Když prodeje alb Ascendancy z roku 2005 a The Crusade z roku 2006 amerických Trivium začaly stoupat do závratných výšin, mnozí je katapultovali do role nové Metallicy a podobných pozic. Přestože tato euforie již odezněla, kapela si udržuje místo v elitě melodic deathmetalových formací. Zvuk založený na úderných rifech a melodických refrénech od roku 2010 rozšiřují progresivní inovace bubeníka Nicka Augusta, kterého jsme zastihli na letošním ročníku Brutalu Assaultu. Vedle očekávané nové desky a jeho bicí soupravy jsme se jako velcí fanoušci zaměřili i na odkaz deathmetalového kultu - amerických Death.
Celoživotní perla
Díky čemu sis s Pearl vytvořil tak pevný vztah?
Na bicí Pearl hraju v podstatě od té doby, co jsem vzal ve dvanácti poprvé do ruky paličky. Takže jsem hrozně rád, že mě Pearl již v dnešní době sponzoruje. Je to navíc velmi sympatická firma. Když jsem dostal možnost vybrat si, neváhal jsem, protože je mám rád od puberty.
Existuje i pravidelná podpora z jejich strany?
Kdykoliv něco potřebuji, jsou tu pro mě. Protože cestujeme s kapelou po celém světě, podle potřeby mi dovezou a přistaví cokoliv chci, ať už to je Evropa nebo Amerika. V Evropě je uskladněna souprava, kterou mi na turné přivezou. Na druhou stranu to není můj vlastní model, ale každopádně je to pořád Pearl. Důvodem je i fakt, že během festivalové sezóny je takových sponzorovaných umělců hodně, takže to i celkem chápu. (smích) V Americe už je to podstatně snazší a dostanu přesně to, co jsme si naplánovali. Pokud by však nastal jakýkoliv problém, vždy mám jistotu, že dostanu něco velmi podobného svému signature modelu.
Součástí soupravy jsou po více jak deset let i pedály od DW, série 9000. I v tomto případě je Nick sponzorován.
V kapele jsi už nějaký ten pátek a dost značek sis taky oťukal. Jak se snažíš svou bicí soupravu rozvíjet a zdokonalovat?
Rád zkouším nové věci, ale pouze v rámci svých oblíbených značek. Používám hardware od Pearlu, především tedy stojany a činely Sabian. Spíš bych řekl, že se držím stejné sestavy, kterou používám už několik let.
Trivium byli několik let považováni za členy nastupující generace metalových superkapel. Přestože tenhle trend už pomaličku upadá, jaký je tvůj názor na pozici kapely, kterou jsi donedávna sledoval pouze zvenčí?
Uvidíme, jak se to vyvine a jak moc se bude dařit naší nové desce. My si jdeme jasně za svým cílem a vydáváme muziku, která nás baví. Přestože Trivium fungují už nějakou dobu, snažíme se pořád udržet na špici, ale chceme se hlavně bavit a nekoukat příliš kolem sebe.
Už s albem Ascendancy z roku 2005 se do kapely vkládaly velké naděje, a přestože pořád vydáváte dobrá alba a hrajete chytlavé metalové věci, přijde mi, že se kapela nedokáže vymanit z mantinelů, které ji proslavily.
Na novince je podle mě hodně věcí, které jsme nikdy neudělali. Asi bych neřekl, že se cítíme limitovaní. Jdeme si prostě za tím, co nás baví, a to jsou chytlavé písně. Nemáme důvod divoce vybočovat, ale zároveň kdybychom hráli pořád to samé, zabilo by nás to.
Chci hrát věci chytřeji a nepředvídatelně.
Na Vengeance Falls se podílel jako producent frontman Disturbed, David Draiman. Jaký byl jeho vliv na výslednou nahrávku? Doufám, že to nebylo stylem: „Pánové poslouchejte mě a dostanete se na špici Billboard žebříčku, kterou jsem dobyl s každou deskou Disturbed!“? (smích)
Nene, takhle ne. (smích) To nebyl náš cíl. David nás ovlivnil v tom, že je tahle deska tvrdší než to, co jsme kdy natočili. Lidi ten zvuk, založený hodně na dvou basových bubnech, určitě překvapí. Náš nový producent s námi pracoval hlavně v rámci vokálů, především tedy chytlavých refrénů, kterých je na novince požehnaně. S Davidem se výborně pracovalo a jako správný producent nám dal na věci nový pohled. I když to dost lidí zpočátku odsuzovalo, nakonec vše dopadlo výborně. Novinka Vengeance Falls mi dokonce přijde pro kapelu typičtější než In Waves.
