Česká metalová legenda Arakain oslovuje vyznavače „těžkého kovu“ bezmála již třicet let. Po úspěchu alba Restart dokazuje svou neotřesitelnou pozici na scéně další řadovou deskou s názvem Homo Sapiens..? Současně s dokončováním alba připravuje kapela i velké jarní turné, v jehož rámci obrazí téměř celou ČR.
Svá alba jste často natáčeli v Propasti u Petra Jandy, Homo Sapiens..? zde nenatáčíte. V čem bude výsledný zvuk desky jiný? Jaký očekáváte právě u téhle desky?
Mirek: Na Propasti jsme natáčeli opravdu hodně let, a to z toho důvodu, že se nám tam dobře pracovalo a bylo to pro nás blízko. Taky nechci zapomenout zmínit tamějšího zvukaře Petra Ackermana, který nejenže svou práci uměl, ale byl to i výborný parťák. A protože je pro nás zvukař důležitější než studio samo, podřizujeme výběr studia jemu. Po změně zvukaře tedy zákonitě došlo i na změnu natáčecích a míchacích prostor. Ty samozřejmě mají na výsledném zvuku svůj podíl, ale těžiště toho, jak bude deska znít, je na zvukaři. Letos jsme tuto zodpovědnost naložili na bedra Yendy Šmejkala, který se, doufáme, svého úkolu zhostí dobře a se zvukem budeme spokojeni. Modelů, jak bude deska smíchaná, je mnoho a nedá se říct, který z nich je ten jediný správný a který naopak nestojí za nic. Stačí si poslechnout Ozzyho Osbourna, Soilwork, Dream Theater nebo třeba Nickelback. Všem to hraje skvěle, a přece každému jinak.
Jirka: Jen doplním, že Honza Šmejkal míchal už Metalmorfozu a Warning! ...
Prozradíte, kolik se na albu objeví tracků a kdo se postaral o mastering?
Jirka: O mastering se postará výše zmíněný zvukař Honza Šmejkal a jeho výsledek rozhodne o definitivním počtu tracků.
Technologie nahrávání budou digitální, analogové, a nebo od obou něco?
Mirek: Od obou něco, protože spousta zařízení potřebných k nahrávání je stále analogových (mikrofony, kompresory, hudební nástroje...). Otázkou je ale nejspíš myšleno použití analogového vícestopého magnetofonu, že? Tak to ne, veškerý záznam stop jde rovnou do počítače.
Použili jste při natáčení nějaké technologie, které vás vysloveně překvapily? Mám na mysli nějaký zajímavý pre-amp, krabičku, kombo, nástroj...
Mirek: Zmiňování čehokoliv bude působit asi jako reklama, ale pořídil jsem si DAW Studio One Pro od firmy Presonus a jsem mile překvapen, jak výborně a rychle se s ním pracuje a hlavně jaký má zvukový přednes. Pak bych ještě mohl zmínit také čerstvě pořízenou krabičku Sunday Driver firmy Lehle, kterou náš koncertní zvukař Ondra Martínek vtipně a výstižně nazývá profesionální nicnedělátko. Jedná se o kytarový předzesilovač bez jakéhokoliv frekvenčního zabarvení a vlastně jediná věc, kterou umí, je vysoká vstupní impedance nastavitelná buď na 1 Ω nebo na 4 MΩ. Za tenhle předzesilovač pak můžu bez obav zapojit v podstatě cokoliv (třeba zvukovou kartu s linkovým vstupem) a nemusím mít obavy ze ztráty zvukového charakteru nástroje (který určují hlavně jeho harmonické čili vyšší kmitočty).
Jaké používáte při natáčení mikrofony jako osvědčené a standardní - například na kytaru SM57 apod.
Jirka: Kytaru jsem tradičně snímal SM57... I dříve jsme zkoušeli mnoho různorodých mikrofonů, ale tenhle se nakonec jevil „nejkytarověji“ - syrový, zachovává kousavé výšky. Aparát Mesa Boogie, box Krank.
