Jeho jméno odkazuje na jednoho Noemových synů. Příjmení naznačuje, že jeho předci byli němečtí aristokraté. To ale zdaleka není na osobě vytíženého a všestranného muzikanta jménem Shem von Schroeck to nejzajímavější. Který baskytarista se může kapele nabídnout jako tenor prověřený operou?
Do Čech zavítal Shem jako baskytarista legendární americké kapely Toto (pokud si náhodou myslíte, že neznáte Toto, najděte si skladbu Africa), která se na konci února zastavila v Praze na svém celosvětovém turné 40 Trips around the Sun. V kosmickém názvu šňůry se neskrývá nic menšího než čtyřicáté výročí těchto (nejen) rockerů. Shem se k nim připojil loni, na pozici, kterou zastávali i Leland Sklar nebo Nathan East. Ve svém životopise má zapsanou spolupráci se spoustou hvězdných muzikantů. Namátkou: Tom Jones, Kenny Loggins (jeho písně se objevily na mnoha filmových soundtracích, například ke snímku Top Gun), David Foster (producent s šestnácti cenami Grammy), Stephen Stills (ano, ten z Crosby, Stills, Nash & Young), Don Felder (lead kytarista The Eagels od roku 1974 do roku 2001).
Jaké je to být členem kapely, jako je Toto?
Je to čest. Veliká čest.
Ale tvoje kariéra je rozsáhlá, není to tak, že by do Toto přišel nějaký zelenáč...
Ano, dělal jsem spoustu věcí. Ale stále to je veliká čest hrát s těmito skvělými muzikanty. Byl jsem velkým fanouškem kapely od svých třinácti let. A dnes mohu lidi, které jsem tolik obdivoval, nazývat svými přáteli.
Jak se to vlastně stalo?
Znám Stevea Porcara (Steve Porcaro je klávesista a zakládající člen kapely, pozn. red.) od roku 1991. Napsali jsme spolu nějaké věci a byli jsme v průběhu let v kontaktu. A před několika lety se baskytarista Leland Sklar chystal od Toto odejít k Philu Collinsovi. Toto potřebovalo nového baskytaristu a Steve prohlásil: „Co kdyby příští baskytarista byl také zpěvák - tenor - a mohl by zpívat vysoké party v backvokálech?“ A ostatní říkali: „A kde takového najdeme?“ Steve odvětil: „Znám přesně takového.“ Pak mi zavolal a zeptal se, zda o to mám zájem. Jel jsem do Los Angeles a těm chlápkům zahrál a zazpíval. Hned na místě mi řekli: „Ddostal jsi flek.“
Asi jsi tam nepřijel jen tak bez přípravy...
Steve mi řekl, které písně bych se měl naučit. Rosanna, Africa... V zásadě takové ty komplexnější písně, abych ukázal, že můžu hrát složitější muziku. Byl jsem připraven.
Tvůj velký bonus určitě je, že jsi dobrý zpěvák...
Určitě to pomohlo. Ostatně byl to požadavek. Jde taky o to, že kdyby se stalo, že by hlas Josepha Williamse (hlavní zpěvák, pozn. red.) někdy nebyl v pořádku, musím být tím, kdo ho zastoupí.
Zpíváš také operu. Jak ses k tomuto žánru dostal?
První hudba, kterou jsem kdy slyšel, byl Wagnerův Prsten Nibelungův. Takže jako malý kluk jsem si vždycky přál zpívat operu, zpívat Wagnera. Můj život šel ovšem směrem k rockandrollu a studiovému zpívání. Ale asi před patnácti lety jsem se rozhodl podstoupit klasický hlasový trénink. A pár let jsem zpíval v Německu. To byla krásná zkušenost.
Zpíval jsi v klasických operních představeních?
Ano, zpíval jsem italské opery, Pucciniho, zpíval jsem Wagnera. A potom jsem získal nějakou popularitu s americkým orchestry. Začal jsem pracovat s několika dirigenty, kteří mne požádali o spolupráci jako sólového tenora pro koncerty popu a klasiky.
Viděl jsem na internetu tvé vystoupení a tvého Police cover bandu. Ne každý může hrát na baskytaru a zároveň zpívat. Natož Stinga.
Když nad tím přemýšlíš, tak je to obtížné. Ale když přestaneš myslet a jen tomu dovolíš, aby se to dělo... U mě to tak funguje.
Je pravda, že jsi s muzikou začínal jako bubeník?
Ano, hrál jsem na bubny od malička. A hraju pořád. Minulý rok jsem bubnoval na dvanácti koncertech s Kennym Logginsem, protože co jsem odešel hrát k Toto, si našli nového baskytaristu, ale zato neměli bubeníka. Tak jsem hrál na bicí. Milují hrát na bicí. Dokonce o hře na basu přemýšlím jako bubeník. A také hraji na klavír.
Tvoje první basa byla Fender Mustang, je to pravda?
Ano. Bylo mi dvanáct. Bylo to velmi limitovaná baskytara, co se týče zvuku. Přál jsem si jazzbassové snímače, ale tyhle rané Mustangy měly jen tu malou mustangovou konfiguraci, skoro jako Precision. A proto další nástroj, který jsem si pořídil, byl Fender Precision 1979, ale měl jsem tam přidaný jazzbassový snímač.
Jak jsem si všiml, nyní hraješ na Sandberg.
Nyní používám basy Sandberg. Jsou úžasné. Jsou to nejlepší basy, na které jsem kdy hrál. Přál jsem si teď na turné dostat se do jejich továrny a obchodu v Braunschweigu v Německu, ale bohužel se mi to nepodařilo.
Oni pro tebe vyrobili tvůj custom model?
Je to skoro custom. Protože na jejich stránkách můžeš najít takzvaný konfigurátor a tam si můžeš vytvořit svou vlastní basu. Vybereš si dřevo, povrchovou úpravu, případně relic úpravu, vykládání hmatníků i jeho materiál, vlastně cokoliv...
Pokud vím, tak sis sám také postavil baskytaru. Hraješ na ni?
S Toto ne, ale hrál jsem na ni s Donem Felderem a Kennym Logginsem. Hrál jsem na ni hodně.
Co tě vlastně přimělo k tomu, že sis vyrobil basu?
Jednou v létě jsem měl hrát s Kennym Logginsem. A někdo mi poslal video z YouTube, jak si jeden člověk staví basu. Díval jsem se na to mnohokrát a říkal jsem si, že to chci zkusit. Zkusil jsem, a povedlo se.
Když se bavíme o tvém vybavení, četl jsem, že používáš modelingový procesor od Fractal Audio Systems.
Ano ve svém domácím studiu. Mám FX8 a AX8. Model AX8 používám více pro tvorbu zvuku ve studiu. Mohu ho spojit s počítačem, což umožňuje lépe konfigurovat zvuky na obrazovce počítače. A nejvíce jej využiju pro kytarové zvuky. Je to úžasná krabice. Miluju to.
Naživo Fractal nepoužíváš?
Ne s Toto. Mohl bych, ale zvuk mojí basy v Toto je spíše přirozený, nepotřebuji žádné efekty. Kdybych byl v jiné kapele a hledal zvuk, asi bych použil FX8 na živé hraní, to je verze Fractalu na podlahu.
Poznáš rozdíl, když hraješ na Fractal, že to není skutečný zesilovač?
Když to hraje samo, možná to můžeš slyšet, ale jakmile je kytara v nahrávce s ostatními stopami, nemáš šanci to rozpoznat. Myslím, že jsou to nejpřirozeněji znějící efekty, jaké jsem kdy slyšel. Ale téměř děsivá vlastnost Fractalu je, že nabízí tak moc možností. A když najdeš zvuk, který se ti líbí, je potřeba si jej uložit a dál s ním neexperimentovat, jinak ho ztratíš. Musím se přiznat, že se tím pořád učím.
Jaký používáš na turné zesilovač?
Na tomto turné nejsou žádné zesilovače. Používám pouze pre-amp Gallien Krueger Plex. To je celý můj zvuk. Tento rok chtělo Toto mít pódium bez aparátů, dokonce kytarové zesilovače Stevea Lukathera jsou pod pódiem. A pro ten typ zvuku, o který nám na tomhle turné jde, nepotřebuji basový box nebo aparát na pódiu. Ale myslím, že až budeme ve USA, budu mít zase na pódiu své vybavení. Používám Gallien Krueger, už jsem s nimi dlouho.
Máš doma nějakou větší sbírku baskytar?
Mám 33 baskytar. Většinou jsou to pětistrunky. Hraju na pětistrunnou basu od roku 1987 a myslím, že pro mne je pětistrunka lepší. Už hodně dlouho jsem na živém vystoupení nehrál na čtyřku. A když jsem poprvé hrál na basu Sandberg, věděl jsem, že konečně po čtyřiceti letech hraní na basu jsem našel basu, která je pro mne. Říkám, že je to nejlépe hratelná basa, kterou jsem kdy zkusil.
Máš tu novější verzi Sandbergu, která má trochu menší jazzbassové tělo?
Ano, basy Sandberg se zdají být kratší. Moje hlavní basa má menzuru 35 palců, je tedy delší, ale pocit z ní není, že je tak veliká. A jakmile vezmu do rukou druhou baskytaru, kterou mám na pódiu a která má 34 palců, tedy normální menzuru, mám pocit, že je strašně drobná. Je to, myslím, tím, že kobylka je umístěná tak na kraji těla. Dává to iluzi, že jde o menší basu, přičemž menzura je stejná. Je to velmi pohodlné. Žádné výmluvy!
Zaujalo mne, když jsi v jednom rozhovoru zmínil, že jsi s Tomem Jonsem odehrál dvě stě koncertů během jediného roku.
Více než to. Protože on je na turné deset měsíců v roce. Začal jsem s ním v lednu 1998 a skončili jsme na Silvestra 1998. Byl to přesně jeden rok. Bylo to velmi dobře strávený čas.
