byla to hodně zajímavá zkušenost.

Tak to je náhoda, já se také hodně zajímám o Los Alamos, mým velkým oblíbencem je Richard Feynman...

Fakt? No to je paráda! Já mám obrázek Richarda Feynmana přímo nad svým pracovním stolem! Miluju ho, jeho přístup k životu, objevování, jak hrál na bubny... Jo, dokonce se říká, že prý na nějakém večírku v Hollywoodu hrál na bonga s Marlonem Brando. Věděl jsi to? Skvělý, viď?!

To bych řekl! Jakou máš rád muziku?

Mám rád všechny druhy muziky. Každá muzika je pro mě inspirativní. Zábavná, o pocitech, o dobrodružství Každý druh muziky má své kvality.

Máš nějaké oblíbené muzikanty?

To je můj problém, je jich tolik... Jsem od malička obklopený muzikanty a muzikou. Moji rodiče byli muzikanti, doma jsme měli Sinatru, Elvise... Když mi bylo sedm, začala se mnou moje maminka chodit do knihovny, kde hledala nové nahrávky. A poslouchalo se celý víkend.

Strýček hrál country. Otec hrál v klubu každý víkend na kytaru. Učil nás hrát. Takže první elektriku jsem viděl přímo u nás doma. Obdivoval jsem kytaru, struny, její krásné tělo, přepínače. Začal jsem se zajímat o elektroniku, jak to pracuje. Ale chodil jsem i na lekce piána.

Můj bratr byl velmi dobrý muzikant. Neustále domů nosil nové nástroje. Když byl pryč, zkoušel jsem na všechno hrát. Mám hudební sluch, takže jsem odposlouchal, jak to dělá, a zkoušel to po něm. Akorát se nesměl vrátit dřív domů... Vlastně mi stačilo jen vnímat vlivy, které byly kolem mě.

Kolik let ti trvalo, než ses stal profesionálním výrobcem zesilovačů?

Když mi bylo asi osm let, začal jsem si hrát s elektronikou a stavět první zesilovače...

Jsi jako Feynman, ten taky začal hodně brzo stavět zesilovače...

Jo, jsem hodně šťastný, že s ním mám tyto dvě věci společné: elektroniku a muziku :-). Celé mé vzdělání v elektronice je samostudiem. Věci z knihovny. V Seattlu byl skvělý malý obchůdek, kde se daly koupit staré součástky i celá rádia téměř zadarmo. Chodil jsem tam každý víkend a vždycky jsem přinesl hromadu věcí. Bral jsem knížky a přemýšlel, jak to funguje.

To mě přivedlo ke kytarovým zesilovačům. Pak bratr začal hrát v kapele a jeho kamarádovi se rozbil zesilovač. Zakouřilo se mu z něj. Prohlédl jsem si ho, šel do místního obchodu pro trafo a vyměnil ho. A ono to fungovalo! Měl jsem děsnou radost. Druhý den jsem tomu kamarádovi řekl, že je kombo v pořádku. Nemohl tomu uvěřit.

To byla moje první oprava. Pak k nám začali muzikanti brát domů zesilovače a ptali se mě třeba: „Můžeš to do rána spravit?“ V sedmdesátých letech jsem nastoupil v hudebninách jako opravář. V roce 1979 jsem se stal šéfem servisního týmu, to už jsem dělal i modifikace. Z té doby taky pochází spousta nápadů, které našly uplatnění u VHT. To už je hodně dlouhá doba.

Jak vzniklo nepochopení kytaristů, to obecné přiřazení značky VHT k tvrdé muzice?

Je to tak, VHT reprezentuje pro mnoho hráčů heavy metal. To ale byla nehoda! První bylo, že jsme měli podobné logo jako metalové společnosti. Potom jsme shodou okolností začali působit na trhu v raných devadesátých, kdy nastupoval tvrdý rock. Hodně lidí začalo hrát velká turné a my jsme díky kvalitě začali být asociováni s hard rockem a metalem. Asi k tomu přispěla i nějaká ta TV show.

Chtěli jsme vždycky dělat zesilovače, které budou dobré pro jakýkoli žánr. Jenže samovolně jsme se stali respektovanými jako výrobci aparátů pro hard rock a metal. V té době jsme byli více zaneprázdněni prodáváním aparátů než zaobíráním se tím, kdo je kupuje (smích). Něco jako budování značky jsme nechávali stranou. Jenže po čase jsme začali být unaveni posloucháním, že na country se to nehodí, a ani na blues a další žánry. Takže až když byli muzikanti v obchodě a zkusili si na náš aparát zahrát třeba právě country nebo blues, tak byli strašně udivený. A říkali, že „tohle je ten nejlepší aparát, na který jsem kdy hrál!“. Nebo taky: „Vím, že VHT funguje dlouho, ale vůbec by mě nenapadlo, že VHT by na tohle mohlo být tak dobrý.“

Takže letošní prodej značky VHT a zavedení Fryette s tím hodně souvisí...

