Teplý analogový sound nahrávek je v muzikantském světě stále uznávanou veličinou. Jak takového zvuku na nahrávce dosáhnout, o tom jsem si povídal s Romanem Helclem, kytaristou a spoluproducentem nového alba November 2nd.
Romane, jaký zvuk přesně jste na svou desku chtěli dostat?
Od začátku jsme měli jasno v tom, že chceme nahrávat analogově, s použitím starých kytar, aparátů, mikrofonů a přirozené ambience nahrávací místnosti. Máme rádi zvuk nahrávek z konce šedesátých a ze sedmdesátých let, ale samozřejmě i současných, které jsou nahrávány tímto způsobem. Když si poslechneš třeba nahrávky Bonnie Raitt nebo Jamese Taylora ze sedmdesátých let, tak zjistíš, že znějí stále aktuálně a je z nich cítit podobný pocit jako z nahrávek dnešních kytarových kapel typu Counting Crows nebo Wallflowers.
Kdo měl nad nahrávání supervizi?
Hlavní producentský dohled nad celou desku měla naše zpěvačka Saša Langošová a já. Na nás nakonec zůstala většina rozhodnutí, která se týkala zvuků a aranžmá. Ale samozřejmě jsme si nechávali i poradit. David Koller měl například výborné poznámky k bubnům, ale i k aranžmá. S některými kytarami nám pomohli i Mirek Linhart a Libor Mikoška z Narvanu. Ten ohlídal i intonaci a výraz zpěvu.
Na albu se pracovalo s různými lidmi na různých kontinentech. Vezměme to tedy pěkně popořádku, jak se nástroje nabíraly. Začněme třeba od bicích.
Zvuk bubnů jsme řešili asi nejvíc. Na nich totiž podle mého názoru nejdříve odhalíš českou nahrávku. Náš bubeník Tomáš Brožek si vzpomněl, že nejlépe mu sejmul zvuk bicích David Koller v roce 1994 na nahrávce Cirkusu Praha. David byl tak hodný, že do toho šel. A musíme říct, že to byla výhra. Nikdy jsme nevěnovali natáčení bubnů tolik času. V jeho jinočanském studiu Bič Boží II. jsme je nahrávali do šestnáctistopého dvoupalce. David ladil soupravy do každé písničky, hledat vždy optimální malý a velký buben, používal různá speciální tlumítka a pracoval i s poměry jednotlivých mikrofonů. Podařilo se mu do každé skladby sejmout bubny tak, že se pak s jejich zvukem nemuselo skoro nic dělat. Náš bubeník používal k nahrávání bicí soupravy Yamaha Recording Custom 9000 a Pearl s virbly Yamaha piccolo 3,5 x 14, Dave Weckl signature model 5 x 13, Hanuš a Heřt 6 x 14, Pearl 5 x 12 a činely Zildjian. Na virblu a kopáku byl zavěšen navíc DDrum trigger.
Překvapivé bylo postavení overheadů. Byly výše, než se u nás běžně vidí. Na rady kamaráda Stevea Walshe (zvukař a producent např. Erasure) jsme bicí nahrávali v menším prostoru a používali jsme výhradně pískové blány.
Nahrávali jste zároveň s bubny ještě něco?
Když bubeník točil základy, hráli jsme s ním na kytary, basu a Saša k tomu zpívala. Ne všechno z toho se nakonec použilo.
Skoro celý zbytek alba jste potom natáčeli v ostravském studiu Citron. Jak se tam natáčel zpěv?
Stejně jako kytary, bubny atd. Používali jsme cestu mikrofon - preamp - pás. Začali jsme točit přes Neumann U87 a UREI 1178 Dual Peak Limiter, potom jsme zkoušeli i mikrofon ADK CE a Neve EQ 1034 Equalizer. Lampové mikrofony nebyly na Sašin zpěv pořád to pravé. Saša totiž zpívá velmi dynamicky a taky hodně nahlas a tyto mikrofony akustický tlak nezvládaly. Nakonec jsme proto použili mikrofon Rłde K2 a preamp Phoenix Audio DRS 2. Na tuto kombinaci nakonec zpíval vokály i Pavel Bohatý z Blue Effectu a Eastparku.
A kytary?
Navezli jsme si do Citronu tuny skvělého vintage vybavení. Šlo o aparáty Fender, Marshall, Orange a Vox, kytary Gibson, Fender a Marcus. Z krabiček potom Smrčka TS 808, Smrčka Fuzz 60', MXR Dyna Comp, MXR Phase 90, Ibanez TS9 a TS10, Boss Tremolo, Boss OD-1, EH Deluxe Memory Man, Small Stone, Fulltone Deja Vibe či Ibanez Analog Delay. S každou písničkou jsme si hráli, takže jsme strávili dost času hledáním optimálního zvuku do každé skladby. Většinou jsme ke všem aparátům dávali jeden mikrofon SM57, občas jsme k němu přidali i Neumana U47. Tím jsme snímali i akustickou kytaru Gibson J-200 Limited Edition.
