Pokračujme letem republikou po firmách, jejichž záměrem a smyslem činnosti je ozvučovat, případně i nasvěcovat pódiové, většinou hudební, akce našich i cizozemských slavných nebo aspoň slávychtivých. Zatímco v předchozím díle se mi podařilo odchytit jednu z českých asi největších takto činných firem, tentokrát jsem zkusil vylouhovat rozumy z lidí, kteří svou činností vychytávají spíš akce v menších prostorách, než jsou stadióny, a často taky z hudební oblasti, jíž se nejspíš ze zvyku a nepřesně říká hudba vážná.
Přestože parta lidí okolo šéfa firmy Radka Odehnala, jehož iniciály nese tahle firma v názvu, funguje už okolo patnácti let, patří pořád k těm mladým a nadějným. Majitel firmy vám o kousek níž vysvětlí sám, jak se k věci dostal. Špionáž v obchodním rejstříku tentokrát vyšla naprázdno, protože pánové a dáma makají na živnostňáky. Firemní webové, česky tedy vlastně tkané, stránky referují o akcích, u nichž si intenzitou zvukových vln brýle asi nevyčistíte, což však určitě neznamená, že by nastavování PA dalo při nich méně práce a nevyžadovalo odborný fištrón.
Okolnosti tentokrát vyšly tak, že místo v ruchu a shonu před nějakou akcí jsme se sešli v klidu u kafíčka v přízemí brněnské Vaňkovky. Pánové poprvé v tomto snad-možná-asi-seriálu na mě hráli přesilovku. Příjemně jsem si popovídal jednak s manažersky sdílným výše představeným panem šéfem a taky s dosud studujícím zvukovým inženýrem firmy, k tomuto titulu na brněnském VUT i akademicky směřujícím, Markem Ryšavým. A tož...
Jak dlouho fungujete?
Radek Odehnal: Já to mám vlastně tak, že jsem začal s tatínkem v dřevních dobách dávno minulých okolo roku 1989. Táta si konstruoval sám reprobedny a mixpulty...
... jako asi všeci tehdy.
R.O.: Jasně, těch bylo strašně moc. Takže rád jsem přičichl k téhle éře, přestože mi tehdy mohlo být nějakých pět šest let. Postupně jsem s tátou jezdil na akce a koukal tímto způsobem pod pokličku. Naučil jsem se od píky, že člověk musí nějak operovat na pódiu, drátovat kapelu a nějak vnímat všechny ty věci kolem. Samozřejmě že se vyvíjely ve prospěch kvality použité techniky. Postupně táta koupil lepší aparát a v nějakých patnácti letech jsem zjistil, že je to věc, která by mě bavila. Nepřemýšlel jsem o tom, že by mě to mělo někdy živit, ale jako o super koníčku. Táta to měl taky na půl úvazku - přes týden podnikal a o víkendech jezdil na akce. Někdy v osmnácti jsem se rozhodl, že si založím živnostňák a zkusím se na to podívat trošku jinak. Začal jsem pracovat, a cokoliv se podařilo ušetřit, cpal jsem do aparátu a moje první půjčka byla na mixpult Crest Audio. To byla moje satisfakce za rozhodnutí, že nakoupíme větší systém a začneme budovat aparát s jednou značkou, abychom začali trochu být jako firma a dál budovali věci trochu jinak než do té doby. A jsem za to rád.
Takže druhá generace. (na kolegu u stolu) Co vy? Vy jste se časem přifařil?
Marek Ryšavý: V podstatě ano. Já nejsem původem Brňák, jsem ze Zábřeha a v Brně tady ještě studuju. Zajímalo mě to, už v patnácti jsem se kolem toho motal, ale nikdy ne na profesionální úrovni. Ale na Technice v rámci školy jsme měli předmět studiová a hudební elektronika a jeden další náš kolega tam dělal doktorát a učil. Tehdy jsme se nějak dali do řeči, kluci potřebovali na jedné akci ještě dalšího člověka, tak jsem poprvé s nimi jel, a už jsem zůstal.
