Sebastien hrají melodický metal a právě vydávají nové album Integrity. Kapela také hrála na největším evropském metalovém festivalu Wacken Open Air 2016 a má za sebou dvě evropská turné se slavnými kapelami Masterplan a Circle II Circle.
Frontman Sebastien, kytarista Jiří „George“ Rain, kterému jsem položil následující otázky, strávil dlouhá léta v zahraničí a krom jiného se v průběhu let stal firemním hráčem značek Ibanez, Yamaha či FGN. Působí též ve skupině Citron jako baskytarista i jako učitel zpěvu a hry na kytaru.
Vaše nové album Integrity, které jste právě vydali, je celé v češtině. Dříve jste zpívali téměř výhradně anglicky. Co je důvodem návratu k rodnému jazyku?
Z českého jazyka na nové desce mám velikou radost. Už naše první EP bylo nazpíváno v češtině, na prvním albu jsme měli v závěru skladby Fields of Chlum český recitativ a naše třetí CD bylo zakončeno českou písní V síti štěstí. A tou vše vlastně začalo. Naživo jsme ji hráli coby raritu např. i v Německu, a vždy měla velký ohlas. Zjistil jsem tak něco, čemu jsem dlouhá léta nevěřil - má melodika a můj hlas může dobře fungovat i v mateřštině. Mnohem lépe se mi tak přenášejí emoce.
Jak se nahrávala nová deska Sebastien?
Už v roce 2015 jsme začali budovat vlastní nahrávací studio - Dark Chamber Sounds -, ve kterém od té doby vznikají všechny naše nahrávky, včetně té aktuální Integrity. Baskytarista Petr Skala tu navíc natáčí, míchá a masteruje i pro další kapely. Na dnešní poměry se jedná o standardní digitální studio. Pracujeme v ProTools, používáme nejlepší současné kytarové a baskytarové simulace nástrojových aparátů, např. od Neural DSP. Jelikož využíváme digitální cesty i naživo, chceme být našemu zvuku co nejblíže.
Jaké kytary byly použité pří nahrávání?
Co se mě osobně a mých kytar týče, před lety jsem pracoval ve velkoobchodě s hudebními nástroji, kde jsem měl možnost vyzkoušet si doslova stovky kytar. Zamiloval jsem se zejména do klasik - Gibson Les Paul a Fender Stratocaster - a obě své americké krásky využívám hodně i ve studiu. Pro náš styl hudby je ale někdy potřeba moderněji znějící nástroj, proto ve studiu nahrávám také na Les Paula od ESP (řady EC) a často také na další kytaru stejného typu od japonské značky FGN, konkrétně FGN NCLS-10R HD. V průběhu let jsem byl nejprve tuzemským firemním hráčem značky Ibanez. Oblíbil jsem si kytaru ARZ307 BK, a zejména ARZ800 TDB, na kterou jsem hrál několik let i naživo, nahrál jsem na ní své kytarové party pro první sólové album ex-zpěváka Firewind Apolla Papathanasia, a dokonce jsem ji půjčil Gusovi G., který na ni odehrál vystoupení Firewind na Ostravě v plamenech. Po svém nástupu do Citronu jsem využíval baskytaru Yamaha TRB1006 NT, poté jsem vyzkoušel Warwick Infinity SN a nakonec zakotvil právě u na trhu celkem nenápadných japonských FGN, jejichž tváří jsem byl několik let. S baskytarou FGN JMJ-ASH-M SBB jsem v letech 2017 až 2020 odehrál stovky vystoupení s Citronem a Kreysonem...
Nejčastěji tě ale vidím na koncertech i na fotkách s Flying V...
