Nepoužíváme manýry v hudbě - zlozvyky, které vám mohou pokazit vaše hudební dílo

Vážení přátelé, pomůžu vám osvětlit, co jsou to hudební manýry - zlozvyky, které vám mohou pokazit vaše hudební dílo. A to by byla přece škoda, ne? Pojďme si je teď pěkně popsat a povědět si o nich víc.

Hudební manýry, to je taková nemoc v hudbě. Dají se rozpoznat, když v hudební skladbě jsou. Bez nich je to daleko lepší, zajímavější, opravdové, a hlavně řemeslně a umělecky profesionální.

Samý umělecký záměr

Manýra, kterou jsem slyšel při hře na saxofon, byla tak moc bijící do uší, že jsem se rozhodl vám ho zde popsat. Jednalo se o spodní příraz, buď

malou nebo velkou sekundu, tedy spodní sousední tón, který zazněl vždy před hlavní notou. Představte si, že to bylo před každým tónem: Tv-Á. Naprosto nevkusné. Bohužel, umělecký záměr interpreta...

Takových uměleckých záměrů můžete v hudbě slyšet celou řadu. Baskytaristé, kteří hrají na bezpražcovou baskytaru, mají tendenci všechny tóny rozmazávat, v přemíře používat nájezdy na tón shora nebo zespodu, takzvaná glissanda. Jakože abyste slyšeli, že jejich nástroj opravdu „nehyzdí“ ani jeden pražec. Někdo může namítat, že je to charakter nástroje, ale já se bavím o nevkusném přejíždění levé ruky po hmatníku, podobnému žehlení rukávu u košile - tam a zpět. Raději bych slyšel správnou intonaci na tomto typu nástroje.

U zpěvu si povšimněte manýry na konci fráze sklouznout hlasem dolů. Když je to pokaždé, stává se to nevkusným elementem.

Další manýrou je šmíra. U klavíristy takové ty rozklady akordů, kde by mohly zaznít krásné dlouhé tóny. A on ale musí dát všem vědět, že se opět něco nového naučil, a pořád dokola opakuje totéž.

U bubeníků je to cpaní drobných hodnot za každou cenu vždy a všude.

Snažte se tyto manýry neschovávat za svůj umělecký záměr. Vždy si přiznejte, že to, co tam hrajete, je buď to správné, nebo není. Prvoplánové hraní není vždy to pravé. Patří k němu i nepodařená improvizace. Přiznejte si, že na první dobrou to není ono. Svůj part je vždy lépe si nejprve vymyslet v rámci celku než tam nechat nějakou improvizaci, která by vás časem na nahrávce mohla mrzet. I improvizace je lépe si trochu dopředu připravit. Vědět, co a jak zpracovat, kdy a jakým způsobem.

Všude samá angličtina

Když pohostíte občana z USA u nás hamburgerem, tak nic nového vlastně nedostane. Žádné nové poznání nezíská. Tím se doma krmí každý den. Být světový znamená mít něco, co jinde nemají, a v takové kvalitě, která se stane magnetem a lákadlem pro celý zbytek světa.

To platí pro písně zpívané v angličtině, pro názvy kapel v angličtině, pro kopírování stylů z jiných zemí na úkor něčeho nového, co by mohlo vzejít z českých autorů. Proč když někdo píše článek, shrne celou podstatu do slova v anglickém jazyce? Český výraz je méněcenný, ubohý nebo málo prestižní a odborný? Všechny ty outfity, outlety, vouchery, live jsou něco víc než české výrazy?

Nejvíc mě zaráží, že v českém filmu v závěrečné písni se zpívá v angličtině. Proč? Je něco nemožného a trapného na závěr českého filmu otextovat píseň českým textem? Čeština je tedy ubohá, trapná, neodborná, a hlavně nezpěvná?

Pojďme si rozebrat zpěv v angličtině a jak to je vlastně se zpíváním v češtině.

Při pozorné sluchové analýze zjistíte, že vstupní podmínky zpěvu s českým textem a anglickým jsou rozdílné. Zažil jsem to na prestižním vánočním koncertě jednoho významného hudebního tělesa u nás, který jsem navštívil. Zpěvačka zpívala tři čtvrtiny repertoáru v angličtině, jak jinak při oslavě českých Vánoc v českých končinách, že? Svůj pěvecký výkon schovávala za „umňoukanou“ angličtinu. Pak zazpívala dvě písně s českým textem. A vše bylo prozrazeno. Zpěvačka měla velké intonační problémy, protože najednou musela nastoupit na první dobrou. A to se jí nedařilo.

Když se totiž dobře zaposloucháte na nástup tónů v češtině, tak zjistíte, že je potřeba mít jasnou intonační představu ihned při nástupu zpívaného tónu. Pokud ji nemáte, začátek tónů nebude správně. S anglicky zpívaným textem jdete většinou na intonační nástup tónu obloukem zespodu. A obloukem směrem dolů intonaci také na konci tónu uzavíráte. Někdo tomu říká, že je angličtina zpěvnější. Ne, není, je jen benevolentnější k intonaci zpěvu. Naše ucho je velmi vybíravé a citlivé na první milisekundy nástupu každého zpívaného nebo hraného tónu. Tento poznatek se využívá i v syntezátorech, například v LA syntéze od firmy Roland v jejmí slavném nástroji D-50.

