Illustratosphere je na českém hudebním poli opravdu svébytnou formací. Nedávno se seznam jejích studiových počinů rozrostl o "živé" dvoj CD Retropicture Livě.
Když dvoj CD, tak dvoj rozhovor, řekli jsme si a připravili materiál, který se z jedné části zabývá hudebně-demografickými, a z druhé technickými aspekty natáčení.
Co se první zmíněné části týče, na rozhovor si udělala čas celá kapela: Dan Bárta, Filip Jelínek, Jiří Slavíček, Standa Mácha i Jaroslav Riedl. Z rozhovoru vyplynula až podivuhodně determinující fakta.
Kdy jste se rozhodli natočit živou desku?
FJ: To asi nějak vyplynulo z toho, co jsme měli za sebou: na první desce jsme kapelu dávali dohromady, na druhé jsme si chtěli ověřit, že ty skladby skutečně zvládneme zahrát dohromady a najednou. Pak už jsme mluvili o tom, jaké by to bylo, nahrát to na koncertě.
To, že jsme to natočili v Akropoli, byla víceméně náhoda, pět minut před tím jsme si řekli, že to je prostředí, které známe, a lidi zrovna tak.
DB: Nahráli jsme si asi tři koncerty a usoudili, že už je čas nahrát to pořádně. Během šňůry jsme se postupně dokodrcali k tomu, že uděláme DVD, a tak jsme k tomu směřovali. Hrubě jsme ale podcenili video složku celé té zábavy a při první schvalovačce zjistili, že se na to nevydržíme dívat ani my, natož abychom to zkoušeli prodat lidem. Materiálu nám bylo líto, tak jsme udělali živé dvoj CD, ač je to v jistém smyslu anachronismus.
RB: Doplnil bych, že to vzniklo při cestě z Trutnova do Liberce, kdy jsme poslouchali živák z Trutnova. V obci Pilníkov.
SM: Aby čtenáři věděli: to video bylo tmavé... tak teď doufáme, že najdeme peníze a odvahu udělat to líp.
Věnovali jste se spíš původnímu repertoáru a několika převzatým věcem, nové skladby jsem na albu nezaznamenal. Proč?
DB: Šlo nám v zásadě o to, upgradovat koncertní program. Je dost vopruz jezdit do těch dvaceti pěti míst, kam se v České republice dá jezdit, a hrát dvakrát za rok to samé na jednom místě, což už se nám šeredně nevyplatilo s JARem a první deskou Illustratosphéry. Neměli jsme čas na to, vymýšlet úplně novou desku, v téhle fázi už asi nejsme schopní udělat jednu super dobrou desku ročně. Byla to nutnost a vstřícnost vůči těm, co na nás chodí, aby měli důvod přijít pokaždé znova, protože to bude zase něco jiného.
Kdo vybíral převzaté věci?
JS: Všichni dohromady. Ta idea Retropicture nebyla dána předem, vyvinula se během šňůry, převzaté věci postupně přibývaly. Pak jsme to vypilovali a bylo.
Jsou tam samozřejmě změny v aranžích... opět kolektivní práce?
FJ: Hlavní slovo mám v téhle oblasti já, ale často si ty party někdo osvojí a modifikuje natolik, že jsou ve finále lepší.
DB: Filip to vlastně musí vykopnout a my mu říkáme, že se nám to nelíbí, že to je moc rychlé, nebo moc mazané... a tak.
Třeba skladbu Městem jste překopali poměrně dost, jak jste...
RB: ... to vzniklo zase v obci Pilníkov. Opravdu. Filip měl tu figuru, na které to stojí, a než jsme dojeli do Liberce...
FJ: No, nevím, jestli to s tím souvisí, ale jezdíme dvěma auty, a já teď jel s nástrojovkou... seděl jsem vzadu za naší manažerkou Janou Pexovou, vedle mě seděl zvukař, kdo řídil si už ale nepamatuju...
RB: ... a ten řidič měl zrovna na zádech napsanou tu basfiguru...
FJ: No, měli jsme chuť něco změnit, tak se to stalo.
Takže model jam session nefunguje. Skládáte prostě v autě...
FJ: Ale funguje. Entropicture jsme připravovali v Portugalsku právě tímhle způsobem.
A máte tedy nějaký systém zkoušení?
DB: Domluvíme se na druhou hodinu, ve čtyři se sejdeme a když máme náladu, tak si zahrajeme.
