Byla neděle a venku se ženili čerti. I když jsem se v posteli rochnil o hodinku déle a jistě jsem nebyl sám, k prvnímu kroku do deštivého dne mi pomohl turek. Na druhou stranu mě těšil ten hřejivý pocit, že za chvilku budu sedět před Ivanem Kralem a budeme klábosit o muzice, muzikantech i jeho novém albu. Nasedli jsme spolu s Monikou Klimentovou z vydavatelství MUTE CS (nyní už jako CDirect), u kterého Ivan Kral vydal své nové album, do její naprosto úžasné "citroenní" Kachny a vydali se na Pankrác. Po zhruba hodinovém bloudění v klikatých ulicích s naprosto nepoužitelnou mapou vytisknutou z internetu, v níž se úspěšně ztráceli i místní domorodci, jsme studio Svengali, kde Ivan právě natáčel s Ivo Pospíšilem a Renatou Rychlou CD s erotickou poezií českých mistrů, konečně našli. Dal jsem si druhé kafe a Monika malé pivo. Zatímco já jsem si vyndal zbytek ospalků z očí, Ivan přišel s veselou náladou a svěží jako rozkvetlá květinka. Světoznámý charismatický muzikant, který před nedávnem vydal novou desku Photoalbum, připravuje kompilaci složenou z písní undergroundových legend The Plastic People of the Universe, kterou mají nazpívat třeba Bono Vox nebo Mick Jagger, se usadil na pohodlné sofa vedle mě.
Deska Photoalbum je na světě. Jak se vám na ní pracovalo?
Bylo to fajn. Celková práce trvala čtrnáct dní. Natáčelo se v komorní atmosféře studia Svengali, jen bubeník Emil Frátrik, zvukař Vladimír Papež a já. Doby, kdy jsem využíval nejrůznější zvukové techniky a různá studia, jsou pryč. Těší mě, že můžu dělat věci přirozeně.
Jak vzniká vaše skladba? Jak si ji zaznamenáváte?
Jako každé umění vzniká někde v podvědomí. Stačí si "brnkat" na klávesy, kytaru nebo basu. Prostě si sednu a hraji a většinu nápadů si rovnou nahrávám na šestnáctistopý magnetofon. Třeba ráno než jdu do práce. Zaznamenám si kousíček a druhý den si ho pustím, a pokud mi některá z idejí po čase ještě něco říká, nechám si ji a přetočím na minidisk a později se k ní možná i vrátím.Ty horší, i když je tam někde zajímavý moment, nebo ty, co mi už nic neříkají, nemilosrdně mažu. Dost často se stávalo, že na každé kazetě bylo dvacet načatých kousků a já v nich začínal mít pěkný chaos. Pro mne je důležité nebát se své výplody mazat a tím si dělat v hlavě čisto. Podle mě by se to měl naučit každý muzikant - nebát se a mazat, protože postupem času stejně zjistí, že vybírat je nezbytnost. A pokud by náhodou smazal i ten "zajímavý moment", o němž jsem mluvil, tak se mu stejně vryje do paměti a časem mu vytane na mysli.
Říkáte, že si skladby nahráváte, než jdete do práce. Čím se ještě živíte? Jak se dá skloubit práce na plný úvazek a muzika? Přemlouváte šéfa dlouho, aby vás pustil do Prahy?
Kdybych bez hudby dělal práci, jen abych se uživil, byl by to nudný život. Kdybych dělal jenom hudbu, zřejmě bych byl nudným člověkem. Pořád bych asi "žvanil" jen a jen o své profesi. Myslím, že v našem krátkém životě je daleko lepší projít spousty řemesel, tím se člověk jenom obohatí a pro své nejbližší není nudným společníkem. Dnes dělám s firmou Fantasee Lighting, která osvětluje autosalony, divadelní a hudební vystoupení po celé Americe. Je to velice zajímavá práce. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, kolik práce je k osvětlení potřeba. Na druhé straně však moje paní šéfová veškeré Kralovy hudební úlety s úsměvem podporuje.
Pracujete jako profesionální muzikant, takže máte přehled o tom, co se děje. Jak se díváte na současnou hudební scénu?
Já myslím, že hudba je stejná, jenom se prodává v jiném balení. A to nemyslím mašinkové techno, kterého je schopen každý, kdo má dnes doma software. Vymyslet je ale tak, aby bylo zajímavější než pouze rytmicky přitahující, je kumšt.