Zpívat česky není tvrdší ve výrazu, ale tvrdší k samotným interpretům - zde se totiž projeví jejich intonační vyspělost. Buď ji mají, nebo ne. Intonačně ostýchaví jedinci, pokud začnou zpívat v angličtině zjistí, že se v ní dá spousta intonačních nedostatků schovat.

Jednoduchým sluchovým rozborem zjistíte, že čeština, když bychom ji přirovnali k hudebnímu nástroji, je v nástupu tónu krásně pevná, kdežto angličtina je taková rozbahněná. Pokud zvolíte ještě k tomu ten obloukový efekt provedení tónu, tak je jasné, že se během tohoto oblouku intonačně protnete se správnou výškou zamýšleného tónu. Tohle vám čeština nedovolí. Český jazyk je ve zpěvu zpěvný a krásný. Vyžaduje však profesionálnější přístup k intonaci. Angličtina vám intonačně alibisticky dovolí víc.

Dalším důvodem zpívání anglicky v naší zemi je schovávání jednoduchých až primitivních textů do angličtiny. I mít dnes český název kapely je prostě trapné! :-)

Každá řeč je krásná a zajímavá. Žádná nemá důvod se vyvyšovat nad jinou. Líbí se mi bulharský folklór. Poslechněte si na internetu pár ukázek. Pěkná a zajímavá hudba zpívaná bulharsky. Každá řeč je paleta zajímavých tónových barev a odstínů. Vůbec tedy nechápu, proč u nás trpíme „samomluvou“ - angličtinou. Není to tak dávno, kdy to byla němčina...

Kopírování primitivní harmonie z jiných primitivních skladeb

Vyváženost harmonie s melodikou a vedenými hlasy vám vytvoří zajímavý základ hudební kompozice. Když si zvolíte čtyři akordy, které ještě dáte do pravidelné opakující se smyčky, a k tomu začnete něco zpívat, tak vám vznikne neprokomponovaný celek. Vyzkoušejte si to. Zahrajte si čtyři akordy Emi, C, G, D a hrajte je pořád dokola. Můžete do nich zpívat všemožné melodické linky, které vás napadnou. Pořád nové a další. Zjistíte, že to celé je jen nějaké prozpěvování s akordy. Tohle nemůžete brát vážně jako hudební kompozici.

Pojďme si rozebrat vše více podrobně. Akord se skládá nejméně ze tří různých tónů (zdvojení jednoho z tónů akordu v oktávě je bráno jako jedna barva tónu posílená o oktávu výš, viz Ukázka 1). Tři tóny jsou vlastně samy o sobě tři hlasy. Musejí být tři hlasy akordů k vašemu zpěvu jen vydržované tóny? Když budete neustále omílat tyto spoje akordů v jejich jednoduchém propojení, nic nového vám vlastně nevznikne. To samé může použít dalších tisíc lidí všude jinde ve světě, ale za hudební kompozici se to brát nemůže. Jsou to opravdu jen čtyři základní harmonické spoje bez nápadu.

Jak z toho ven? Snažte se vytvořit nové zajímavé téma, které bude vytvořené z tónů zmíněné harmonie. Můžete použít sousední melodické tóny, zajímavou rytmickou strukturu, oktávové transpozice, střídání barev, různé pozice zvuku ve stereu, obohacené střídavé harmonie, zahuštění harmonie a společné tóny a mnoho dalšího. Nespokojte se jen se základními výplněmi harmonie dlouhými tóny. Posluchače to bude nudit. Schovejte harmonii do jednotlivých hlasů tak, aby vnímali právě ty jednotlivé hlasy, a ne jen strohé harmonické funkce třeba po dvou dobách. Utvořte dokonalý celek se zpěvem. Vaše skladba tím dostane na jedinečnosti. Už to nebudou čtyři akordy, které může použít další milion hudebních skladatelů, ale celé to bude opravdu vaše - vaše dílo, vaše jedinečná hudební kompozice.

Nekopírujte oblíbené spoje již existujících nahrávek, snažte se vytvořit něco nového. Ale i spoje akordů Emi, C, G, D můžou být velmi zajímavé, ale je potřeba je schovat do hudebního nápadu - motivů a témat. Tím opodstatníte tuto harmonii a nikdo nebude pochybovat tom, že vaše dílo je skvělé. Více vám napoví ukázka 2.

Forma skladeb není kolovrátek

Nepoužívejte vše stejně dlouhé a pravidelně se opakující. Je to moc předvídatelné a nudí to. Žádný nový vjem to posluchačům nedá. Pokud máte předehru osm taktů dlouhou, první mezihru, kterou použijete a je stejná jako předehra, zkraťte na polovinu čtyř taktů.

