Hlavně ať to není moc trapný, říkám si vždycky, když jdu na koncert nebo strkám do přehrávače CD nějaké naší "tvrdé" kapely. Často se bohužel setkávám s tím, že riffy jsem někde slyšel, nebo mám pocit, že se za sebe kapela stydí či si na něco hraje. Jen občas vyplave něco, z čeho mám opravdovou radost. Tu jsem měl po poslechnutí desky Druide!
Název kapely Krucipüsk nemůže být pro nikoho, kdo se jen trochu zajímá o českou hudební scénu, žádnou neznámou. Kromě toho, že rozhodně nechybí na žádných významných festivalech, předskakovala loni na velice úspěšném turné Kabátu (i když se NÁS našlo dost takových, kteří si mysleli, že Kabát měl předskakovat Krucipüsku :-D). Skupina jako taková si kroutí už svou druhou dekádu, ale z původní sestavy v ní zůstává pouze hřmotný a sebejistý, leč perfektně zkrocený hlas charismatického Tomáše Hajíčka. Ten se obklopil bandou muzikantů bez zábran. Kytaru v současné sestavě krotí René Rypar, který se s ní opravdu nepárá (hm, trošku levnej vtip). Střídá originální hutné riffy s ostrými, ale dokáže zahrát i tak jemně, že vám Vladimír Brabec přijde jako trash metal. Tíhu kapely na svých bedrech nese přesný a energický bubeník Vojta Douda, který svým úsporným stylem dokáže vyjádřit přesně všechno, co (Krucipsk i on) potřebuje. Škoda noty, která padne vedle!
"René se mi jako kytarista líbil od prvního okamžiku, kdy jsem ho slyšel," svěřoval se Tomáš při našem sezení v pražské restauraci Wigwam, "už-už jsme se dohadovali, že rozjedeme nějaký společný samostatný projekt, když se mi Krucipüsk začal rozpadat pod rukama. Pak se příchod Reného ukázal jako ideální řešení. Spojili jsme příjemné s příjemným. Zajímavé to bylo i s Vojtou. Toho jsem potkal v baru večer před tím, než jsme pořádali konkurz na bubeníka. V silně podroušeném stavu mi řekl, že by se rád zúčastnil taky. Ráno, když se dostavil, nevypadal o moc lépe, ale zahrál srdcem tak, že nás nenechal na pochybách, koho si máme vybrat."
Kapitolou samou pro sebe je Jaryn Janek, noční můra českých rockových basáků (slyš též ukázky Vivian Sitheusus Bass na CD přiloženém k tomuto číslu). Jaryn citlivě střídá hru prsty se slapem, a když je potřeba, neváhá zhutnit hru hraním akordů přes všechny struny. "Basák byl problém," říká Tomáš, "na konkurzech se nám jich vystřídala spousta a musím říct, že i spousta dobrých. Jenže to pořád nebylo tak nějak ono. Až přišel Jaryn a my věděli, co jeho předchůdcům scházelo. Člen Krucipüsku musí být především OSOBNOST."
Svobodu!
Před novou sestavou hned ležel prvotní úkol. Navázat na historii kapely a naučit se její předchozí skladby.
"Tomáš nám dal nahrávky, abychom se podle nich staré věci naučili. Já jsem je ale bral jen tak orientačně," vzpomínal Jaryn a s úsměvem se díval přes stůl na Tomáše, "nestahoval jsem si to notu po notě. Bylo pro mě důležité v každé skladbě něco najít. Najít si k ní vlastní cestu a vtisknout jí vlastní tvář. To ti potom hodně pomůže cítit se jako člen kapely a ne jen jako někdo, kdo s ostatními stojí na pódiu do počtu." Stejně svobodomyslně přistupoval ke studiu "látky" i zbytek kapely, což nebylo vůbec na škodu. "Naši dlouholetí fandové si na některé věci těžko zvykali," usmívá se Tomáš pod vousy, "takový Cirkus je v dnešní sestavě k nepoznání a nedávno jsme udělali až ,jazzovou' verzi Vraždy. Je to oživení."
