Asi jen málokdo by nesouhlasil s tvrzením, že hudba skupiny Eternal Seekers je harmonicky, melodicky, instrumentálně i aranžérsky nápaditá a relativně náročná. Oproti záplavě primitivního popu, který se valí prakticky odevšad, je jiná, osvěžující. Někteří publicisté dokonce v souvislosti s Eternal Seekers používají výrazy jako „nová hudba“. Jak to vypadá v tvůrčí kuchyni téhle nesporně zajímavé formace?
Vždycky mě zajímalo, jestli muzikant, kterému začnou být málo obvyklé akordové a aranžérské postupy, při hledání nových hudebních cest vystačí jen se svým talentem. Anebo je nezbytné vzít v určitém stádiu do ruky učebnice hudební teorie a začít trpělivě zkoumat možnosti akordů a harmonických postupů? Členové Eternal Seekers se shodují na tom, že pokud se muzikant chce posouvat pořád dál, v určitém bodě zjistí, že už jen s nadáním nevystačí a musí své znalosti začít programově a cílevědomě rozšiřovat. Beata Hlavenková i všichni členové Clarinet Factory jsou muzikanti s hudebním vzděláním, mají za sebou dlouhodobé a systematické rozvíjení svého nástroje i hudební teorie. Nicméně Lenka Dusilová, nepochybně jeden z nejzajímavějších příkladů muzikantského objevování nových obzorů, přiznává, že v tomto ohledu není příliš systematický typ. Hlavenková přesto velmi chválí její skladby. „Lenka vždycky psala dobré písničky a v poslední době navíc udělala velký pokrok ve formách, což je z hudebního hlediska naprosto zásadní věc,“ říká. Přesto zpěvačka a kytaristka Eternal Seekers tvrdí, že se téhle problematice nikdy cíleně nevěnovala.
Jak zabít nápad špatným textem
Lenka Dusilová říká, že tvorbě a čekání na obrys toho, o čem zpívat a psát, předchází osobní zážitek a vlastně něco jako autosugesce nebo přivolávání souvislostí, které přicházejí odněkud shůry. V každém případě je třeba jít nápadu naproti. To ale neznamená, že by každý den seděla u kytary a hledala nové motivy. Období, kdy má potřebu skládat víc, se střídají v různých intervalech. Její první nápady vznikají z fragmentů, které si hraje na kytaru. Často přitom vznikne zajímavý souzvuk, který ji najednou inspiruje, nebo náhodná melodie. „Na rozdíl od Beaty, která má svoje nápady promyšlené dost do detailu, přináším spíš takové atmosféry. Je to trochu minimalismus, určitý motiv se opakuje pořád dokola. Snažím se vyjádřit určitý pocit, a nikdy bych to nedokázala zapsat do not,“ říká Dusilová. Zdůrazňuje přitom faktor času. U některých skladeb je výsledná podoba hotová prakticky hned a není třeba na ní nic měnit, maximálně aranžmá. Ovšem jiným předchází dlouhé hledání, písnička se klidně vyloupne až během dvou či tří let. Lenka dokonce teprve při přípravě desky Eternal Seekers použila části skladeb, které složila už v dětství. Zajímavý je i její pohled na roli textu. Říká, že psát či hledat text na hotovou hudbu je možná trochu nešťastné, nicméně se nedá jednoznačně říct, jestli je lepší obrácený postup, tedy skládat muziku na hotový text. „Každopádně se mi už několikrát stalo, že jsem hudební nápad nevhodným textem doslova zabila, proto se teď snažím být hodně opatrná,“ říká.
Zpěvačka také někdy vymýšlí nebo rozvíjí zpěvovou linku do skladeb Beaty Hlavenkové. Při práci s jejími složitějšími kompozicemi se nejprve snaží důkladným poslechem pochopit myšlenku a formu skladby. Někdy jí v tom pomáhá i sledování partitury, prostřednictvím čehož se ve skladbě lépe zorientuje, a to i přesto, že v notových zápisech číst neumí. „Když formu dostanu do krve, jsem schopna určitým způsobem do skladby tvořivě vstoupit. Připouštím, že znalost teorie by moje tápání ve formách usnadnila a urychlila pochopení tajemství dané hudby. Nicméně tenhle způsob parádně procvičuje hudební paměť i sluch a napíná koncentraci,“ dodává s úsměvem.
