Paul Stanborough, původem z Bristolu (UK), posledních dvanáct let pracuje jako producent, zvukař, songwriter a mixer s neuvěřitelným výběrem talentovaných muzikantů.
Hraje na bicí, kytaru, klavír, baskytaru a má slabost pro staré levné klávesy a syntezátory.Jako multiinstrumentalista s technickým zvukařským talentem získal pozici in house producenta a beat makera ve studiu úspěšného songwritera Guye Chamberse.Spolu s Guyem Paul pracoval například s umělci, jako jsou Kelis, Kylie Minogue, Robbie Williams, Janet Jackson, Mark Ronson, The Scissor Sisters, Britney Spears, Jamie Cullum a Tinie Tempah.Dnes se převážně věnuje produkci ve svém vlastním studiu 301 kousek od středu Londýna. Kromě velkých klientů věnuje pozornost i novým kapelám, zpěvákům a zpěvačkám. V současnosti pomáhá novým talentům, jako jsou Natasha North, Young Kato, Aria, Johny and the Giants a Jacob & Goliath.Paul také přednáší na Institute of Contemporary Music Performance v severozápadním Londýně.
Co je nejlepší kus vybavení, co jsi kdy koupil pod sto liber?
Bullet mikrofon. Vyrábí je Shure. Jsou dělané primárně pro hráče na harmoniku, ale zní skvěle. Protože je to takový uzavřený mikrofon, má hodně zajímavý zvuk. Funguje skvěle pro ženský zpěv, kde přidá trošku špíny a zkreslení. Zpěvák z kapely Aqualung, se kterou jsem jednu dobu pracoval, jich měl pár na pódiu, protože se dají klasickým jackem zapojit do pedalboardu. Můžeš tenhle mikrofon použít ve sloce a potom přejít na čistej mikrofon a zvednout a osvěžit refrén.Jeden track, který zrovna dnes dodělávám, má všechny zpěvy ve slokách nahrané na tenhle mikrofon.
Co je podle tebe nejčastěji opomíjená věc, kterou by producenti a zvukaři měli dělat denně, ale často se k ní nedostanou nebo na ni zapomenou?
Poslouchat. Poslouchat lidi, kteří jsou opravdu úspěšní. Já vždycky předpokládal, že to dělá každý. Ale zvlášť mladší muzikanti mají tendenci žít ve vlastním světě. Justin Bieber mě popravdě moc nezajímá jako člověk, ale určitě mě zajímá, kdo mu dělá tracky.Nemám rád hudební snobství. Já vždycky říkám, že dělám pop music, ale to pro mě pokryje v podstatě všechno. Všichni chceme, aby naše hudba byla populární.Myslím, že člověk často zapomene poslouchat opravdu úspěšné věci, protože jej můžou odradit žebříčky, hitparády a podobné věci.
Dost často ale lidé, kteří delají hudbu někomu, jako je Justin Bieber, jsou nejlepší muzikanti a producenti na světě.Pokud bys měl dva tisíce liber, rozumný počítač a kvalitní nástroj, které konkrétní kusy vybavení by sis koupil jako první pro co nejlepší domácí nahrávání?
Hraji na kytaru a piano a rád mám k dispozici opravdové piano. Můžeš je sehnat opravdu levně, zvlášť v Londýně. Pianino byl základ zábavy ve spoustě domácností. No a najednou si lidi uvědomili, že je to velká věc, zabírá místo a nikdo na to už neumí hrát. Internet je plný inzerátů ve stylu „Pokud si pro to piano přijdete, je vaše“. Nechci plug-in, který zní dokonale, to mě vůbec nazajímá.
Tohle piano (otočí se a ukáže na klavír v rohu místnosti) je dokonce trošku rozladěné a pokaždé si při nahrávání říkam, že bych ho měl nechat naladit. No a reakce je vždycky stejná, všichni zpěváci mi říkají: „Nic s tím nedělej, zní to skvěle. Má to moc zajímavý zvuk.“A potom akustickou kytaru. Nedávno jsem koupil levnou akustickou kytaru od firmy Tanglewood asi za sto dvacet liber. Porovnával jsem ji s pěti až šesti kytarami, co stojí přes šest set liber, a byla jednoznačně nejlepší. Takže levná kytara a piano.Za dva tisíce liber liber je lepší si pořídit hračky. Pokud ti poté, co koupíš piano, kytaru, mikrofon a pre-amp, a zbyde ti pět set liber, tak vyraž a kup deset starých malých kláves a někde je použij. Určitě to bude zajímavější, než když koupíš Komplete 10 a budeš mít stejné zvuky jako každý.Moc mě baví začínat každou novou produkci s nějakou novou hračkou. Nedávno jsem četl rozhovor s Bennym Blancem a on říkal, že v životě koupil jeden drahý synťák a zbytek jeho výbavy jsou malé, použité klávesy a varhany, protože ty zvuky jsou jeho a skoro nikdo jiný je nemá. Tohle mě zajímá. Teď tady mám kytarový pedál Larryho Davida (Curb Your Enthusiasm) a tenhle malý aparát Fender (Fender Mini Tonemaster) a zní to skvěle.
S čím podle tebe producenti a zvukaři ztrácejí nejvíc času, který by mohli využít produktivněji?
Lidi tráví víc času nad nahrávkou a hudbou než nad zpěvem. Tohle slýchám od spousty mladých songwriterů. Přijdou do studia a producenti tráví hodiny a dny nad nahrávkou a všechno je to vzrušující, a najednou je čas nahrát zpěvy a přistupuje se k tomu způsobem „Tak, OK. Dvakrát mi to tady zazpívej“. No a potom tu písničku dvakrát prolítnou a pak to doupraví a postříhají v Pro Tools.Pro mě jsou zpěvy úplně nejdůležitější věc. Okolo nich by se mělo točit všechno ostatní. Myslím, že je jednoduché zapomenout, že je důležité pro zpěváka či zpěvačku, aby cítili, že jsou nejdůležitešjí věc na celé nahrávce. Je mnohem pravděpodobnější, že potom tu písničku použijí na desce, než když zazpívají dvakrát do mikrofonu a jdou si zase sednout na sedačku a koukat producentovi do týla, zatímco si hraje s trackem.
Jaké chyby vidíš lidi dělat nejčastějí i na profesionální úrovni?
Zapomenou se pořád učit. Posouvat se dál a inspirovat se. Je moc zajímavý, jak se ti práce může stát rutinou, a když si nedáš pozor, tak nejdednou děláš pořád tu stejnou desku.Můžeš se učit od mladých kapel i od lidí, co terpve začínají. Mít jen trošku znalostí je občas i výhoda. Koukám, jak někteří dělají beat, a vidím, že to nedělají jako profesionálové, ale nakonec jejich přístup může být zajímavější. Možná je ten proces trošku nakřivo, něco se jim zkresluje, ale nakonec to zní skvěle.
Takže určitě nezapomenout se pořád učit.Máš nějaké principy, které používáš konzistentně na všech projektech, na kterých pracuješ?
Určitě. Všechno je o zpěvákovi a atmosféře. Produkce není jenom o beatech, samplech a tracku. Rick Rubin o tom často mluví. Primární by mělo být to, aby se zpěváci cítili jako doma. Protože to je jejich chvíle a my neděláme svoji desku. Když si nedáváš pozor, tak se můžeš lehce ztratit a najednou děláš desku Paula Stanborougha. To by se stát nemělo. Soustředění se na zpěváka a atmosféru je základní princip nahrávání desky. Kdokoliv, kdo tady ve studiu se mnou je, by neměl sedět támle na pohovce a koukat mi na záda. Měl by sedět hned vedle mě a brát mi nástroje z ruky. První princip by tedy byl vytváření atmosféry a soustředění se na zpěv. Další by byla energie. Co mě opravdu zajímá, je energie v nahrávkách. Ať je to v bicích, perkusích nebo v mixu. A to neznamená jen hlasitost nebo intenzitu. Energie může být i smutná.Takže energie a atmosféra. Jsou to trošku víc hippie odpovědi než technikality, ale pro mě osobně je tenhle přístup zajímavější.
Mohl bys zmínit jedno špatné a jedno dobré rozhodnutí, které jsi ve své kariéře udělal, a jaké měly dopad? Můžu zmínit bývalé přítelkyně? Asi ne, co?
Jedna věc, které lituju, je to, že jsem nestudoval piano ve škole. Noty neumím, to mi nikdy problémy nedělalo. Za třináct let přede mě nikdo noty nepoložil. Všechno hraju podle poslechu. Každopádně ve znalostech je síla a žít jen se základní znalostí klavíru je docela frustrující. No a dobré rozhodnutí? Před lety se mě někdo zeptal, jestli bych nechtěl zajet do Londýna a sejít se nějakým člověkem, co se jmenuje Guy Chambers. Já v té době žil v Bristolu a byl jsem docela spokojený. Nic mi tam nechybělo a do Londýna se mi nechtělo. Nakonec jsem ale jel a dopadlo to tak, že jsem pro Guye pracoval osm let a naučil jsem se od něj všechno, co umím. To bylo určitě dobré rozhodnutí.
Kdyby za tebou přišel někdo s minimem technických znalostí a řekl by ti, že za měsíc půjde nahrávat a produkovat desku, a když se podaří, je ve hře milion dolarů, co konkrétně bys je ten měsíc učil?
Existuje spousta důležitých technických principů, ale stejně tak je důležité se jimi nenechat moc svazovat. Když děláš desku, můžeš trávit hodiny a dny snahou zdokonalovat zvuk každé drobnosti. Dokonalost ale není zajímavá. Alespoň pro mě ne.
Takže nenechat se moc svazovat technickým aspektem hudby a nezaseknout se hlavou v počítači. Trošku poodstoupit a poslechnout si věci s čistou hlavou. V jiném prostředí.Tak poznáš, co je vlastně dobré, a co není, protože tvoje uši si rychle zvyknout. Takže když je něco například moc posazené ve výškách, za chvíli už to nevnímáš. Další důležitá věc je rychle se rozhodovat. Hodně mě baví věci finálně nahrávat. Je zajímavé, jak se můžeš zaseknout a s přístupem „Tady ten plug-in ještě nechám, nebudu to finalizovat. Třeba se k tomu budu chtít vrátit. Ty zpěvy ještě taky nechám takto, člověk nikdy neví“ vlastně nikdy o ničem nerozhodneš. Je zajímavé, když finálně nahraješ a „natiskneš“
zpěvy nebo kytary a řekneš: „Tak tohle je hotový zvuk.“ Protože často tímto způsobem dáš nahrávce úplně jiný směr, než když si na každém tracku necháš pět plug-inů. No a co se týče techických záležitostí, soustřeď se na zpěv a nahrej jej dobře. Ujisti se, že všechno sto procentně ladí a sedí rytmicky. Ve chvíli, kdy zpěv zní skvěle, a můžeš zatlumit všechny nástroje a pořád tě to baví, tak máš dobrou písničku. Při nahrávání zpěvů nikam nespěchám. Ujistím se, že zpěvačka je ok a cítí se dobře. Potom vyzkoušíme spoustu různých přístupů. Pokud zpívají nahlas, zkusíme potichu a sledujeme, co to s tou písničkou udělá. Hodně se soustředím na to, aby ve zpěvu vždy byla energie.A potom doladím věci v Melodyne. Autotune se mi zvukově nelíbí, pokud nejsi Kanye West - pak je to cool. Nauč se dobře nahrát a zpracovat zpěvy tak, aby nikdo ani nepoznal, že jsi je doladil.
Koho považuješ za největší osobnosti ve svém oboru?
Snažím se inspirovat věcmi mimo hudbu. Čtu hodně knih a zajímám se o knihy o kreativních procesech a podobných věcech. Lidé jako Hal L Rodd, Elizabeth Gilbert, Tim Ferris. Hudebně mě nejvíc ovlinili dva lidé: Guy Chambers a Richard Flack. A Richard Flack mne naučili, jak rozvíjet každou stránku mé práce.