R. O.: Je důležité si vybrat ke spolupráci ty správné lidi. Prošlo jich u nás několik a s těmi, co měli představu, že nemusí dělat nic a dostanou za to spoustu peněz, že všechno ví, ale pak ve výsledku..., jsme se rozloučili. Anebo - je pěkný studovat teorii, ale zvukařská branže není práce v rukavičkách, ale v rukavicích. Pracujete ve dne v noci, nepravidelný spánek i strava. To spoustu lidí odradí. Musí vás to bavit. Navíc potřebujete i nějakou tu intuici, sluch a praxi. Je to týmová práce.
Vy máte nějaké odborné zázemí?
Jsem zvukař vyučený praxí a učím se neustále. Studoval jsem ekonomiku a management, mám na starosti vedení firmy, se kterým je spojená i manažerská práce, komunikace se zákazníky, vedení projektů, týmu, marketing...
... zkrátka počítáte peníze a honíte lidi.
Když už se počítají peníze, tak je to dobrý, to už všechno proběhlo. Naštěstí, ale převažuje stále ta zvukařina. Mě na té práci baví, že není stereotypní. I když, jste na tour, stejná kapela sice hraje stejný písničky, ale naše práce se neustále liší. Pokaždé jste v jiném sále, je tam jiná akustika, vše musíte řešit jinak. Mám na mysli sound design - parazitní odrazy zvuku, zvuk na pódiu, zpoždění a umístění reprobeden. To řešíte pokaždé znovu a jinak. Tohle by mělo bavit i lidi, co jsou vedle mě. Stereotyp se nám nedaří zažívat - nějakou ponorku...
To přijde, nebojte...
M. R.: Nějaký syndrom vyhoření může přijít, ale snažíme se to dělat tak, aby nás to bavilo. Nechceme dělat akce jenom tak, že je nějak odjedeme. Je to tak různorodý, pokaždý se jedná s jinýma lidma, kapela se jinak vyspí...
R. O.: My taky...
Jako firma spíš zvučíte, nebo jezdíte a půjčujete vybavení?
Převážně jezdíme kompletně s naší technikou. Ale je samozřejmě spousta akcí, kde techniku pouze dodáváme nebo pronajímáme, případně jedeme jen jako obsluha zařízení s kapelou.
Preferujete nějakou značku? Předpokládám, že tatínkovy reprobedny už jsou v muzeu.
Ano, jsou v našem muzeu a nedávno jsme se s nima fotili na Facebook. Ještě s tátou jsme vybrali aparaturu Zeck, německou značku, která už zanikla. Na ni jsem se něco nazvučil. Po zavrhnutí levných aparatur východní provenience jsme zvolili značku Nexo. Změnila i náš pohled na věc. Pokud se máte spolehnout na aparát, nesmíte být jeho otrokem. Najednou děláte práci tak, jak vy chcete. Pro naše rozhodnutí při výběru nového systému byly tehdy rozhodující spolehlivost a zároveň, že to taky hraje. A mysleli jsme taky na dodavatelskou podporu - kvalitní a rychlý servis, který nám poskytuje dodavatel.
Za časů vašeho táty byly nejčastějšími závadami „odstřelenej výškáč“ a „pošlapanej párák“.
M. R.: Úroveň techniky se od té doby dost posunula. Třeba co se signálové cesty týká, pracujeme na digitální bázi.
Oni k tomu dělají i zesilovače?
Je to pasivní systém, podobně jako L’Acoustics nebo Adamson. Je to francouzská značka...
M. R.: Říká se, že ředitelé spolu hrajou golf.
R. O.: Používáme k němu analogové i digitální zesilovače Camco, LabGruppen a Yamaha. A procesory jsou nedílnou součástí systému.
Co byste k vašim přístrojům ještě rádi doplnili? Nebo jste zcela spokojeni?
V technologiích je neustálý vývoj a musíte jít s dobou, pokud chcete uspět. Taky kapely mají na produkce pořád větší nároky, takže musíte splňovat stále vyšší požadavky. Pořád by bylo co kupovat. Takový Bricasti a Lake by nebyl k zahození.
Zákazník vám zavolá, vy kouknete do kalendáře - máte čas. Víte, kde to bude. Jak to u vás funguje dál?
Zákazník je ekonomický slovo, pro mě je to vždycky partner. Ale když takhle někdo zavolá, tak buď neví, nebo zkouší, kdo mu to udělá levněji. To je potřeba na začátku rozlišit. Ale většinou už volají lidi, kteří už jsou naši partněři a jenom konzultujeme konkrétní věci - připravujeme nějaký projekt. Je důležité správně pochopit a naslouchat jeho požadavkům. Při větších projektech se jede na obhlídku, zaměří se prostor, připraví nabídka, případně 3D vizualizace. Ke každé akci, projektu, přistupujeme individuálně.
Víte, jak ten sál bude velkej, kolik tam má být lidí, tak co dál?
M. R.: Tohle mě poměrně hodně zajímá. Sál se změří a vymodeluje se v SketchUpu a NS-1. Nexo NS-1 je simulační software, který mi umožňuje zjistit, jakým způsobem a kam zavěsit aparát tak, abych zvukem rovnoměrně pokryl prostor pro posluchače. Po simulaci následuje zavěšení a nastavení aparátu, k tomu používáme měřicí systém Smaart 7 s měřicím mikrofonem od Audixu. Samotné nastavování poměrně hodně zjednodušuje digitální propojení FOH pultu a pódia přes EtherSound, kdy mohu bez problémů vzdáleně ovládat všechny zesilovače, měnit jejich presety a zpoždění.
Jaký požíváte mixpulty?
R. O.: Máme od InnovaSONu dva pulty, jeden SY40 a poslední model Eclipse včetně M.A.R.S., to je Multi Track Recording System.
InnovaSON jsou taky Francouzi.
Ano, Nexo i InnovaSON jsou původem francouzské značky, ale v současnosti už InnovaSON patří pod značku Lawo a Nexo zase koupila Yamaha.
Jak máte rozděleno, co kdo dělá?
Většinou to bývá tak, že dostanem’ nějaký podklady, kluci dostanou nějaký harmonogram, takže všichni dopředu víme, pro koho jdem’ dělat a co se tam má dít, a všichni vědí, co mají dělat. Když máte ozvučení symfoňáku o 80 vstupech, tři lidi to zapojují do stage boxů.
M. R.: Je to právě o té přípravě. Při akcích typu „filhačka“ dostaneme rozpis input listu, takže vím, jak to půjde k Radkovi do pultu, a on už mi zase neříká, jak si to mám udělat na pódiu. Já si to nachystám, jak potřebuju, a Radek ví, že to dostane tak, jak potřebuje, a já vím, že si to musím zapojit.
Symfoňák snímáte radši kontaktně, nebo přes over-heady?
Symfonický orchestr v klasickém složení over-heady. Potřebujete zachytit prostorový kompaktní zvuk celého orchestru. Kontaktně jsme ozvučovali části orchestru v případě speciálních projektů jako byli například The Plastic People s Filharmonií Brno nebo Symphonic Queen.
Jaké je vlastně rozpětí žánrů, které zvučíte?
Žánrově se nijak neomezujeme. Ale nejvíc akcí, které děláme, jsou z oblasti vážné hudby, jazzu, poprocku, folku, folkloru. Nepatříme mezi největší firmy v republice, nehrajeme si na obrovskou firmu, ani nechceme konkurovat firmám, které dělají akce v O2 aréně. Ale zaměřujeme se na střední a menší akce, kde je kvalita zvuku na prvním místě. Mým cílem je dělat naši práci do detailu dobře a nerozlišovat přitom velikost akce. Pro Pavla Šporcla i pro ZUŠku. Některý poloamatérský akce jsou někdy větší škola, než když děláte s profíkama.
Tak, tu máte malou vizitku další party, která má to štěstí, že může dělat, co ji opravdu baví. Napadlo mě rčení používané v úplně jiných souvislostech, že i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo, ale je to dost vedle, protože dobře ozvučit symfoňák rozhodně není malá práce.
www:
