Doba, kdy nu metal vládl světu a publikum se nemohlo nabažit formací typu Korn, Limp Bizkit nebo Linkin Park, je již nenávratně pryč. Většina kapel nepřežila a ty přeživší kapacity žánru buď stále louhují čajíček starých hitů, nebo vyrazily dále experimentovat. Nejvíce uznání se z této generace dostává americkým Deftones, kteří svůj osobitý zvuk rozvíjejí nejpřirozenějším způsobem. Po letech nespadli mezi průměr, a to ani přes drogové problémy některých členů a smrt basáka.
Náš rozhovor, při kterém bylo nutné hosta takticky rozpovídat, se zaměřil na mnohem pozitivnější témata, a to na nejnovější desku Gore, aktuální vztahy v kapele a rozmanitou sbírku nástrojů a vybavení. Pozvání přijal spoluzakladatel a kytarista Stephen Carpenter. Zejména kvůli citlivosti tématu a malému časovému prostoru jsme raději úmrtí Chi Chenga- po několika letech v kómatu - vynechali.
Mohl bys nám na úvod představit výsledky své spolupráce s ESP?
Společně s ESP jsme vytvořili několik modelů kytar, především tedy osmistrunných, barytonových kytar. Podílel jsem se zároveň i na finalizaci snímačů. Jsem zastáncem pevné kobylky, ale některé z nich, hlavně ty, které jsem používal na poslední desce, mají tremolo Floyd Rose.
Během let jsi vyzkoušel řadu značek, ale také nastavení. Postupně jsi přecházel od šestistrunných přes sedmistrunné až k osmistrunným kytarám. Přijde ti toto, jakožto fandovi švédských metalových inovátorů Meshuggah, jako nejvhodnější řešení?
Já si to hlavně užívám. Mám dokonce i pár devítistrunných, ale to spíš jen ze zvědavosti, než abych na ně skutečně hrál. (smích) Jakožto fanda moderního metalu jsem fascinován hlubokými strunami a ten zvuk je prostě těžkotonážní! (Názorně předvádí, pozn. autora)
Během let jsem viděl opravdu šílené experimenty s kytarami, kdy těch strun bylo třeba mnohem víc než devět. Domníváš se, že je ten rozdíl mezi osmi a devíti strunami opravdu poznat?
Realita je, že s devítistrunkou se dostáváš někde na frekvenci basové kytary. Proto doporučuju radši ubrat strunu, nebo si přivést basáka. (smích) Na druhou stranu, jakožto hráč, který se specializuje na power akordy, musím říct, že na osmistrunce to nezní tak mocně jako na sedmi- nebo šestistrunné kytaře. Přesto to má své kouzlo a vše je jen otázka osobního vkusu. Já žiju jen pro hluboké struny a pořádné zesilovače.
Hloubky není nikdy dost
Tohle máš hodně společné s kluky z Korn, ať už mají v ruce basu nebo kytaru. Přestože jste jako kapely prošly různými vývoji, láska k ultra hutnému zvuku zůstala společná.
Ano, groove je základem naší existence. Vše se pak projevuje v melodiích a hlavně v dynamice, která vlastně znamená groove. Melodie mohou být krásné, ale bez pevných základů to neustojí ani ten nejkrásnější barák. (smích)
Právě proto mě tak dlouho zajímal tvůj názor na novou generaci muzikantů v rámci moderního prog metalu, hlavně tedy podžánru djent. Jaký sis udělal názor na kapely typu Animals As Leaders, Tesseract či Periphery, které jsou sice odkojeny na Meshuggah, ale přesto nabízejí něco nového v rámci rovnováhy mezi dynamikou a melodiemi?
Jsem z nich naprosto unešený. Všechny ty úžasné kapely z poslední dekády nám dědkům nakopávají prdel. Mají schopnosti, umí si pohrát s dynamikou, a hlavně všechny nástroje sedí tam, kde mají. Prostě wow!
Basy nejsou všechno
Během let jsi spolupracoval jak se značkami Marshall, tak Engl. Mohl bys pro nás tyto dvě značky porovnat?
Abych byl upřímný, Marshall nemám ve své sestavě už asi šest let. To už je nějaká doba. (smích) Základem je totiž Fractal Audio Axe-Fx napojený do Englu a vše následně do dvou kabinetů Orange. Přestože jsem byl odjakživa dost konzervativní v rámci vybavení, v posledních letech došlo k celkem zásadním změnám. Stále jsem věrný určitým hračkám, ale zároveň je tu dost věcí, které používám jen chvilku. Každá hračka má své kouzlo, ale všechno stojí na tom, jestli ti sedne frekvence výrobku, ať už ho používáš naživo nebo ve studiu. Vzpomínám na dobu, kdy jsem začínal a do všeho jsem nakládal obrovské kvanta basů a jen minimum středů. To byl můj zvuk po celou řadu let. Nicméně když jsem získal lepší povědomí o tom, jak do sebe všechno zapadá, hlavně v rámci frekvencí, začal jsem to různě měnit.
Mezi nejnovější hračky, které využíváš, patří software Guitar Rig. Jak jsi zatím daleko s tímto užitečným nástrojem, který dokáže nahradit řadu jiných, nejen krabičkových, efektů?
Jak daleko? Asi jako každý. Jsem z toho totálně zmatený, ale zároveň nadšený. (smích) Nechápu z toho v podstatě nic, ale zároveň si uvědomuju všechny možnosti, které nabízí, a užívám si to jako malé dítě. Jen co to otevřu, začnu si hrát s knoflíky a efekty. Moc bych si přál, abych to všechno pochopil a mohl využít všechny tyto úžasné možnosti. Vím, že toho jednou dosáhnu, ale zatím mi to takhle stačí, protože mě moc baví poznávat to krůček po krůčku.
Interní chemie
Vzpomínám si na dobu, kdy se Chino teprve učil na kytaru a ty jsi jej ke cvičení musel dokopávat. Jsi spokojen s jeho vývojem? Dokázal již splnit tvá očekávání?
Každý z nás na sobě tvrdě pracuje, ale Chino žije dva životy zároveň. V prvé řadě je to zpěvák, který si užívá každou příležitost nadšené pobíhat po pódiu. Na druhou stranu občas sáhne i po kytaře, a když už jsme u toho, i s tou se rád proběhne. (smích) To nadšení je na něm poznat, a ať už se věnuje čemukoliv, ve všem se průběžně zlepšuje. Ale nevím, jestli se někdy dostaneme všichni na vrcholnou muzikantskou úroveň. Snažím se o to celé roky, ale došlo mi, že je zbytečné se trápit, když nic neumím. (smích) Budu na sobě dál makat, jak nejlépe dovedu, ale stejně nebudu nikdy spokojen.
Musím uznat, že vaše poslední tři alba mám z celé vaší diskografie nejraději. Je z nich cítit hlavně úžasná interní chemie. Mohl bys nám proto přiblížit, v jaké atmosféře vznikalo nejnovější album Gore?
Celkový proces byl hodně v pohodě, ale nepochybuju o tom, že jsi v médiích narazil na pár mých frustrací z nahrávání. Většinu věcí jsem se naučil mít rád, ale byla tu jedna, kterou jsem prostě nemohl strávit. Jedná se o Hearts/Wires, jejíž atmosféra a struktura mě přiváděla k šílenství. Ani nevím proč. Později, až když jsme všechno vyřešili, začali jsme si to nesmírně užívat. Jen ten rozjezd byl pěkně na hovno, protože ta píseň byla jedna z prvních, na kterých jsme dělali. Bral jsem to jako trest. Naštěstí když jsem všechno strávil, trošku změnil pohled na tuto skladbu a pronikl do její atmosféry, všechno si najednou sedlo.
Když se podíváme na další překvapivé písně, jednou z nich je i (L)MIRL s velmi osobním textem. Do jaké míry ses podílel na textech a náladách písní?
Pokud jde přímo o texty, tak vůbec. Zároveň nejsem schopen odhadnout, do jaké míry, ať už pozitivně nebo negativně, ho ovlivnil můj osobní přístup během přípravy alba. Jsme blízcí přátelé a dospěli jsme do fáze, kdy si nekecáme do svých rolí.
Rozmanité vedlejšáky
V rámci tvých bočních aktivit je obdivuhodné, že máš možnost se přidat ke komukoliv, kdo se ti zalíbí, a třeba zrovna zažívá slavné období, jako například před lety Linkin Park nebo Chimaira. Překvapivě je mezi nimi i nějaký ten hip hop, jako třeba Tech N9NE. Jak hodnotíš tuto spolupráci?
Tech N9NE je úžasný týpek a miluju jeho hudbu. Řekl bych, že ho poslouchám až nezdravě hodně. (smích) Pokud jde o spolupráce jako takové, tak mám radost, že žijeme ve světě, kde je technologie na naší straně. Nemusíme se nutně potkat, aby ke spolupráci došlo.
Nejvíce mě z tvých bočních aktivit zaujali elektro-metaloví Sol Invicto. Trošku mi připomněli Animals As Leaders. Přibliž nám, jak fungujete. Hodně chválím marketingovou strategii, kdy veškerou tvorbu nabízíte zcela zdarma a povědomí o kapele tak rychle roste.
Hlavní roli v tomhle projektu hraje Richie Londres, který žije v Londýně a je mozkem všeho. Skládá, stará se o propagaci a navíc se stará i o produkci. Mě pouze stačí nahrát kytarové party, když se mi to hodí. Plně respektuje moje pracovní vytížení a já se zase rád přizpůsobím jemu.
