Poetic Filharmony - Jazz rock s Černým vdovcem

Tahle kapela hraje nápaditě, s velkou dynamikou, zní kompaktně, má barevný a přitom nezahlcený zvuk. Zkrátka poslouchat jedna radost!

Hledání nazdařbůh

Na kapelu Poetic Filharmony jsem narazil úplnou náhodou. Jednou jsem takhle nazdařbůh procházel neznámé kapely na portálu Bandzone, jen občas - když se mi něco líbilo - jsem přešel na spřízněnou kapelu a pak na další spřízněnou kapelu, do toho jsem si chvílemi pouštěl ukázky, a pak najednou... najednou jsem kliknul na prapodivně nazvaný kousek Auschwitz a bylo to tam!

Kapela a Černý vdovec

Poetic Filharmony vydali album s veselým názvem Černý vdovec. Album je vyústěním společného hudebního směřování a Poetici na něm prý pracovali téměř rok.

Kapelu tvoří Roman Hampacher (kytary), Martin Cikánek (minimoog), Roman Džačár (baskytara) a Jan Červenka (bicí). Kapela původně fungovala jako trio, zlom představoval příchod čtvrtého člena klávesisty Martina Cikánka. Díky němu se zvuk rozrostl o analogový syntézátor minimoog Voyager. Martin svým moogem muziku nezahlcuje, ale naopak jej využívá velmi citlivě a přitom s velkou představivostí. Rytmika šlape, nikde se samoúčelně nepředvádí. Kytara má příjemně nakřáplý a stále jakoby lehce rozladěný tón, který zní skvěle jak v beglajtech, tak v sólech.

Začneme nádobíčkem. Co vás z vašeho nástrojového vybavení nejvíc baví?

Martin: Syntezátor minimoog Voyager, a to ve verzi Select Series, která byla na trh uvedena v roce 2009. Jeho designérem je Bob Moog a jedná se o nástupce minimoogu Model D. Mnoho fajnšmekrů dnes srovnává zvuk obou nástrojů. Tyhle dva synthy rozhodně nejsou zvukově totožné. Voyager je trochu agresivnější, a do repertoáru Poetic Filharmony proto i vhodnější. Nový model má navíc podstatně stabilnější ladění a umožňuje také uložení presetů. Hráč si tak nemusí každý zvuk před každou skladbou pokaždé „nakroutit“.

Honza: Desku jsem natáčel na set DW a činely Istanbul, v současné době mi padly do oka činely značky UFIP (Unione Fabbricanti Italiani Piatti), začal jsem od nich používat kombinaci řad Bionic a Class. Hodně důležité jsou pro mě paličky: před cca pěti lety jsem se ze zdravotních důvodů přeučil na traditional grip - a u firmy Balbex jsem si u této příležitosti nechal udělat signovaný model. Tomáši Havlínovi z Balbexu se líbil, tak jej tehdy pustil do prodeje, palička má prý úspěch, ve Finsku či kde patří mezi nejprodávanější, v dalších etapách bych rád vyvinul tympánové paličky, které by se dobře chytly v Sierra Leone.

Roman H.: Na desce jsem používal dvě kytary. Telecaster model Richie Kotzen u kobylky osazený minihumbuckrem Chopper-T a potom klasický Fender Stratocaster ’54, který se ukázal být nejuniverzálnejším nástrojem. I když se člověk u singlů musí potýkat s brumem, je to bohatě vynahrazeno šířkou tónu a dynamikou, kterou humbucker zdaleka nemůže nabídnout. A alespoň mě to donutilo stáhnout zkreslení.

Roman Hampacher, kytara

Nástroje

Fender Telecaster TLR-RK

Fender ’54 Stratocaster

Aparát

hlava Hughes & Kettner, Duotone Head, 100 W

box Hughes & Kettner, Celestion Greenback, 4 x 12”, 100 W

Efekty

Fulltone Octafuzz

Arion Chorus

Hughes & Kettner Replex Delay

Vox Wah.

struny D’Addario .010-.046, trsátka Fender Heavy Picks

Ty jsi (Roman H.) spojován s aparáty Hughes & Kettner. Jak vnímáš současný trend výkonové brzdy zabudované přímo do aparátu?

Zkoušel jsem hrát asi na většinu současných modelů, co jsou k dispozici, včetně Kettnerů. Myslím, že je to dobrá cesta, jak vytavit zesilovač, a přitom nezabít kapelu nebo zvukaře. Nicméně ne vždy se to úplně podaří, a tak se někdy při brzdění ztrácejí přirozené basy a zesilovač pak zní tence.

Navíc si myslím, že velký zvuk bez velké hlasitosti úplně udělat nelze. Brzda tudíž má smysl ve chvíli, kdy má DI výstup a zvukař si může vzít tolik, kolik potřebuje sám. Takový systém používá kupříkladu Tubemeister nebo TAD Silencer.

Záleží samozřejmě na stylu, který člověk hraje, a složení kapely, ale já naštěstí s Poetic Filharmony můžu řvát tak hlasitě, jak chci.

V současné době hraju na hlavu Puretone od Hughes & Kettner, podle mě jeden z nejlepších zesilovačů na trh,u a ten brzdu sice má, ale funguje bez ztráty basů a při brzdění pouze více vybudí zkreslení koncových lamp, což mi hodné vyhovuje.

Martin Cikánek, klávesy

Nástroje:

Minimoog Voyager Select Series

Taurus Bass pedals

Dave Smith Instruments, Prophet 08 PE

Dave Smith Instruments, Polyevolver PE

Nord Electro 3 HP

a další

Teď zpátky ke kapele, jak vlastně zkoušíte?

Honza: Tak jako všude, dost to záleží na časových možnostech. Snažíme se zkoušet pravidelně třeba jednou týdně, ale jsou období, kdy to prostě nevyjde - ta jsou potom kompenzována v době přípravy nového materiálu, kdy zkoušíme naopak hodně intenzivně. Zkoušení není ale jedinou součástí přípravy: zkoušky nahráváme a přes Soundcloud potom rozebíráme jednotlivé skladby, snažíme se vychytat inspirativní momenty a vytvářet funkční celky.

Pojďme k novému CD. Jak jste s odstupem času spokojeni se zvukem desky?

Martin: Za sebe musím říct, že s Černým vdovcem jsem naprosto spokojen a neměnil bych ani teď s odstupem nic. Do budoucna bych si rád zaexperimentoval s nahrávkami i živým hraním v prostorovém zvuku 5.1 a možná také 7.1.

Jak probíhalo vlastní nahrávání?

Martin: Samotné natáčení desky bylo rozděleno do několika etap. Během první, jež trvala zhruba týden, vznikly přibližně dvě třetiny materiálu, svůj part přišla nazpívat i Jana Koubková. Důležité bylo, že jsme celou desku točili dohromady naživo a snažili se o minimum oprav. Sice jsme kvůli případnému střihu točili s klikem, na druhou stranu těch finálních úprav nebylo moc, díky čemuž se podařilo na nahrávku dostat velké množství energie. Co se technické stránky věci týče, dali jsme si záležet

Roman H.: Elektrická kytara se natáčela dvěma mikrofony: jeden byl umístěn přímo u membrány aparátu, díky čemuž se podařilo získat hodně konkrétní tón. Druhý byl naopak zhruba 70 cm od reproduktoru a dodal celkovému zvuku adekvátní šířku tónu: výsledný zvuk pak vzešel z různých kombinací těchto dvou. Na akustické tracky je použitá Vintage V500, která byla ozvučená několika mikrofony, včetně overheadů. Připadal jsem si trochu jak bubeník. Díky tomu zní kytara krásně vyrovnaně a při nahrávání reagovala na každý dotek. Podobným způsobem se natáčela basová kytara Romana Džačára.

Roman Džačár, basa

Basa

Vintage EJM96

Aparát

Genz-benz Shuttle 6.0

Efekty

Moog Music Inc., Lowpass Filter Moogerfooger MF-101, Boss Instruments, Bass Synthesizer SYB-3

Poměrně dlouho jste míchali...

Martin: Mix jsme řešili zhruba tři čtvrtě roku, kdy mistrem zvuku byl Adam Špinka, opět ze studia 3bees. Před masteringem došlo i na tape transfer ve studiu Faust Records, což znamená, že se digitálně pořízený záznam prohnal přes analogový pás. To výsledné nahrávce dodalo na vřelosti, jednotlivé stopy se víc spojily a celý zvuk získal na šířce. Kvůli reampování například klávesových stop a zvukovým preferencím kapely byla nahrávka hodně nabuzená už před samotným tape transferem, takže na analogové zkreslení, tzv. pásovou kompresi, nakonec příliš nedošlo.

Výsledný mastering vznikal ve studiu 3bees, kde se míchaly a natáčely všechny skladby vyjma tracku Jungle, který kapela vydala již dříve jako single. Z pěti variant masteru byly vybrány dvě, z nich pak vznikla finální podoba alba.

Prý plánujete ještě jeden paralelní projekt...

Honza: Jak je z desky patrné, je pro nás hodně typický „analogový přístup“, ať už co do nástrojového vybavení, či do funkčního uplatnění zvuku. V současné době se vedle Poetic Filharmony rozbíhá ještě jeden projekt, který se chce víc vydat ve směrech jako jungle, drum ‘n’ bass, dub step a podobně, přičemž i v tomto případě chceme hrát vše naživo, beze smyček.

Díky moc za váš čas a děkuji též Barboře Duškové za laskavou pomoc se zprostředkováním rozhovoru.

web:

poetic.cx