Již jsem to v několika testech uváděl, ale nemohu si pomoct: pokud se jakožto hudebník budete chtít v Česku vybavit jakýmkoliv nástrojem, máte několikanásobně vyšší šance pořídit kvalitní nástroj, několikanásobně větší výběr, a to vše za daleko zajímavější ceny, než tomu bylo dejme tomu před deseti lety. Je velmi potěšující, že i do zdejšího malého rybníčku jsou celkem záhy nasazeny nejnovější ryby zavedených značek a že pro kvalitní nástroje značek, o nichž si bylo možné v Česku dříve tak možná maximálně povídat, není třeba vyjíždět do dalekého či bližšího zahraničí.
Zdálo by se, že trh bude již pomalu nasycen, avšak trend, kdy se nabídka firem neustále rozšiřuje, i nadále trvá. V posledních letech bylo možné zaznamenat poměrně značný boom tureckých činelů, přičemž platí, že kvalitní výrobky se většinou v širším tržním povědomí udržely. Jedním z nejčerstvějších přírůstků “plechového” portfolia jsou činely relativně mladé značky Soultone.
Začalo to ukradenými Zildjiany
Dokud se do našich končin nezačala tato značka dovážet, troufám si tvrdit, že o těchto nástrojích věděli nemnozí. Společnost Soultone před sedmi lety založil původem izraelský bubeník Iki Levy, což je pro tureckou činelářskou firmu poměrně netypické, neboť Levy dnes navíc působí v Kalifornii. “Začínal jsem se bicími v Izraeli zabývat ve velmi nízkém věku, přičemž tento zájem se mi stal profesí v patnácti letech. Původně jsem hrál na staré Zildjiany, které byly naprosto fantastické,” popsal pro Muzikus Levy. Jenže jak už to bývá, zasáhla neviditelná ruka, avšak nikoliv trhu, nýbrž se jednalo o pařát chmatákův, a tak Levy o činely přišel. “Měl jsem tak možnost nahradit ztracené nástroje jakoukoliv značkou, ale stále se mi nedařilo nalézt zvuk, který jsem chtěl. Zrodil se proto nápad hledat mezi custom výrobci ručně vyráběných nástrojů v Turecku, tedy v místě, kde původně vyráběla firma Zildjian,” pokračuje Levy. Po přesídlení do USA si Levy otevřel obchod s bicími nástroji a pomalu v něm uzrávala myšlenka nabídnout svůj zvukový koncept i dalším zákazníkům. Rozhodl se proto založit firmu Soultone Cymbals a její první výrobky si zákazníci v okolí Los Angeles mohli oťukat již v roce 2004. “Záhy jsme zjistili, že o naše nástroje začali projevovat zájem přední hráči z dané oblasti. To nás přimělo zvýšit úsilí značku rozšířit do zbytku světa. Věci se daly do pohybu velice rychle a společnost se rychle rozrostla. Domnívám se, že za to může jedinečný zvuk těchto nástrojů, výborný servis pro všechny uživatele a také rozšiřující se seznam našich firemních hráčů,” vypočítává Levy. Firma expandovala a v současné době vyrábějí nástroje s logem Soultone dvě turecké továrny.
Činely se vyrábějí tradičním způsobem, čili kompletně ručně. To, co nástroje odlišuje od konkurence, je podle Levyho větší univerzálnost. Firma navíc v rámci svých služeb nabízí bubeníkům možnost vytvořit nástroj na míru dle požadavků. V Česku bubeníci na zvuk těchto nových nástrojů poměrně slyší. Prvním firemním hráčem se zde stal Roman Vícha, který se nechal slyšet, že zejména pro účely kapely Toxique, v níž působí, se činely ideálně hodí. Vícha kombinuje zejména dva zvukové světy: řadu Vintage, která nabízí temnější zvukové barvy, a poměrně netypickou řadu FXO, které jsou díky perforovanému tělu zvukovým hybridem mezi crashem a chinou. Kromě Romana Víchy se pro činely Soultone rozhodli také například bubeník kapely Kryštof Jakub Dominik a též hráč kapely Anety Langerové Adam Koller.
Vzorečky z naší zahrádky
Od českého dovozce jsem dostal ku testovacím účelům tři futrály k prasknutí naplněné průřezem portfolia firmy Soultone. Díky tomu, že k předání došlo zrovna uprostřed moravského miniturné kapely Poetic Filharmony, měl jsem dost času na to, abych si mezi koncertními zastávkami mohl nástroje vyzkoušet v různých hudebních situacích. Vzhledem k prostoru vymezenému pro tento test se budu vždy snažit charakterizovat spíše základní rysy každé řady a zvýrazním případné zajímavé nástroje. Psát o konkrétních kusech detailně v případě ručně vyráběných činelů, kdy každý kus je originál, postrádá opodstatnění.
