Uvedená sestava tohoto výrazného kytaristy pochází z turné jeho kapely Creed z roku 2000, tedy z doby, kdy se jejich deska Human Clay stala během dvou let desetinásobně platinová (tzn. prodalo se jí přes deset miliónů kusů, což už odpovídá diamantové desce) a Tremonti se skupinou sklízeli přímo oslnivé úspěchy.
Své kytary, proslulé signature modely řady Paul Reed Smith Mark Tremonti Singlecut, na kterou natahuje struny D'Addario, má zapojeny do přepínače, jenž rozděluje jeho signál do tří cest. První z nich, Markem využívaný pro čistý, nezkreslený zvuk, vede do komba Fender Twin Reverb: "Výsledkem je velmi nekompromisní, harmonicky velmi bohatý zvuk, který podtrhne ty nejlepší zvukové vlastnosti mých kytar," uvádí Tremonti. "Nedochází zde k žádnému ovlivňování, je to hodně syrové. Dobře to také zní s Les Pauly Gold Top. Tato komba prostě umějí zvýraznit ten masiv mahagonu."
Další signál vede do full stacku Mesa/Boogie, který sice slouží také k čistému zvuku, ale měkčímu, než z Twinu a s možností přidání efektů z racku TC Electronic G-Force, zejména pak chorusu a krátkého delaye: "Mark chce prostě i na pódiu zachovat ten zvuk fendera, tu jeho čistotu bez jakýchkoli efektů. A ten stack zase na druhé straně produkuje velmi široké spektrum a dobře bere případný dozvuk nebo modulaci. A když se zkombinují obě cesty..."
Velmi zajímavá je třetí cesta. Tam jeho signál vede přes Morley Bad Horsey, Tremontiho signature wah pedál, mezi jehož zvláštní specifika patří i to, že je konstruován bez bypass přepínače a reaguje tak díky stykovým mikročidlům na položení či sundání nohy (více viz Kytaroví velikáni v Muzikusu č. 03/2003). Za tímto pedálem následují už jenom dva hybridní full stacky: "Tato kombinace vyplynula z Markových zkušeností s komby Fender a stacky Mesa/Boogie," uvádí jeho technik. "Jeho hlavním požadavkem bylo plné využití mohutného potenciálu zkresleného zvuku hlav, ale přitom se nechtěl vzdát konkrétnosti a určité tvrdosti a průraznosti fenderů. Když jsme tedy zkusili dát pod hlavy bedny jako 412 a podobně, které jsou osazeny 4 x 12", tak se to celé nějak rozplizlo a rozječelo a tón byl příliš chlupatý. A tak nás napadlo zkusit větší reproduktory a bylo to tam."
Podrobnější informace o této nesporně velmi zajímavé osobnosti současné kytary včetně jeho oblíbených nástrojů a efektů jsem rozvedl v Kytarových velikánech v Muzikusu č. 3/2003.
