Hlavní je, aby všichni zúčastnění odjižděli z festivalu s dobrým pocitem.
Každý soudný člověk se jezdí na festival obvykle podívat na nějaké kapely, v kolaterálním efektu "očumovat" ženský (nebo chlapy), případně si prostě v rámci "kelímkáčové terapie" jen pekně srovnat myšlenky. Ne však já. Já jsem jel na Rock For People do Českého Brodu prozkoumat něco jiného... Mne zajímalo, jak je postaráno o muzikanty, kolik nafty proženou výfuky elektrické generátory a podobné záležitosti. Něco jsem zjistil a něco ne, poněvadž kromě nezpochybnitelných faktů je i tady pár výrobních tajemství, střežených zhruba jako recept na tu hnědou bublinkatou americkou vodu.
Teorie
Ještě před festivalem jsem si plánoval, jak vás pěkně utluču nějakým megalomanským výčtem ohromujících čísel jako nejvyšší, nejširší, nejtěžší apod., ale když jsem se posléze potkal s velmi ochotným Štěpánem z produkce festivalu a vyslechl jeho motto, které jsem použil do nadpisu článku, změnil jsem plány. Diváci slyšeli muziku, která je bavila, všechno okolo klapalo, kapely si pěkně zahrály, lidi na ně pařili a spokojení byli také všichni ti, co tam pracovali a starali se o chod celé mašinérie. Přesto ale nějakou tu megalomanskou informaci občas utrousím ;)
Jak na to?
Takže jedeme dále, jen v hrubých rysech. Kdo se například rozhodne pořádat festival, měl by začít tím, že si najde vhodné polnosti, obstará veškerá povolení, pak provede potřebné zemní práce (rozuměj, pojezdí to různě buldozerama), naveze betonové panely pod pódia, nechá si okolo toho všeho postavit cca 4,5 km plotů, naveze 140 záchodů ve dvou cenových kategoriích a nasadí na ně zhruba 100 mužů ochranky (aby se ty záchody jaksi nevypařily). To je hrubá festivalová stavba. Ta se děje tak nějak 4 - 10 dní před festivalem. Pak se již provádějí věci pro muzikanty pochopitelnější - začnou se budovat pódia, věže pro zvukaře, rozmisťovat mobilní elektrické generátory a podobné záležitosti.
Co jde ven
Když stojí pódia a mají střechy, instaluje se PA (Public Address, prostě zvukařův aparát).
O pár stran dál je pro hloubavce malý příklad toho, co bylo použito pro zpracování zvuku a jeho následné vyzáření směrem k oblácenému publiku na Filter Stage (koho zajímá výkon, tomu lze napovědět, že první dvě položky ve výčtu byly reprezentovány čísly 18, resp. 16 kusů, parametry si laskavě nalezněte na webu výrobce). Podobně velká pódia byla na letošním RFP dvě plus jedno menší, kryté cirkusovým stanem.
Co se dá najít na pódiu
Každého muzikanta ale patrně nejvíce zajímá, na co může hrát. Tak tedy, každá ze tří "live" stages měla k dispozici standardní set backline (pódiového aparátu); jmenovitě dva kytarové aparáty, jeden basový, samozřejmě bicí a dva univerzální aparáty klávesové.
Pro headlinery je pochopitelně nutný poněkud komplexnější servis. Buď se aparátová potřeba řeší tak, že dotyční několik měsíců dopředu zašlou své ridery (technické požadavky) a nastane úmorný kolotoč ke kompromisu vedoucích jednání, poněvadž ne vždy
se vůbec v Evropě dá sehnat aparát po večerech vyrobený v sérii 10 kusů nějakým luisianským pěstitelem kukuřice, nebo si kapely, které mají aktuálně tour po Evropě, prostě svůj aparát přivezou. Jakmile tedy dojde ke shodě a technici kapel řeknou, že "to by takhle nakonec teda šlo", nastoupí dlouholetý partner RfP, společnost Nora Production, a doveze své aparáty, které vám všem dá tímto všanc. Překvapivou zákulisní informací pro mne bylo, že lokální kapely v drtivé většině využívají nabízený backline a neobtěžují se si vozit ani své hlavy (teď mám zrovna na mysli hlavu jako součást kytarového aparátu, chytráci ;))
V tomto místě musím zmínit kapelu Garbage, jejíž ozvučovací systém byl něco skutečně senzačního. Garbage zjevně usoudili, že jediný zaručený spoleh je jen na ně samé, a po světě se tedy toulají s kamiónem, ve kterém si sami vaří a míchají celý svůj zvuk, a festivalová PA využívají jen pro finální zesílení. Je zajímavé sledovat přípravu pódia, protože si nechají odstranit úplně všechno - a to včetně odposlechů - mají samozřejmě své in-ear personální odposlechy. Veškeré aparáty a jejich nazvučení je fixně nainstalováno v přistaveném, za pódiem zaparkovaném, kamiónu. Tím mimochodem obcházejí odposlechový i FOH (hlavní) mix. Prostě Do It Yourself v plné palbě ;).
Zajímaly mne i festivalové přestavbové časy. Obecně se dá říci, že do cca 19. hodiny, kdy kapely obyčejně využívají erární backline, je standardních 15-20 minut na přestavbu a ozvučení (linecheck). Po 19. hodině, kdy hrají kapely, které obyčejně trvají na jistém standardu zvuku a aparát si převážně přivážejí, se rozpaly protáhnou na cca 30 minut. Velké a chytré fesťáky již pro zrychlení přestaveb také využívají vychytávku s dvěma či třemi praktikábly pod bicí, které jsou na kolečkách; a zatímco jeden je zaparkován na pódiu a bubeník na něm hraje, na druhém, hbitě odsunutém do zákulisí, právě skončená kapela demontuje své krámy, kdežto na třetím se bubeník z následující kapely naopak "chystá". Jakmile se dohraje, praktikábl se jednoduše odveze na stranu pódia a na jeho místo najede druhý s už osazenými bicími. A tak pořád dokola...
Co se přesunů aparátů týká, v nejvypjatějších okamžicích masivních přestaveb funguje na každé stage 12 lidí jako bedňáci. Specializace však zasáhla i do této oblasti, a tak cca 4 z nich jsou tzv. loaders (vykladači a nakladači kamionů) a zbytek jsou stage-hands, kteří to všechno vlečou po rampách sem a tam na a nebo z pódia.
Ordnung
Ohromně mě zajímalo, jak spolehlivé jsou v současnosti kapely, co se týká jejich respektování času příjezdu, délky hraní a tak podobně (nevím, proč se mi při představě zmatkařů hned vnucuje jako první myšlenka na punkers nebo hiphopers... ;)) Dostalo se mi vysvětlení, že díky zcela nesmlouvavým stagemanagerům (takovým ředitelům všeho dění na pódiu) se nekompromisně dodržuje stanovený a vytištěný lineup (program). Je to proto, že jednou z největších nepříjemností pro lidi bloudící mezi pódii je zjištění, že jejich oblíbená kapela hrála nečekaně již před hodinou, zatímco oni sledovali na jiné stage něco, co bylo pro změnu o hodinu zpozděné. Takže stagemanagers, pokud už nastane to, že kapela přijede později, rozhodují, je-li ve zbývajícím čase ještě šance stihnout nazvučit a zahrát alespoň 15minutový set. Jinak sorry, měli a mohli jste přijet včas. Abych byl úplně exaktní, stagemanagement není jeden člověk, jsou to party o pěti lidech, každé pódium má jednu.
Věci kolem
Docela zásadní věcí pro kapelu je místo, kde se může nachystat před vystoupením. V Brodě jsou tyto záležitosti vyřešeny šatnami místních fotbalistů a nebo přistavenými karavany, což rozhodně není pravidlem na všech festivalech. Jak příjemné!
Tam, kde smlouvy s umělci vymiňují i speciální občerstvení, nastupuje catering manager a podobně jako technici dlouhé měsíce dopředu ladí vypůjčky požadovaného backline: I catereři musí nějak vysvětlit, že pouze v americe dostupnou čokoládovou tyčinku nelze zajistit, že není zbytí a dodá se náhradnice od neméně renomovaného výrobce... Prý se to obvykle daří dohodnout ;).
Finále
Pořádat fesťák rozhodně není sranda. V průběhu našeho rozhovoru Štěpán jako správný manager distribuoval milión různých požadavků: kam poslat bagr, jak se budou vytahovat stánkaři traktorem z bláta, kam s kapelou, co přiletěla o pět hodin dříve a ještě nemá uvolněný karavan apod. a do toho mu na mobil volali nešťastní hoši z Leningrad Cowboys, kterým aerolinky někde zašantročily jednu krabici s proprietami, a kdo že to může teda vyřešit... Je ale vidět, že pánové z pořádající agentury již vědí, jak se s tím vším poprat, poněvadž jak jsem je pozoroval, vše zvládali s grácií a hlavně úsměvem, přičemž když jsem si sám sebe představil na jejich pozici, dávno bych již pro sebe vyjednával množstevní slevy s nejakým světovým výrobcem sedativ a trankvilizérů ;).
Všem, kterých se dotkla moje mixáž angličtiny a češtiny se omlouvám, ale myslím právě na vás, až sláva vaše dostoupí hvězd a vy se pustíte do ciziny. Pak to budete mít snažší ;)
NÁZORY
Majkláč - kytara, The.Switch
Letošní ročník RfP se z pohledu technického zabezpečení kapel příliš neposunul. S bahnitým terénem a přístupem k jednotlivým pódiím je problém každý rok a nejinak tomu bylo i letos. Je fajn mít k dispozici šatnu v podobě pojízdného karavanu, ale k čemu to, když ji od vstupu na scénu dělí bahnité jezero? Jinak poskytnutý backline, zvuk na pódiu a zvuk ven, soudě dle reakcí publika, byly skvělě. To by ovšem na největší hudební události v ČR mělo být samozřejmostí. Šokovala mě však monstróznost pódia Filter Stage a naprosto famózní zvuk během vystoupení Garbage, to byl opravdu nepopsatelný zážitek.
Jaryn - basa, Benedikta, Krucipsk
Z mé strany, až na počáteční nesrovnalosti ohledně času nástupu na plac, naprostá spokojenost. Podiový zvukař pohotový a vstřícný, stage manager totéž. Ampeg Classic jakožto basový aparát k dispozici - bonbónek navrch. Je znát, že festival je už roky zajetá záležitost a muzikanta, hlavně hraje-li tam po několikáté, by v podstatě už nemělo nic překvapit.
VÝČET APARATURY
Sound L'Acoustics
V-DOSC ELEMENT - 3 way box WST
SB 218 subwoofer 2 x 18"
SB 218 subwoofer 2 x 18" Side Fill
ARCS 2 way Side Fill
SB118 - subwoofer 1 x 18" - Drumfill
115FM/HIQ front fill
115FM/HIQ stage wedges
115FM/HIQ - stage wedges control
AMP Rack L Acoustics
V Dosc - RIGGING
Verlinde 1t
Remote for Verlinde 1t
FOH control
Midas Heritage 2000/48
Drive rack
1x Furman PL+
1x Axxent Intercom
2x Lake Countur x over
1x Klark Teknik DN360
Insert rack
1x Furman PL+
1x Summit Audio SM TLA-100A
2x DBX 160ADV
1x DBX 166XLV
2x BSS DPR402
5x Drawmer DS201
FX rack
Furman PL+
Sony CDP-D11
Sony MDS-E12
TC Electronic 2290
Lexicon PCM91
Rolland SDE3000
Yamaha SPX2000
Yamaha SPX990
Eventide H3000S
Monitor control
Allen Heath ML5000/48
XTA 224 x over
Monitor rack
1x Furman PL+
5x Klark Teknik DN 360
Microphones
Shure SM 57, SM 58, SM 81
Shure BETA 52, BETA 56, BETA 58
Shure BETA 87, BETA 91, BETA 98D/S
Sennheiser MD 421AKG C451B, C1000S, D112
