Monkey Business, známé jméno, skoro by se chtělo říci provařená kapela. Pavel Mrázek, donedávna neznámý, dneska basák "od těch slavnejch". Mohl bys říct něco o tom, jak ses dostal k Opičímu Kšeftu a muzice vůbec?
No ve čtrnácti jsem jako každý začal drtit španělu, Kaťáky a tyhle modely. Pak jsme na gymplu měli nějakou kapelu. Když mi bylo sedmnáct, a to už je zajímavější, potkal jsem se s bubeníkem, se kterým hraji doteďka. Měli jsme kapelu Božská těla, což byl v těch osmdesátkách pokus o Level 42 - to tehdy hrozně frčelo. Náš velký vzor byla Bossanova. To byla kapela, kde hrál Roman Holý, dokonce jsme s nimi jednou hráli. Potom se to úplně změnilo a začali jsme dělat bigbít. Přišel kytarista z Jeseníku, začali jsme dělat i trošku jazzrock, no a pak byla Dorota B. B., se kterou jsme asi čtyři roky objížděli kluby.
Jaký byl vlastně tvůj přechod od španělky k base?
My jsme si koupili myslím od Kotíka Lekce hry na kytaru a tam byla sólová kytara, doprovodná kytara a baskytara. Takže jsme to roztrhli na tři díly a každý si vzal jeden. Prvně jsem měl doprovodnou kytaru, ale pak se mi to nějak obrátilo v hlavě a vzal jsem si basu. Měl jsem čtyři struny na španěle, příšerný snímač, hráli jsme přes gramák a tak. Poslouchali jsme české kapely - Žentour, Dr. Max. Líbila se nám nová česká vlna a to jsme se snažili hrát. Cvičení jsem nikdy moc neřešil, spíš jsem stahoval věci z desek a na tom jsem se učil hrát.
Dorota B. B. byla bigbítová kapela, dneska hraješ pop-funky. Můžeš něco říct o tom, jak proběhl tenhle obrat stylu?
Vždycky je to dané tím, kdo v té kapele hraje. Nás hodně ovlivnil kytarista Lála, který měl rád třeba Motley Crue, Poison a tyhle parády z osmdesátých. Tehdy jsme měli bigbítový období. Pak jsme hráli s Romanem. V roce 1994 jsme nahrávali desku a to už jsme byli ovlivnění Jamesem Brownem. Je to zábavné a chytlavé a spousta lidí nám vyčítala, že jsme se vrhli do mainstreamu. Přitom funky je naprosto menšinová hudba, oproti tomu, co se dneska hraje. To je v podstatě alternativa jako prase.
Nedávno jsem zaslechl takový názor, že Monkey Business je kapela Romana Holého a několika nájemných muzikantů, kterým Roman píše linky a vymýšlí sóla. Co bys nám o tom řekl?
No takhle to určitě není. Roman je geniální psycholog a manažer, který dokáže lidi semknout, dát dohromady a respektovat je. Ondřej Brousek hraje skvělá sóla a o nás zase ví, že hrajeme jednoduše a rovně. Samozřejmě, že Roman dělá písničky, melodie, spodky. Ale dá ti prostor, aby sis vymyslel vlastní figuru nebo groove, protože to, co si sám vymyslíš, se ti hraje nejlíp.
Rytmika Monkey Business, to jsou docela jednoduché a šlapavé groovy. Máš nějakou radu, jak tohle cvičit?
To je daný tím, že s bubeníkem už spolu hrajeme dlouho, od roku 1987. Ale spíš si myslím, že to chce, aby lidi pochopili, o čem ten nástroj je. Pro mě je basa vysloveně doprovodný nástroj. Spousta lidí má obrovské instrumentální schopnosti, které převáží ten mozek. Je třeba hodně přemýšlet, protože muzika je hlavně o souhře. Nemusíš hrát každé čtyři takty brejk jako magor. Chce to spíš si všímat, které věci fungují.
Takže tvoje krédo je: Spíš míň než víc a radši vzadu.
No to stoprocentně. Já sám sebe nepovažuji za kdovíjakého instrumentalistu. Je to o tom, že se naučíš nějakou věc, která tě baví, a snažíš se ji hrát co nejlíp. Skvělý příklad je rytmika od AC/DC - jednoduché osminy, ale přesně takhle to má být.
Oblíbenou součástí koncertů Monkey Business jsou medley. Připravujete je nějak anebo je to okamžitá improvizace?
To je záležitost hlavně Ondřeje a Romana, taky Oldy. Jsou to lidi, kteří rádi improvizují. Částečně je to připravené, ale jsou pasáže třeba v Party Shit, kde si každý může dělat, co se mu zlíbí. Medley máme založený hodně na změnách temp, což tady zatím nikdo nedělal. Taky máme spoustu písniček propojených, je to dobrý pro lidi i pro tebe, protože si cvičíš změny temp a tak.
Často hrajete v roztodivných oblečcích. Jak velkou roli podle tebe hraje vizuální dojem?
Já bych to rozhodně nepřeceňoval. Nesnáším lidi, kteří to mají hozené jenom na tohle. Ale zase na druhou stranu, musíš mít na co koukat. Český muzikant, to je pro mě černé tričko zastrčené v ošoupaných džínsech, prostě nuda. Naše prezentace není jenom o kostýmech, myslím, že je to celé hodně energické, aniž by se člověk k něčemu nutil.
Naprosto mě nadchla tvoje současná basa, růžový Jazz Bass. Mohl bys říct něco o basách, na které jsi hrál?
Nejdřív jsem měl Vikomta. Ve čtrnácti jsem našetřil dvanáct set korun, prodavač, protože byl líný zajít do skladu, ho vytáhl přímo z výlohy, k tomu bílá šnůra s pětikolíkem, no byl jsem z toho úplně "posranej". Samozřejmě na to nešlo hrát. Pak jsem si koupil Mayu, bílý precision. Potom přišel RK Bass, kopie Warwicka - tu mi ukradli. Tetička mi od dětství střádala pětikoruny, když mi bylo dvacet, tak mi to dala. Bylo toho asi šestnáct tisíc, tak jsem si půjčil čtyři a koupil si Jazz Bass, model, jako má Marcus Miller. Byl ale hrozně kovový a nevrčel tak, jak to mám rád. Nakonec jsem ho prodal. Pak jsem si koupil Precision sunburst, na ten jsem odehrál celou Dorotu. Precision je ideální bigbítová basa, hezky tlustá, dobře se na to hraje. Potom jsem si pořídil GL, na tu jsem nahrával první desku s Monkey Business. To je ideální basa, koupil jsem ji starší asi za patnáct tisíc, což je skvělá cena. Taky mě uchvátila kopie MusicMana od Apolla, kousek za šest tisíc, naprosto libová basa. Na ní je skvělé, jak má protažené struny tělem. Původně jsem si chtěl koupit starého pasivního MusicMana, jenže je příšerně drahý a vůbec se tady k tomu nedostaneš. Mně prostě vadí cinkavý zvuk té aktivní elektroniky. Udělá ti to strašné basy, vycinkané výšky a celkový zvuk je koule, ze které nemáš nic. No a potom jsem si nechal udělat u Honzy Vlasáka tu růžovku, která je úplně dokonalá. Je postavená z americký olše, na krku javor s palisandrovým hmatníkem, fakt precizní práce a hlavně se na to výborně hraje. Je to první basa, která mi opravdu sedí.
Jaké natahuješ struny?
Se strunami jsem neustále laboroval. Hrál jsem na struny od Sheehana, spodek .110 a géčko .43, to byly hybridy, dobré na bigbít. S Monkey Business jsem si začal kupovat Smith .45 a to jsem myslel, že umřu. Měl jsem puchýře na rukou a to samé mi dělaly Fodery. To jsou struny s tvrdým jádrem, nejdou moc tahat a hlavně praskají. No a nakonec jsem si začal kupovat červený Warwicky, sada za tři kila. Taky někdy hraji na D'Addaria, ty jsou trochu měkčí.
Jaký aparát používáš?
Nejsem moc příznivec střídání aparátů. Všichni neustále kupují nové věci, ale od málokoho jsem slyšel kloudný zvuk. Myslím, že zvuk není o aparátu. Je to hlavně v nástroji a rukou. Dlouho jsem měl zesilovač AMP, to je kalifornská značka. Tváří se to jako Gallien Krueger, koupil jsem ho kdysi od Šmerdy z Kashmir: 941, to je krišňácká kapela. Bednu jsem měl nejdřív ESH, kopii Ampega, kde jsem okamžitě odpálil reproduktor, takže jsem potom jezdil s třemi repráky. Potom jsem to vyhodil a koupil si Mesa Boogie, čtyři desítky Electrovoice s hornou. To je, podle mě, nejlepší bedna, jaká existuje. Má šest set wattů, ty repráky jsou hodně tvrdé a září dopředu. Nemám rád ty rakve od Ampega s osmi desítkami, měkké repráky dělají ze zvuku kouli. Dlouho jsem hledal zesilovač, aby hrál rovně a čistě a "nekurvil" zvuk. Nadchl mě Hughes & Kettner BassBase, sice čtyřicet dva tisíc je dost, ale řekl jsem si: "Když teďka hraješ v té slavný kapele, uděláš si radost. A hlavně by všichni čuměli, kdybys přišel s tímhle a basou za šest litrů." No nakonec z toho sešlo, protože nebyli schopní to objednat do Čech. Teď jsem si koupil zesilovač Ashdown, čtyřstovku, je to ta levnější série MAG. Má krásný čistý zvuk, dobré korekce a výborný design. Viděl jsem tu značku poprvé, když jsme hráli s Jamiroqai.
Jaký je to vůbec pocit hrát před kapelou, jako jsou Jamiroqai?
No pěkné, povedlo se nám to, hráli jsme krásně, měli jsme skvělý zvuk. Ale třeba mnohem víc, i když jsme to tam zkazili, se mi líbil koncert s Kool and the Gang. To je úplně jiný pocit, když hraješ před originální kapelou. Jamiroqai je o něčem jiném. Navíc Robert Bell, ten "starej cooler" a jeho jungle boogie. On vlastně to disko vymyslel.
Hraješ rád ty oktávové disko groovy?
No jasně! To je moje nejmilovanější věc, úplně to zbožňuji. Spousta lidí to nesnáší, protože je to provařené, ale myslím, že je to rytmicky hrozně účinné.
Zpátky k technickým záležitostem. Používáš efekty?
Od EBS mám OctaBass a filtr. Ten filtr doporučuji všem, je to nejlepší kvákadlo. Obě to jsou výborné krabice, sice stojí sedm a půl tisíce, ale ten kvák je nepřekonatelný. Osobně nejsem velký zastánce efektů, jsem líný je pořád přepínat.
Jaký si nastavuješ zvuk?
Můj zvuk je hodně ve středech. Když si přidáš moc basů, tak se ti to při větším zesílení změní v subbas a neslyšíš nic. Monkey Business hrají hodně nahlas, tak vytahuji středy, abych "prolezl". Bednu mívám při hraní vysoko, praží mi do makovice. Mám rád, když je basa konkrétní, ale jinak by měla být jenom doplněk dupáku, trochu ho obalovat a dělat to maso. To je, myslím si, účel basy. Ve studiu nahrávám jenom přímo do linky, pokud možno přes nějaký drahý lampový kompresor. Myslím, že když leze zvuk přímo z basy, tak už dál nepotřebuješ nic.
Kdo z basáků tě nejvíc ovlivnil?
Tak tady jsem si trochu připravoval, co řeknu. Když jsem byl mladý, hodně mě ovlivnil Michal Dittrich z Abraxasu. Nedávno jsem ho viděl s Hypnotix a hraje pořád stejně dobře. Pak se mi hodně líbil Michal Pavlíček, to je podle mě jeden z nejlepších českých basistů. Když si vezmeš ty věci, co nahrál na Výběru, to jsou samé oktávy a paradidly - naprosto skvělé. No a z cizích jsem dřív hodně poslouchal Marka Kinga, ten má parádní figury hrané prsty. Z bigbítových basistů se mi líbí třeba Geddy Lee, hrozně rád mám Chrise Squiera, jeho osobitý zvuk a vtip. Teď se mi taky hodně líbí Meshel Ndegeocello, její styl hry zbožňuji, je v tom úplně všechno. A vůbec mám rád, když hrají ženské na basu, třeba ta od Robbieho Williamse nebo od Davida Bowieho. Jo a ještě z chlapů určitě nesmím zapomenout Bootsyho Collinse a Larryho Grahama.
Měl jsi někdy období, kdy jsi intenzivně cvičil anebo ses učil tak nějak mimochodem?
Spíš mimochodem, nemám dostatek soustředění, abych se tomu věnoval. A hlavně jsem nevěděl, co bych měl cvičit. Nikdy jsem nikam nechodil, nikdo mě neučil. Mám třeba basu dvě, tři hodiny denně v ruce, ale mám k tomu puštěný cédéčko a hraji si, co mě baví. Tímhle trénuji a poslouchám, abych neutíkal, měl dobrý tón a tak. Technika je skvělá věc a pomůže ti tam dostat ten výraz. Když ji neumíš, tak se hrozně nadřeš. A zvlášť ve funkový muzice by to mělo jít přirozeně z tebe, neměl by ses trápit.
Basista by měl být určitě komplexnější osobnost. Ideální je, když umí zpívat, jako třeba Larry Graham. Basák není jenom robot na noty, který hraje nějaké "hady", ale měl by přemýšlet o všem, co se kolem muziky děje.
Hraješ ještě na nějaký nástroj?
Na kytaru si zahraji, ale tu ani doma nemám. Koupil jsem si Clavinet, ale na ten teďka hraje Ondřej. No a určitě si chci koupit počítač na muziku, to je jasná věc. Zatím jsem ale vždycky radši dával přednost posezení v restauraci před nakupováním těchhle věcí, ale teď už do toho půjdu.
Co tě bere, kromě muziky? Máš i jiné zájmy?
Co mě bere? Třeba moje přítelkyně, to je docela sympatická osoba, dá se s ní leccos užít. A pak takový ty věci, jako že jdeš do lesa a tam se natáhneš. V podstatě jsem skromný člověk, stačí mi málo. Sednout na zahrádku s kámoši, pokecat, zahulit si, všichni to znají.
Takže typický život pop-star.
Nedávno jsem si koupil škodovku stodvacítku, takže myslím, že to není zas tak drsný. Člověk by byl blbej, kdyby se jako pop-star cítil. Je skvělé, když na tebe pár lidí přijde, ale pak jdeš do Lucerny na Marcuse Millera a jsi zase doma.
