Dagmar Andrtová vlastní mnoho kytar, z nichž jsou tři české. Jedna je z dílny Petra Procházky a dvě z dílny Františka Furcha. Kytara od Petra Procházky má vrchní desku vyrobenou z cedru a zadní z padouku. Zvláštnost zadní desky je v tom, že je vyklenutá jako jazzové lubovky. Krk je mahagonový a hmatník s kobylkou jsou zhotoveny z palisandru. Zvuk je snímán snímačem Fishman a mechaniky mají označení Gotoh. Toť popis jedné z dam jedné dámy.
Jak jste se dostala k hudbě?
Myslím si, že jsem se jako každý muzikant narodila s určitou dispozicí, a hudbu vnímám odmala. Můj tatínek se rozhodl, že mě bude učit muziku, a tak mi v šesti koupil housle. Vydržela jsem to tři roky a potom jsem říkala, že už nikdy žádnou hudbu dělat nebudu. V pubertě jsem se zase začala o muziku zajímat - měli jsme doma kytaru, ale já jsem na ni měla zakázáno hrát, protože jsem nechtěla hrát na housle.
Kdy jste se rozhodla dělat hudbu profesionálně?
Byla to asi shoda okolností - najednou mi za hraní někdo dával peníze.
Kolik kytar vám prošlo rukama? Které z nich byly české?
Z počátku jsem hrála na půjčené kytary, takže hodně. Mohlo jich být řádově kolem dvaceti. Měla jsem různé půjčené od kamarádů a podobně. Nebyly mezi nimi světové značky, spíše kytary, jako je Cremona. Některé byly řemeslně velice dobře zpracovány. Až v nedávné době jsem dostala kopii Ovationa - Applause, a také mám kytaru od Petra Procházky a dvě kytary Furch. Nejvíce však hraji na Applause, protože jsem se s ním velice sžila. V rodině máme také jednu raritu - kytaru od houslaře Tomáše Pilaře.
Jak jsou vaše kytary zvukově rozdílné?
Každá má jiný zvuk, který se vždy hodí ke konkrétní písni. Někdy se kytara hodí i ke specifickému použití - hraji na ni např. smyčcem, podlaďuji, hraji tapping atd. Mám jich hodně a jednou bych je chtěla vzít všechny na koncert a střídat je.
Jde nazvat vaši hudbu "alternativou"?
Nikdy jsem to nenazývala, vždy někdo přijde se šuplíkem, ale já se tomu bráním.
Kdo vás inspiroval ke hře pravou rukou na hmatníku - tzv. tappingu?
Když jsem začala takovouto technikou hrát, objevil se v Americe černošský kytarista Stanley Jordan. Bohužel jsme se tehdy nemohli setkat, protože to nebylo možné...
Nechala jste si nějakou kytaru postavit přímo pro hru pravou rukou na hmatníku?
Přiznám se, že jsem si nenechala postavit ani jednu, protože mám kamarády, kteří to udělali, a ty kytary mi neseděly. Je to asi tím, že kytaráři vyrábí kytary klasickým způsobem, a nevím, jestli by mi ve všem vyhověli. Raději procházím obchody a zkouším.
Děláte nějaké experimenty se svými kytarami?
Někdy natáhnu nylonové struny tam, kde mají být kovové a naopak. Udělala jsem to např. s jednou kytarou Furch. Také si přizpůsobuji krk hře. Snažím se ho tzv. zlomit, aby lépe seděl do ruky a byl pružný.
Říkala jste, že by vám kytaráři asi nevyhověli při vašich konstrukčních požadavcích. Jaké by byly odlišnosti ve vaší kytaře oproti standardu?
Přála bych si mít kobylku, ze které by se dala udělat houslová kobylka, aby mi umožňovala hru smyčcem. Samozřejmě je mi příjemný nízký dohmat, který umožňuje tapping ve vyšších polohách.
Jak se hrají na vaše kytary "obyčejné" akordy?
Je pravda, že si někteří lidé říkali: "Taková kytara musí hrát sama" a potom byli i zklamáni, protože to na jejich vkus nehrálo dobře. Když tady byl Paul Simon, tak jsme hráli na Staroměstském náměstí a on neměl kytaru. Říkali mu, ať si půjčí u Andrtové. Tak jsem mu ji půjčila a skončilo to tak, že ji zahodil a vzal si jednu od Luboše Andršta.
Používáte i jiná ladění?
Ano, ale jsou to moje vymyšlená ladění. Ale také hraji na běžné ladění EHGDAE.
Kolik máte přibližně za rok koncertů?
To je těžké říci. Přes rok hraji méně a v létě jezdím po různých festivalech. Byla doba, kdy jsem hrála každý den, ale v současnosti ne.
V jakých evropských státech už jste hrála?
Prakticky ve všech větších zemích. Musím říct, že v zahraničí jsem se setkala se spontánnějšími reakcemi.
Vaše hudba je evidentně zcela odlišná od hudby většiny kytaristů a kytaristek. Jak vnímáte hudbu?
Skládám si ji v hlavě i na hmatníku a dělám, dá se říci, kompromisy. Často se mi stane, že to, co vymyslím v hlavě, nejde zahrát na kytaru, tak kombinuji.
Jak vidíte budoucnost hudby, která není hlavním proudem? Oni to stejně vyhrají Karel s Luckou, ale alespoň hypoteticky.
Nevím, jak se tato hudba uchytí, protože obchod s komerční hudbou má mocné zbraně. Ale myslím, že alternativní hudba si vždy našla skulinky, kterými by se propracovala na povrch.
Tímto jedenáctým rozhovorem bych chtěl seriál Co se děje na hmatníku českých kytarářů ukončit. Vyskytlo se zde deset kytaristů a jedna kytaristka, všichni z různých oblastí hudebního zájmu - heavy metal, rock, folk, alternativa, latina, country, lidovka. Skoro všichni byli nějakým způsobem významnými osobnostmi české (i zahraniční) hudební scény. Fakt, že všichni vlastní české nástroje, je pro mě osobně neopominutelný. Dokazuje to, že české nástroje jsou srovnatelné se zahraničními výrobky, jsou výborně řemeslně zpracované a dobře zní. Někteří kytaristé dokonce tvrdili, že není rozdíl mezi českou kytarou a např. fenderem, gibsonem nebo jacksonem. Doufám, že tento seriál trochu podpořil vaší touhu podívat se do tuzemských zásob kytar, protože kytarářů je zde opravdu dosti. Když nebudete vědět, za kterým kytarářem zavítat, doufám, že vám poradí jeden z rozhovorů nebo alespoň Muzikontakt. Přeji hodně radosti při vybírání příštího vánočního dárku.
