Jméno: Honza Císař
Přezdívka: V minulosti Dino, Králík, Knedlík, Rimmer, Parkan.
Ročník: 1985.
Znamení: Ryby.
Na co hraje: Elektriky: Ibanez K7, Tokai Springy Sound Strat; Akustiky: Furch S21 CR, Cort MR 710F-12; Klávesy/kontrolér: Roland XP10, Behringer FCB1010; Preamp: ENGL 530; Poweramp: Mesa/Boogie 50/50; Efekty a další doplňky: TC Electronic G-Major, BBE Sonic Maximizer, M-Audio Black Box
První hudební nástroj: Španěla z Lubů a pak Jolana Iris :-)
Hudební činnost: Dříve Deliqent, nyní Desideria, sem tam nějaký seminář nebo předváděčka.
Publikační činnost: Muzikus, Spark, Rock & Pop, Chip... K tomu fragmenty učebnice hammeringu do šuplíku.
Další činnost: Programování, fotografování, grafika a design.
Další koníčky: Zaplaťbůh všechny výše uvedené činnosti, k tomu volejbal, cyklistika, jazyky a lenošení. * Kurzy, školy, studia: V současnosti již čtvrtým rokem MFF UK v Praze.
Oblíbené kapely (i domácí): Z domácích Arakain, Votchi; zahraniční Grave Digger, Carnival in Coal, Orphaned Land (stále se to mění :-))
Vzor: Paul Gilbert, Eddie Van Halen, Alexi Lajno.
Nejhorší koncert: Vzpomínky na špatný zvuk zahladí čas a na jinou tragédii si nepamatuji.
Nejlepší koncert: Těžká volba... Hodně se mi líbil King Diamond v ROXY a Paul Gilbert ve Futuru.
Nejkurióznější zážitek z hraní: Jeden z předkapelování skupině Nazareth v Českých Budějovicích, kde pořadatel, nevládnoucí anglickým jazykem a navíc nevlastnící překlad smlouvy, nebyl schopen většinu požadavků kapely ani pochopit, natož vyplnit.
10 alb, na která nedá dopustit: Dire Straits - Brothers in Arms, The Clash - Combat Rock, Kind Diamond - Abigail II, Helloween - The Dark Ride, Ozzy Osbourne - Tribute to Randy Rhoads, Carnival in Coal - Carnival in Coal, Arakain - Apage Satanas, Iron Maiden - Rock in Rio... A na závěr jakákoli výběrovka Johnny Cashe a Cat Stevense.
Názor na další muzikanty: Spolehlivě mě nadchnou: basák Victor Wooten, bubeník Scott Travis, klávesák Derek Sherinian, zpěvák Tim Ripper Owens, dechař Ivan Myslikovjan
Základní rada pro muzikanty (nejen pro začínající): Koukat, poslouchat, ptát se, cvičit a tak pořád dokola. A nezapomenout, že je to především zábava.
Plány, sny a vize: Sedět na chalupě u krbu a živit se tím, co člověk napíše, načrtne a nahraje do notebooku.
Oblíbené pití: Pivo, víno, gin & tonic.
Oblíbené jídlo: Tradiční česká kuchyně, ze zahraniční hlavně thajská a mexická.
Oblíbená blondýna: Přítelkyně Káťa, z méně dostupných Anna Falchi a Jenna Jameson v posledním katalogu Jackson :-)
Rádi bychom vám představili naše autory i z trochu jiného pohledu, a tak jim za vás položíme otázku.
Nejoblíbenější, nejvíce uznávaný, nejvíce ceněný, nejvíce obdivovaný... styl, nástroj, aparát, osobnost, kapela...?
Vždycky mě zajímalo, co vede člověka bez nějakých zjevných předpokladů (tj. v rodině nikdo nikdy pořádně nehrál a o talentu na první pohled se taky nedá mluvit) k hudbě. Co ho donutí zkusit překonat vlastní nešikovnost a z moře přehmatů, falešných tónů a nepřesností postupně tesat něco, co by se dalo nazvat přijatelným, či dokonce v lepších případech pěkným. A kde se bere první odvaha prezentovat to (většinou se skupinou podobně postižených) veřejně. Když si vzpomenu na svou první kapelu a mnohaminutové instumentálky, které byly způsobené vědomou neschopností kohokoli z nás zpívat a naopak (nepochopitelnou) vírou ve vlastní hráčské schopnosti, poleje mě i po letech ruměnec nad naší drzostí. Někdy až nechápavě vrtím hlavou, když vidím ochotu ostatních obětovat to, čeho se jim zrovna nejvíc nedostává (většinou čas nebo peníze, když máte jedno, obvykle chybí to druhé) pro možnost zahrát si tu a tam ve spoře osvětleném podniku pochybné pověsti. Aparáty, nástroje, zkušebny... Je za tím touha vyniknout? Touha stvořit něco svého, realizovat se? Potřeba být mezi podobně postiženými lidmi, kteří dovedou ocenit, když si někdo koupí reprobox na tříleté splátky (a doma to nepochopili?). Má hudba ještě nějaké skryté kouzlo, když dokope člověka bez zjevných ambicí k mnohahodinovým cvičicím maratonům? Nevím. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc by mě to zajímalo. Zatím vítězí názor o droze, která je těžce návyková, zato nevyzpytatelná - rauš je nejistý a daleko. Tak ať nás to nepustí...
