ročník: Děsivej...
znamení: Narodil jsem se přesně na rozhraní, takže buď Lev s klepety, nebo Rak se lvím ocasem.
na co hraje: Hromada krámů - DW, vintage Ludwig, vintage Rogers, Pearl, Hanuš & Heřt, přehršle virblů, Paiste, Zildjian, Sabian. Vše podle akce, kapely, chuti, auta...
hudební činnost: Dlouhá a pestrá!
publikační činnnost: S většími či menšími přestávkami v podstatě od počátku (od třetího čísla) Muzikusu (Sakra, kdy to vlastně vzniklo?!). Pár seriálů o ladění bicích a ani už nevím o čem všem, seriál o vintage bubnech Bicí nástroje... tehdy, který mapoval historii bicí soupravy a nejznámějších firem, profily světových legend rocku i jazzu...
vzory: V zahraničí haldy hráčů, takové ty všeobecně uznávané ikony. U nás asi prvním bubenickým vzorem olympický "Jeňýk" Pacák, ať je mu země lehká... A moc se mi tehdy líbili bratislavští Collegium Musicum Mariána Vargy, Fedora Freša a bubeníka Dušana Hájka, ti natropili spoustu úžasný muziky a myslím si, že mají ohromnou zásluhu o přiblížení klasické hudby tehdejší mladé generaci.
první hudební nástroj: Kytara, baskytara, později po emigraci za bicí houfnici úžasná psychedelicky zmalovaná (sám jsem ji občas vylepšoval) souprava s koženými blánami a kopákem 26". Veškerá ta nádhera za 300 Kčs od Romů. Pozor, v tý době to byl slušnej peníz, za kterej se dalo pořídit okolo sto padesáti piv!! Hrálo to fakt slušně a pořád to po mně někdo chtěl, až jsem podlehnul. Lituji!
oblíbené kapely, oblíbená alba: Je toho moc v rocku i v jazzu, ve world music i v jiné hudbě a seznamy by zabraly moc místa. Tak alespoň pár z několika objevů z poslední doby. V rocku třeba The Mars Volta, to je slušnej úlet, v jazzu Brad Mehldau. Jedno z alb, na která nedám dopustit, je vedle všeobecné klasiky rocku i jazzu také výborný debut kapely Captain Beyond z počátku sedmdesátých let, kteréžto album, potažmo kapelu k mému překvapení zná stále málokdo! Z pohledu bicích nic moc převratného, ale jinak těžkej odvaz, a komu to (zpětně hledě) stále všechno nejvíc věřím, je Jimi Hendrix, tam snad není ani špetka kalkulu. V jazzu je pro mě jedno z nej alb Dave Brubeck Quartet s Paulem Desmondem live v Carnegie Hall. Na bicí Joe Morello, velkej pašák.
největší hudební zážitek: Bylo jich moc, ale jeden z největších osobních bylo účinkování ve steel bandu z Barbadosu v Karibiku. Jako jedinej běloch. Bubeníka vyhodil managing za hulení trávy, a jelikož jsem si s nimi před tím občas zahrál a ty rytmy znal, vzali mě. A hulilo se teda opatrněji, dost mi to dalo, tedy to hraní s nimi, reggae, calypsoo, soca, ragga muffiin... No, a z pozice diváka byl nářez když jsem viděl ze tří metrů Arta Blakeyho v londýnském klubu Ronnie Scott`s, popíjeje při tom šampaňské. To bylo někdy v roce 1983 a dědek neuvěřitelně řádil, na trubku Wynton Marsalis. Skvělých koncertů bylo hodně moc. Třeba Floydi na Strahově byli maso, přestože mi čůralo za krk a přestože jsem je nikdy moc neposlouchal.
nejhorší hudební zážitek: Posluchačsky zcela jasně ruská hymna při hokeji. A osobní asi s kapelou Hypnotix, kdy mi někde v Německu nešťastnou náhodou přirazili prsty praktikáblem ke stěně. Před koncertem jsem je měl dvě hodiny v ledu a pak ten koncert odehrál. No, peklo, hrávali jsme tehdy kolem tří hodin...
nejkurióznější zážitek z hraní: Tak možná jeden taky s Hypnotixem, a i přes tu bolest mě teda pobavil... A nejen mě! V Ústí nad Labem jsem spadnul někdy během zvukovky z vysokého pódia pozadu do vlastní aluminiové bedny na mechaniku. Vzápětí následovala židlička. Koncert jsem taky odehrál, pouze s pár naraženinami. Kuriózní bylo také hraní s Todem Bokichem, který, ač rodilý Texasan, hrál často bluesovou formu na třináct taktů...
základní rada pro muzikanty (nejen začínající): Snažit se vstřebat co nejvíce hudebních stylů, vyplatí se to.
oblíbená blondýna: Plzeňská dvanáctka!!
