Narození za úplňku v arizonské poušti, kde vyjí kojoti a kovbojové zpívají sladké písně kolem ohně, je start do života, který by někdo možná u Sarah Jory předpokládal. Nicméně pravda je mnohem prozaičtější; jedna z nejneobvyklejších bytostí, britská hráčka na pedal steel, se ve skutečnosti narodila v Exeteru v západní Anglii a ne na americkém divokém západě. Dnes stojí v čele šestičlenné Sarah Jory Band, je prakticky neustále na turné a je stálým hostem na evropských festivalech stejně tak jako na vystoupeních ve Spojeném království, Spojených státech a Japonsku.
"Svou kariéru jsem začala v pěti letech hraním na havajskou steel kytaru. Brzy nato jsem absolvovala pár lekcí u místního učitele. Pak už jsem se učila jenom hraním písniček Jima Reevese, Patsy Cline a Hanka Williamse svým rodičům," prozrazuje Sarah předtím, než se přizná, že nikdy neuměla a doposud neumí číst noty. "Myslím, že mi mohlo být tak devět, když jsem přešla na pedal steel. Musela jsem si podložit nohy, abych dokázala ovládat všechny pedály a dosáhla na páčky ovládané koleny. Když mi bylo třináct, už jsem vystupovala třikrát týdně s místní kapelou a snažila se to skloubit s děláním domácích úkolů."
Jak vzácné jsou hráčky na pedal steel? "Abych pravdu řekla, za celou tu dobu, co jsem hrála v Evropě a Anglii, jsem nepotkala ani jednu. Něco jiného je to v Americe, kde jsou hráčky takového kalibru jako Wanda Vick a Barbara Mandrell."
Talentovaná a všestranná Jory hraje také na bottleneck guitar, akustickou a elektrickou kytaru, bendžo, mandolínu, basu, trochu na klávesy a trochu na bicí. A stejně jako každý muzikant, má i svoje vzory. "Vždycky jsem měla ráda Bonnie Raitt. Další, kteří mě ovlivnili, jsou Stevie Ray Vaughan, Eric Clapton, Gary Moore, Brian May a Steve Vai, z nichž některé uznávám i pro jejich showmanství."
Když jsem se zeptal na radu pro ostatní ženy, které by rády začaly hrát na pedal steel, její odpověď byla jasná: "Nedělejte to," řekla se smíchem. "Jestli chcete hrát na kytaru, můžete si nějakou koupit za míň než sto liber, a když vás to nebude bavit, zase ji můžete prodat," vysvětluje. "Problém je, že i studentský model pedal steel vás bude stát stovky liber. Ještě horší je, že naučit se na ni hrát vyžaduje nekonečnou trpělivost. Je to jako mlátit hlavou do zdi, než začne všechno fungovat. Ale pokud se přece jenom chcete učit, mohu vám jen doporučit, abyste začali velmi brzy jako já."
Hrála jste někdy s některým ze svých vzorů? "Ano. Hrála jsem ve Státech s Buddy Emmonsem, což byla velká zábava. Vlastně jsem hrála s většinou ze svých idolů, takže v tomhle směru jsem měla velké štěstí." Když jsem se zeptal, zda by chtěla být brána vážně v Nashvillu, odpověděla, jako by tomu už tak nebylo: "Chtěla bych, aby mě brali vážně kdekoliv."
Narozdíl od většiny hráčů na pedal steel, pozoroval jsem po léta u Sarah Jory, že se předvádí jako (s prominutím) děvka. "Rozhodně se snažím přidat do toho, co dělám, trochu showbyznysu. Přidat trochu kouzla, chcete-li tomu tak říkat, aby ta muzika byla přístupnější pro víc lidí. Většina hráčů, co znám, je docela nudná pro dívající se lidi, hlavně tím, že pořád sedí a nehýbou se."
Překvapilo mě, co Sarah právě poslouchá za muziku. "Kapelu Cross Canadian Rag Weed." Prosím? "Jestli si dokážete představit děti Led Zeppelin, které hrají s dětmi Eagles, máte zhruba obrázek toho, jak hrají." Fakt? "Jsou teď akorát hitparádě Billboard Country Top 100. Další, koho poslouchám, je Joss Stone, který také pochází nedaleko od Exeteru. Je výborný."
Jako většina muzikantů, je Sarah velmi pečlivá, když přijde na to vybrat si vybavení na pódium nebo do studia. A dokáže o tom velmi nadšeně vyprávět. "Dřív jsem spolupracovala se společností EMCI, ale právě jsem podepsala novou smlouvu s americkým výrobcem pedal steel jménem Mullen, sídlícím v Coloradu. Takže teď mám jeden nástroj tam a jeden tady v Anglii - E9th, desetistrunný, pětipáčkový, se třemi nožními pedály." Další firma, s níž Sarah Jory spolupracuje, je Peavey, a to již čtyři roky.
"Peavey jsem používala odjakživa," vysvětluje. "Ještě před smlouvou s Peaveyem jsem začínala s kombem Session 500. Ještě ho stále mám, už je mu dvaadvacet let." (Jen tak mimochodem Sarah je třicet.) "V současné době používám Peavey Nashville 112, který je speciálně navržený pro pedal steel."
Jaký je vlastně rozdíl mezi normálním kytarovým aparátem a tím pro pedal steel? "Je to úzká hranice mezi dynamikou zvuku a zkreslením aparátu, hlavně díky alikvótním tónům tvořeným deseti strunami. Zvuk může být velmi ostrý a pronikavý, když chcete. Nicméně krása aparátů Peavey (a zkusila jsem během těch let spousty jiných) je v tom, že nemají problémy s frekvencemi, které vyluzuje pedal steel. A to není snadné, když používáte tloušťku strun od 11 do 56," tvrdí Jory zapáleným hlasem. "Je to docela velký rozsah: od basů přes středy až do výšek. Upřímně řečeno, Peavey je jediný aparát, na nějž jsem kdy hrála, co zní zároveň čistě a bohatě. A navíc," dodává, "je to jediný zesilovač, co znám, který je schopen snést plnou sílu tohoto nástroje. Musíte si uvědomit, že pedal steel hraje docela slabě a Peavey Nashville 112, i se svými pouhými 80 watty, si s ním poradí krásně. Peavey mi dal dva Nashville 112, abych je mohla používat ve stereu, ale já zjistila, že jeden bohatě stačí. Dokonce i když hraji se šestičlennou kapelou, je dostatečně silný."
Když už jsme se bavili o hardwaru, zeptal jsem se Sarah, zda vůbec používá efekty.
"Pokud jde o pedal steel, pak mám jenom základní vybavení. Nepoužívám reverb na aparátu, pouštím nástroj přes digitální delay. Když chci být výstřední, používám overdrive. To zní dost ostře v celém rozsahu těch deseti strun."
Kromě pedal steel, hraje Jory na pódiu také na kytary Peavey Cropper Classic na slidy a Peavey Predator. Také používá jeden z nových elektroakustických modelů Peavey Generation EXP. "Má skvělý krk," říká nadšeně, "a navíc výborný zvuk jako sólová kytara. A když přepnete snímače, má úžasný akustický zvuk."
A protože jsme se Sarah celý rozhovor skvěle vycházeli, dovolil jsem si riskovat její hněv dotazem, zda to, že je žena/hráčka na pedal steel, má nějaký vliv na fanoušky.
"Myslím, že se mi věnuje tak akorát pozornosti," hihňá se, ač by si možná přála být někde jinde a hovořit s někým jiným. "Ale jako hráčka musím počítat s tím, že budu vzbuzovat pozornost. Po pravdě řečeno, ve Francii mi věnují pozornosti trochu víc." Já to věděl, já to věděl, já to věděl!!! Jaký druh pozornosti? "Jsou tam občas lidé sedící v první řadě, kteří drží transparent "Sarah - Je t'aime!" načež se znovu rozhihňá jako malá holka. Jsem moc rád, že jsem se na to zeptal.