Flying V jsem držel poprvé v rukou ve studiu Rolanda Grapowa (Masterplan, ex-Helloween), kde vznikala pod Rolandovou producentskou taktovkou první dvě alba Sebastien. Jednalo se o nádherný Gibson z roku 1971 - spekuluje se, že tento konkrétní kus možná před nedávnem koupil Kirk Hammett z Metallicy. O pár let později mi kytarista Citronu Djordje Erič půjčil na vyzkoušení své „véčko“ Duesenberg Rocket II Flying V a byl jsem z té kytary naprosto nadšený. Až v průběhu loňského roku jsem se ale definitivně rozhodl odložit svůj oblíbený Les Paul a vyzkoušet pro změnu něco jiného... Chvíli jsem pátral, a nakonec jsem si vybral model Jackson Rhoads, který jsem si nechal trochu upravit. Ve studiu jsem ji zatím oficiálně nepoužil (ačkoliv na ni doma nahrávám nová dema), ale naživo je moc příjemná, lehká, má „rychlý“ pohodlný krk, vypadá skvěle a na pódiu si ji prostě užívám...
Jak se ti pracovalo v zahraničí, než jsi založil Sebastien?
Zahraničních zkušeností jsem za posledních cca dvanáct let nasbíral opravdu hodně. V roce 2009 jsem s červeným diplomem odpromoval, abych následně zjistil, že pracovní trh zrovna dvakrát netouží po čerstvých magistrech kulturní historie. (smích) Proto jsem odjel do Skotska, kde jsem nakonec žil a pracoval dva roky. V Edinburghu jsem se např. věnoval „band-scoutingu“, tedy vyhledávání talentů, pro společnost The Unsigned Agency. Bylo to velice zajímavé, protože jsem vyhledával nadějné kapely, které ještě nebyly pod žádným vydavatelstvím, po celé Británii. Sepisoval jsem rešerše, formuloval jejich silné a slabé stránky a vyzdvihoval to zajímavé a originální. Tato práce mi pomohla ujasnit si, co dělá celá řada kolegů muzikantů špatně a čím často brzdí své kariéry. Tyto zkušenosti jsem se později pokusil zúročit v Sebastien. Spolupracoval jsem také se dvěma zahraničními labely - britskými Escape Music Ltd. a německými Pride & Joy Music -, dále s agenturami Ballroom Hamburg, Wacken Foundation, Make Big Records, Enorm Music GmbH & Co. a Pain Inc. Natáčel jsem také jingle pro německé Ballroom Rock Radio.
Všechny tyto spolupráce probíhaly vždycky ve velice přátelském duchu a nikdy jsem neměl pocit, že jsem pro ně nějaký „kluk z divokého Východu“. (smích) Pro mě z toho všeho vyplynula jedna důležitá věc: Měli bychom hledat spíše to, co nás spojuje, a navzájem se podporovat. Vždyť hudba překonávající bez problémů jazykové bariéry, kulturní a generační rozdíly i vzdálenosti je k takové komunikaci tím nejúžasnějším médiem...
A mohl bys porovnat produkce desek a nahrávání v zahraničí a u nás?
Tady bych rád poznamenal, že se ve svých 37 letech cítím coby pamětník věcí, které by současné mladé generaci musely připadat jako naprostý pravěk! Své první písničky jsem v letech 1998-1999 natáčel na cívkový magnetofon Tesla B73! Když jsem pak začal hledat první spoluhráče a stavět svou první kapelu Calypso, můj táta nám koupil Fostex X-55 - čtyřvstupý rekordér, který nám umožňoval na audiokazetu nahrát čtyři stopy záznamu. V roce 2001 jsme šli poprvé do opravdového studia, to už ale bylo pod názvem Navar. Jednalo se o pardubické Dark studiomého kamaráda Víti Mazánka.
První dvě alba Sebastien vznikala v letech 2009-2010 a 2013-2015 v Grapow Studios Rolanda Grapowa. To byla tedy moje první zkušenost se zahraniční produkcí. Roland projevoval typicky německý perfekcionismus, kterým jsem proslulý a patřičně otravný i já sám- (úsměv) Ukázal nám speciální kytarové ladění dle Roye Z, přiměl nás pracovat na našem kytarovém zvuku, daroval nám obrovské know-how co se týče groovu, aranže skladby, tvorby vokálních melodií a harmonií, a to všechno navíc v přátelské atmosféře a s úsměvem. Rolanda jsem později přivedl také do sestavy Kreysonu Ládi Křížka a pomáhal nám i s nahrávkami Citronu...