Když už jsi zmínil heavy zvuk na novince pomocí bicích, včera jsem měl možnost mluvit s Davem Lombardem, který hrál velkou roli v zapojení dvou basových bubnů v metalu. Je používání této techniky tvůj příspěvek v progresi kapely?
Rozhodně! Ale nešlo mi jen o tvrdší rytmiku jako spíše o rozmanitější podklad, založený na zajímavých úderech. Chci hrát věci chytřeji a nepředvídatelně. Dva basové bubny byly vždy důležitou součástí téhle kapely, ale chci to posunout zase trochu jinam.
Máš dost prostoru naživo upravovat skladby, na kterých ses autorsky nepodílel?
Ano, mám hodně volnosti nejen naživo, ale i ve studiu. Dají mi pár nápadů nebo tipů, ale výsledná práce je čistě na mně. V případě starších věcí se snažím držet kostry, protože nechci měnit podstatu skladby, ale rozhodně rád improvizuji a vkládám do hry své pocity.
Death nejsou mrtví
Přijde mi, že tady na Brutalu má každý dvacátý tričko Death, včetně mě. Ty máš kromě modrého trička s logem Death i většinu alb vytetovaných. Tak velký fanoušek toho musí určitě hodně pochytit. Jaký na tebe mělo vliv celé to spektrum bubeníků, co se u Chucka Schuldinera vystřídalo?
Každý z těch bubeníků má v sobě něco unikátního a já jsem toho pochytil opravdu hodně. Richard Christy je výborný a Sean Reinert ze Cynic taky. Když jsem v osmé třídě slyšel album Human a dva basové bubny, bylo to něco šíleného a nadlidsky rychlého. Tehdy jsem se posunul od thrash k death metalu. Hra na bicí pro mě tehdy získala úplně jiný rozměr. Nebojím se říct, že ani dnes nechápu určité pasáže.
Daly by se tedy ty čerstvé progresivní vlohy, které do Trivium přinášíš, svést z větší míry na Death?
Určitě. Dva basové bubny, přidávání nečekaných a divných věcí, práce s činely a v neposlední řadě i emoce při hře. Death byla první kapela, která mě donutila se jejich písně naučit, a každý z jejich bubeníků je neskutečný.
Při odchodu z tourbusu kapely jsme vedle kapelníka Matta Heafyho narazili i na norského čaroděje Ihsahna. Tento „ex“ rontman blackmetalových Emperor si posledních několik let užívá sólovou kariéru nesoucí se v progresivně/black atmosférickém duchu. Spojení takovýchto tvůrčích osobností - které bylo podle Nicka hlavním tématem jejich debaty - by znamenalo další zajímavé sloučení, neslučitelných žánrů.
Teď spíš takovou festivalovou otázku: Jak vidíš sebe sama za takových třicet čtyřicet let? Konečně sbalíš nějakou fanynku a na stará kolena se tě vnouček bude ptát, co to máš nakresleného na ruce? (smích)
(Smích) Radši na tyhle věci nemyslím a nějak mě ani netrápí, jak budou vypadat moje ruce, až zestárnu. Žiju si svůj život, který mě baví, a pokud by to vypadalo za pár let směšně, v době kdy jsem si to nechal udělat, mi to přišlo přirozené. Doufám, že se ani za pár desítek let nezměním.
Přestože jsi v kapele jen poměrně krátkou dobu. Je něco, čeho bys chtěl s kapelou dosáhnout v následujících pěti letech.
Hrozně rádi bychom dostali pozici headlinera na větších akcích. Vážně na to tvrdě dřeme, ale v každém případě se chceme hudbou dál bavit.
www:
