Peter Finger - rozhovor

Když Standa Barek před deseti lety začínal realizovat svůj sen Kytara napříč žánry, netušil ani v nejbujnějším snu, že se stane otcem nejprestižnějšího festivalu akustické kytary u nás, a troufám si říct, i v Evropě.

Ti, kdo v jeho rámci vystupovali, patří mezi světové jedničky a jsou pýchou nejlepších kytarových festivalů. Na začátku to nebylo snadné, jako ostatně v ničem, co se snažíte vykřesat z nuly. Standa ale jednoho dne zavolal Peteru Fingerovi se žádostí o spolupráci a pomoc...

PeterFinger: Kolik máš na celý festival peněz?

Standa Barek: %$#$%...

Peter Finger: OK, to je asi tolik, kolik beru za svoje vystoupení.

V tomhle případě přijedu a udělám to pro tebe jako kolegu za pouhý cesťák a zbytek vlož do festivalu!

Myslím, že není co dodat. Tedy vlastně ano... Díky!

Kdy jste začal s kytarou?

Myslím, bylo mi něco kolem třinácti, ale před tím jsem se učil hrát na housle. Můj otec byl dirigentem místního orchestru, takže když mi bylo pět let, začal jsem s klasickým hudebním vzděláním. No, a ve třinácti se mi do ruky dostala elektrická kytara. Takové monstrum se čtyřmi snímači. Založili jsme skupinu, ale bylo to hodně špatný. Pak se to bohudík rozpadlo a mě se do ruky dostala akustická kytara. Jsem naprostý kytarový samouk, ale základy mám klasické, z doby, kdy jsem hrál na housle. A rozhodující bylo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal.

K houslím jste se ještě někdy vrátil, anebo to byl definitivní rozchod kvůli kytaře?

Když mi bylo něco kolem třiceti, tak jsem se rozhodl znovu oprášit housle a říkal jsem si, kdo ví, třeba skončím nadobro s kytarou a zůstanu u houslí, ale nešlo to, bylo na to už příliš pozdě (smích).

Dokážu si dost dobře představit tu radost a nadšení, když jste po letech stupnic a cvičení na housle popadl elektrickou kytaru, založil skupinu, začali hrát.

To ano, úplně jiný svět, ale mohu vám říct, že do mých pětačtyřiceti jsem celkem pravidelně cvičil a hrál v houslovém kvartetu. Dali jsme se dohromady čtyři muzikanti a jednou týdně se scházeli a hráli dvě hodiny. Pak jsem zase vzal kytaru a byl to úžasný kontrast dvou hudebních světů. V kvartetu to bylo o přesné interpretaci díla, tak jak bylo napsáno. Potom sám s kytarou, kdy jsem mohl svobodně a volně vyjádřit to, co je ve mě. Projevit se a improvizovat.

To dokážu pochopit. Sám jsem studoval klasickou hudbu a vím, jaký to pro mne byl osvobozující pocit začít hrát jazz a mít možnost svobodně se v hudbě vyjádřit a nebýt jen pouhým interpretem.

Už jsem svobodný natolik, že mi vůbec nevadí hrát Bacha. Ovšem v alternativním ladění. A zní to výborně. Pokud je hudba kvalitní, můžete hrát vlastně cokoli a na jakýkoli nástroj.

K čemu vlastně tehdy v té vaší skupině došlo, že jste se chytil akustické kytary?

Byli jsme všichni velice frustrováni, že to nejde. Čtveřice mizerných muzikantů, kteří hrají špatně. Pouze nahlas. Problémy se zkouškami, docházkou. K tomu jsme neměli žádný úspěch, tak jsme to konečně rozpustili. V té době jsem zjistil, že v našem městě existuje folkový festival, kde jsem slyšel úžasnou muziku. Byla tam taky soutěž pro nováčky. Na jednu jsem se přihlásil a vyhrál. O rok později, bylo mi kolem devatenácti, jsem potkal Stefana Grossmana, známého producenta, a natočil několik desek pro Kiking Mule, což byl významný kytarový "label" sedmdesátých let. Některé moje nahrávky se tehdy zařadily k nejprodávanějším na tehdejším žebříčku.

Předpokládám, že jste na kytaře začínal s klasickým laděním?

Samozřejmě. Hrál jsem nejrůznější styly od country po blues, ragtime... Pak jsem jednou viděl někoho hrát s přeladěnou kytarou. Nejdřív to bylo pouze podladěné spodní E na D. No a pak to logicky pokračovalo dál a dál v různých laděních. V té době mne oslovil taky Stefan Grossman, abych natočil

Bottleneck Guitar Solos, což znamenalo kolem dvaceti skladeb s bottleneckem. Tak jsem začal experimentovat s různým laděním. Vyzkoušel jsem kolem deseti až patnácti různých ladění a ve všech jsem skládal nové věci. Bylo to nádherné, každé ladění mělo svůj vlastní charakter, každá skladba zněla jinak, bylo to plné barev. Zjistil jsem ale brzy, že to má i své velké nevýhody.

Začal jsem hrát s jedním vibrafonistou. A tam to začalo. Všechno šlo hladce, když jsem hrál své skladby, ale jakmile jsem měl hrát sólo k jiným skladbám, nešlo to. Bylo strašně obtížné orientovat se na hmatníku ve všech těch různých laděních. Tak jsem se rozhodl zůstat u jednoho jediného alternativního ladění, které používám dodnes: EBEGAD. V tomto ladění jsem začal studovat kytaru znovu od úplného začátku. Začal jsem se zabývat jazzem a dalšími žánry a dnes jsem v tomto ladění schopen hrát a improvizovat téměř v čemkoli. Šlo mi o to, vytvořit si svůj vlastní styl i v ladění. Pokud vím, neznám nikoho jiného, kdo by v tomhle ladění kromě mne hrál.

To je pravda, nikdy jsem se s podobným laděním nesetkal.

Jde hlavně o hudbu. V jakém stylu anebo ladění ji hrajete, není až tak podstatné.

Pamatuji si, jak jsem navštívil jednoho kamaráda, kde v rohu stála přeladěná kytara. Vzal jsem ji a zahrál lick, co jsem znal... Neustále jsem hrál a znělo něco úplně jiného, ale úžasného...

Je někdo, kdo vás nejvíce ve vaší tvorbě ovlivnil?

Abych řekl pravdu, neposlouchám mnoho kytaristů. Záměrně. Chci si uchovat svůj styl. Poslouchal jsem nejdříve nějaké bluesmany, rock a podobně, ale snažil jsem se to eliminovat. A nyní, když to hodnotím, tak vidím, že chtě nechtě jsem byl ovlivněn hlavně klasickými skladateli. Moderními klasickými skladateli. Debussy, Bartók, Stravinskij...

Strukturálně i Bach, ale hlavně moderní tvorba. Beru náměty z jakékoli dobré hudby. Latinské, brazilské a snažím se nekopírovat a být svůj.

Říkal jste mi, že používáte D`Addario struny. Jedná se o standardní sadu?

Používám EXP, ale míchám je. Vršek je .014 ale spodní používám od .053 až do .056.

Nejenže jste prvotřídní kytarista, ale vím, že si kytary i sám vyrábíte. Můžete mi o tom něco říct?

Poprvé jsem se do toho pustil, když mi bylo okolo sedmnácti, kdy jsem poprvé viděl gibsonku, ale byla tak drahá, že jsem si musel nechat zajít chuť.

Bez jakékoli přípravy jste se pustil do stavby kytary?

Ano. Koupil jsem si dřevo, nářadí a pustil se do toho (smích). Nějakou překližku (smích). Dokonce jsem si půjčil elektrickou kytaru od kamaráda jako mustr, použil krk a nikdy mu ji vlastně nevrátil.

A jste stále přátelé?

Samozřejmě, často na to vzpomínáme (smích). Vyrobil jsem ještě řadu jiných kytar. A pak se mi podařilo vyrobit skutečně nádhernou kytaru, dreadnought, krásnou. Dokonce byla uveřejněna v americkém časopisu Acoustic Guitar. Nyní mám ale tolik aktivit, že mi nezbývá mnoho času na stavbu kytar. Bohužel.

Vím, že máte i vlastní nahrávací studio, label...

Nejen to, mám i vlastní koncertní centrum, které jsme koupili od místního kostela a vytvořili z něj koncertní sál.

Říkal jste mi také, že organizujete pravidelně festivaly kytarové hudby.

Včera jsem právě ukončil turné s názvem International Guitar Night (Mezinárodní kytarová noc). Jde vždy o čtyři kytaristy ze čtyřech zemí, kteří společně hrají. Jde o to představit a vyzdvihnout je pro naše vydavatelství, protože pokud by hráli sami, hráli by tak maximálně pro dvacet až třicet lidí, ale takhle pod naší záštitou hrají pro dvě stě až tři sta lidí.

Jak dlouho funguje tento festival?

Už víc jak patnáct let.

Kolik vlastních nahrávek máte na svém kontě?

Tak patnáct až sedmnáct. Jsou všechny na CD. Posledních šest až sedm jsou vydány na mém vlastním labelu. Předtím jsem točil pro různá jiná vydavatelství.

Vydáváte také nějaké instruktážní videa?

Byl jsem několikrát požádán o instruktážní videa, ale vždy to skončilo na problému s mým laděním. Nemnoho lidí je ochotno studovat a hrát v tomhle ladění.

Můžete mi ještě něco říct o vaší technice pravé ruky? Vidím, že používáte prstýnky.

Ano, používám kovové palcové trsátko a prstýnky na každý prst. Na vystoupení si je dokonce lepím izolepou, protože jak se člověk potí, je nebezpečí, že mu prstýnek spadne.

Nějaký konkrétní plán v nejbližší době?

Žádné hraní, pustím se do konstrukce další kytary.

Jaký systém používáte pro snímání na vašich kytarách?

Používám systém Shadow, který se nazývá, pokud se nemýlím, Sonic System. Je to piezo kombinace s magnetickým snímačem.