Obecně si myslím, že dnes u nás máme dostačující technické zázemí pro vznik skvělých nahrávek, ale chybí nám producenti- (Respektive kéž by těch skutečně dobrých bylo více!) Producent by totiž neměl jen sedět u pultu a dobře nahrát předložený materiál, ale měl by interpreta motivovat a vést, být součástí kreativního procesu a dokázat z každé skladby vyždímat naprosté maximum. Bohužel dodnes vídám „producenty“, kteří v českých studiích dělají spíše práci studiového technika a skutečně producentské otěže netřímají. Tímto tedy apeluji na kolegy v českých studiích: Buďte skutečnými producenty a točte skvělé desky! (úsměv)
A jak vlastně došlo ke spolupráci s kytaristou Helloween a Masterplan Rolandem Grapowem?
Oslovil jsem ho, protože se nám moc líbil zvuk Masterplan a protože jsme na podzim 2009 nahráli debut Sebastien, Tears of White Roses, v Grapow Studios na Slovensku. Nedlouho předtím se Roland Grapow přestěhoval z Hamburku ke Zvolenu. Jeho producentské zkušenosti byly úžasné - učil se např. u Andyho Sneapa nebo Roye Z - a strašně moc jsme se toho od něj naučili. Jeho přístup k nám byl totiž naprosto otevřený a velice přátelský. Většinu svého know-how se spíše snažil předat dál a nijak se nad nás nepovyšoval. Bylo to zajímavé srovnání - doma v ČR jsme se totiž dříve bohužel setkávali i s tzv. (resp. samozvanými) „producenty“, kteří např. ve studiu celý den kouřili, už od dopoledních hodin pili pivo, nebo se dokonce vůbec neobtěžovali dorazit ve smluvenou hodinu do studia... Roland byl jejich pravým opakem, spolehlivý profesionál, s nímž jsme s úsměvem na rtech vyprodukovali dvě alba a zároveň pod jeho vedením vyrostli do profesionální kapely.
Tady si dovolím obsáhlejší vysvětlení: U nás v ČR je někdy mezi kapelami a umělci cítit rivalita. Zažil jsem (a to i v řadách Citronu a Kreysonu) v zákulisí českých festivalů muzikanty, kteří ti ani neodpoví na pozdrav. Přijde mi to trochu smutné a zároveň komické. „Venku“ jsem se s ničím takovým nesetkal, ať už se jednalo o členy Black Sabbath, Rainbow, Savatage, Rhapsody, Avantasia atd., se kterými jsem pracoval na duetech, o producenty, se kterými jsem natáčel (včetně dvou nominantů Grammy) nebo o kapely, které jsem potkával na cestách po Evropě, vždycky jsem měl pocit, že jsme coby muzikanti jedna velká rodina. Jakoby malý český „rybník“ u někoho probouzel malé české chování... Naštěstí ale nejde o většinu. Obecně zkrátka platí, že opravdové hvězdy se za hvězdné manýry schovávat nepotřebují.
A jak vzpomínáš na spolupráci s dnes bohužel již zesnulým Chrisem Tsangaridesem?
