Nejvíc mě baví, když je vývoj nových produktů iniciován novými technologiemi. - rozhovor s prezidentem firmy PreSonus

Americkou značku PreSonus z města Baton Rouge v Louisianě nemusím dlouho představovat, koneckonců, příští rok slaví 25. výročí od založení. Navíc je v našich v našich končinách známá zejména díky svým produktům pro domácí a poloprofesionální studia.

Jsem rád, že vám místo výčtu produktů a milníků historie firmy mohu přinést originální rozhovor s tím nejpovolanějším, s Jimem Odomem, který nejenže stál u zrodu firmy, ale stojí v jejím čele i dnes.

Kdo je Jim Odom

Jim Odom (*1961) je mimořádně všestranný a talentovaný člověk. Je to muzikant, producent, elektroinženýr, produktový designér a podnikatel, ale také veřejně činná osoba - je členem Louisianské rady pro inovace nebo člen poradního týmu děkana Lousianské státní univerzity. Po střední škole získal stipendium na vyhlášené bostonské Berklee College of Music, kde vystudoval jazz a skladbu. Dále se věnoval výpočetní technice a počítačovým vědám na Louisianské státní univerzitě a postgraduální studia absolvoval na Investment Banking Institutu a Venture Capital Institutu. Ve svých asi osmnácti letech si postavil své první studio ve stodole, od svých dvaceti hrál v kapele. Po návratu z Berklee se 1981 připojil ke skupině LeRoux, se kterou pod smlouvou u RCA natočil album Last Safe Place (1982). Toto album se stalo jejich nejúspěšnější deskou.

Jim Odom je ověnčen mnoha cenami, například Inc. 5000 (oceňuje 5000 firem v USA z největším růstem), řadou ocenění produktů, jako třeba NAMM TEC and Innovation Awards, je držitelem zlatých a platinových desek za různé hudební a filmové projekty. Mimo jiné koprodukoval hudbu k filmu Hříšný tanec nebo složil závěrečnou skladbu pro komedii Bláznivá dovolená v Evropě. Je členem Grammys Producers & Engineering Wing, AES (Audio Engineering Society), NARAS (National Academy of Recording Arts and Sciences), NAMM, a řady dalších oborových asociací.

Asi si umíte představit, že se mi trochu klepaly ruce, když jsem vytáčel číslo jeho mobilu. Ale Jim Odom byl velice přátelský a domluvených třicet minut uteklo jako voda.

Příští rok PreSonus oslaví pětadvacetileté výročí od založení. Co to pro vás znamená?

Znamená to pro mne hodně. Původní zakladatelé jsou stále ve firmě a za těch skoro dvacet pět let jsme obrovsky vyrostli. Určitě jsme si tehdy neuměli představit, kam to až dotáhneme. Prostě jsme jen chtěli dělat ty nejlepší audio produkty. A teď je z PreSonusu mezinárodně známá a uznávaná značka. Když jsme začínali, byli jsme prostě inženýři a muzikanti a vůbec nás nenapadlo, jak velké to jednou bude.

Chystáte v souvislosti s výročím něco speciálního pro své zákazníky?

Neuvedu teď úplně konkrétní produkt, ale pracujeme s nějakými nápady. Rádi uvádíme na trh novinky průběžně, abychom udrželi naše zákazníky spokojené, stále inovujeme. Takže i pro příští rok plánujeme několik speciálních produktů a vylepšení. Samozřejmě i náš hlavní softwarový produkt, Studio One, dostane příští rok pár speciálních novinek.

Během let PreSonus koupil hned několik firem: KristalLabs Software (2009), Nimbit (2012), Notion Music (2013), WorxAudio (2014). Jaký je váš akviziční apetit dnes?

Momentálně aktivně po žádné zavedené firmě nekoukáme. Ale stále sledujeme vývoj nových technologií, menší hráče nebo duševní vlastnictví, které bychom mohli využít v našich produktech, abychom je mohli zlepšovat bez zdlouhavého vývoje. Například v ekosystému Studio One přidáváme každou chvilku obsah do našeho obchodu PreSonus. Tak abychom našim uživatelům předávali stále lepší zkušenosti. Dneska máme půl milionu zvuků, do konce příštího roku jich budeme mít možná dalších půl milionu. Chceme udržovat naše zákazníky spokojené. Akvizice, které jsme v minulosti udělali, byly velmi strategické. Každá měla svůj konkrétní cíl a dobře nám posloužila. Například Notion byl velice dobře udělaný software na vytváření notových zápisů a tabulatur. I tam chystáme několik překvapení na příští rok. WorxAudio, to jsou skvěle navržené reprosoustavy. To nám pomohlo s nedávno na trh uvedenou specialitou CDL12 (hybrid mezi přímo vyřazujícím a line array systémem, pozn. autor), pro kterou jsme potřebovali konkrétní know-how, na které máme nyní patent. No a Nimbit, to byla speciálně pro mě velmi zajímavá investice. Nebyla to vlastně firma s klasickým produktem, ale nabízeli muzikantům platformu pro komunikaci s fanoušky. Stále je vlastníme,oni dále fungují jako Nimbit, ale my mohli využít jejich technologie pro back end služby My.Presonus.com. Jejím prostřednictvím nabízíme softwarová řešení a komunikujeme se zákazníky.

