Seeher, často přirovnávání k Nirvaně, vznikli roku 1999 v jihoafrické Pretorii. Záhy si uvědomili, že pro další růst bude lepší přesunout se do kolébky grungeové hudby a alternativního metalu. V USA se údajně pod nátlakem vydavatelské společnosti vzdali svého původního jména Saron Gas - blízkost s názvem nervového plynu sarin těsně po 9. září byla nevhodná. Pak již nic nebránilo cestě k srdci převážně mladého publika, které z velké většiny přišlo na svět až po sebevraždě velké grungeové ikony Kurta Cobaina.
10. listopadu 2013poprvé ve své kariéře Seether vystoupili v Praze. Zastavili se zde v rámci svého evropského akustického turné. Do Roxy se nahrnula mládež dobře znalá tvorby skupiny, řádící nadšením při poslechu nirvanovské klasiky Polly a srdečně reagující i na The Needle and the Damage Done Neila Younga . A bylo to pochopitelné, neboť Seether skutečně spojují oba tyto světy. Muzikusu tato událost poskytla příležitost uskutečnit rozhovor s bubeníkem Johnem Humphreym.
Jak jste spokojení s turné po Evropě? Cítíte určitý rozdíl v tom, jak lidé reagují na vaši hudbu tady a za oceánem? Amerika je přece jen více orientovaná na grunge a alternativní rock.
Lidé, kteří na naše koncerty chodí, tuto hudbu mají rádi, a proto tam jsou. Přijetí je tedy všude srdečné. Jen místa, v nichž hrajeme v Americe, jsou o něco větší. Teprve budujeme svou mezinárodní fanouškovskou základnu. Proto jsme také poslední tři roky dost často v - přímý kontakt s fanoušky a koncertní zážitky jsou nezbytné.
Rozdíl tentokrát spočívá v tom, že jsme se vypravili na akustické turné. Od toho se odvíjí i volba míst, kde vystupujeme. Hráli jsme v kostelích a v jedné nádherné kapli v Británii, v Amsterdamu zas v obyčejném menším klubu. To si během běžných koncertů, kdy to rozbalíme naplno, moc nemůžeme dovolit. Ale teď byly písně obnaženy na emoce v Shaunových textech a melodiích. A musím říct, že akustická aranžmá dopadla velice dobře.
Jedete zřejmě také s odlišným vybavením než při běžných turné. Co se změnilo konkrétně pro tebe?
Ano. Já třeba nepoužívám obvyklé paličky pro sóla, ale spíše měkké paličky a kovové metličky. Také v některých písních hraji na různé perkuse, na tamburínu... Snažím se přizpůsobit se hudební změně. Hraji více potichu, nemlátím silou, jak to činím obvykle. Hodně se krotím. (smích)
Jaké je tvé běžné vybavení?
Od roku 2012 mě podporuji Ludwig. Mám soupravu Ludwig Classic Maple. Blány jsou od Evans. Již dlouhé roky používám činely Sabian a paličky Vic Firth.
Dříve jsi hrál v kapele The Nixons, která je stylově velmi blízká Seether. Změnilo se přesto pro tebe něco po stránce potřebné hráčské techniky?
Vždycky jsem se snažil každým rokem, každým albem zlepšovat se jako hráč. Pro mě byli The Nixons nesmírně důležití. Hodně jsem se toho v jejich řadách naučil, získal jsem obrovské zkušenosti. A tím, že mají k Seether hudebně blízko, byl pro mě přechod poměrně snadný. Ve své podstatě je to pořád takový moderní alternativní rock. Řekl bych, že Seether možná jen hrají o něco tvrdší hudbu - tedy v některých ohledech. I ode mne se tím pádem očekávala o něco tvrdší a údernější hra. Ale to je na muzikantství to hezké, že se neustále vyvíjíš a učíš něco nového - od svých kolegů bubeníků, od muzikantů, se kterými hraješ, od producentů. Největší výzvou je snažit se pokaždé hrát co nejlépe - samozřejmě, s ohledem na své vlastní schopnosti. V muzikantství se nedá nebo nesmí ustrnout. Nikdy jsem nezažil okamžik, kdy by mé ego zažilo slastný spokojený pocit „Teď jsem nejlepší!“. A je dobře, že tomu tak je.
