Zpěvy, sbory...
Mílovými skoky se blížíme k závěru tohoto workshopu - čeká vás poslední kapitola z oblasti nahrávání, příště už jen kapitoly věnované mixu a masteringu.
Tentokrát jsem si dal za úkol vám sdělit, jak na nahrávání vokálů. V hudbě často bývá zpěv nositelem informace, textu by tak mělo být rozumět. V některých případech hard-rockové hudby je ale zpěv záměrně zkreslen a nelze ho tak snadno "číst". Pro dobrou srozumitelnost jsou základní nejen zpěvákovy hlasové dispozice, ale i sejmutí zvuku. Nahrávce lidského hlasu je třeba věnovat zvláštní pozornost, protože se s lidským hlasem setkáváme denně a ucho je tak citlivé na parazitní zvuky a technické nedostatky (nejsou-li ovšem výrazovým prostředkem).
Zpěv je ideální nahrávat playbackovou metodou (tedy k nahraným základům) a je nejlepší ho nahrávat jako poslední, především kvůli frázování a intonaci. Zpěvákovi by jste měli nasadit uzavřená sluchátka a nastavit mu přiměřeně poslech tak, aby vše dobře slyšel a aby pokud možno nic "neprolejzalo" ze sluchátek do mikrofonu.
K volbě mikrofonu. Ten by měl být co možná nejkvalitnější. Je možné nahrávat zpěv jak na dynamický mikrofon, tak i na kondenzátorový, nejlépe ledvinovité charakteristiky. Dynamické mikrofony mívají menší citlivost, a tak jsou náchylnější na změnu polohy zpěváka během zpěvu, což se projevuje nejen hlasitostními změnami, ale i v měnící se barvou zvuku. Zpěvák se tak musí soustředit nejen na to, aby dobře intonoval, ale i na to, aby stál pouze na jednom místě a příliš se nepohyboval. Předností těchto mikrofonů je ale jejich veliký dynamický rozsah - mikrofon prakticky nelze přebudit.
Mnohem výhodnější jsou však kondenzátorové mikrofony, které vynikají precizností podání, a na řeč či zpěv jsou lepší. Tyto mikrofony jsou citlivější a jejich barevnost či frekvenční charakteristika je pro tyto účely vhodnější. Zpěvák by přesto neměl "tančit" kolem mikrofonu, i když jsou kondenzátorové mikrofony o chlup tolerantnější.
A kam s mikrofonem? Mikrofon je nutné namontovat na stativ (ať už do jednoduchého držáku nebo odpruženého "pavouka") a postavit ho do místa, kde nejsou přímé odrazy od stěn. Odrazy by mohly způsobit nepříjemné echo, které už z nahrávky nelze odstranit. Není ani dobré postavit zpěváka do rohu místnosti , protože tam se zvuk odráží a vznikají rušivé interference - převážně na basových kmitočtech. Zkrátka je dobré zpěv nahrávat v mírně zatlumené místnosti.
Zpěvák by se měl postavit frontálně tak 30 cm od mikrofonu, který můžeme vysunout do výšky úst, nebo i výš - ale vždy musí mířit na ústa. Vyšší umístění bývá lepší pro zpěváky s jedovatými sykavkami, a částečně se tak i eliminují "mlaskance". Je téměř nevyhnutelné před mikrofon použít takzvaný "pop-filter", zvlášť při technice "close miking" (blízké mikrofonování). Ten slouží k eliminování rušivých zvuků při explozivních hláskách "B", "P", "T", ... Jako pop-filtr může posloužit i silonová punčocha přetažená přes malou konstrukci, přidělanou na druhém stativu, umístěném před mikrofonem. Pop filtr se může umístit cca 2-4 cm od mikrofonu.
Dynamika zpěvu bývá velká, a tak je dobré, když se zpěvák během nahrávání při hlasitých pasážích mírně vzdaluje od mikrofonu a naopak - při extrémně tichých frázích se citlivě k mikrofonu přiklání. Je tak schopný částečně napodobit i funkci kompresoru.
Velice důležitým kvalitativním činitelem bývá také mikrofonní předzesilovač. Preamp je důležitou a nepochybně nepostradatelnou součástí záznamového řetězce, pokud nevlastníte kvalitní mixpult. Dobré mikrofonní předzesilovače nebo "vocal processory" disponují mnohými funkcemi, které jsou pro kvalitní mix přínosné. Může to být především inteligentní zdůraznění středových frekvencí "vocal exciter" , odstranění nadměrných sykavek "de-esser" , nebo velice kvalitní "opto-compressor" , atd.
Mám tu pro vás ještě pár tipů, pokud se chystáte do své nahrávky zařadit i sborové zpěvy. Sbory se mohou realizovat mnohými způsoby. Buďto s reálným sborem (v kostele nebo jiné koncertní místnosti), sborem "fiktivním" , realizovaným jen s málo zpěváky vrstveně, či dokonce i s jediným zpěvákem. Jak? Pokud fráze sboru zazpívá třeba duo (nebo i jediný člověk) do několika stop v různých polohách (soprán, alt, tenor a bas), může nahrávka při vhodném zamíchání evokovat malý sbor.
Vyrazíte-li s mikrofony do terénu, popíši zde ještě jednoduše tři základní způsoby stereo snímání zvuku. Zvuk lze stereofonně zaznamenat pomocí dvou a více mikrofonů (stereo mikrofony jsou také kombinací dvou a více mikrofonních kapslí). Základní systémy stereofonie jsou A-B, XY a MS. Systém A-B využívá dvou mikrofonů ledvinovité (kardioidní) nebo kulové charakteristiky umístěných na pomyslné přímce kolmé k ose od zdroje ve vzdálenosti 2 až 3 metry. XY využívá dvou kardioid umístěných v jednom bodě (v půdorysném pohledu) pootočených vzhledem k sobě o 90 až 120 stupňů a MS, využívající jeden kardioidní a jeden "osmičkový" mikrofon - umístěné opět v jednom bodě. K tomuto systému je ale nutná tzv. "MS matice", která z tohoto relativně složitého uspořádání dekóduje stereofonní signál.
Je nejlepší si vše předem nazkoušet a poslechnout, vždyť chybami se člověk učí...
Příště už o mixu...