Rád bych se ještě trochu vrátil ke zmíněnému obchodu PreSonus. Trendem je určitý posun od nabízení krabicových produktů k poskytování služeb (modely SaaS: freemium a subscription), což může být někdy opravdu velký závazek. Výrobci softwaru musí vytvářet a poskytovat spoustu obsahu a průběžně uváděných novinek, tak jak jste sám zmiňoval. Ale není zrovna snadné to dělat tak, aby to dávalo smysl i ekonomicky. Jak tohle vnímáte vy? Je to problém?

V případě PreSonusu jsme začali se Studio One, což je DAW. Tam máme naše zákazníky a uživatele. Na MyPresonus se díváme jako na rozšíření Studia One. Nabízíme tam komponenty pro projekty uživatelů, ať už to jsou zvuky, smyčky, rytmické sekvence, nebo i plug-iny, zkrátka vše, co člověk potřebuje pro svůj projekt. A spoustu toho rozdáme zadarmo. Když si koupíte Studio One, dostanete, myslím, 12 GB zvuků a smyček, což je opravdu hodně. Další si můžete dokoupit.

Zaujalo mě, že jste mezi roky 1999-2001 vedl VedaLabs, což byl start-up online projekt pro prodej a stahování hudby online. To bylo v té době velmi revoluční. Pokud jste nebyli úplně první, byli jste určitě mezi prvními pionýry v této oblasti. Jak jste se k tomu dostal a jak to tehdy bylo úspěšné? Nepředběhli jste trochu dobu?

Ano, byli jsme mezi prvními. Stalo se to tak, že v roce 1999 jsem pracoval s nějakými programátory a koupili jsme práva na kompresní kodek od Lucent Technologies nazvaný IPAC. V té době byl IPAC lepší než mp3. Použili jsme ho pro online obchod na stahování hudby, mohli jsme nabídnout lepší rozlišení. V roce 1999! Samozřejmě nebylo k dispozici mnoho technologické podpory, ale tu jsme budovali. Pracovali jsme na hardwarových přehrávačích, takových, kterým se později začalo říkat empétrojky, ale v roce 2002 zkrachoval akciový trh, Lucent skončil, a tak jsme s tím museli skončit bohužel i my. Ale byla to skvělá zkušenost, protože jsme byli mezi prvními, vytvářeli jsme úplně nový trh, hodně jsme se naučili.

Někdy je obrovsky vzrušující být mezi prvními, ale na druhou stranu může být těžké získat tu kritickou masu lidí a vytvořit trend. Myslím, že v případě streamovacích služeb a prodeje hudby po internetu se to pořádně povedlo až Spotify...

Ano, je skvělé, že je dnes hudba tak snadno dostupná a že se zlepšuje situace i pro samotné muzikanty z pohledu zaplacených tantiém. Samozřejmě to není, a možná už ani nikdy nebude, jako to bývalo před příchodem internetu, ale je důležité, že se to zlepšuje.

Éra stahování kradené muziky byla pro hudební průmysl temnou dobou...

Z pohledu technologie ale byly ty služby peer to peer úžasné. Z dnešního pohledu zcela nemyslitelné, že se uživatelé mohli dostat jeden k druhému na disk a stáhnout si odtamtud muziku. Byla to šílená technologie, když se nad tím zamyslíte. A samozřejmě obrovský problém z pohledu porušování autorských práv.

Pojďme se podívat na výrobu. Významnou část vašeho portfolia tvoří software, ale děláte i hardwarové produkty. Mohl byste nám přiblížit proces výroby? Co vyrábíte přímo ve svých továrnách, co nakupujete?

Všechny naše hardwarové produkty vymýšlíme a navrhujeme tady u nás v Louisianě, některé technologie si ale zajišťujeme smluvně. Například kód low-level PCI proTthunderbolt nakupujeme. A snažíme se využít hodně interní spolupráce. Například v digitálních pultech máme firmware a další software od našich týmů v USA a Kanadě, a tým v Hamburku pracuje na aplikační vrstvě. A některé části kódu pak používáme ve Studiu One. Jsme tak schopní sdílet platformy a řešení.