Chris byl producentskou legendou a nominantem Grammy, podepsaným pod produkcí desek Thin Lizzy, Black Sabbath, Helloween, Depeche Mode, Yngwieho J. Malmsteena, Toma Jonese, a zejména pod kultovním albem Painkiller od Judas Priest. Jeho domácí studio na dohled od doverských útesů bylo sice jakýmsi odleskem dřívější slávy, ale přesto dokázal do prostředí ProTools vnést svůj starý dobrý přístup, zejména co se týče práce s prostorem. Byl autorem speciální techniky prostorového snímání kytarového zvuku zvané Vortex. Říkával nám, že v každé skladbě hledá její esenciální kouzlo. Jakmile ho objeví, nechává nahrávku být a je velice opatrný, aby tu křehkou magii neporušil dalším „vylepšováním“... Toto „kouzlo“ bylo pro něj víc než chladná technická dokonalost. Doma měl kytary od Garyho Moorea (Chris byl kmotrem Garyho dětí a naopak) a od Yngwieho nebo například kombo, na které hrál George Harrison v Cavern Clubu v Liverpoolu, když The Beatles začínali. Se samotným Harrisonem se Chris také osobně znal a měli společné kamarády. Ke mně a Láďovi Křížkovi se choval, jako bychom byli příbuzní - vyzvedl nás autem v Londýně na letišti (znamenalo to pro něj téměř čtyři hodiny za volantem!), přichystal pro nás prohlídku okolí svého studia (ukázal nám např. místo, kde se vylodil Gaius Julius Caesar při dobývání Británie), sám nám dokonce vařil, a nakonec nás svým jaguárem dovezl zpátky do Londýna. Byl také kytarista a odehrál s námi dvě vystoupení Kreysonu tady v ČR - na Masters of Rock a na Ostravě v plamenech v roce 2017. Stali se z nás přátelé a jeho náhlý odchod v pouhých 61 letech nás hluboce zasáhl. Byli jsme tak poslední produkcí, kterou na tomto světě dokončil. Dodnes nám moc chybí...
Ale výskyt velkých jmen byl již v začátcích Sebastien.
Teď tedy budeme mluvit o plnění přání, které bych se v začátcích, když jsem s posvátnou úctou naposlouchával důležitá alba rockové historie, neodvážil ani vyslovit...
Veřejně vystupovat s vlastním repertoárem jsem začal už v roce 1999, nicméně prvních deset let jsem prožíval jako typický regionální muzikant s akčním rádiem do padesáti kilometrů. Nevěřil jsem, že bych se kdy mohl dostat dál. Když jsme ale na podzim 2008 obměnili sestavu a změnili název kapely na Sebastien, rozhodli jsme se s tehdejším kytaristou, že se pokusíme dostat vlastními silami, co nejdál to bude možné.
Říkal jsem si ale, že bychom byli i se skvělým zvukem od Grapowa stále jen malou neznámou kapelou a rozhodl jsem se, že chci na náš debut pořádně upozornit účastí velkých jmen, která jsem sám obdivoval. Tehdy ještě nefungoval např. Facebook tak jako dnes, využil jsem tedy MySpace a rozeslal asi stovku zpráv muzikantům a zpěvákům z celého světa, se kterými bych si přál spolupracovat. Deset lidí se mi ozvalo zpět a šest z nich nám nakonec na albu skutečně hostovalo. Jednalo se o Amandu Somerville (Avantasia, Trillium), Apolla Papathanasia (Firewind, Spiritual Beggars), Doogieho Whitea (Rainbow, Michael Schenker Group), Fabia Lioneho (Rhapsody, Angra, Vision Divine), Mikea DiMeoa (Riot, Masterplan) a Toreho Morena (JORN). Díky tomuto, na debut kapely z Čech úctyhodnému, seznamu a Grapowově produkci jsme pak celkem snadno získali smlouvu s britskými Escape Music Ltd., kteří nám album vydali v celé Evropě a Japonsku. Všechny party nám tehdy hosté nahrávali pouze na dálku, ale s většinou jsme se později setkali i osobně. S Apollem a Fabiem jsme vystupovali i naživo na Masters of Rock a Metalfestu, jsme dodnes přátelé, vypomáháme si i v rámci dalších projektů a, pokud je to možné, navštěvujeme se.
Na dalších dvou albech jste drželi již nastavený formát?