Já miluju hard rock, metal a hodně energie. A taky country, bluegrass nebo blues. Ale nechci, aby společnost byla asociovaná jenom s tvrdou muzikou. A už mě unavovalo to pořád vysvětlovat.

Udělali jsme konzultace s jednou společností a oni měli zájem nás koupit (jedná se o čínskou AXL, pozn aut.). Čímž bychom se stali jejich součástí. Mohli bychom růst, měli bychom větší možnosti vývoje a tak dál.

Ale po čase jsme se rozhodli nechat to být. Nebylo by to šťastné manželství. Nicméně přišlo nám to jako dobrá možnost pokračovat pod novým jménem. Zaplatili velmi zajímavou cenu za naší značku. Hodně lidí ví, co děláme, a je to pořád stejná cesta. Byl to velký risk, ale taky to mohlo spoustu dobrého přinést. Je skvělé, že mi hodně kamarádů i spolužáků, se kterými jsem léta nemluvil, říkají: „Víš co, sleduju tě dvacet let a teď jsem hrozně rád, že tvoje jméno je konečně vidět.“ Přináší mi to radost být přímo spojován se značkou.

(Dovolím si malý komentář: Tak tohle je ten další důvod, proč se Steve nebál „odhodit“ značku VHT a jít dál pod vlastním jménem. Mít šanci přestat bojovat se zaběhnutými představami o vhodnosti aparátů do toho kterého hudebního žánru. U nás třeba stačí nahlédnout do diskuzí např. na Instrumento.cz, kde spousta lidí řeší, proč má VHT menší zkreslení než Mesa, a že tomu nerozumí, když to má být na metal. V tom je totiž ten háček, že nemá... pozn. autora)

Kolik lidí dělá ve Fryette

Máme deset lidí.

Prosím?! Přece produkujete tak velké množství aparátů...

Jo děláme toho dost. Jasně, pracuji občas doma. Ale jsme hodně produktivní. Design je efektivní. Máme dobře naplánované postupy. Dobrou mechanizaci, ruční výrobu, jejich propojení, kontrolu kvality...

Když o tom tak mluvíš, nemůžu se nezeptat: Je možné, že v mém kombu jsi ty osobně kontroloval obvody?! Zní to nepravděpodobně, ale je tam podpis hodně podobný tvému...

Je to bláznivý... Jedna z mých zásad je, že bys měl mít ruce ve všem, co se dělá. Rozumím, proč se ptáš. Jenže já chci mít neustálý kontakt s celým procesem. Takže osobně zasahuji do všech kroků výroby. Ano, hlavně zodpovídám za design. Ale chci pořád vidět všechny aspekty produkce. Je to možná špatně, ale je to tak. Musím kontrolovat. Musím se pořád na všechno dívat. Musím pořád do všeho strkat nos!

Miluji, když jde nový zesilovač z pásu. Když se jde poprvé vyzkoušet, když se poprvé zapojí... To je skutečná krása! Stejně jako vidět, jak se věci propojují a něco vzniká.

Takže to možné je...

Ty si zmínil základní desku. Ta může být stejná u nejhoršího i u nejlepšího aparátu na světě. Co je odlišuje, je jejich designér. A když to nefunguje, není to obvod, kdo má problém. Je to zase designér.

Pro firmy, jako jsme my nebo podobné společnosti, je to dobře. Tvrdě pracujeme na tom něco vymyslet a udělat věci, které budou bezvadné. A jsou lidé, kteří netráví tolik času a úsilí jako my. Přesto zkouší udělat něco podobného. Ono to ale úplně nejde. Musí tam být to úsilí, ty zkušenosti, ta práce, ten čas. To vždycky byla moje motivace - udělat něco tak, aby to skvěle makalo. Zkusit prolomit hranice. Zbořit zavedená pravidla. Ale aby to fungovalo!

Spousta lidí se ptá: „Už jsem vydělal dost, abych zaplatil účty? Abych vyrazil na dovolenou?“ Ve velkých firmách je mnoho inženýrů-designérů, kteří to berou z tohoto úhlu pohledu. Nemají možnost být skutečně kreativní. Ale člověk tomu musí dávat víc.

U nás je pořád hodně prostoru pro kreativitu. Experimentovat a prolomit pravidla. A základová deska je k tomu perfektní prostředek, médium. Máš šanci implementovat nějakou myšlenku. Ale pak taky můžeš udělat padesát různých zesilovačů a jít za lidmi z prodeje a výroby, kteří tě odmítnou. Co chci říct, je, že u nás sice dosahujeme vysoké efektivity ve všem, co děláme, ale taky se nebojíme riskovat. Ale jsou společnosti, kde často nemají čas ani svobodu nad těmito věcmi přemýšlet.

Jaký je poměr mezi ruční a strojovou výrobou?

Stroje osazují součástky. Následně jsou ručně připájeny na desku a ta pak projde linkou strojního pájení. Ručně osazujeme šasi, transformátory, propojení s reproduktorem atd. Takže ruční podíl je asi padesát šedesát procent. Možná i víc.

Kolik kusů zesilovačů ročně produkuješ?

Kolem dvou tisíc ročně...

Plánuješ nějaké velké technické změny? Digitální technologie, amp modeling?

Modeling rozhodně nepoužíváme.

To je dobrá zpráva...

Jo. (smích) Modeling hodně sliboval, ale naštěstí pro nás spadá do low-cost oblasti. My produkujeme drahé zesilovače. Je paradoxní, že skutečně dobrá modulace potřebuje obrovský výpočetní výkon, paměti atd. A ještě potřebuje velmi dobrý zesilovač a bednu na přenos. Ale podívej se, co je obecně na trhu prezentováno jako modeling: levné produkty. Ale kdyby to měl být skutečně dobrý modeling, musel by to být mnohem komplexnější systém a mnohem dražší než klasický hand-wired lampový zesilovač! Samozřejmě pokud ho chceš udělat skutečně dobře.

Fakticky?

Potřeboval bys počítač, který by stál tři tisíce (dolarů; pozn. redakce), Pak zesilovač, který by sám o sobě stál taky tři tisíce dolarů... Jasně, některé společnosti zkouší dělat skutečně kvalitní modelingové věci, spojené s kvalitními zesilovači. Ale zákazníci se pak samozřejmě ptají, jestli si to mají za tu cenu koupit, anebo skutečnou věc, která je stejně drahá... Z mého pohledu je to jasné.

Přijde mi to tak, že lidi z obchodu byli a jsou prostě nerealističtí. Nicméně co doopravdy oceňuji, je úsilí, které tomu ta spousta lidí věnuje! A navíc tím nepřímo ověřují mou teorii.

My umíme udělat tranzistorový zesilovač, který pracuje lépe než lampy. Ale musíš přitom použít speciální součástky a obvody, což samo o sobě stojí víc než celý zesilovač. To by bylo téměř neprodejné... To není nic pro mě. Udělat jeden zesilovač za rok.

A co třeba MIDI nebo basový zesilovač...

Už jsme vyráběli lampový předzesilovač Valvulator GP3, kde šlo pomocí MIDI přepínat spoustu nastavení. Teď pracujeme na jeho nové verzi. Bude mít opět MIDI, ale navíc to umožní řídit i některé proměnné parametry.

Co se týče basových aparátů, hodně lidí nás o ně žádá. Mě osobně se ten nápad zamlouvá. A mám i několik návrhů na zapojení.

Ale je to trochu zvláštní. Sám se ptám, proč by měl trh chtít další basový zesilovač? Je jich už tolik skutečně dobrých... Lidi říkají: „Vaše kvalita je pověstná.“ Ale to pro mě není dost přesvědčivá odpověď. Druhý názor je, že baskytaristi v kapele říkají kytaristovi: „Sakra, tobě to fakt dobře hraje. Chci znít stejně dobře!“. To už mě přesvědčuje víc. Tohle mi dává smysl. Takže to celé asi bude můj nejvíc ambiciózní plán...

Uvidíme tedy za pár let?

Možná. (smích)

Ted k součástkám: jsou nějaké, které máš rád, které naopak nepoužíváš (třeba SMD)?

Mám rád všechny typy součástek. Každá technologie, každá součástka má své místo. Stejně jako každá muzika. Když víš něco o materiálech, ze kterých jsou součástky vyrobené, tak taky lépe víš, jak, navrhnout obvody.

My třeba používáme SMD v předzesilovači GP3. A je to jeden z nejlepších předzesilovačů na trhu! Ale přitom spousta lidi tvrdí, že součástky SMD nemůžou dobře hrát. Všechno má své místo. Všechno hraje jinak. A proto to může být v určité aplikaci právě to pravé!

Jak se orientuješ v nových součástkách? Výrobci nás každý rok zahltí novými (a podle prospektů i lepšími) typy...

Tak to je skutečný problém! Je pořád něco nového... Stává se, že mi nákup oznámí, že součástka XY se přestala vyrábět a že nám dodavatel nabízí náhradu. Ale to znamená změnu celého obvodu! Protože všechno souvisí se vším. Můžeš bojovat s realitou a upínat se na minulost. Nebo se snažíš zjistit, kde jsou výhody nových věcí, a jdeš dál. Teď se stalo, že kapacitory, co jsme dříve používali, se přestaly vyrábět. Máme nabídku nových, které mají lepší parametry. OK, začneme je používat. Ale nemůžeme jenom nahradit staré součástky novými. Musíš u toho myslet a zkoumat, co se děje.

Výroba jde pořád dál. A ty musíš jít kupředu taky. Ve výsledku je to výhoda pro zákazníka. Tedy i pro Tebe!