Živá vystoupení nejsou mrtvá, jak se často říká. Naopak začíná se znovu probouzet scéna s vícečlennými kapelami.
Co se týká elektronické hudby, čekal jsem, že ta vlna přijde dřív, zvláště když se už koncem šedesátých let pracovalo s prvními syntezátory a počítači.
Každá doba s sebou přináší něco nového, pobuřujícího, stejně jako během naší puberty, kdy kapely hrály rock a hlásily se spolu se svými fanoušky k hnutí hippies a později bohužel také k drogám. Pamatuju se, jak mým rodičům vstávaly vlasy na hlavě, když jsem doma hrál pořád do kola Satisfaction nebo Good Golly Miss Molly. Dnes mě trochu unavuje hudba, která mne nikam nepozdvihuje, tlačí mě k zemi a působí spíš depresivně než pozitivně. Moc by mne nebavilo stát na jednom místě a donekonečna poslouchat český nebo anglicky slabikář se stejným rytmem, stejnou basovou linkou. Chlapík za pultem se sluchátky na uších je nudná podívaná a DJing je život na krátký úsek. Elektronická hudba je, až na pár výjimek, primitivní. Pustit nějakou šikovnou mašinu, navolit beat a podpořit ho jednoduchou melodií, natahat zvuky ze samplerů a nechat to do lidí bušit několik minut, není pro mě hudba, která přežije jakoukoli dobu. V šedesátých letech byla muzika zajímavější. Můžeme si třeba vzpomenout na způsob oblečení hudebníků. Pozorovat dnes na jevišti kapelu, která vypadá většinou jako "z lidu", je pro mne trochu zklamáním. Schází nějaká show, život, zábava, zážitky posluchačů. Ale jak říkám, začíná se to vracet jako bumerang, takže můžeme čekat, že stále více nudná scéna ožije.
To je pravda, už teď se mluví o krizi taneční scény. V Anglii zanikají kluby, ruší se časopisy. Takže ptát se na to, jestli jste někdy přemýšlel využít počítače, jako to dělá David Bowie, je asi zbytečné. Přece jenom jste se s taneční hudbou setkal trochu blíž.
Bowieho experimenty se mi líbí, má velký talent a nikdy se nebojí měnit svoji barvu, proto mu hudební publicisté říkají hudební chameleón. Zrovna nedávno říkal, "aby se zachránili, hudebníci musí hrát živě, a ne se schovávat za mašinkami," což má svatou pravdu. S tím setkáním zřejmě narážíš na remixovou desku Dancing Reboot. No, vlastně jsem jenom poskytl materiál a chlapci z Čech je celé sami dopracovali. Desku jsem slyšel, až když byla hotová.
Ještě na skok k moderním technologiím. Už výše řečený David Bowie se hodně motá kolem internetu, a kdybyste se měl stát věštcem, jaké by bylo vaše proroctví budoucnosti hudebního byznysu?
Je to v dnešní době asi přirozený vývoj. Internet je mocné médium, skrz které získáváme obrovské množství informací. Počítač také poskytuje zajímavou alternativu v oblasti populární hudby. Velké firmy zanikají nebo se slučují do obřích koncernů, nemají peníze, které by mohly investovat, a proto bohužel ani nepodporuji začínající nové talenty. Ty se ovšem dnes mohou prezentovat samy na svých webových stránkách, kde si zájemci bezplatně stáhnou jejich hudbu.
Copyright zanikne. Podle mě je dnes psaní hudby založeno jenom na rychlém získání peněz. Jaká bude budoucnost skladatele? Stačí se podívat do historie. Většina opravdu oblíbených mistrů odešla z tohoto světa bez groše. Vracím se k tomu, co jsem už řekl, je třeba vystupovat živě. Je potřeba umělce na vlastní oči vidět a slyšet hudbu v zakouřeném klubu nebo ve Státní opeře, kde to zní tak, jak má, bez zvukového záznamu, prostě lidsky...
Která kapela vás poslední dobou dostala?
Jednoznačně The Strokes, White Shiek a spousty dalších. V Detroitu, kde teď bydlím, poslední dobou vzniká nová vlna, která je plná nových kapel, mladých muzikantů - a to je dobře.
Vaše oblíbené kytary?