Dávka svítivosti navíc
Začněme tím, v čem jsou činely Soultone opravdu specifické, a sice řadami Gospel a FXO. Z prvně jmenované výrobní linie jsem měl k dispozici 14” hi-hat, crashe o rozměrech 14”, 16”, 17”, 18” a 21” ride. Řada má dva zásadní vizuální poznávací znaky: poněkud surovější tepání a větší pupíky jednotlivých činelů. Povrchová úprava je briliant finish a nutno konstatovat, že nástroje korespondují s názvem řady: poskytují rychlý atak, hodně svítivý zvuk, pod nímž je však plné zvukové spektrum, takže zejména crashe fungují opravdu velmi impozantně, jejich hutný sound se dobře prosazuje v kapele, a přitom je dobře kontrolovatelný. Z testovaných crashů mne bavily asi nejvíce pro své dynamické rozpětí a konzistenci zvukového spektra. Ride, který jsem měl k dispozici, patřil do těžší váhové kategorie, s nižším laděním. Dobře se pojil s hatkou, nicméně pro mé kapelní účely bych volil jiný kousek, a tak jsem pokračoval v prohrabávání napěchovaných futrálů. Velmi příjemná byla senzitivní china s velmi sypkým a plným zvukem.
Opravdu zajímavá je řada FXO. Jak již zkratka i vzhled nástrojů napovídají, jedná se o činely ne příliš univerzální: do jejich těla jsou vyvrtány otvory, díky nimž mají nástroje o něco kontrolovanější dozvuk a jsou jakoby ekvalizované, přičemž celkově orientálnějším charakterem zvuku se značně blíží chině. Zajímavé jsou i nástroje, na nichž jsou připevněny tamburínové kroužky nebo nýty. Nejde samozřejmě o nový koncept, podobné činely nabízely i firmy Zildjian a Sabian, nicméně zde se jedná opravdu o ucelenou řadu, jejíž jednotlivé kusy k sobě mají zvukově blízko. Na těchto dvou zmíněných řadách je nejvíce patrný záměr dosáhnout zvukové odlišnosti: činely jsou oproti klasickým tureckým nástrojům o něco svítivější a jejich zvuk je v těchto dvou případech vskutku jiný. Tato charakteristika platí i pro testovanou řadu Brilliant, která je opět určena spíše pro popovější a rockovější styly.
Opravdu jinak
Aplikace zvukového konceptu, který se dle mého názoru osvědčil u činelů s povrchovou úpravou briliant, však apriori nemusí pro každého fungovat u činelů neleštěných, neřku-li modelů vintage. Řady Custom, Natural a Vintage hrají oproti ostatním společnostem prostě opravdu jinak, nicméně pro mě zde vyvstává mírný rozpor, který je však možná spíše psychologického charakteru, kdy člověk od činelů tohoto typu očekává určitý charakter zvuku, ten se však od této jeho představy ve výsledku liší. Zvuk těchto nástrojů je ve výsledku o něco konkrétnější a v konečném důsledku jakoby čistší. I ty modely činelů, které mají mít temnější charakter se “špinavějšími” podtóny, jsou velmi dobře kontrolovatelné, přičemž tento spodnější charakter je jakoby “zkomprimován”. Důsledkem je lepší ovladatelnost nástroje, což pro někoho může znamenat nemalé plus, přiznám se však, že jsem z výše uvedených důvodů očekával poněkud širší zvukové spektrum. Na druhou stranu se tyto nástroje velmi dobře prosazují v bigbandu: například crashe řady Custom mají velice zajímavý atak a jejich celkový zvukový charakter ve velké kapele funguje velmi dobře. Rád bych podotknul, že všechny testované nástroje splňují znaky profesionálních činelů, a mnou zmíněné poznámky tak směřují spíše k obecnému charakteru zvuku typickému pro tu či onu řadu.
Nová duše v činelovém světě?
Jak je patrno, na trhu se objevila nová, zajímavá značka, jejímž největším přínosem se zdá být snaha spojit klasický zvuk tureckých činelů s moderním zvukovým ideálem. Výsledky jsou opravdu slyšitelné a zejména u činelů s lesklou povrchovou úpravou se zdají být ku prospěchu věci. Zbylé činely nezapřou jistou dávku specifičnosti, která nemusí každému konvenovat, na druhou stranu se právě díky nim pro někoho naplní zvukový ideál, který dlouho hledal, a doteď se mu jeho nález nedařil.
Kromě toho, že za Turky mluví jejich činely, turečtina patří mezi aglutinační jazyky. Ty se, zjednodušeně řečeno, vyznačují tím, že pomocí přípon a předpon lze jedním slovem vyjádřit třeba i celou větu. Eskymáci, kteří to s jazykem mají podobně, například mohou jedním slovem říct “sháním něco vhodného ke zhotovení udice”.