RB: Jak říkal Dan: vždycky je potřeba, aby někdo dal ten "výkop", už jsme dost staří na to, abychom jamovali od rána do večera. Zjistili jsme, že je potřeba věnovat se něčemu konkrétnímu.
A styl práce je tedy takový, že Dan přinese text a k tomu se tvoří hudba, nebo naopak?
DB: Jak kdy. Někdy přinese celou věc Robert, někdy Filip, která je celá hotová a všichni se musíme vlastně jenom naučit ty party. Pak už dojde jen k pár změnám.
JS: Třeba tu sedmiosminovou věc, tam měl Dan melodii rovnou propojenou s textem, a tak jsme dodělávali jen harmonii, někdy je ale postup opačný.
DB: Z mého pohledu je ideální mít jak text, tak melodii. To je základ, myslím, že všichni ti lidé, které poslouchám, to tak dělají. U nás tak vzniká dejme tomu třicet procent materiálu.
Rovnou se zeptám, koho tě baví poslouchat?
DB: Zrovna jsem teď myslel na Stevieho Wondera. Když jsem četl jeho texty a slyšel, jak je zpívá... nedovedu si představit, že by nejdřív vymyslel melodii, a potom na ni ten text "dopasovával", aby to tam sedělo. Fráze jsou tak krkolomné a složité, těžko postižitelné a pokaždé tak jiné, které se jen tak jakoby motají v rámci té melodie, že musí podle mě mít představu té melodie, nebo to rovnou melodicky číst.
RB: Dost často jsme měli demo, Dan ho poslouchal a dodělával text...
DB: Ideální je, když ta melodie asociuje nějaké slovo, od kterého se člověk odrazí a tu melodii dál dodělává pomocí toho slova, a tak se ta písnička tvoří vlastně z obou stran.
Máš nějakou inspiraci z literatury?
DB: Občas to pomůže.
Hodně pracujete se smyčkami a perkusemi. Kdo vymýšlí jejich party?
FJ: Elektronika zbývá na mě, většinou to vychází z těch "demáčů". Když píšu písničku, tak se nechám inspirovat zvuky, které jsou v těch počítačích. Udělám skicu a z ní potom vzniká obraz.
RB: Ta skica akorát nesmí vypadat líp, než ten obraz.
Vrátíme se tedy ještě k nahrávání: takže jste se vážně nijak nepřipravovali? Dali jste si třeba nějaká omezení, jako třeba "tady to sólo zkrátíme", a tak?
SM: My jsme ty formy měly hotové z Portugalska.
JF: Obehráli jsme to tak, abychom byli klidní. My ani nevěděli, že se to natáčí, to nám nikdo neřekl.
FJ: Všechno bylo tak, že se to nahraje, a pak se uvidí.
RB: Mám štěstí, že je to jen audio, vzal jsem si takové triko s pozitivním psem.
JS: Ale to je právě to pěkné...
DB: Věci jsou stejné: hrát soustředěněji, míň not, sólovat jen tehdy, když jsme si jistí a nerozvášňovat se v intrech a outrech... ale to ví každý muzikant.
Řešili jste pořadí skladeb?
DB: To vyplynulo z logiky věci a dramaturgie koncertu. Záleží na tom, zda za sebou jdou swingové nebo rovné písničky, pomalé, rychlé, s kontrabasem...
JS: Foremně byly ty písně stejné, takhle ten program prostě proběhl.
DB: Když zahrajete tři pomalé pecky za sebou, tak pak chvíli trvá, než publikum přepne na rychlejší vnímání. Děláme to tak, aby se vlk nažral, a... "plnej chlív kůzlat".
Opravovali jste něco dodatečně?
FJ: Něco málo. Snaha byla neopravovat. Točili jsme to dva dny, takže jsme raději zvolili "špinavější verzi", která šlapala, a ten jeden akord jsme opravili.
DB: Opravoval jsem ve skladbě Živý jeden tón, dvakrát jsem si dal sám podpásovku. Mám dojem, že tohle je na naše poměry super živé album. Mohli bychom se přiznat úplně ke všemu, ale nejsme blbí.
Koho napadl podtitul Livě?
DB: To vymyslel Petr Topolánek, který dělal obal. Dal to tam jako fórek, mně to udělalo radost, a tak jsme to nechali.
Děláte teď nějaké nové věci?