Řada firem dnes produkty navrhuje v domovských firmách, ale nechává je vyrábět v Asii. Některé to ovšem nedělají, tvrdí, že je pak obtížné kontrolovat kvalitu, no a některé pak dělají takový kompromis, že výrobky alespoň kompletují a kontrolují před odesláním zákazníkovi ve vlastních provozech. Jak to děláte v PreSonusu?

Máme osm smluvních partnerů v Číně a v Číně máme také vlastní firmu PreSonus Hong Kong, jejíž zaměstnanci mají na starosti zajistit patřičnou kvalitu produkce. Starají se také o to, aby výrobky doputovaly ke svým zákazníkům po celém světě. Nasmlouvané kapacity máme i v Thajsku a Malajsii. A jsou to výrobci, kteří vyrábějí také pro další značky, jako jsme my. Zjistili jsme, že v některých částech na jihu Číny je úroveň kvality velmi, velmi dobrá. A řada těch továren je vedena Američany nebo Evropany, například továrnu na reproduktory, se kterou spolupracujeme, vede Němec. Jsou v tom velmi dobří a za ta léta to mají dobře zmáknuté.

Pociťujete růst ceny práce v Číně? Některé firmy začínají přesouvat výrobu zpět do svých vlastí, nebo o tom uvažují...

Měli jsme vlastní továrny do roku 2003 nebo 2004, tedy prvních zhruba deset let. Vyráběli jsme všechny naše produkty v Louisianě, měli jsme obráběcí stroje a sestavovací linky. Vybudovali jsme to od nuly. Ale pak jsme začali jednat s některými čínskými dodavateli a zjistili, že jsou v té výrobě lepší než my. A tak jsme začali pomalu přesouvat výrobu do Číny.

No a vracet výrobu zpět do USA... není to jen tak. Udělali jsme si takové srovnání nákladů: Dnes je v USA sice spousta věcí automatizovaná a je tu velmi konkurenční prostředí, ale pořád to ještě nevychází levněji. Zákazníci by dostali v zásadě stejný produkt za přibližně o padesát procent vyšší cenu, možná dokonce o osmdesát. Možná jednou, ale dnes ne. Pak se rádi vrátíme.

Která část výrobního procesu je ta nejkritičtější? Chápu, že se to bude lišit podle produktu, ale co je pro vás ta noční můra nebo nejvíc delikátní část výroby?

Jak říkáte, záleží na produktu, ale řekl bych testování. Například digitální mixážní konzole Studio Live 64 má šedesát čtyři kanálů a všechny musí perfektně fungovat. Testování je nesmírně náročné, musíme mít spoustu testovacího zařízení a musíme si být jistí, že zákazník dostane perfektní produkt. Máme nulovou toleranci k vadám. Nebo teď jsme uvedli na trh pad kontrolér Atom. Je to kontrolér pro Studio One a další DAW pro vytváření rytmických sekvencí. A tam je zase strašně důležité, aby ta tlaková citlivost byla na všech padech stejná. Proto jsme museli koupit robota, který může před Atomem „sedět“ a tu citlivost otestovat u všech padů. Zkrátka každý z produktů má své. Testování je zásadní a je třeba si dát pozor, aby bylo opravdu důkladné.

Testujte všechny produkty? A kde je testujete?

Vše testujeme v továrnách. Každá továrna má systém kvality a vše testují naši zaměstnanci, kteří do těch fabrik chodí každý den, každý den náhodně vybírají vzorky už z výroby a každý den výsledky reportují.

To zní velmi robustně...

Víte, když v Číně začínáte, jste nervózní, ale my jsme měli velké štěstí. První továrna, kde jsme začali vyrábět, byl provoz po značce Alesis, která v té době skončila. Byla to malá továrna, byla ale přizpůsobená plně potřebám Alesisu. Měli tedy volnou kapacitu, začali dělat naše výrobky a postupně se z nich stali naši přátelé. Pro nás bylo skvělé, že měli zkušenosti s audio produkty, rozuměli jim a věděli, jak je testovat.

Zmiňoval jste, že rádi uvádíte novinky. Jak a kde to vůbec celé začíná? Jak vypadá proces vzniku nového výrobku? Kde berete inspiraci? Do jaké míry zapojujete zákazníky?