Co tě lákalo na práci se Seether? Cítil jsi možnost jistého hráčského nebo kariérního posunu?
Prvotní impuls byl čistě pracovní. Náš společný kamarád, zvukař, který dělal pro The Nixons, ale v roce 2002 začal pracovat i pro Seether, se spojil se mnou a pozval mě na konkurz. Tak jsem tam šel. Dobře jsem se připravil. Znal jsem nazpaměť celé album Disclaimer (2002), každý drobný detail v každé skladbě. Nevěděl jsem, co očekávat, a chtěl jsem být na všechno připraven.
Naštěstí pro mě, i přesto že v té době ve hře bylo ještě několik dalších bubeníků, jsem byl já ten, který se stal členem skupiny. Samozřejmě, mohl jsem dál pracovat i s jinými muzikanty a zůstat v pozici nájemného hráče, ale kluci pracují opravdu tvrdě a mají vysokou pracovní morálku, což mě přesvědčilo s nimi zůstat. Věř mi, skutečně makáme jako otroci! Když nenahráváme, tak koncertujeme a do toho neustále zkoušíme. Je to nezbytné - jinak neprorazíš!
Vím, že také máš moc rád Shaunovy texty.
Moc se mi líbí! Také v tvorbě Seether nehrají pouze doplňkovou, ale skutečně stejně důležitou roli jako hudba.
Sestava:
Shaun Morgan - vokály, kytara
Dale Stewart - basová kytara, akustická kytara
John Humphrey - bicí
Bavilo tě pracovat s kluky, kteří pocházejí z jiné země, mají jiné životní zkušenosti?
Na mě osobně JAR nepůsobí nijak exoticky. Naopak, řekl bych, že tím, že pocházím z jižní části Spojených států, máme dost podobný životní styl.
Jinak, samotná Jižní Afrika je takovým bonusem - každé naše turné zahrnuje vystoupení v Pretorii.
V začátcích kariéry Seether velmi pomohla spolupráce s Evanescence, kteří byli právě na vrcholu slávy. Jeli s nimi celosvětové turné. V mezičase přepracovali svůj velký hit Broken. Akustická balada získala nový rozměr nejen díky elektronického zvuku, nýbrž i díky vokálům zpěvačky Evanescence Amy Lee. Společně s novou písní Sold Me se pak tato skladba objevila ve filmu Kat (The Punisher). Tehdy se zrodila i láska mezi Amy Lee a hlavním mozkem Seether Shaunem Morganem. Vztah po dvou letech skončil bolestivým rozchodem. Důvodem dle zpěvačky byla muzikantova závislost na návykových látkách. Amy později věnovala svému expříteli píseň Call Me When You Are Sober. Shaun se po letech k rozchodu vrátil písní Breakdown (2007). Jak sám zdůraznil, na rozdíl od Amy nedal průchod svému hněvu: „Dávám přednost tomu být více vágní a zachovat úctu.“
Jižní Afrika není zrovna tradiční rockovou zemí, již vůbec ne grungeovou. I když jsou rodáci na Seether nepochybně pyšní, předpokládám, že kdyby se nedostali k profesionálnímu managementu, zkušeným zvukařům a producentům a dobrým studiím, jaké USA nabízí, by se tak daleko nikdy nedopracovali.
Kluci jsou vždy srdečně vítání při každém návratu domů. V roce 2003 nebo 2004 jsem tam byl poprvé a byl to nepopsatelný zážitek. Setkal jsem se s rodinami a přáteli svých kolegů. Vždycky tam s nimi rád jezdím. Je to krásná země, ovšem není zrovna zaslíbená rocku. Také to byl jeden z důvodu, proč pro svůj další růst potřebovali odjet pryč. Myslím, že jim Amerika hodně pomohla. V Jižní Africe neexistuje hudební průmysl, který by byl na úrovni amerického. Kluci se v hodně mladém věku odstěhovali do Spojených států. Museli se odtrhnout od rodiny a přátel, aby se dostali někam, kde tento průmysl funguje. A já si jejich obětavosti nesmírně vážím. Využili příležitost, která se jim naskytovala, a udělali to ve jménu hudby.
V JAR zůstal původní bubeník kapely.
Dave Cohoe , který nahrál desku Fragile, zůstal v Jižní Africe kvůli rodině. Byl o trošičku starší, už měl děti.
V roce 2002, již v Americe, pak natočili svou první desku pod jménem Seether. Byla to Disclaimer, na které jako host hrál Josh Freese (Guns N’ Roses, Nine Inch Nails, A Perfect Circle). Pak jeli turné se dvěma nájemními hráči. Na Disclaimer II uslyšíš čtyři různé bubeníky. Mě, Freese, Cohoeho a pak ještě Nicka Oshira (Static X). Tím právě začala má spolupráce s kapelou.
Seether šli po vyhledávaných hráčích. O takové se musejí kapely docela prát. Přece jen je snadnější narazit na dobrého kytaristu než na skutečně dobrého bubeníka.
Obecně vzato máš pravdu, ale zrovna v Americe je také mnoho výborných bubeníků, takže o posty v opravdu dobrých skupinách je mezi bubeníky docela tvrdý boj. Pro mě je požehnáním, že hraji se Seether, že už jsem v této kapele tak dlouho a že jsme dosáhli takového úspěchu.
Seether podporují Národní asociaci lidí s duševním onemocněním. „Je jednou z nejstarších a vždy měla namířeno na rodiny sebevrahů, lidi, kteří se o sebevraždu pokusili, a veterány, kteří se vrátili z války. Zastřešují velké spektrum klientů, proto tu pro nás bylo mnoho důvodů, proč jsme s touto organizací chtěli spolupracovat. Mnoho psychiatrických ústavů bylo před nedávnem uzavřeno a mnoho z jejich pacientů se ocitlo bez domova a stávají se z nich zločinci, protože nemají žádnou další volbu,“ vysvětluje Shaun, kterého se problematika hluboce dotýká. Jeho bratr spáchal sebevraždu v roce 2007. A ani Shaunovi nebyly sebevražedné sklony nikdy cizí. „Sebevražednými myšlenkami a depresemi trpím celý svůj život a vyrovnávám se s nimi svým vlastním způsobem. V mládí jsem byl na všech běžných drogách.“
Pracujete na nové desce. Jaké výzvy stojí konkrétně před tebou?
Nedávno jsme dali dohromady best of výběr skladeb z let 2002 až 2013. Po plánovaných prázdninách, po tomto turné, jsme začali dávat dohromady novou desku Isolate and Medicate, která vyšla začátkem letošního roku. Pro mě osobně to byla opět velká výzva, protože některé skladby si žádali i trochu odlišné techniky, se kterými jsem začínal experimentovat.
Není to nic závratně nového, ale pro mě je to zajímavé. Je vzrušující přemýšlet nad tím, čím mohu být kapele, jako je Seether, prospěšný, co mohu do její hudby vnést. Snažím se vycítit, co si daná melodie žádá, přidat zajímavý bicí part, díky kterému by daná část skladby lépe vynikla. Bicí jsou přece také součást skladby, také se podílejí na spoluutváření emocí a energie kompozice. Rád se podílím na komponování skladeb, rozpracovávám je.
Diskografie
Pod názvem Saron Gas:
Fragile (2000).
Pod názvem Seether:
Disclaimer (2002),
Disclaimer II (2004),
Karma and Effect (2005),
Finding Beauty in Negative Spaces (2007),
Holding Onto Strings Better Left to Fray (2011).
www:
