O Votom - s Radkem Pastrňákem a Richardem Kroczkem o novém albu skupiny Buty
Snad ještě svéráznější, burlesknější a osobitější než kdy předtím je nová deska kapely Buty, deska Votom. Najdete tu stejně tak bigbít jako rozkošně pokroucenou country, objevíte tu novou státní hymnu, jazz i balkánské motivky dechů. Setkáte se s fantaskními slovními propojkami, absurdními texty, brilantními muzikantskými výkony i rafinovanými nápaditými aranžmá. Album si můžete pouštět pořád dokola a pořád je co objevovat, pořád je čím se bavit. A Votom to je.
Co Votom
Od vydání předcházející desky Normále uplynuly zhruba čtyři léta. Je tudíž nasnadě otázka - Co Buty po tyhle čtyři roky ponejvíc dělaly?
Radek: Po Normále jsme se asi tak rok flákali, koncertovali, různě se obalovali slizem a poté se nasáčkovali do studia, že natočíme desku a budeme strašně slavní. Moc nám to ale nešlo. Měl jsem pár věcí, byla to taková divnohudba, antihudba, bylo toho asi deset kousků. Natočili jsme je a zjistili, že je to strašně protivná muzika, taková pekelná, tak jsme všechno smazali. Další rok jsme udělali podobný pokus, který jsme opět smazali. Mezitím klukům docházely peníze, tak si museli najít jinou práci, takže nám při točení zase pomáhali jiní muzikanti. Až teprve loni, někdy na jaře, se začalo dařit. Začaly chodit poslouchatelné písničky, a tak jsme to pomaličku začali šolíchat a postupně dodělali.
Richard: Mezitím jsme normálně koncertovali, odjeli tak šedesát vystoupení ročně. Nebyli jsme pořád jenom zavřeni ve studiu, normálně jsme žili jako kapela. Ale, jak říkal Radek, vývoj trval dlouho a museli jsme tuhle desku řádně vysedět.
Kdybych se ještě vrátil k Normále, podle řady fajnšmekrů je to možná nejlepší, nejzajímavější deska Buty. Všeobecně ale byla přijata chladněji než desky předcházející. Čím to může být z vašeho pohledu?
Radek: Možná proto, že lidé většinou nemají rádi Cikány už od dětství, kromě samozřejmě Cikánů samotných, takže tam mohl vzniknout nějaký takový odpor k celému materiálu, ale třeba na Slovensku bylo Normále dost oblíbené. Tady se spíš líbilo, jak jsi říkal, v branži. Krom toho je to deska trochu komplikovaná, složitější než desky předtím, je ucelenější, což asi v posledních letech není nijak zvlášť v módě. Ale my ji máme rádi.
Richard: Jako kapela z ní máme radost, jsme rádi, že vznikla. Špatné by bylo, kdyby nebyla vůbec.
Pojďme teď zpátky k novince Votom, zajímala by mě věc, která konec konců platí v podstatě o všech vašich deskách. Je těžké si představit, že písničky tak naplněné nejrůznějšími nápady, fórky, muzikantskými i aranžérskými, se narodí tak říkajíc od stolu. Jak vlastně vaše písničky vznikají a jak se vytváří jejich výsledná podoba?
Richard: To už jsme trošku naznačili tím, co všechno jsme smazali. Vždycky se natočil nějaký základ, který se pak buď nechal, nebo ne a ke kterému se vyjadřovali další muzikanti. Například v písni Kočka, kde hraje Radek sólo na španělku, bylo pět různých sól od dalších muzikantů, kteří se k tomu pokoušeli nějak vyjádřit a nakonec se vybralo sólo Radkovo. Tak to bylo u více písniček, že jsme zkoušeli různě aranžovat, používat různé nástroje a z nich se nakonec některé vybraly.
Radek: Je to jako střílení do vzduchu a čekání až poletí kachny. Vždycky je nějaký základ, buď jednoduchý a nebo už rovnou složitý. Jako například U Nevyhýbacího stroje. Je to šílená bigbíto-polka, která se dá buď poslouchat jako polka, nebo jako bigbít, podle toho, jak člověk přepne v mozku. Takhle se snažíme pracovat vždycky, aby to bylo malinko divné. U zmíněné Kočky je cikánská melodie, barokní harmonie a kolem toho country kabátek. Prostě si hrajeme.
Docela na úvod jste zařadili novou hymnu. Jak ta vznikla?
Radek: Hymna vznikla z nutkavé potřeby napsat hymnu, to už u megalomanů tak bývá. Melodie je vlastně jednoduchá brnkačka v úzkém harmonickém kolečku a pak se uvažovalo jak napsat text. Nakonec je text takový, že pojednává o různých postřezích a konstatováních z česko-moravského prostředí za posledních patnáct let, ale je komplikovaný tím, že každé slovo začíná v polovině předcházejícího slova. Chce to poslouchat opravdu bedlivě a asi stokrát, aby z toho člověk vůbec něco měl.
Na desce jsou také dost svérázné slovní propojky. Jak ty vznikly?
Radek: Vznikly všechny najednou během čtrnácti dnů. Marek Nesázal, majitel hotelu Ogar v Pozlovicích, nás tam nechal utábořit se na čtrnáct dní, ale nebyla tam celá kapela, jenom já, Marek Moroň a Švejk. Nastoupily na nás tři směny číšníků, kteří okolo nás dva týdny běhali, my byli jako prasátka u korýtka, pořád nás krmili, dolívali slivovičky a místo toho, aby vznikla nějaká muzika, vzniklo těchto pár krátkých literatur.
Jak Votom
"Tahle deska se natáčela několika způsoby." Popisuje Richard konkrétní podobu nahrávání, zatímco Radek odbíhá přikrmit nenasytný parkovací automat dalšími mincemi. "Točili jsme u mě ve studiu, což je vlastně naše buťácké studio, které jsme si udělali pro sebe u mě na chalupě v Beskydech. Prostorové možnosti jsou tu omezené natolik, že můžeme hrát pohodlně dohromady maximálně kvartet. Je to nahrávací místnost a stejně velká režie. Pokud to šlo, natáčeli jsme dohromady základy - basa, buben, kytara, klávesy. Pak se pochopitelně playbackovalo dál."
Používali jste pomocný zpěv?
Richard:
Dělali jsme i pomocné zpěvy, ovšem tahle deska vznikala opravdu různě. Některé věci se třeba natočily tak, že jsem měl klik, natočil jsem jenom bubny a pak se přihrávaly další nástroje. Poté jsem třeba už do hotové nahrávky ty bubny znovu přetočil. To bylo hlavně proto, že jsme nemohli být pořád spolu. Je to deska, která se dělala dlouho, v podstatě čtyři roky, a nebylo možné, abychom byli čtyři roky pořád spolu. Spoustu času jsme strávili s Radkem sami dva, že jsme písničky vymýšleli, natáčeli si základy, demáče. Pak přijeli kluci a skvěle se k tomu vyjádřili. Nejlepší způsob je pochopitelně ten, že přijede kapela, vezme nástroje a všechny písničky nahraje společně, ovšem u řady věcí z téhle desky to tak nebylo. Občas to byly galeje.
Točili jste do pásu, nebo do digitálu?
Richard: Máme tam pás i digitál, ale tahle deska se celá dělala do digitálu. Byla náročná na čas, dělali jsme ji na etapy, pořád se různě přetáčelo, umazávalo, jsou tam písničky, které měly třeba i sto stop. Potom jsme je ředili. Na tenhle způsob práce je digitál ideální.
Takže nepatříte k tomu druhu muzikantů, kteří lpí na zvuku pásu?
Richard: Ona tahle deska se dělala ve třech studiích. Základ u mě do digitálu, potom se všechna data přetáhla do analogu ve studiu ve Zlíně, kde se vše podstatné přesypalo do čtyřiadvaceti stop pásu. Pásek to celé zateplil, zlimitoval, jak to pásek dělá, a pak se teprve míchalo. Třetí fáze byla taková, že se nám nelíbil žádný digitální mastering, tak jsme jeli k Aleši Charvátovi do Svengali, který má i analogovou cestu masteringu, a tam jsme desku dokončili. Samozřejmě je pásek lepší, ale není to vždy jenom o pásu či digitálu. Bez dobrých nástrojů, mikrofonů, mixpultů a všelijakého hardwaru je vám to na velký prd. Jó a pak je nutné ještě umět hrát a aranžovat.
Pokud se týče míchání, byli jste u míchaček přítomni všichni?
Richard: Ne, ne, většinou Radek a já. Desku míchal náš basista Petr Vavřík s velkou pomocí Mikeše (Libor Mikoška), posílám pusinku, takže jsme míchačky dělali ve čtyřech.
Nemůže být trochu nevýhoda, když desku míchá muzikant, který na ní i hraje? Nechybí tak trochu odstup zvenku?
Richard: To nevím, to nedokážu úplně posoudit. Původně jsme měli míchat u mě ve studiu, ale náš zvukař, který míchal poslední tři desky, dospěl k závěru, že po čtyřech letech natáčení tomu už nemá co dát, už by to mohl jen poškodit. A hezky nás poprosil, aby míchačku udělal někdo jiný, takže se jí ujal Petr Vavřík. Přenesl míchání do Zlína a myslím, že se mu povedlo.
A pokud se týče masteringu ve Svengali...
Richard: Mně se tam líbilo všechno, co se s deskou provedlo. Frekvenčně jsme ji moc neupravovali, protože po frekvenční stránce se jim zdála v pořádku. Důležité je to, že se výsledek dobře analogově natlačí. Nic se neztratí. Hlavně na basech, které se daly zvednout téměř do nuly.
Tak se tedy zrodila nová deska Buty, deska Votom. Na pultech prodejen se objevila v prvních červnových dnech letošního roku, přičemž živou podobu písniček z ní začne kapela intenzivně představovat na koncertních pódiích v průběhu letošního podzimu. Poskytne tak možnost poslechnout si, o čem to je i naživo.
PS: Čím Votom
Nástroje a aparáty skupiny Buty použité
na CD Votom:
Radek Pastrňák
Vox AC-30, Marshall Bluesbreaker, Fender Telecaster 1974, Fender Stratocaster 1967, Gibson SG 1968, Gibson Les Paul Deluxe 1968, Martin MTV Unplugged, rezofon. kytara Večerek, Line 6 - Variax.
Richard Kroczek
Bicí - Premier Signia Maple, činely - Zildjian, Paiste, paličky - Vic Firth, D drum 4, Udu drum (pusinka na prdel)
Petr Vavřík
Bass - Fender Jazzbass 1968, Ibanez frettless bass Muzician1980, Alembic bass, sedmistrunná bass Vácha, bass Jolana 1958
Aparatura - Marshall bass Dynamic systém 2 x 200 W, preamp Tube VH Václav Hudeček
Milan Nytra (toho času na dovolené)
Hrál na všelijaké klávesy a banky zvuků a originál Hammondky, které vlastníme. Hlavně hrál na Milana Nytru. V zastoupení odpovídal Richard Kroczek.
Filmy
Ztraceno v překladu, Cash, Jedna ruka netleská, Večeře u přátel
Na CD Muzikusu naleznete rozmixované jednotlivé stopy novinky kapely Buty - Kočka (Buty, Votom, Sony BMG Music Entertainment, 2006) pro přiblížení procesu vzniku nahrávky.
Seznam stop na audio CD:
Kočka - intro CD-9
Basa 1 CD-10
Snare 1 CD-11
Bass drum CD-12
Overheady CD-13
Kytara - melodie CD-14
Synth 1 CD-15
Tamburína CD-16
Vibrafon CD-17
Zpěv CD-18