Beata Hlavenková přemýšlí nad tím, jestli se při skládání stačí spolehnout na pověstnou „múzu“, nebo je třeba písničku takzvaně vysedět. Zhudebnila například několik veršů Bogdana Trojaka, a přesto že ji poměrně rychle napadl začátek, několik měsíců pak nemohla s nápadem pohnout. Cíleně se snažila ho posunout dál, ale zároveň čekala, až přijde nápad. „Z toho je jasné,“ říká, „že oba postupy jdou ruku v ruce.“ Rytmus je základ
Co udělá z prvního nápadu dobrou skladbu? Beata Hlavenková tvrdí, že analýzou několika popových pecek bychom zjistili, že z hlediska akordů se v nich prakticky nic neděje. Zásadní je melodie, popřípadě určitý charakteristický zvuk a pak především rytmus a aranžmá. Na tom, že nevhodně zvolený rytmus dokáže písničku obrátit úplně špatným směrem, se shodují i ostatní. Tenhle problém řešili například při nahrávání skladby Úzký dům. „Původní bicí písničku ,házely‘ do usedlého slow rocku, to jsme samozřejmě nechtěli. Lenka navrhovala jako doprovod perkuse, Beata bicí. Ani jedna varianta, když jsme ji zkusili zvlášť, ale nezněla dobře. Nakonec jsme je spojili dohromady, a najednou to bylo ono,“ vysvětluje Jindřich Pavliš, šéf Clarinet Factory.
Určitě ale neplatí, že kapela použije všechny své nápady. U některých je zřejmé prakticky hned, že nejsou dobré a do „dalšího kola“ nepostupují. Jiné, ač se na začátku zdají být nadějné, se postupně dostanou do slepé uličky, což může být i tím, že ještě nepřišel jejich čas. Lenka Dusilová svoje nápady rozděluje na základě pocitu, jestli se stydí je předvést ostatním. Stoprocentně jistá si ale není nikdy, zpětná vazba je pro ni důležitá a na známé či kolegy, kterým důvěřuje, hodně dá. „Kontrolní uši“ využívá pro test kvality svých nápadů i Beata Hlavenková, dává je posoudit manželovi, který mimo jiné působí jako kytarista skupiny Toxique. Vždycky má při tom trému, ale pokud on je schválí, je spokojená. I když někdy si Beata stojí na svém i proti jeho nesouhlasu. Zpětnou vazbu v každém případě i ona považuje za důležitou, nápady se díky tomu podle ní vybrušují. Clarinet Factory pak docela často vyřadí i slušný nápad. Ať už proto, že se zdál být špatný nebo základ nebyl dostatečně rozvinutý. Často ale dochází i k tomu, že si na něj autor vzpomene třeba po dvou letech a pak se nápad ujme, protože už je na něj příznivá atmosféra.
Dobrá skladba je když...
Podle Beaty Hlavenkové se dá předem poznat, zda nějaká skladba bude mít úspěch, nebo ne. Vzpomíná, že už v patnácti letech psala první velkou písemku na téma Johann Sebastian Bach, zabývala se v ní především jeho hudbou. Měla například popsat, jak jeho muziku vnímá, co je podle ní charakteristické z hlediska harmonie, melodie i rytmu. Později v rámci svých studií v USA (v roce 2004 absolvovala University of Massachusetts, v Amherstu, Master’s Degree v oboru Kompozice, jazzová kompozice a aranžování - pozn. aut.) byla nucena porozumět tomu, proč se jí nějaká hudba nelíbí, a jasně to specifikovat, nedat na pocity. Učila se rozeznat německého romantického skladatele od ruského a jak říká, opravdu se to naučit dá. „Při posuzování, zda něco bude úspěšné, nebo ne, je důležité, kolik toho člověk už naposlouchal. Čím víc muziky totiž zná, tím spíše dokáže posoudit, jak je kvalitní, a zároveň umí být někdy tolerantnější, protože v různých, například historických či teritoriálních kontextech, má hudba často jiný význam. Navíc se ve skladbě dají identifikovat nesmyslné harmonické postupy, které nemůžou fungovat. Sama vyučuji kompozici a musím se o tom se studenty-skladateli přít. Musím uvést konkrétní důvody, proč nějaká harmonie nefunguje, například když obsahuje nepřirozený rozvod akordů nebo zní tupě, je bez napětí a podobně,“ vysvětluje Hlavenková. Dodává ovšem, že velkou roli pochopitelně hraje vkus. Protože špatný harmonický rozvod nejspíš nebude vadit nepoučenému publiku, například tomu, kdo je schopen poslouchat Evu a Vaška, ale lidem, kteří hudbě rozumí. Je to stejné jako v malířství, vědě apod., kde jsou poučení lidé schopni posoudit amatérskou, neumětelskou práci.
Raději méně not, ale správně frázovat
Dámská část Eternal Seekers se shoduje, že v hudbě jsou mimořádně důležité emoce. Beata Hlavenková: „Podstatné je to, jak hudba člověka zasáhne, musí mít svůj ,ksicht‘, atmosféru. Příkladem je minimalismus, ve kterém se harmonicky ani melodicky v podstatě nic neděje, ale atmosféra a vnitřní logika tam je.“ Dalším nezbytným prvkem v hudební mozaice jsou samozřejmě schopnosti muzikanta. Lenka Dusilová vzpomíná, že v období mezi alby Spatřit světlo světa (2002) a Mezi světy (2005) narazila na hranice svých technických možností. Hlas i kytara jsou pro ni prostředkem, jak se vyjádřit, a tehdy měla problémy ovládat oba své nástroje tak, jak potřebovala. Byla závislá na ostatních, což jí nebylo příjemné. Začala proto chodit na konzultace k hlasovým pedagogům, momentálně navštěvuje Hanu Peckovou.
Po vzniku Eternal Seekers se v určitou chvíli začala obávat, jestli nebylo příliš riskantní do projektu vstoupit. „Na zkouškách vznikala nádherná hudba a já cítila, že je to pro mě z hlediska techniky vysoká laťka. Na rozdíl od Beaty nebo Clarinet Factory, kteří své nástroje automaticky ovládají téměř dokonale, za sebou nemám školy ani moc zkušeností ve složitějších hudebních strukturách jazzu, natož v klasice. Byla to hra na hraně mých možností, ale fakt je, že takové situace mě v hudbě přitahují, protože tam, kde si je muzikant už příliš jistý, to může začít být vyčpělé. Potřebuji rozšiřovat hranice, hledat výraz vyjádření a čím svobodněji se mi zpívá, tím víc emocí můžu vyjádřit. Byla jsem tedy nucena se na své spoluhráče dotahovat a musím si dávat velký pozor, abych nebyla příliš pozadu a nezdržovala,“ popisuje Lenka Dusilová.
Její spoluhráčka tvrdí, že na rozdíl od technicky skvělých instrumentalistů prošvihla zásadní období, kdy je třeba několik hodin denně cvičit na nástroj, protože se vždycky věnovala především skladbě. Na klavír se soustředí především v období koncertů nebo před důležitými událostmi, jako bylo nahrávání desky Joy for Joel, které proběhlo letos v New Yorku. Beata má omezenou dobu na cvičení, protože se stará o syna, z toho musí vycházet. Hraje různá relaxační a rozehřívací cvičení. Hodně cvičí techniku, hlavně rytmus - bez metronomu je nervózní, cvičí především různé rytmické stupnice, což považuje za zásadní. Podle ní není nutné hrát tolik not, ale důležité je frázování - rytmus a timing, zejména v jazzu. „Někteří mí studenti hrají rychle, ale mnohdy to není dobře rytmicky zasazené, a to nemůže být zajímavé. Ale když někdo zahraje třeba jen čtyři noty, ovšem rytmicky správně, tak mě to baví,“ vysvětluje Beata Hlavenková.
Udělat hit je těžké
Že kvalita nemusí automaticky znamenat komerční úspěch, není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Je v dnešní době vůbec možné uživit se hudbou, jakou dělají Eternal Seekers či její členové sólově? Hlavenková říká, že už jsou pomalu pryč doby, kdy po návratu ze studií v USA kvůli zajištění obživy musela hrát v otřesném muzikálu se špatnými a arogantními zpěváky. Je vděčná za to, že může hrát se svým triem a v dalších vlastních projektech, s ES, s Lenkou Dusilovou atd. A pokud jde o uživení se, popisuje své hudební aktivity do určité míry jako jízdu na horské dráze, „up and down“. Ale hned dodává, že má svoji práci ráda, je to dobrodružství, které by neměnila. Lenka Dusilová říká, že už se dvakrát dotkla velkého komerčního úspěchu, ale ne se skladbami, které napsala sama. Šlo o spolupráci s kapelou Čechomor a písničku Holka magor od Daniela Landy. „Udělat opravdu velký hit je nesmírně těžké. Čím jsem starší, tím méně předsudků mám, ale zřejmě se nedokážu vejít do určitých škatulek. Pokud jde o živobytí, vzhledem k tomu, jak často hraji, by ho moje koncertování nepokrylo. Živé hraní k mému životu patří, ale nechci se uhrát a díky autorským a interpretačním tantiémám si zatím nemůžu stěžovat. Ale i tak mám pocit, že si musím dát pozor na rozpínavost a nenažranost. Ničí to sebereflexi a dobrou hudbu,“ uzavírá Lenka Dusilová.
Během přípravy materiálu na desku Eternal Seekers docházelo ke zvláštním situacím, které jistě o lecčems vypovídají. Jindřich Pavliš je společně s Lenkou Dusilovou podepsán jako autor hudby pod skladbami Louče a Úzký dům. Písničky vznikly podobným, dost kuriózním způsobem. Oba autoři na skladbách paralelně pracovali, ale nevěděli o tom. Když pak Lenka přinesla nápad, Jindřich řekl, že na písničce pracuje rovněž, a zjistilo se, že mají své části hodně podobné, zejména atmosférou, party byly dokonce ve stejných tóninách. Nebylo pak obtížné je spojit. Lenka Dusilová k tomu říká, že myšlenka, která stála u zrodu kapely, pomáhala zúčastněným autorům naladit se a chytit určité představy, výběr spolutvůrců navíc nebyl náhodný. „Hudba, kterou členové ES samostatně dělají, je tak inspirativní, že jsem s nimi chtěla něco takového sdílet,“ dodává.
