Před lety, ráno, těsně po pražském koncertě losangelských Suicidal Tendencies, své tehdejší (a vlastně i současné) nejoblíbenější skupiny, jsem si ke své hrůze přečetl v denním tisku, že právě toto vystoupení uzavřelo jejich kariéru trvající od začátku osmdesátých let. Článek ještě rozvíjel teze, podle kterých měl zpěvák hrát pouze s punkovou kapelou, basista rozjet svůj sólový projekt se dvěma basami, jeden z kytaristů hrát metal a druhý zmizet neznámo kam. Bylo mi z toho tak nějak smutno.
Ale žádná z těch teorií nebyla tak docela pravdivá. Mike Muir (alias Cyco Miko), zpěvák a zakladatel Suicidal Tendencies, skutečně udělal punkový projekt, do kterého navíc zapojil i punkovou legendu Steva Jonese. Zatím vydali dvě desky. Ale (pan) baskytarista Robert Trujillo se podle všeho nevydal na svou vlastní dráhu, ale vsadil na jistotu, když se nechal zlanařit Ozzy Osbornem (nemůžu říct jediné slovo proti Ozzymu, ostatně musel bych také trošku pročistit svou domácí diskotéku, ale proti tomu, co hrál Robert v Suicidal, se musí pekelně nudit, a proti Infectious Grooves - viz níže - si prakticky ani nebrnkne). Co je však hlavní, vůbec pravdivá nebyla zpráva o konci kapely. To jsem zjistil až později, když se na pultech objevila kompilace Prime Cuts. Z nostalgie, přestože jsem byl podle názvů skladeb přesvědčen, že se jedná o klasický poslední záškub typu: "Vydáme Best of... a ještě třeba něco vyrejžujeme," jsem si v některém z pražských obchodů pustil ukázky. (Mimochodem jsem se později dočetl v rozhovoru se Cyco Miko Muirem, že s vydáním téhle desky kapela vůbec nesouhlasila a že se jednalo o zvůli vydavatelství. Také proto prý potom vzniklo Suicidal Records. Bůh suď.) Rychle jsem projel skladby ze starých desek a poslechl si několik málo "previously unreleased" pecek. Bylo mezi nimi i několik předělávek z prvních alb přehraných s totálně novou energií a dokonalým zvukem basy. To rozhodlo, abych kvůli těm čtyřem pěti trackům rozšířil svou sbírku cédéček.
Až doma jsem si v bookletu všiml některých změn v sestavě (oproti koncertu), které naznačovaly, že Suicidal pokračují dál v hraní. Byl jsem nadšen, ale hlavou mi vrtaly dvě otázky; kdo je, sakra, Josh Paul a kde ho splašili.
Kdo je, sakra...
Mohl jsem zavařit počítač, jak jsem v té době pátral a surfoval po internetu, ale bezvýsledně. Nikde ani zmínka, tak jsem to nechal plavat. Teď mi ale připadla (milá) povinnost podílet se na tomhle seriálu, a tak jsem se začal snažit trochu víc. Výsledkem bylo, že se mi jednoho dne, díky Cyco Peterovi, webmasterovi Suicidal Tendencies, objevil v poště strohý e-mail. Čau, tady Josh, prý jsi se chtěl na něco zeptat, tak se ozvi.
Už z prvních pár jeho odpovědí našeho rozhovoru mi bylo jasné, proč jsem se tehdy o Joshovi nemohl nic dozvědět. Letos čtyřiadvacetiletý Josh Paul si v době, kdy nastoupil k Suicidal Tendencies, nemohl sám ani legálně koupit pivo (a to ani v Evropě). Když post bubeníka zaujal Brooks Wackerman, bylo mu šestnáct let. Suicidal Tendencies si s takovými věcmi nikdy nedělali hlavu. Vždycky to byla parta maximálně otevřených lidí, kteří si vás nejdřív poslechnou a potom teprve soudí. Také proto je každá jejich deska něčím úplně jiná. Každý nový člověk je pro ně přínos, inspirace. Každý má šanci a prostor se vyjádřit.
