(s Matějem a Honzou Homolovými nad novým albem Wohnoutu Rande s panem Bendou)
"Máme na mysli jednoho ze sedmi set padesáti tisíc Bendů, co žijí na našem území, ale není to žádný pan Benda z politiky," vysvětluje Matěj na vrub názvu nové desky. "Hrozně se nám líbil film Zítra to roztočíme drahoušku, jak tam každý pan Novák poslal bůra a bylo z toho spousta peněz. Takže si představ, že si naší desku koupí sedm set padesát tisíc Bendů a tím, myslím, trhneme všechny rekordy."
Jak se na Wohnout sluší, Rande s panem Bendou je opět album muzikantsky velmi zralé, hudebně členité, nápadité a vtipné. Je tudíž nasnadě otázka, jakým způsobem přicházejí jednotlivé písničky na svět?
M: Odkud se sebere nápad, to samozřejmě neví a netuší nikdo, ten prostě proletí hlavou. Jinak se dá říct, že valná většina našich písniček vzniká na nějakém kytarovém riffu, akordickém postupu, který někdo přinese do zkušebny, něco k němu zalalá, a pak už se společně skládá písnička cihla po cihle.
Znamená to, že výsledná aranž je společným dílem, že není dána konkrétní představa autora o linkách a partech jednotlivých nástrojů?
M: I to se stává. Jsou to tak tři čtyři písničky na albu, které jsme Honza nebo já jako autoři přinesli už s komplexní představou. Oproti našemu debutu to teď vypadá tak, že když někdo přinese swingový nápad, bude písnička swingová, nebráníme se žádným vlivům. Když na našem debutu někdo přinesl swingový nápad, stejně jsme "vohulili" distortion, aby z toho ve výsledku vznikl pořádný bugr. Na Zlých notách jsme zahájili proces stále větší pestrosti a toho se držíme.
H: Hlavně se teď hodně snažíme kontrolovat, aby hudební nápady, které přineseme, už odněkud nepocházely, nebyly už někde použité. Je to věc, která se může stát snadno, mimoděk.
M: To je naše noční můra. Už se nám to stalo v písničce Číňani z Tibetu na Zlých notách. Je tam asi patnáctivteřinová pasáž, kterou jsem tuhle objevil v nějaké staré písničce Rolling Stones. Je to věc, která se dá špatně ovlivnit, něco ti uvízne v hlavě aniž to tušíš, za tři roky to vyplave - a ty ani nemáš ponětí odkud.
H: Takže se snažíme dávat hodně velký pozor a spousta písniček nám vypadne právě proto, že někomu z nás něco připomíná, pročež je radši vyřadíme.
Na novém albu Rande s panem Bendou zpívá jako host Lenka Dusilová, jak k téhle spolupráci došlo?
H: S Lenkou se známe už hodně dlouho, je to taková naše kamarádka, jak se říká, do hospody. Krom toho samozřejmě geniálně zpívá. Zavolali jsme jí, Lenka přijela na chatu, kde jsme nahrávali, a excelentně, na první pokus natočila přesně to, co jsme si představovali.
Natáčelo se na chatě nedaleko Prahy, částečně také ve studiu Sono, nicméně zcela jednoznačně opět ve vlastní produkci. Nechybí přece jenom občas osoba oponenta, člověka z vnějšku?
H: Chceme si zachovat svůj rukopis a myslíme si, že jakýkoli zásah z vnějšku by ho mohl proměnit. Možná k horšímu, možná k lepšímu, ale proměnit. A to bychom nechtěli.
M: Třeba je to hloupý pocit, ale pořád se nám zdá, že víme asi nejlépe, jak udělat to, co chceme.
Živě se Wohnout během podzimu objevuje na společném turné s Kollerbandem, na jaro chystá turné vlastní a album Rande s panem Bendou pokřtí 18. listopadu v pražské Lucerně na koncertě, k němuž Honza dodává: "Je to pro nás splněný sen. Už jsme sice v Lucerně hráli, ale jen jako hosti. Mít v Lucerně vlastní koncert je pro nás fakt velká čest."
