Vystoupení anglického zpěváka a skladatele Petera Gabriela odstartovalo letošní koncertní maratón, během něhož se v průběhu letních měsíců představí českému publiku celá plejáda hudebních legend. Některé to již v době, kdy píši tyto řádky, mají "za sebou", na další se fanoušci teprve chystají. Fakt ale je, že takhle "našlapáno" jsme v Česku ještě na žádném z let minulých neměli. K nejočekávanějším samozřejmě patří ti umělci, kteří nás navštívili (navštíví) poprvé (Paul McCartney, Santana...). Mezi nimi i Peter Gabriel, legenda anglického art-rocku, spoluzakladatel superskupiny Genesis, na jejíž úspěchy navázal i ve své sólové kariéře. Vyprodaná sportovní hala na pražském Výstavišti byla 17. května pěkně nažhavená, neboť Gabriela od počátku jeho kariéry provází pověst jevištního mága, spojujícího vrcholné pěvecké i hudební výkony a různé prvky divadelní show v ojedinělý a vždy o něčem vypovídající celek.
Velký zážitek slibovalo i shlédnutí DVD Growing up on Tour se záznamem milánského koncertu, které bylo vydáno vloni 3. listopadu k zahájení stejnojmenného světového koncertního turné. Bohužel, díky umístění pražského koncertu do dosti nevyhovující sportovní haly nebyla postavena kompletní scéna s předsunutým pódiem a celá šou byla zredukována do prostoru klasického jeviště. Tony Levin si sice ve svém webovém koncertním deníku pražské provedení scény pochvaloval, neboť v této verzi mohl mít na jevišti za sebou svůj aparát a lépe se slyšel, ale většina z nás diváků se cítila býti poněkud ošizena. I tak ovšem bylo co poslouchat a též na co se dívat. Předskokany jsem tradičně vynechal, abych si o to více vychutnal hlavní chod večera, a zde se tedy stručně podělím o své dojmy z Gabrielova Growin up šou.
Samozřejmě skvělé bylo Gabrielovo zpívání, dílem od klávesového "pracoviště", dílem od klasického mikrofonu na stojanu uprostřed jeviště, nejčastěji však za použití náhlavní soupravy při některém z "čísel", třeba při excelentně zvládnuté projížďce na dvojkolce Segway Human Transporter, kteroužto někteří novináři (například pan Švamberk v článku pro MF Dnes) roztomile zaměňovali za "koloběžku". Nebo při koulení se a skákání (do rytmu!) v obří nafukovací kouli a také v saku posetém žárovkami (Sledgehammer), kdy za sebou za pomoci dvou techniků tahal nečekaně olbřímí napájecí kabely (předpokládám, že nešlo o 220 V), a nakonec i v obligátní telefonní budce, známé již z koncertního turné Secret World z roku 1993.
Očekávaně výtečné byly výkony muzikantů, především Tonyho Levina, dlouholetého Gabrielova spolupracovníka, který opět (vzpomínáte na koncert King Crimson v Paláci kultury?) předvedl celou svou artilerii nástrojů a herních stylů včetně známých Funk Fingers (to jsou ty dvě paličky, které si navléká na ukazovák a prostředník pravé ruky a "slapuje" jimi na musicmanu). Mimochodem, tyto paličky bylo donedávna možné koupit - viz www.papabear. com/pbtlff.htm.
Méně jsem byl spokojen se zvukem. Navzdory špičkovému P. A. systému (popis viz níže) jsem například nebyl schopen rozeznat basovou linku, která splývala do jedné "koule", což mě dosti rozlaďovalo, Levina jsem si chtěl vychutnat. Ani bicí, myslím ty živě hrané, akustické, nebyly podle mne v celkovém zvuku dobře namíchané a občas se mi ztrácely také kytary, ale upřímně řečeno, v téhle hale jsem zažil i daleko horší zvuk a přiznávám, že můj celkový zážitek byl více než uspokojující.
Hodně rozpačitým dojmem působila dcera Petera Gabriela Melanie, jejíž zpěv i pohybové kreace vyvracely platnost úsloví o jablku, padajícím nedaleko stromu.
Hlavním a očekávaným úkolem tohoto článku však je nahlédnutí pod pokličku technického zázemí. Tentokrát díky řadě okolností, které umožnily vstup na jeviště jen na pár minut těsně před začátkem koncertu, bude poněkud stručnější.
Sám Peter Gabriel překvapivě často stál u kláves, situovaných na pojízdném praktikáblu. Svoje pracoviště měl až domácky zařízené - včetně dvou hrnků na čaj.
Za povšimnutí stojí rozměrný LCD monitor (měl jej každý hráč na pódiu), dokumentující hojné používání samplovaných "halfplaybacků", vpravo pak desky s texty (inu, letos Gabriel oslaví čtyřiapadesátiny). Na klaviatuře Kurzweilu 2600 leží připravené ušní mikroreproduktorky a transmiter systému in-ear monitoringu, dnes již běžného a zatím nejdokonalejšího způsobu řešení odposlechu. Dokonce oba kytaristé zcela rezignovali na jakýkoliv pódiový aparát a spokojili se s osobním ušním odposlechem!
Výjimku tak tvořil (z výše uvedených důvodů) pouze Tony Levin se svým Ampegem SVT-4 PRO a boxem 4x12".
Tony s sebou přivezl svou obvyklou sadu nástrojů, tedy dva pětistrunné musicmany v růžovém, jeden černý čtyřstrunný, dále desetistrunný Chapmanův Stick a dva krásné kousky Neda Steinbergera - elektrický kontrabas a cello.
Na pódiu měl připravené klávesy Nord Lead 2X, které během koncertu hojně používal na dohrávání ostinátních basů. Podívejme se trochu podrobněji na "svislé" Levinovy nástroje. Již léta používá jeden z nejzajímavějších basových elektrických strunných nástrojů moderní doby - Stick. Tento osmi až dvanáctistrunný nástroj je celý vyroben z kompozitního grafitu a používá ke snímání speciální modul The Block PASV-4 se čtyřmi pasivními snímači Villex. Svou konstrukcí i uspořádáním a laděním strun je určen výhradně pro techniku "tapping" či "fingering". Více najdete na www.stick.com. Oba oku znalce lahodící nástroje z dílny Neda Steinbergera též neodmyslitelně patří k Levinovu arzenálu. Málokdo asi ví (možná, že ani Levin sám), že pětistrunný (i šestistrunný) model elektrického kontrabasu je z dodávaných dílů a materiálu vyráběn v Česku! Tělo a krk jsou ze sedmadvaceti (!) vrstev javoru a grafitových vláken, hmatník z čistého grafitu, snímání zajišťuje systém Polar, kombinující speciální individuální aktivní elektromagnetické snímače EMG s kobylkovým piezo snímačem. Model Cello má tělo z evropského žíhaného javoru, ebenový krk a kobylkový piezo snímač Polar s aktivní elektronikou. Více na http://www.nedsteinberger .com. Pár velmi zajímavých "kousků" najdeme v Levinově efektovém racku.
Vedle "běžných" zařízení - TC Electronic G-Force, Empirical Labs EL8 Distressor, dbx 163A Compressor/Limiter, Boss DD-6 Digital Delay - najdeme v dolním patře skryté dvě "krabice", patřící spíše do muzea než do výbavy špičkového hráče. Jednou z nich je snad úplně první model lampového kompresoru Retrospec Squeeze Box, druhou pak zvláště pro nás skutečná lahůdka a opravdová rarita - první model efektu Big Muff Pi, vyráběný po převedení výroby firmy Electro Harmonix do bývalého Sovětského svazu.
O tom, že Levin tato zařízení opravdu používá, svědčí fotografie jeho pódiového switchboardu, kde je například BigMuff zapojen ve dvou kanálech (MUFF CH.1, MUFF CH.2).
Kytarista David Rhodes patří vedle Tony Levina k nejdéle spolupracujícím muzikantům z pražské Gabrielovy sestavy. Vidět jsme jej mohli například před jedenácti lety při turné Secret World, stálým členem Gabrielova tvůrčího týmu je však již od roku 1979. I v jeho nástrojovém parku najdeme pár zajímavostí.
Především jsou to dva custom modely GFT-SHB (jeden bílý s dvěma singly, druhý s žíhaným javorem a jedním HB, tvarově jde o klony telecastera) italské značky Frudua, pojmenované po svém zakladateli Galeazzo Fruduovi. Jde o malou firmičku z Imoly, založenou v roce 1988. Dnes se zde ručně staví kolem stovky špičkových kytar a baskytar ročně, většinou na základě jednoho ze základních modelů, který je pak upravován podle přání konkrétního zákazníka (více na www.fruduaguitars.it). Dalším zajímavým nástrojem je kytara nezvyklého designu Neptune Baritone. Jejím výrobcem je Jerry Jones (www.jerryjonesguitars.com), kytarář z amerického Nashvillu. Nástroj má prodlouženou menzuru (28"), 23 pražců, tři snímače typu lipstick vlastní výroby a potah
v tloušťkách 013, 018, 030, 044, 056 a 068. Ladění je kvartu nebo kvintu pod normálním, což dodává nástroji velmi specifický zvuk. K méně obvyklým nástrojům patří i dvanáctistrunná verze bezhlavé kytary Steinberger s komplikovanou ladicí mechanikou. Zbývají dvě "běžné" kytary - béžová kopie strata Fernandes a klasický zlatý Gibson Les Paul DeLuxe s vintage snímači. Racku Davida Rhodese
vévodí dvě hlavy Rivera Knucklehead Reverb (jedna slouží jako rezerva), ve skříni pak najdeme pro kytaru ne zrovna obvyklý efekt TC Helicon VoiceWorks a pod ním klasický TC Electronic TC 2290.
Také Richard Evans, hrající vedle svého hlavního nástroje mandolíny též na dobro, akustické kytary a flétny, patří k letitým Gabrielovým spolupracovníkům. Od konce 80. let pracoval jako zvukový mistr a produkční v Gabrielově studiu Real World, kde se mimo jiné zúčastnil natáčení alb Up, OVO a Rabbit Proof Fence. K živému vystupování jej Gabriel přizval právě na poslední turné Growing up. V jeho nástrojové výbavě najdeme vedle elektrické mandolíny Godin krásný 12strunný Rickenbacker Roger McGuinn Limited Edition Model 370/12RM, jichž bylo vyrobeno pouze tisíc kusů, a špičkový nástroj z dílny známého anglického technika a kytaráře Davida Kinga - 12strunnou elektro-akustickou kytaru s typicky zmenšeným tělem, kopírujícím akustické kytary Martin z 30. let.
Bubeník Ged Lynch je služebně druhým nejmladším členem kapely, poprvé s Gabrielem spolupracoval na projektu OVO před dvěma lety. Na tomto turné hraje na bicí Premier a činely Zildjian.
Akustické bubny má v pravém úhlu doplněny elektrickým setem D-Drum s blánovými pady a akustickými činely Zildjian a několika dalšími perkusemi.
Benjamínkem souboru je klávesistka a zpěvačka (sbory) Rachel Z, mající za sebou spolupráce s jazzovými veličinami Chickem Coreou, Alem Di Meolou, Larrym Coryellem nebo Waynem Shorterem. Od mládí ovlivněna těmito velikány má vedle vlastního jazzového tria i rockovou partičku s názvem Peacebox. V Gabrielově kapele obsluhuje Kurzweil 2600 a Korg Triton.
Toť rychlé nahlédnutí "pod sukně" Gabrielovy kapely.
Konstatuji naplnění titulku tohoto článku tím, že návštěvou Prahy byl Gabrielem smazán dluh vůči českému publiku, přičemž jiný, menší dluh v podobě okleštěné výpravy, absence některých očekávaných osobností (Manu Katche...) a ne úplně dokonalého zvuku zde byl zanechán.
Přesto (a také proto) se moc těším na příští Gabrielovo zavítání do Země české či moravské.
Peter Gabriel - Growing up Tour - FOH Systém
Hlavní ozvučovací systém Petera Gabriela je založen od počátku turné Growing up na reproduktorech a zesilovačích francouzské značky L-ACOUSTICS, na kterou spoléhá v posledních deseti letech celá plejáda světových hvězd.
Sám Peter Gabriel, často mluví o tom, jak svému technickému týmu zamotal hlavy svou představou o scéně. Ta je totiž v běžném případě kruhová a umístěná ve středu koncertní haly. Technici londýnské společnosti Britannia Row, jež toto turné technicky zajišťuje, vytvořili speciální návrh zvukového systému, tzv. soundesign, pro toto turné, v němž reproduktory ozvučovacího systému hrají do všech stran stadionu.