Při nahrávání desky vás opustil basák Aleš Zenkl, takže na nahrávce slyšíme basisty celkem čtyři, jak ti natáčeli?
Aleše Zenkl natáčel skladbu Fire na basu Yamaha model Billy Sheehan a aparát Fender Bassman 135 Silver Face a zároveň linkou do pásu. Na desce hraje i Martin Lehký. Ten hrál na baskytaru Fodera model Anthony Jackson a na Ampega SVT tube 300 W s boxem Ampeg 8 x 10" a zároveň taktéž linkou přímo do pásu. Čtyři písničky jsme nahrávali s Honzou Jakubcem. Ten svoji Foderu náhrával přes preamp Avalon 737 přímo do pásu. No a funkovou skladbu Who Do You Think You Are natočil Guma Kulhánek s basou Marcus zároveň přes Ampega SVT a linkou přes preampy Tube Tech.
Co klávesy?
Náš klávesák Honza Kořínek je stará škola. Takže žádná simulace hammondů, ale všechno postaru přes leslie bednu, snímanou třemi mikrofony. No a Fender Rhodes byly klasika - Mark I. Náhrávali jsme je v Citronu přes preamp od firmy Neve přímo do pásu, nebo pokud jsme chtěli zkreslený zvuk, tak přes kombo Fender 1963 Pro Reverb. Občas jsme k nim připojili i nějaké kytarové krabičky. Třeba tubescreamer nebo Tremolo Boss.
No a konečně mix...
David Koller nám poradil, abychom zkusili kontaktovat Davida Bianca, který před časem produkoval Kollerband. My jsme se nejprve zdráhali, protože přeci jenom jde o jednoho z nejslavnějších amerických producentů. Nakonec jsme mu poslali rough mix písničky New Year a asi jsme se trefili, protože nám hned odpověděl, že se mu to líbí a že do toho půjde.
Pokračovaly míchačky ve vašem analogovém trendu?
Totálně analogové míchání je v Americe takový luxus, že bychom to nikdy nezaplatili. Nakonec jsme všechny stopy převedli do Pro Tools, ale v rozlišení 24 bitů/96 kHz. To byla skvělá volba, protože v tomto rozlišení se na zvuku nic neztratilo. Od našeho kamaráda Borise Carloffa jsme si půjčili převodníky Apogee PSX 100 a začali s přepisem. S tím nám velmi pomohl Petr Slezák z Citronu. Bez jeho pomoci, znalostí a vybavení bychom přepisy a synchronizaci ze dvou pásů zároveň nezvládli. David Bianco zatím v Los Angeles hledal studio, kde by se dalo v tomto rozlišení míchat. Nakonec vybral Mad Dog v Burbanku v Kalifornii. Všechny stopy v Pro Tools si napíchal do legendárního pultu Neve 8088 a používal k tomu "vintage gear", jako například kompresory Urei LA-4 Black Face, Joemeek SC2 Stereo Compressor, 2 Summit TLA 100a, Emperical Labs EL8 Distressor nebo preampy API 312, Neve 1272 či Hardy M1a mnoho dalších.
Jaká byla komunikace? Dohadovali jste se o zvuku, nebo jste žádné připomínky neměli?
Ještě předtím, než jsme první tři věci poslali, nám Bianco napsal, že chce podrobné komentáře ke každé písničce, takže jsme si dali práci a sepsali připomínky téměř ke každé stopě. Za čtrnáct dnů pak přišly mixy Bitter Pill, Wind of the Blue a Midnight Desert a musím říct, že jsme si sedli na zadek. Neměli jsme k výsledku vůbec žádnou námitku. Bianco přesně pochopil, o čem ty písničky jsou. V té chvíli nám už začínalo být jasné, že chceme, aby smíchal i ostatní písničky a tak se i stalo. U nich jsme mu napsali jen naše obecnější představy o jednotlivých písních.
A jsme u masteringu.
Toho se ujal Eddy Schreyer z Oasis Mastering v LA, který má ve svém portfoliu Queen, Alice in Chains, Jane's Addiction, Johnnyho Cashe, The Black Eyed Peas či Christinu Aguileru. Schreyer je geniální v tom, že má cit pro to, vybrat tu nejlepší verzi mixu. Po čtyřech dnech práce nám pak master vystavil na svém serveru. My jsme to odsouhlasili a za týden nám došlo zmasterované CD s přelepkou "Nepřehrávat - pouze jedenkrát stáhnout!!"
Master se dělal digitálně nebo analogově?
Masteringem jsme se opět vrátili k analogu. Schreyer masteroval například přes kompresory Vari-Mu a ekvalizéry Massive Pasive od firmy Manley nebo přes ekvalizéry Tube Tech či Avalon. Jako konvektory pak používal tuším Addy Lavry Gold. Ale o všem přehled nemám.
Nové album November 2nd s názvem Little Miss Behavin' & The Troublemakers je již v prodeji, a tak se o jeho kvalitách můžete přesvědčit na vlastní uši. V CD příloze Muzikusu naleznete ukázku z tohoto alba, celé znění rozhovoru s podrobnějším rozpisem použitého vybavení.