Nápady na nové výrobky přicházejí ze všech možných míst. Například ze sociálních médií. Nebo na našem webu máme přímo fórum, kam lidé mohou psát své nápady a ostatní o nich hlasují. Ale nejvíc mě baví, když je vývoj nových produktů iniciován novými technologiemi. Ty technologie si o to řeknou. Díky nové technologii jde najednou něco udělat snadněji, lépe. Například když přišlo rozhraní Thunderbolt, které je mnohem lepší než USB. Produkty, které jsou jedinečné, které přinášejí něco skutečně inovativního, pak obvykle vymyslíme interně. Máme pět produktových manažerů akaždý se stará o svou kategorii. Máme systém, jak sbírat a hodnotit všechny jejich nápady. A mezi nimi vybíráme ty, kterým nejvíc věříme. Samozřejmě, někdy se nám líbí ty správné, někdy se spleteme. (smích) Jde o to, aby se nám dařilo častěji vybírat ty úspěšné. :-)

Je jasné, že pokud člověk neriskuje, nikdy nemůže přijít s něčím opravdu revolučním...

Ano, občas je také potřeba neuspět.

Zmiňoval jste tým v Číně a pět produktových manažerů. Jak je vlastně PreSonus velká firma? Četl jsem o obratu přibližně šedesát milionu dolarů...

Ano, to sedí. Je nás zhruba sto třicet.

To už je docela velká firma. Do jaké míry jste stále zapojen do každodenního provozu? A chcete vůbec být? Nebo se už věnujete pouze strategickému směřování firmy?

Jsem tu každý den, někdy klidně padesát hodin týdně. Máme aktivní komunitu lidí, jsme všichni muzikanti, každý den o muzice mluvíme. Máme období před uvedením produktu na trh, kdy tu jsme, dokud není hotovo, ale pak si zas můžeme dovolit trochu zvolnit. Víte, lidé, kteří tu pracují, to dělají z nadšení a jsou velmi angažovaní.

Vím, že jste muzikant. Hrajete ještě?

Ano, dokonce jsme zrovna uprostřed natáčení alba. Je to kapela, se kterou hrajeme už od roku 1982!

Jak se jmenuje?

LeRoux.

Je skvělé, že na to najdete čas, myslím, že je důležité si udržovat aktivní kontakt s muzikou...

Určitě. A je to také zdroj inspirace, jste ve studiu a najednou si řeknete, sakra, teď by se hodilo tohle to, nebo tamhleto.

Jak je vlastně Česko pro PreSonus zajímavé?

Dostávám reporty za celý region, takhle konkrétně to neumím komentovat, ale v Evropě jsme letos rostli mnohem více než kdykoliv předtím. Víme, že získáváme po celé Evropě nové zákazníky. Máme pobočku v Dublinu, PreSonus Europe, odkud se staráme o Evropu, Střední východ a Afriku. Takže jste pro nás velmi důležití.

To se hezky poslouchá. Dovolím si zakončit takovou volnější otázkou na budoucnost. Kde vidíte budoucnost hudebního průmyslu z pohledu změny způsobu hraní, nahrávání, produkování hudby a změny chování konzumentů hudby?

Myslím, že ta změna začala už o pár let dřív, kdy muzikanti začali spolupracovat bez ohledu na fyzickou vzdálenost, přes celou zeměkouli. A náš záměr je jim pomoct komunikovat a vytvářet hudbu společně. Stejně tak je dnes mnohem snadnější vytvářet hudbu sám. Dále je dnes možné dělat hudbu, aniž by člověk byl skutečný muzikant, což je samozřejmě zajímavá myšlenka. Máme takové rčení, že každý chce hrát, ale ne každý se chce obtěžovat tím se to nejprve naučit. Když otevřete Studio One nebo jiný DAW, můžete začít skládat s použitím smyček a beatů, harmonických editorů, a můžete vytvořit skvěle znějící hudbu, aniž byste věděli cokoliv o harmonii. A to bude pokračovat. Další úroveň bude vzdálená komunikace mezi mnoha lidmi, kteří se třeba nikdy nepotkají tváří v tvář.

V té souvislosti si vždycky vzpomenu na Band-in-a-box, který mě před mnoha lety ohromil tím, že uměl sám generovat skladby v daném stylu, předznamenání a metru, uměl vytvořit kompletní aranži. Bylo to skvělé na cvičení. Pak to nějak zmizelo, ani nevím, zda ještě existuje...

Myslím, že to pak někdo koupil, myslím, že jsou v Kanadě...

No vida. Jime, moc vám děkuji za rozhovor. Chtěl byste ještě na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Dělejte dál krásnou muziku! :-)

https://www.leroux.band/jim-odom