A zcestovali jste asi celý svět?
Ano. Vždyť Česká republika nyní bude moje 47. země, kde vystupuji.
Takže jsi u nás ještě nehrál?
Ne. Je to poprvé. I když jsem byl v Praze dříve, ale tehdy jen jako divák na operním představení.
V jaké zemi jsi ještě nehrál a přál by sis tam vystoupit?
Zítra budeme v Polsku, a to bude moje 48. země. A pak myslím, že jedeme do Bulharska a Makedonie, takže jich bude padesát.
Je možné mít rodinu, když vedeš tak nabitý život?
Ano, potřebuješ k tomu vedle sebe ženu, která to chápe a je fanoušek. A tak to mám.
Jsi muzikant, který doprovází obrovské množství interpretů, ale který hraje i svou vlastní muziku. Jak si pamatuješ tolik skladeb?
Snažím se o faktu, že znám tolik skladeb, nepřemýšlet. Jen se snažím naučit show, odehrát show co nejlépe. Například vloni jsem po turné s Toto sedl do letadla a letěl doprovázet Dona Feldera. Hrál jsem po celé jeho představení. Pro mne to je tak, že jakmile začnu hrát píseň, kterou jsem už hrál, vím, co tam je. Je to vše v hlavě jako na záznamníku.
Jak se udržuješ v kondici, abys zvládal takové nasazení a abys zvládal tak dlouhé turné jako s Toto?
Dávám si velký pozor na to, co jím. Nejím žádné mléčné výrobky, nekonzumují žádný lepek. Jím maso a zeleninu. Například tady na turné je vždy k dispozici spousta jídla a vždycky je tu něco, co mohu jíst: ryba, hovězí nebo kuře jako proteiny a pak zelenina. Také posiluji, cvičím, buď v hotelovém pokoji, nebo pokud je v hotelu fitness, využívám ho.
Cvičíš také v den koncertu?
Ano, ráno. Jako první věc, kterou ten den udělám. Ale co jsme v Praze, tak jsem necvičil, zato jsem chodil po celém městě. Čtyři hodiny včera a dvě hodiny dnes.
Jak se ti Praha líbila?
Je to jedno z nejkrásnějších měst, která jsem viděl. Zlaté město. Včera jsem byl na... jak to říkáte? Karlov most? Byl to nádherný den, budu si ho navždy pamatovat.
Kdy odjíždíte z Prahy?
Ihned po skončení koncertu sedneme do autobusu a přes noc pojedeme. V autobuse jsou postele a můžeme tam spát.
Je to pohodlné?
Velmi pohodlné. Motor tě ukolébá podobně, jako když posadíš dítě do sedačky a do auta. Jsme jak malé děti, budeme klidně spát na cestě do Krakova.
Jak tě baví být na turné?
Moc, jsem velmi šťastný na cestě. Hlavně v kapele, jako je tahle, kde jsou velmi dobří chlapi a tým je moc fajn. Někdy bývá v kapele jeden obtížný člověk, který může otrávit celé turné, ale speciálně tady je to skvělé. Budeme na cestě do 8. dubna. Pak si vezeme pár měsíců volna a budeme pokračovat v červenci.
Cvičíš během turné na basu?
Fakticky ne. Protože basy se přepravují s naším týmem. Nemám čas na cvičení. Chtěl jsem si sice jednu z baskytar vzít do autobusu, ale mám příliš moc věcí, které musím přepravovat.
Doma cvičíš?
Hraju. Ne že bych projížděl nějaká cvičení nebo stupnice. Ale pořád hraju. Dívám se na televizi a hraju. Pořád chci mít baskytaru po ruce, vyndanou z kufru, abych na ni mohl hrát, kdykoliv ji uvidím, i kdyby to mělo být jen na pět minut.
Co bys doporučil mladým muzikantům, kteří by se chtěli stát profesionály?
Cvič a hraj. Hraj muziku, kterou máš rád. Když jsi třeba fanoušek The Police, jako jsem byl vždycky já, hraj ty písně, hraj spolu s nahrávkami. Představuj si sám sebe v kapele. Když jsem vyrůstal, miloval jsem kapelu Yes a hrál jsem na bubenické party Billa Bruforda spolu s nahrávkami. A viděl jsem sám sebe v této kapele na pódiu. A věřím, že skutečnost, že jsem si to uměl představit, mne dovedla tam, kde jsem dnes. Nauč se o muzice, co nejvíce můžeš. Neboj se teorie. Hudební teorie není složitá, je to jazyk. Když se můžeš naučit mluvit anglicky, můžeš se naučit i hudební teorii. A hraj na klavír, pokud můžeš. Na pianu máš vše před sebou, nemusíš být skvělý pianista, ale pochopíš díky tomu harmonii. To ti pomůže jako basistovi, jako kytaristovi, bubeníkovi i jako hornistovi. Hudba není něco, čeho by ses měl obávat. Je to zábava, užij si tu zábavu. Buď ve svém srdci součástí těch kapel, které miluješ.