Skládání a zkoušení
"To sis do ,Kuchyně' vybral skvěle," smál se Vojta, když jsem mu přiblížil, o čem tahle rubrika má být, "zrovna kapelu, která nezkouší." Pravda je ale trošičku jiná. Krucipüsk zkouší poměrně intenzivně, obzvlášť před koncertní šňůrou nebo před nástupem do studia. Na zkouškách také vzniká majorita skladeb. "Většinou se odvíjíme od kytarového riffu, který přinese René," popisoval Tomáš proces. "Celá kapela na něj pak jamuje, za přítomnosti němého společníka - starého ,jezevčíka', na který všechny zkoušky nahráváme. Zvuková kvalita je sice mizerná, ale dá se z toho leccos usoudit. Kazetu, mimochodem pořád v něm točíme jednu, si odneseme domů, všichni poslechneme a řekneme si, čeho je kde moc, čeho málo, a jestli to vůbec má nějaký náboj. Ten kazeťák navíc už po těch letech točí trošku pomaleji, takže na každém dalším přehrávači zní nahrávka jinak, což může být občas i dost inspirující, haha. No, až budeme bohatá kapela*, pošleme možná jezevčíka do důchodu a pořídíme si něco lepšího..."
To nikdy nikdo nepřinesl kompletní hotovou písničku? "Ježiš, to se nám snad ještě nikdy nestalo. Leda by Renda něco tajně propašoval," smál se Tomáš, "ale to by ses musel zeptat jeho..."
René se tvářil nepřítomně, což mohlo být částečně také dáno tím, že zrovna nebyl přítomen.
Texty
Písnička Krucipüsku není hotová, dokud není otextovaná.
"To je práce pouze pro mě," říká T. Hajíček. "Jde mi to bohužel nejlíp, když slyším konkrétní zvuky. Takže bohužel dochází k tomu, že spoustu pecek textuji až ve studiu, z čehož kapela zrovna velkou radost nemá. Ale na druhou stranu, a to musím zaklepat, to nějak stíhám. A co vlastně v těch textech chci říct a nebo kde se inspiruju? Koukám okolo sebe a poslouchám, co jsme s klukama spáchali a jak mi začne běhat při určitých frázích mráz po zádech, vím, že je to v pořádku a text se tam hodí. Nejčastěji to je samozřejmě o lásce, protože přes tuto tématiku se dostaly nahoru všechny naše hvězdy. To by v tom byl čert, aby se to nepovedlo taky nám!"
Samply
Úplnou finální podobu získávají skladby Krucipsku až ve studiu. Pokud jste Druide! slyšeli, určitě jste si všimli, že se na albu ozývá spousta samplů a dohrávek. "To je dílo Milana Cimfeho," upřesňuje Tomáš. "Vždycky, když ve zkušebně dáváme dohromady skladbu, říkáme si: ,Tady by to chtělo nějaký zvuk, tady smyčce...' a už s tím ve skladbě počítáme. Své představy jsme sdělili Milanovi, ten pro nás naprogramoval samplery a zaranžoval smyčce, které živě nahrál kvartet Apollo..." Takže znějí krásně přirozeně a rozhodně nepůsobí rušivým dojmem.
Na desku si můžete nahrát cokoliv, jenže pak bývá problém všechno přenést do reálného života - na pódium - a nepůsobit mrtvým dojmem. Pokud můžu soudit, tomuhle spolku se to povedlo bez problémů. Na koncertech pouští Vojta stopu se samply z Rolandu VS 840. A celá kapela se s tím, zdá se, sžila.
"Naučit se hrát na koncertě s klikem bylo peklo," říká jako jeden muž celá rytmická sekce. Jaryn však obratem dodává: "Ono se říká, že klik ničí živou produkci, protože svazuje a písničky působí strojově, ale není to tak docela pravda. Samozřejmě, jste svázáni tempem, ale když se to naučíte, máte pořád ještě spoustu prostoru pro to, abyste písničku náležitě oživili. Stačí si jen uvědomit, že se můžete držet trochu před klikem a písničku táhnout, nebo hrát za ním a trochu to posadit. Jen se toho nebát."
Konec a basta!
Sezení, které jsem s Krucipüskem absolvoval, by rozhodně mohlo vydat na víc než dvoustránku. S přibývajícími hodinami se nám začal ztrácet smysl a obsah vět :). Ve chvíli, kdy mě kapela začala vyslýchat, aby zjistila, jak vypadá průměrný posluchač Krucipüsku, jsem byl nucen celou seanci utnout. Takže jestli se chcete dozvědět víc, seberte se a jděte se podívat na koncert.
*Ptal jsem se kapely, jestli se vůbec takovým hraním dá uživit. Poměrně mě pobavila Jarynova odpověď: "Samozřejmě že dá, jen ti nesmí vadit, že jezdíš ve staré stopětce."
