Rockové kurzy očima účastníků - rozhovor

Za týden se z vás profík v žádném oboru nestane. Deset dnů Rockových kurzů vám může ukázat cestu, jak na to. Myslím, že i zkušení muzikanti si mohou ujasnit spoustu věcí či nasát tvůrčí inspiraci a atmosféru.

Mně osobně kurzy podnítily k činu a našel jsem si kapelu. I přesto se každý rok těším na to, jak se do zásoby „vyblázním‘‘, pobavím muzikantskými špeky a pochytím něco nového. Vždycky mě pak potěší potkat někoho z letních přátel buď na festiválku nebo v klubu na koncertě.

Na otázky kolem akce s nejdelší tradicí svého druhu u nás odpovídal a o své dojmy se podělil hráč na klávesové nástroje a zpěvák Honza Danda, který vše již dvakrát zažil na vlastní kůži.

Co je obsahem kurzů a za čím tam vlastně jezdíš? Jsou to nové vědomosti, atmosféra, nebo snad rekreace?

Když jsem se loni na kurzy přihlásil, přijížděl jsem s určitým očekáváním, ale v zásadě jsem si moc nedovedl představit, co mě čeká. A samotná akce moje očekávání daleko předčila. Rockové kurzy nabízejí věci, které můžeš nějak popsat - jsou o muzice, o předávání zkušeností a znalostí, o tom přátelském kontaktu nás amatérů s erudovanými profíky, o tom, že se tu člověk opravdu dozví strašně moc přínosných informací z hudební teorie a praxe, co mu, pokud nebude líný a bude chtít cvičit, pomůžou v sebezdokonalování, nějak člověka dál nasměrují. Krom toho ale „rockáče“ nabízejí i věci, co se popisují a definují strašně těžko - neopakovatelnou atmosféru, která je každý rok trochu jiná a závisí na tom, kdo přijel učit a kdo se přijel učit. Je super potkat na jednom místě tak vysokou koncentraci stejně (hudbou) „postižených“ lidí a je jedno, jestli jsou to jazzmani nebo metaláci. Pro mě je to taková jedná velká jam session, kde poznám spoustu talentovaných muzikantů, nehledě na věk, spoustu nových kamarádů, se kterými prožiji deset dnů intenzivních zážitků. Osobně mě kurzy už podruhé muzikantsky neskutečně „nakoply“ a daly mi další podněty na sobě pracovat, abych zase příští rok mohl přijet a říct „tak už umím ten supertěžkej riff“ :-). Je to skvělá dovolená, odkud člověk odjíždí příjemně unavený a už předem se těší na další rok. Ale jak podotkl někdo z kamarádů „kurzárů“ - to se moc nedá vyprávět, to se fakt musí zažít.

Pokolikáté jsi vlastně v létě na kurzech byl?

Ač jsem se na kurzy v minulosti chtěl přihlásit několikrát, nakonec jsem se k tomu odhodlal až loni, takže letos jsem byl podruhé. A příště jedu určitě zas!

Novinkou loňského roku bylo rozšíření výuky o další, nehudební, obory, jako je foto, grafika, kresba, tanec, divadlo, texty atd. I když se všechny nenaplnily, tak se přesto chci zeptat, jestli jsi se nějakého nehudebního oboru zúčastnil a jaké to případně bylo?

Ve škole a při práci se pohybuji v oblasti PC grafiky, takže od těchto oborů o prázdniny spíše utíkám, ale určitě bych se podíval, jak se tyto obory učí. Zatím jsem se ale žádného nehudebního oboru nezúčastnil - ty hudební mě na kurzech zaměstnaly dostatečně.

Ale zpět k hudebním oborům. Jak vlastně vypadá takový den na Rockových kurzech?

Dokážu si představit, že dušičky začátečníků asi přijíždějí na kurzy s určitými obavami, jak obstojí v takové hromadě muzikantů, vedených profíky. Jakým způsobem vlastně lektoři přistupují k výuce?

Typický den na Rockových kurzech pro „kurzára“ začíná snídaní, v pozdějších dnech kurzů obědem (podle toho, jestli musí nebo nemusí vstávat na ranní výuku) a pak záleží na jednotlivcích, jaké obory si zapsali a kam podle daného rozvrhu během dne docházejí. Funguje to podle hesla „jaké si to uděláš, takové to máš“. Člověk může navštívit za celý den jen hodinu kytary a po zbytek dne si zkoušet přehrávat nové věci, relaxovat a užívat si klidu, nebo může chodit na šest kurzů najednou, být na nohou celý den a po večeři se sejít s kamarády, jamovat až do pozdních ranních hodin a ráno vše absolvovat znovu. Obavy „jsem dost dobrý, abych mohl jet na RK?“ se u většiny „kurzárů“ dle mého názoru rozplynou hned po prvním dnu výuky. Přistupovat k muzikantům různé úrovně dovedností je samozřejmě obtížné, ale lektoři toto zvládají velice slušně a nemají problém nabídnout i individuálnější přístup. Problém by nastal pouze tehdy, pokud by na kurzy přijel někdo, kdo si zapíše například výuku kláves, ale na klávesy nikdy nehrál a nemá jakékoliv hudební základy. Takový člověk nemá na čem stavět a výuka mu pak nedá vůbec nic, protože Rockové kurzy nesuplují hudební školy. Ale i tady věřím, že by se s lektorem dala dohodnout individuální výuka.

Jako lektoři akcí prošla zvučná jména. Připadá ti, že se pod vedením kytaristy Honzy Militkého daří udržet vysokou laťku z minulosti, nebo bys jim dal v nějakém směru „body dolů“? Změnila se nějak kvalita výuky?

Pro mě osobně je daleko důležitější, pokud lektor má dostatek zkušeností a znalostí a je schopný tyto věci předat poutavou formou svým posluchačům, než to, že za dobu svého působení na hudební scéně hrál s kdekým. Možná je lepší, že na kurzech neučí ti „největší z největších“, protože pak své hodiny alespoň nestaví na svém jménu ale na svém umění, o které se s námi podělí. Jmenované „staré“ lektory jsem nezažil, takže nemohu srovnávat, ale se současnými jsem spokojen. Líbí se mi i přístup lektorů ke „kurzárům“. Je příjemné promluvit si s lektorem nikoliv jako žák s učitelem, ale jako muzikant s muzikantem.

Existuje něco, co jsi na Rockových kurzech postrádal a co bys na akci pro příště uvítal?

Přál bych si, aby na „rockáčích“ měl den aspoň třicet šest hodin. A aby mi někdo nosil snídaně do postele :-). A aby jezdilo víc holek. Možná mě mrzí, že jsem nezažil kurzy, kde „kurzáři“ jezdili závěrečný koncert předvádět lidem do blízkého města. Ale jinak mě nenapadá nic. Takže snad jen: Smrt jazzu a hluku zdar! :-)