Doxa: Na natáčení bubnů převážně mikrofony Bayerdynamic, se kterými mám vynikající zkušenosti i na koncertech, jedná se o Opus 53, 66, 83, 87, 99 a na room SE-X1.
Honza: Na zpěv ve studiu používám Røde K2, Røde NT1A.
Jak dlouho jste natáčeli? Téměr vždy se při točení přihodí nějaká úsměvná historka, stalo se tak i u Homo Sapiens..??
Mirek: Natáčíme po částech vlastně od října loňského roku, takže poměrně dlouho. Veselých historek je za tu dobu mnoho, ačkoliv k zasmání budou, až bude deska na trhu, teď jsou spíš nervydrásající.
Jak se na desce podílíte autorsky, textařsky? Jak probíhá aranžování písniček do jejich konečné zvukové podoby?
Zdeněk: Autorsky se na desce podílejí převážně tradiční autoři, tj. Jirka a Zdeněk. O aranžích má většinou autor už představu, ostatní mírně korigují při utváření svých úloh :-)
Mám pocit, že na posledních albech jste častěji podlaďovali a zvuk je celkově hutnější. Ponese se Homo Sapiens..? v podobném duchu?
Zdeněk: Ano, jsme stále podladěni o tři půltóny.
Mirek: S laděním jsme letos nehýbali, zůstáváme nadále v Cchar1.
Mirek Mach hrál léta na Ibanez Roadstar, před pár lety přesedlal na Ibanez Prestige. Přestalo mu na nástroji něco vyhovovat, a nebo prostě „jen“ vyměnil kytaru?
Mirek: Roadstarku jsem měl osmnáct let, takže k podobné otázce se vyjadřuju většinou tak, že kytara už byla plnoletá a chtěla se postavit na vlastní nohy. Pravým důvodem byla ale touha po změně, protože jsem s hrůzou zjistil, že cvičit takhle dlouhou dobu na jediný nástroj už mě vlastně vůbec nebaví. S novou Prestige jsem zase dostal chuť brát kytaru (alespoň občas) do ruky. Vlastně už několik let necvičím systematicky, ale v různých vlnách. Někdy mě to popadne a pak nedám kytaru týden z ruky, pak může následovat měsíc, kdy o ní ani nevím. Platí to samozřejmě převážně pro zimní měsíce, kdy nekoncertujeme, v hrací sezóně si kytaru užiju do sytosti.
Sehnání nové kytary byl ale docela velký problém. Moje Roadstarka měla skvělý zvuk, takže laťka byla nasazena docela vysoko. Vybíral jsem i nadále pouze z Ibanezek, protože tremolo v takové kvalitě a provedení žádný jiný výrobce nenabízí. No, nebudu to protahovat, trvalo to rok, než se objevila kytara, která měla mému uchu vyhovující zvuk, a tak jsem po ní okamžitě skočil.
Mohli by i ostatní členové kapely představit své nástroje, a proč právě na ně hrají?
Jirka: Já už léta jsem věrný gibsonovitým kytarám, najmě explorerům s pevnou kobylkou, protože v kapele většinou obstarávám tzv. beglajty. Vloni jsem se ale stal šťastným majitelem zakázkového nástroje z kytarářské firmy Kobrle & Stehno. Aby se to nepletlo, jedná se opět o explorer v barvách Arakainu :-) A ten předčí všechny dosavadní kytary, takže je to moje „jednička“! Dříve jsem preferoval snímače EMG81, na radu páně Kobrleho jsem přešel k Seymour Duncan SH8 Invader. Na dalších kytarách mám snímače českého výrobce Radovana Macha R. M. Pickups. Snímače obou těchto firem dají více vyniknout nástroji a jeho charakteru než silné aktivní EMG, které rozehrají i žehlicí prkno! A protože jsem poměrně „silový“ hráč, používám silné struny D’Addario a kamenné trsátko z polodrahokamu (achát), takže už jej po koncertě neházím do lidí! :-)
Zdeněk: Hraji na Dean Edge, vyhovuje mi zvukově, esteticky i hmotností :-)
Doxa: Bubny Gretsch Renown Maple, činely Zildjian. Bubny mě baví, protože mají tvrdý a průrazný zvuk. Gretch je navíc stejně jako Zildjian firma s tradicí. Zildjian netřeba představovat, je to prostě špička. Dále používám kvalitní mechaniku Gibraltar a paličky Balbex.
Turné už je naplánováno, zazní na koncertech i staré osvědčené pecky, nebo se budete soustředit hlavně na nové album?
Mirek: Bude to jako vždycky. Zahrajeme několik stěžejních věcí z nového alba a koncert doplníme osvědčenými skladbami z předchozích let a oprášíme nejspíš i některé méně často hrané či delší dobu vůbec neslyšené kousky.
Jirka: Chtěli bychom letos nabídnout „hit za hitem“! :-)
Je nějaké místo, kam se v rámci turné vyloženě těšíte?
Jirka: To je na dlouhé povídání i vzpomínání - rádi jedeme kamkoliv, kde je hodně fanoušků metalový muziky, a víme, že tam chodí v hojném počtu. Což nemusí leckdy platit o velkých městech, a tak se nebráníme jakékoliv lokalitě!
Honza Toužimský vystupuje ještě v projektech Antigona, Oidipus Tyranus a muzikálech Jesus Christ Superstar a Ať žije rock ‘n’ roll. Ovlivnila ho tato zkušenost nějak při tvorbě nových písní pro Arakain?
Jirka: Nevím, jak se na to dívá on, ale z mého pohledu je určitě „rozezpívaný“ a nemusí chodit cvičit k lektorům, páč se v poslední době v podstatě nezastaví!
Honza: Ne, neovlivnila.
Ve vašem posledním klipu Paganini se kromě kapely objevili také Eva Jeníčková a Honza Kirk Běhunek. Jak se s nimi spolupracovalo a co vás k tomu vedlo?
Jirka: Tak postava Paganiniho coby ďábelského hráče jakoby byla ušita na tělo kytarového mága Honzy Běhunka (Seven), včetně jeho vizáže. Navíc je to velký kamarád kapely, volba tedy byla nasnadě. Zhostil se své role s grácií a bez nároku na honorář :-), přestože zrovna ochořel... Evička Jeníčková je především krásná „paní“, zkušená před kamerou (možná i za ní?) a dostala se k nám přes režiséra klipu Marka Dobeše a firmu Alfedus. S oběma se pracovalo výborně, byli trpěliví, i když natáčení se protáhlo do ranních hodin - věděli, co to obnáší a do čeho jdou.
V roce 2002 odešel z Arakainu jeho letitý frontman Aleš Brichta. Jaké jsou vaše vztahy téměř po deseti letech, neuvažujete třeba o obnovení spolupráce?
Zdeněk: Špatné, neuvažujeme...
Mirek: Když nic jiného, tak je dotaz k obnovení spolupráce s Alešem Brichtou přinejmenším netaktní vůči našemu současnému zpěvákovi :-) (Měl jsem na mysli spíše spolupráci autorskou nebo produkční, ale vyznění si uvědomuji a Honzovi se omlouvám, pozn. autora)
Jak vnímáte publikum na koncertech? Myslíte si, že je česká metalová scéna vytlačována přemírou laciné pop music, a nebo se pořád obnovuje pevná armáda těžkooděnců?Jirka: Myslím, že se nemusíme bát my, co se hlásíme k rocku, protože to je poctivá muzika, hrajou ji lidi a ne stroje, má své hluboké kořeny a stále se, byť možná nenápadně, vyvíjí. Svou řízenou agresivitou vyplavuje lidem adrenalin a zároveň odreagování a pocit, že někam patří! Díky svému vývoji je to dlouhodobá záležitost, tedy nikoliv sezónní, a bude tady, dokud se bude hrát na kytáry :-) Mladí to chápou rychle a stále rostou noví fanoušci. Snad je stihneme oslovit ještě i my, odrostlí?! Podle Maidnů, Ozzyho nebo Kilmistera soudím, že jo! :-)