Měl jsem jich spousty! Procházel jsem spousty bazarů a zapomenutých vetešnictví a tam jsem našel fakt pěkné kousky. Mám hodně rád Fender, Gibson Les Paul. Telecaster '61, to byla taková lehká kytara dělaná kompletně ručně. Hezky brečela. Teď mám akustiku Taylor. Já jsem nikdy moc nesledoval časopisy pro muzikanty. Nezajímám se, co je na trhu nového - jak u kytar, tak i u efektů. Nástroj mi musí přímo "pasovat" do rukou a promluvit do duše. Pokud ne, nezajímá mě ani, že měl dobrou recenzi.
Máte doma studio? A pokud ano, tak co v něm všechno máte?
Doma nahrávám na 16stopý digitální Fostex, zesilovač L6, klávesy Roland, elektrickou kytaru Strat 1999, akustickou kytaru Taylor, minidisc rekordér a CD rekordér.
Tady v Praze nahrávám s kytarou Music Man 1967 a Fender DuoSonic 1961.
Myslíte, že studiová technika je pro rockového muzikanta, jako jste vy, nezbytná? Dá se dneska udělat dobrá deska bez toho, aby se v ní nepoužily počítače a další mašiny?
Buď hudbu muzikant v sobě má, anebo se jen schovává za technikou. Různé technické "finty" jeho tvořivost pomohou okrášlit. Je to asi stručnější odpověď na otázku, jestli bych produkoval desku třeba Lucii, která byla na zvuk docela citlivá. A to i přesto, že rád dělám věc přirozeně, že je pro mě základem spíš skladba samotná.
Dá se srovnat kvalita studií v Americe a u nás? Práce muzikantů ve studiích.
Studia jsou u nás stejně kvalitní jako v Americe a muzikanti ve studiu jsou všude stejní. Lenoši... ha ha ha!
K muzice vás dostal bratr, který doma pouštěl desky Rolling Stones a The Beatles, a dokonce měl kapelu. Čekám, že i on byl tím, kdo vám koupil první kytaru?
První "okopírovanou" akustickou gibsonku nám přivezl tatínek z Německa. V Praze jsme pak do ní s bratrem Pavlem namontovali snímače. Později jsme si našetřili na červenou Futuramu II. K muzice mě vlastně dostali rodiče, když hrávali na klavír, na který mě později učili, a pouštěli výbornou kolekci gramofonových desek Jaroslava Ježka, Osvobozeného divadla, Elly Fitzgerald a Louise Armstronga. Až pak mě ovlivňoval brácha. Pouštěl spíš The Beatles a mně se postupem času začali líbit Rolling Stones, protože byli takoví živější, dravější. Na rozdíl od "brouků" hráli tvrdší hudbu, líbil se mi ten rockový mix s černošským blues...
A zrovna s Rolling Stones jste prý měl hrát.
Když odešel Bill Wyman, měl jsem být na řadě já, ale Mick nechtěl, abych mu dělal na jevišti konkurenci! (smích)
Našel byste nedostatky českých muzikantů?
Technicky jsou velmi dobří, zvlášť jazzmani, i když je fakt, že spousta starších odešla do zahraničí. Mladí muzikanti jsou dnes dravější, mají velké sebevědomí, ale stejně jako muzikantům mojí generace jim chybí určitá zkušenost a rozhled. U většiny z nich stale cítím úzkostlivost a upjatost. Chybí jim větší odvaha a radost z muziky. Hodně se u českých muzikantů setkávám s jedním neduhem. Někdy totiž slyším: "Hele, já bych to udělal takhle, ....ale fakt nevím." Když tohle někdo řekne, tak už mě pomalu přechází chuť s ním pracovat.
Připravujete desku plnou skladeb Mejly Hlavsy, nedávno zemřelého člena kultovních undergroundových "Plastiků". Lahůdkou je, že zpívat by měl Bono nebo Jagger.
Hodně se o tom mluví, ale to je ještě předčasné, protože nemám jejich poslední slovo. Mick je se Stounama na turné a Bono se vrtá v politice. Já mám v hlavě ještě spousty dalších muzikantů, ale každý žije v jiném městě a nahánět je všechny po Státech a po světě je nyní naprostý nesmysl, takže až bude chvilku více času...
Protože rozhovor vyjde v rubrice Pohled do kuchyně, prozraďte mi svůj kulinářský recept na oblíbené jídlo nebo pití.
Chleba s máslem, káva, čerstvá zelenina a ovoce. Mohu dodat ovocnou zmrzlinu?
Tu bych si dneska asi nedal. Děkuji za rozhovor.