Podívejme se podrobněji na tento ozvučovací systém, kteří mnozí z vás viděli a slyšeli. V pražské hale byla scéna postavena z prostorových důvodů klasickým způsobem na jedné straně plochy, zvukový systém byl tedy přizpůsoben klasickému tvaru pódia. Hlavním ozvučovacím systémem byl i v Praze systém L-Acoustics, přičemž celý systém FOH je založen na pouhých třech typech reproboxů.
Hlavní reprosoustavou systému je třípásmový line array V-DOSC, vyráběný již od roku 1994. V-DOSC je vůbec prvním line arrayem na světě používaným v profesionálním ozvučování. Je založený na patentovaném zvukovodu DOSC (Diffuseur d'Onde Sonore Cylindrique - generátor cylindrických vln), který zatím nebyl technicky nikým překonán. V-DOSC je osazený 2 x 15", 4 x 7" a 2 x 1,4" reproduktory. Celkový výkon jednoho reproboxu je 3500 W, frekvenční charakteristika 40 Hz -20 kHz. Vertikální směrovost boxu je 90 stupňů, horizontální směrovost je daná počtem V-DOSC na straně a jejich vzájemným "naúhlováním", jež se počítá programem Array 2004. K dělení jednotlivých pásem se používá digitální crossover.
Druhým typem použitého reproduktoru je dvoupásmový line array dV-DOSC. Je opět založen na zvukovodu DOSC. Je osazený reproduktory 2 x 8" a 1 x 1,4", celkový výkon reproboxu je 1050 W. Vertikální směrovost je 120 stupňů. Reprobox má velmi kompaktní rozměry a používá se buď ve spojení s boxy V-DOSC, nebo samostatně.
Třetím základním reproboxem zvukového systému Petera Gabriela je subwoofer L-Acoustics SB218. Je osazen dvěma reproduktory 18" a disponuje obrovským výkonem 2200 W.
Podívejme se nyní, v jaké sestavě byly výše popsané reproduktory použity při pražském koncertě. Celkový ozvučovací systém tvořily čtyři sestavy (2 pro pravou stranu a 2 pro levou).
Hlavní systém, určený pro ozvučení hlavní plochy a VIP tribuny proti pódiu, se skládal z osmi reproboxů V-DOSC na každé straně doplněný o 3 boxy dV-DOSC podvěšené pod V-DOSC (tzv. downfill) pro vykrytí předních řad. Každá strana pracovala se šesti subwoofery SB218. Systém byl zapojen jako šestipásmový (3 pásma V-DOSC, 2 pásma dV-DOSC, 1 pásmo subwoofery). K dělení jednotlivých pásem bylo použito celkem šesti digitálních crossoverů BSS366. Programy (tzv. presety) pro tyto procesory určené k systémům L-Acoustics navrhuje, ladí a dodává přímo firma L-Acoustics.
K vykrytí postranních tribun bylo na každé straně zavěšeno šest V-DOSC boxů. Pro vykrytí těch nejvyšších míst haly byly zcela na vrchu postraních systémů umístěny vždy dva dV-DOSC boxy (tzv. upfill). Tento systém pracoval jako 5 pásmový (3 pásma V-DOSC, 2 dV-DOSC), subwoffery nebyly použity pro dostatečný výkon hlavních subwooferů.
Celý systém byl doplněn o dvě sestavy dV-DOSC položené na pódiu (vždy po dvou reproboxech na pravé i levé straně, tzv. frontfill), určené k dokonalému akustickému pokrytí předních řad. Tento systém byl doplněn ještě o dva subwoofery SB218 umístěné pod pódiem. Celkově bylo použito 28 reproboxů V-DOSC, 14 subwooferů SB218 a 14 reproboxů dV-DOSC s úhrnným výkonem 180 000 W!
Systém zásobovaly výkonem digitální zesilovače L-Acoustics LA48a, vždy 24 kusů na každé straně. Zesilovače LA48a poskytují výkon 2 x 2300 W do zátěže 4 ohmů resp. 2900 W do 2 ohmů. Zajímavostí je, že při celkovém výkonu 5800 W do obou kanálů váží pouhých 12 kilogramů.