Druhé album už nám vyšlo v celosvětové distribuci u německých Pride & Joy Music a máme na něm např. duety s Ailyn Giménez (Sirenia, Trail of Tears), Tonym Martinem (Black Sabbath) a Zakem Stevensem (Savatage, Trans-Siberian Orchestra). S Tonym jsme v létě 2014 strávili čtyři úžasné společné dny a vystoupil s námi na Masters of Rock, kde jsme (v sestavě s Rolandem Grapowem a Marthusem z Cradle of Filth) odehráli dvě klasické skladby z „Martinovské éry“ Black Sabbath - Headless Cross a Nightwing - a také náš společný duet Lamb of God. Se Zakem Stevensem jsme se také velice spřátelili, protože jsme s jeho Circle II Circle jeli v roce 2012 naše první evropské turné. Jmenovalo se Tour of Magellan a připomínalo patnácté výročí alba Savatage - The Wake of Magellan. Poslední večer turné jsme si dokonce společně zazpívali klasiku Savatage - Edge of Thorns... Byl to skvělý zážitek a všude, kam jsme v rámci tour přijeli, jsme cítili skutečný support. Např. v Norimberku nás přišel před klub přivítat zvukař s vizáží Clinta Eastwooda s tím, že nás má naposlouchané, líbíme se mu a přesně ví, jak naši hudbu nazvučit. Výsledek byl perfektní. Na celé turné moc rádi vzpomínáme, ačkoliv jsme v jeho druhé polovině řešili technický problém - našemu vypůjčenému obytňáku totiž uhnila část výfuku a auto tak jelo maximálně 90 km/h, což pro přesuny po Evropě není zrovna ideální rychlost. (smích) Trávili jsme tak de facto celé dny jen na dálnici nebo na pódiu... Téhož roku jsme vyhráli soutěž Rádia Beat a stali se předkapelou Alice Coopera v brněnské Kajot Aréně. Se samotným Alicem jsme měli možnost po koncertě popovídat v jeho šatně. Byl charismatický a moc milý, představil nám svou manželku a mluvil o tehdy chystaném projektu The Hollywood Vampires. O rok později jsme jeli na naše druhé evropské turné - Novum Initium Tour - s Masterplan a Mystic Prophecy. Tentokrát jsme už měli naprosto perfektní zázemí. Jelo se dvěma dvoupatrovými tourbusy, měli jsme kolem sebe tým techniků a poprvé také vlastního zvukaře s digitálním pultem.
V roce 2015 jsem nastoupil do Citronu, ale stihl jsem se také podílet na sólovém albu ex-zpěváka Firewind Apolla Papathanasia, Waterdevils. Napsal jsem pro něj s Apollem dvě skladby, Fallen Endlessly a Chasing Shadows, do kterých jsem mu nahrál všechny kytary, basu a doprovodné vokály. Klávesy nahrával můj spoluhráč ze Sebastien a firemní hráč Korgu Pavel Dvořák...
Do Kreysonu, který jsme s Láďou Křížkem restartovali v roce 2016, jsem vedle Rolanda přivedl také bubenické eso Mika Terranu. Velice jsme si padli do noty, stal se mimo jiné kmotrem třetího alba Sebastien, Act of Creation, a jsem s ním dodnes v přátelském kontaktu.
V roce 2019 jsem pak spolupracoval s fenomenálním zpěvákem Yannisem Papadopoulosem z kapely Beast In Black na duetu Fight For Love.
Vystupovali jsme také, ať už v ČR, nebo v zahraničí, např. s kapelami Axxis, Squealer, Black Majesty, Jorn, Pretty Maids, Vicious Rumors, Fates Warning, Serenity, Elvenking, atd.
Mám pocit, že zejména v Německu, Holandsku a Belgii si mnohem víc váží muzikantů, nebo nám ten respekt zkrátka dávali víc najevo. Samozřejmostí bylo vždycky kvalitní zázemí a dobré jídlo a pití.
Jak už jsem zmiňoval, zahraniční muzikanti se ke mně vždycky chovali jako k sobě rovnému. Cítil jsem vždy respekt a podporu a stejně se snažím směrem k hudebním kolegům vystupovat i já sám. A nezáleží na tom, zda se jedná o zasloužilé umělce, nebo začátečníky - jsme přece všichni na jedné krásné rozehrané lodi...