I prvním refrén je dobré nechat běžet jen na čtyři nebo osm taktů, tedy na polovinu. Posluchače jen navnadit, nepřesladit ho tím nejskvělejším, co ve skladbě máte. Ten se musí nedočkavě těšit na další refrén, který již zazní v plné délce osmi nebo šestnácti taktů. Na konci pak refrén můžete vícekrát opakovat, a i bez dohry (cody) jít do ztracena.

První refrén také nemusí být v aranžmá stejný jako refrén druhý. V prvním případě použijete střídmější aranžmá, v druhém refrénu už plné „hitové“ aranžmá. Tím posluchače ještě více překvapíte. Nekopírujte stejné znění aranžmá. Poslední refrény by vlastně měly být vrcholem vašeho díla a můžou se opakovat již doslovně, přesně tak, jak byste chtěli, aby si je lidé zapamatovali, a můžou se opakovat již doslovně, přesně tak, jak byste chtěli, aby si je lidé zapamatovali, aby bylo jasné, k čemu jste jako skladatelé došli.

Více se můžete dozvědět v publikaci Zakládáme kapelu, kde je vše řádně rozepsané a vysvětlené.

Nehudební afekt převládá nad hudebním obsahem

Představte si, že má vaše dílo podobu notové partitury. A v notovém zápise je vše vidět. Všechny chyby, všechny skvělé nápady, váš umělecký záměr, vedení hlasu, vedení basu, práce s barvami nástrojů, rytmika, forma a další. Afekt zpěvačky nebo zpěváka nikoliv. Má tedy vaše dokončené dílo v partituře notačního programu podobu opravdové hudební skladby? Nebo je to řemeslně nezvládnuté, nevypracované? Čekáte afekt a dožadujete se jej po interpretovi? Zpěvačka nebo zpěvák vám to již nezachrání. I když právě v dnešní hudbě se na to sází - přemírou hudebního afektu přebít a zakrýt mizerný nebo ubohý hudební obsah. Tohle mějte na paměti. Interpretační vyzrálost interpreta je žádoucí. Neměl by to však být jen nicotný hudební obsah zabalený do svátečního načančaného balení v podobě afektovaného povyku interpreta. Vkusný hudební afekt a dobrý zvuk by měl vaše dílo především podpořit a nechat vykvést do plné krásy. Krásy, která je ukrytá ve vašem hudebním obsahu a sdělení, nikoliv v afektu - výrazu, který je jen nástavbou a způsobem provedení hudebního obsahu.

Používáme notační program

V dnešní době není problém hudbu vytvářet v notačním programu. Je to velký pomocník pro každého hudebního skladatele nebo hudebníka. Určitě si nějaký obstarejte a naučte se v něm pracovat. V takovém programu pak můžete již předem slyšet, jak vaše hudba obsahově vypadá, jak momentálně zní, co je potřeba dopracovat, předělat, zkrátit. Krásně tak slyšíte pravdu bez koření hudebního afektu - výrazu, kterým vám živí hudebníci vaši hudbu následně okrášlí.

Čím více budete takto pracovat, tím více získáte představu o fungujícím hudebním aranžmá.

Budete si pak všímat věcí, které byste jinak bez povšimnutí nechali být. Začnete se zajímat o to, co a jak vlastně zní ve středních hlasech. Nespokojíte se jen s harmonickými výplněmi, tedy stagnací hlasů. Pamatujte, že jediná opravdová demokracie může být a zaznít jen v hudební polyfonii! Polyfonie je rovnoprávné vedení hlasů, harmonie je její výslednicí. Proto se ji snažte využívat ve svých skladbách. Notační program vám vše usnadní, můžete v něm experimentovat. I tento způsob pokus-omyl může být pro vás více prospěšný, než alternativa pouhý „omyl“ a následná prezentace díla. Zkušenostmi také pochopíte, co k sobě pasuje a co ne.

Připomeňme si, prosím, dobu, kdy žádné notační programy nebyly, jen tužka, notový papír a guma na mazání. Jasnou představu skladatel zapisoval do notové osnovy. Dnes máme možnost díky notačnímu programu vše slyšet, upravit, pozměnit a ihned podle potřeby transponovat bez pracných přepisů do jiných tónin.

Notační program všem vřele doporučuji, vaše hudba tím získá na opravdovosti. Učte se číst noty a hrát z not. Získáte nové hodnotné hudební informace.

Na závěr

Prostě a jednoduše - hudba je řemeslo jako každé jiné, má své hudební a akustické zákonitosti, které nelze obejít. Měli byste naopak s nimi počítat. Pak je zde velmi důležitá forma díla, abyste nebyli pro posluchače nudní. I když pracujete se smyčkami, snažte se i přesto o kontrast, ať to není jen kolovrátek. Manýry - zlozvyky nepoužívejte, jsou asi tak hezké jako kousání nehtů... Mé postřehy berte, prosím, jako přátelské upozornění na zbytečné nedostatky, kterých se můžete vyvarovat.

Věřím, že vám těch pár vět našeho povídání o hudbě předá radost a chuť tvořit vždy něco nového, významného a výjimečného. Moc vám to přeji!

Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com . Těším se na naše další setkání!