FJ: Musíme na ně mít čas a klid, takže ne.
RB: Je lepší mít něco v záloze, tak teď píšeme do šuplíku.
DB: Nejlepší strategie je někam vyrazit, koncentrované dva týdny... ale k tomu je stejně potřeba nový materiál. Pravidelně nezkoušíme, jen nárazově před důležitými akcemi. Je to v rovině domácích úkolů. Na zkouškách řešíme hlavně souhru a zbytečnosti, věci navíc, které té které písničce podrážejí nohy.
Retropicture asi uzavřelo jednu kapitolu?
DB: Posun mezi první a druhou deskou je v tom, že ta druhá je aranžovaná a psaná pro sextet na pódiu, takže je tam minimum dodatečných věcí. Předpokládám, že se zase někam pohneme, ale na to, aby se člověk pohnul, v sobě nejdřív musí udělat díru, aby ji měl čím zaplňovat. Nějakým závěrem to album tedy je, ale těžko hodnotit, nakolik je ten závěr radikální.
Jak jsme slíbili v úvodu, druhá část našeho rozhovoru se týkala zvukově-technické stránky projektu. Zpovídanou osobou se tak logicky stal domovský zvukař Illustratosphéry Bert Neven.
Jaký byl rozdíl mezi nahráváním starších desek ve studiu a Retropicture jako živého záznamu?
Je to hodně podobné, protože i ve studiu nahráváme hodně společně. Na živo je možná trošku rozdíl v tom, že písničky hrajeme hodně dlouho, takže pro kapelu je jednodušší to natočit. Písničky jsou potom možná trošku jiné, než jak byly na desce.
Využil jste nějaké zkušenosti ze studia? Například jaký mikrofon se na co hodí?
Na tomhle pracujeme už dlouho. Na živé hraní se vždy používají jiné mikrofony než ve studiu. Co máme na živé hraní, je to nejlepší, co lze mít. Nahrávky jsou kvalitativně stejně dobré jako ze studia.
Nahrávali jsme z mixáku rovnou do zvukové karty a na harddisk. Měli jsme opravdu dobrý mixák - Midas Heritage. Má jednu obrovskou výhodu - mimo normální gain má vlastní gain i direct out. V ten okamžik jde vyvážený signál i do karty. A druhá věc, je to jeden z nejlepších mixáků tady v Čechách. Ten rozdíl je slyšet. Bylo to asi 48 stop, možná víc. Ale míchalo se to pak všechno postprodukčně.
Používali jsme podobný systém, jako používáme normálně na živé hraní, stejné mikrofony. Na bicí jsme používali mikrofony Shure a na kopák Audix D6, na virbl SM57, na hi-hat a over-heady AKG C451, tomy bral Beta 98 a zbytek, to byly T-Ice a na zpěv SM58. Je to normální klasická sestava, kterou myslím používají zvukaři nejvíc.
Máte k Illustratosphere zvlaštní přístup? Je to jemná hudba. Je to jen na kapele nebo zaleží i na zvukaři?
Velký rozdíl tam z mé strany není. Ale obrovská výhoda je, že to jsou dobří muzikanti a hodně zkušení. Už dlouho spolu pracujeme na zvukové kvalitě na živých koncertech i na deskách. A ta se sama objeví. Kapela si věří a nemusíme mít producenty, protože jsme schopni to udělat sami. A další věc je, že nepotřebujeme žádné vlastní studio, ani žádné jiné. Protože způsob, jaký používáme, jede, a myslím, že v tom není problém. Hlavně dnes jsou studiová zařízení dostupná. Co tady máme, dá se srovnat s profesionálním studiem.
První desku kluci nahrávali někde u Černošic, druhou desku jsme nahrávali část Ve Smečkách - to je takové staré studio - nějaké věci jsme nahrávali u nás ve zkušebně, a část jsme nahrávali ve studiu u Pavla Větrovce. Vždy je to spolupráce mezi více studii.
V okamžiku, kdy má Filip - klávesista - nějaký nápad, tak to můžeme zaznamenat, a pak je mnohem jednodušší to použít na desce.
Kdy dojde k "ladění" zvuku?
Záleží spíš na muzikantech. Už když zkouší, hledají zvuk, který použijí v písničce. Na poslední desce jsme použili některé nahrávky, které jsme pořídili ve zkušebně. Nebo něco nahráváš a říkáš, že ten nápad je dobrý, ale až to budeš natáčet na desku, tak to potřebuješ nahrát lépe, ale základ už je nahraný. Neztratíš už tu informaci.
Používáte i nějaké softwarové syntezátory nebo jen hardware?
Pár softwarových máme, ale nejvíce používáme hardware. Ale je pravda, že softwarových máme čím dál víc. A jsou to zajímavé programy. Myslím, že se to bude postupně měnit, že bude více softwarových nástrojů.
Hrajete na software i na koncertech?
Ne to ne, používáme spíš zvukové moduly. Ale dnes už je to myslím jedno. V okamžiku, kdy máš dobrou zvukovou kartu, dobrý počítač a dobrý software, tak v ten moment je to podobné. Někdy je ještě pravda, že hardware je lepší než software, ale zase si myslím, že některé zvuky jsou už v softwaru tak dokonalé, že se nedají takové hardwarové koupit - protože se to hardwarově nevyrábí.
Spoustě lidem vadily přechody (fade-out) mezi skladbami. Proč to vzniklo?
Je to záznam dvou koncertů. A kluci si pak vybrali to nejlepší z nich. V tu chvíli je potřeba dělat fade-out i fade-in. Deska se mi líbí, je dobrým záznamem o tom, co kapela dělá posledních pár let. A navíc tahle epizoda - tahle hudba - je teď uzavřená a přijde zase něco jiného. Dělali jsme to už dříve pro naše fanoušky. Nahráli jsme koncert rovnou z mixu - levá stopa, pravá stopa... a pak jsme CD prodávali na našich koncertech. Například záznam jediného koncertu v Liberci. Existuje jich v Čechách asi 300 kusů.
Na čem pracuje Illustratosphere teď?
Máme pauzu, protože teď pracují na desce JAR. A myslím, že kluci nemají zájem hrát znovu stejný program. Nyní budou spíš pracovat na nových věcech. Možná v létě odehrajeme nějaké festivaly. Doufám, že na podzim už budeme pracovat na nové desce, a budeme o kousek dál.
Dá se uhodnout, jakým směrem se budete vyvíjet?
Myslím, že to ještě nikdo neví. Kluci o tom teď mluví, ale ještě není nic rozhodnuté.
Měl jsem pocit, že Dan Bárta na poslední desce už neměl tak jemný hlas, jako na předešlých deskách. Byl to záměr?
Ve studiu je to vždycky trošku jiné. Je možné se více soustředit. Navíc tuhle desku jsme nahrávali v polovině šňůry, když už jsme měli několik koncertů za sebou. Takže hlas se už trošku trápí. Ve studiu je více klidu a je čas se lépe připravit. Ale Danův hlas se hýbe.
První deska je, myslím, zajímavější než druhá. Říká to hodně lidí, je zvukově více experimentální a bylo na ni více času. Hrál tam Mirek Chyška, který měl na desku obrovský vliv. Ale je těžké srovnávat. Doma to vůbec neposlouchám, mám raději živé vystoupení.
Naučil jste se něco nového s Illustratosphere?
Zvučil jsem JAR, takže kluky znám dlouho. Na téhle kapele se nedá nic zkazit, protože jsou dobří. Jakmile začnou hrát, jsou skvělý tým a funguje to do dneška.
Co ten dobrý tým tvoří? Je to jen tím, že jsou to vynikající muzikanti, anebo si i vzájemně věří a vědí proč, a co hrají?
Oni ví proč hrají, jsou kámoši a okolo nás jsou lidé, kteří se o nás dobře starají. Máme dobrou tour manažerku, která se o kluky stará, máme dobré řidiče, aparatura se vždy dostane včas, máme dobrého manažera. Je to fakt dobrý tým, a to je hodně.
NÁSTROJE
FJ: Fender piano, Hammond XK2, JD 800, Emulátor 64, piánový modul GEM a Novation
JS: bicí Pearl , činely Sabian (viz článek v Muzikusu č. 7/2004)
SM: Fender piáno a elektrické piáno GEM
RB: Baskytara od Jana Vlasáka, zesilovač SWR, lampový předzesilovač DBX a na kontrabas mikrofon AMT a snímač Revolution
JF: Fender Telecaster (Japan) a Gibson ES-125, kombo Music Man RD-110, akustická kytara Cort Earth-1200
DB: mikrofon Shure SM58
Filip a Dan experimentují s in ear monitory Shure