Když jsme točili Free your soul... and save my mind, přišel jsem do studia, některé písničky jsem ještě ani neslyšel a dodělával na místě. Kapela mě nutí (a dodává mi odvahu) zkoušet pořád nové a nové věci. Mám obrovské množství volného prostoru, i když se občas cítím jak se staršími bráchy, říká Josh a naráží tím na propastný věkový rozdíl mezi členy kapely. I kdyby se však věk u Suicidal nějak počítal, nahnal by ho Josh (stejně jako Brooks) svým ohromným talentem, na který musí žárlit snad každý baskytarista, včetně nejstarších ostřílených kozáků, který si ho poslechne. Je to ale částečně proto, že měl docela velký náskok.
Moji rodiče jsou oba muzikanti a můj děda hrál snad na každý nástroj, na který si vzpomenete, popisuje Josh svoje začátky. Moje kariéra začala prakticky už ve třech letech - to jsem hrál na bicí ve skupině mých rodičů. Už od malinka jsem měl štěstí, že jsem mohl jamovat se spoustou zajímavých lidí. V sedmi jsem hrál na bicí v klipu Dona Henleye Boys of Summer. I to mi otevřelo spoustu dveří.
Později, když mi bylo deset, jsme se odstěhovali z domu do bytu, takže na bubny jsem už dál cvičit nemohl. A tak jsem popadl basu...
Vždycky jsem míval kapely se svou sestrou - dvojčetem Jamie. Je zpěvačka. Prošli jsme spolu snad patnácti formacemi. Brookse Wackermana jsem znal snad od svých osmi let. Když Suicidal přišli o basáka, zavolal mi.
Cyco Styl
Josh je typ baskytaristy, který nejenže celé kapele vytváří dokonalé podhoubí a základy, na kterých může stát, ale zároveň máte (oprávněný) pocit, že mu jde hudba, jak zpívají Suicidal Tendencies, Straight from the Heart (přímo ze srdce). Není nic, před čím by se zastavil. Dokáže hrát ukázněně doprovod (i když tvrdý), který střídá s melodickými výjezdy po celém krku, prokládá brnkáním akordů i neskutečně agresívním slapem. Přesto nepřeplácává své party zbytečnými exhibicemi. Plně souhlasím se rčením, že méně je někdy více, dodává k tomu Josh.
Když jsem začal hrát na basu, snažil jsem se na ní hrát jako na bicí, jen s tím rozdílem, že přidám melodii. Teprve jak jsem vyrůstal, začal jsem vstřebávat trochu z teorie a not. Hodně z toho mě učil děda a pak jsem nastoupil na uměleckou střední školu, kde jsem musel hrát hodně z not v latino jazzové kapele, kterou jsme tam měli. Doteď podle not zahraju, ale když to dlouho necvičím... Navíc se mi zdá, že spousta mladých hudebníků, kteří hrají podle not, ztrácí v muzice "pocit".
Na svém stylu Josh Paul neustále pracuje. Snaží se cvičit každý den, když je to možné, ale ne nějaké speciální prostocviky. Rád si jen tak jamuju a snažím se vymýšlet nové písničky.
SuiCyco Grooves
Se Suicidal měli kritici vždycky problémy. Těžko se pro ně hledala škatulka. Jednou se zdálo, že u nich převládají metalové prvky, někdo by mluvil o hard coru. Když po reinkarnaci, těsně po Joshově nástupu, přišlo další album Suicidal Tendencies - Freedumb, měl jsem na první poslech pocit, že se jedná o naprosto čistý krystalický punk, jaký se hrál před patnácti, osmnácti lety. Teprve když jsem si desku pustil po několikáté po sobě, začal jsem v ní objevovat drobné vpašovávání funku. Posluchače také zarazí neuvěřitelně složité, nečekané až jakoby arytmické (přesto všichni dokonale přesně spolu) přechody. Člověk si až říká: "Ti lidé si dělají, co je napadne."
Mike Muir v jednom rozhovoru řekl: Nechtěli jsme se vracet do roku 1983, chtěli jsme dělat punk-rock roku 2005, a to se jim povedlo.
Zároveň se Suicidal funguje od počátku devadesátých let ještě Infectious Grooves (původně studiový a vedlejší projekt Suicidal Tendencies, na kterém se podíleli i lidé takových jmen jako Ozzy Osborne, Dave Navarro, Stephen Perkins..., dnes regulérní kapela). Kapely kolem Suicidal Tendencies (Cyco Miko, Infectious Grooves, Creeper) jsou vzájemně velice propojené. Je skoro pravidlem, že na desce jedné party najdete dva tři bonusové tracky ostatních. A průniky také tvoří i muzikanti. V případě Suicidal Tendencies a Infectious Grooves je to v současné době Mike Muir, Brooks Wackerman a Josh Paul. Suicidal se tak hodně přiblížili Infectious a naopak.
Rád hraju v obou kapelách. Ale Infectious jsou o trochu víc funky, takže mám víc volnosti a můžu víc zlobit.
Funky! Kdyby James Brown slyšel, čemu Infectious Grooves říkají funky, patrně by skončil na jednotce intenzívní péče a desítky guruů funku by se obracely v hrobě tolikrát a tak rychle, až by se z toho červům udělalo zle. Je ale nutné si uvědomit, že funk není hudba, ale přístup k životu.
Infectious mají zvuk tak tvrdý a takový drive, že Metallica vedle nich zní jako cimbálovka, ale pořád se nemůžete zbavit dojmu, že se vám chce tancovat.
Cyco gear
Při pátrání po Joshovi jsem také narazil na stránky výrobců kytar Fernandes a aparátů Ampeg, kteří se svorně a hrdě hlásili k tomu, že tento mladičký baskytarista používá jejich produkty. Zajímalo mě, co k tomu Josh řekne.
Basy Fernandes už nepoužívám. Posledních pár let jsem si vystačil se svou Bossa OBJ-5 (na fotkách) a na nahrávání poslední desky jsem používal Yamahu NE5 s Basslines humbuckery. Má opravdu hodně hutný zvuk. Mám rád silné spodky a hodně nižších středů. (na Free Your Soul... and Save My Mind můžete také slyšet Music Mana '78 a šestistrunnou bezpražcovou Bossu, na které si natahuje Dean Markley Blue Steels - medium). V současné době mi v Elrick/Cort dodělávají novou basu. (Zněl opravdu natěšeně.)
Na Ampegy hraju pořád. Konkrétně na SVT3 Pro, s osmi nebo čtyřmi desítkami. Bedny 410 mají takový správný punch a obrysovou ostrost pro slap. Řada 3 Pro je podle mě to nejlepší, co kdy Ampeg udělal. Prostě dokonalé.
Když si ale poslechnete skladbu What Goes Up z alba Infectious Grooves Mass Boracho, musí vám být jasné, že samotná skvělá basa a aparát tyhle zvuky nevyčarují.
Jo, hrozně rád blbnu s efekty. Mám rád syntetické zvuky a různé filtry. Používám jich spousty, mezi mé oblíbené patří Mutron 3 a Deep Impact od Akai. Hlavně to musí být funky!
Cyco Vision
K mému smutku se v nejbližší době žádné nové album Suicidal Tendencies ani Infectious Grooves nekoná, ale nových Joshových nahrávek si budeme moc užít (tedy za předpokladu, že je seženeme. Od té doby, kdy se Suicidal Tendencies rozešli s Epic, jako by se po nich v Čechách zem slehla a všechno si musíte objednávat přes internet - zaplaťbůh za něj).
Zrovna pracuji na pár různých věcech. Jedna z nich je taková rocková záležitost se zpěvákem Danny Cookseyem. Měli bychom v dohledné době rozdělat první desku. Další je instrumentální projekt, který se pohybuje v oblastech funky jazzu a podobných intencích.
Bohužel od zmíněného koncertu naši zemi šňůry této party z Venice Beach míjejí. Nejtěsnější obtesy jsem zaznamenal ve Vídni, Drážďanech a Bochumi. Pokud byste tedy Suicidal Tendencies chtěli vidět, nezbývá vám než si z jejich stránek stáhnout jejich poslední videoklip k písničce Pop Songs z alba Free Your Soul... and Save My Mind, a doufat. Nebo je bombardujte maily.
Diskografie
Suicidal Tendencies:
1997 - Prime Cuts
1997 - Friends And Family
1998 - Six the Hard Way
1999 - Freedumb
2000 - Free Your Soul And Save My Mind
2001 - Friends And Family 2
Infectious Grooves:
2000 - Mas Boracho
