V pětadvacetileté historii této hlavní evropské hudební výstavy bylo dosaženo největšího počtu vystavovatelů. Musikmesse jich napočítalo 1533 z 50 zemí a Prolight + Sound 717 z 37 zemí světa. Konec konců jeden ze sloganů výstavy rhythm'n'business napovídá, o čem to celé je.
Pro nás muzikanty je to jen dobře, protože obchod vzkvétá a konkurence také, ceny jdou dolů a i novinky by se našly. Na výstavě jste letos mohli vidět na 30 000 exponátů od elektrických kytar přes digitální zařízení a software až po klasické strunné a dechové nástroje. Frankfurtské výstaviště se tak stává každoročně jakousi hudební laboratoří, kde se domlouvají obchodní kontrakty, odborníci předvádějí horké novinky i osvědčené modely a je zde plno inspirace pro výrobce, hudebníky i učitele. V programu můžete nalézt okolo 250 vystoupení a workshopů včetně 50 velkých koncertů. Z velkého počtu vystavovatelů připadá na naši republiku dvacet osm a ze Slovenska jich bylo sedm.
Každý rok vede moje cesta vždy k Jimu Marshallovi. Ani ne tak kvůli novým aparátům; hlavu a bednu tvořící legendární stack už dávno vymyslel... Ale kvůli dobrému zvuku v předváděcí místnosti, na němž se podílejí hlavně dobří muzikanti, kteří vás příliš nepřesvědčují povídáním o kvalitě nových převratných produktů, ale více hrají. Exhibice bubeníka Farida Medjana, bubnujícího na vše okolo včetně podrážky na zemi sedící dívky či berle jednoho z návštěvníků, k takové show určitě patří. Jim Marshall dobře ví, co je nejlepší reklama. Na druhou stranu nelze o kousek dál přehlédnout plakát Steva Vaie a Carvin Legacy, kde zpracování není daleko od hollywoodského poutače například na Brada Pitta a Tróju.
Vždy bude těžké zjistit, u osobností, které se nechají fotit na plakáty, nakolik jde o byznys, a nebo opravdu na ten či onen nástroj hrají a nemají někde za bukem "starýho votřískanýho maršála". Prodává se přes jméno, ale jde to vůbec? Budu mít sestavu jako můj oblíbenec, budu znít jako můj oblíbenec? Neprohlásil snad Zakk Wylde, že klidně půjčí komukoliv svůj aparát na pódiu, ale... A nebyl to právě prorok Ezechiel, kdo... Téměř každý stánek má svého předvádějícího muzikanta, ale jejich vystoupení se nesou spíše v duchu brilantně zvládnuté techniky a dokonalého zvuku, což je konec konců asi účel. Nicméně srovnání se mi dostalo v koncertním sále Music Hall, kam letos zavítal se svojí kapelou Nuno Bettencourt. Drive kapely a technická virtuozita s pregnantní přesností byly na hranici chápání. Přeci jen hrát světově nebude až taková sranda. A Nunův Čmelák s automatem občas navozoval pochyby, kdo je přesnější... A bylo to slyšet i přes velmi nepřátelskou akustiku Music Hallu. Ani věhlasné výstaviště, jakým je frankfurtské Messe, s takovými věcmi při projektování tolik nepočítalo. A Nuno byl i přes tuto nepřízeň v pohodě a lehce vtipkoval s publikem.
Každoroční snaha vykreslit velikost výstavy myslím vychází stejně vniveč. Rozloha je změřitelná, počty vystavovatelů a návštěvníků jsou spočitatelné, ale množství informací, které se na vás ze všech stran valí, jedna hlava prostě ani za ty čtyři dny nepobere. A tak si člověk musí vybírat. Místo hltání výstavo-kilometrů jsem okukoval exkluzivní modely custom gibsonů a představoval si, který bych asi chtěl, který bych si koupil (kdybych na něj měl), co se mi na tomhle modelu nelíbí, co bych chtěl jinak, nebo jen tak si je mlčky prohlížel... Hudební nástroje jsou tak trochu umělecká díla, a proto jsou takové výstavy nezastupitelné. Kde jinde je vše hezky pohromadě, kde se můžete oddat snění...
Výstava se opět trochu rozrostla co do počtu hal, což určitě přispělo k lepšímu dojmu hlavně pro sobotní návštěvníky, kdy vystavovatelé očekávají invazi "batůžkářů". V honbě za prospekty jsou místa, kde nebývá k hnutí. Nemluvě o frontách při zkoušení vystavených zařízení, kdy šťastlivci před vámi honí hady a neví kdy přestat - a vy se třesete na jejich místo, abyste mohli ukázat těm za vámi, zač je toho loket...
Příjemným zastavením byl již tradiční pavilon music4kids s téměř kosmickými zařízeními. Děti zde mohou experimentovat na fantastických zvuko-hudebních strojích, užít si legraci, a přitom se něco dozvědět o základních principech hraní na hudební nástroje. Poklice od kol aut, různé zvukové trubice, drnčící lana, rezonující nádoby, kusy kolejnic... Nestydět se, tak bych se taky rád vyblbnul.
Ale dosti, ať se mohou taky "vyblbnout" mojí kolegové...
NEVSTOUPÍŠ DVAKRÁT DO STEJNÉ HALY?
Ve čtyři ráno mě budí mobil. Překonávám s obtížemi nutkání lehnout si a spát dál. Po čtvrt hodině oblékání beru batoh, sbalený prozíravě již večer, obouvám se a vycházím před dům, kde už na mě nervózně čeká polovina osazenstva našeho vozu.
Nasedám a snažím se usmířit si tělo hltem z prozíravě přibalené placatky. Cpt. Morgan je přejmenován na Guten Morgen a svou úlohu plní znamenitě. Nabíráme posledního člena naší osádky a "na Plzeň, Vávro, na Plzeň" a pak ještě dál a dál, přes hranice, do města na Mohanu, na čtyři dny zasvěcenému muzikantům a podobné verbeži.
Potřetí. Přepadá mě deprese. Už loni to bylo stejné jako předloni, co bude letos?! Snažím se spát, ale v autě mi to nikdy moc nešlo. Do Frankfurtu dojíždíme kolem desáté. Překvapivě letos nepotkáváme téměř žádnou "stau". Alespoň jedna tradice zlomená. Netradičně již na druhý pokus nacházíme cestu k bráně 10 a parkujeme. Bereme foťáky a hurá na kafe do press centra. Je mi jako bych spal tři hodiny a pak jel 600 kilometrů v autě. Není divu. Realita je neúprosná svině. V press centru zjišťujeme první zásadní novinku. Místo šíleného piva Binding (Krušovice jsou proti němu pivem znalců!!!), které zde ještě loni s velkou slávou točili, servíruje se letos Beck's. Neodoláme. Po dvou testovacích trojkách vyrážíme do hal. Každý do té svojí.
Vstupuji s obavami. Změnilo se něco? Tenhle stánek byl loni jinde. A hele, tenhle taky. A tihle asiati tady loni nebyli nebo byli alespoň v nějaké jiné řadě. Těžko říct. Vypadají stejně. Značky typu Wu feng music ltd. se pletou samy. Rozdíl v nabízených výrobcích je jen v názvech. A taky jakou firmou se nechal asijský designér "inspirovat". Společný jmenovatel - cena. Korpus na 14" buben při vyšším odběru za dolar padesát. No nekupte to. I letos je zde několik tikajících stánků, u kterých stojí stále se usmívající pán či paní, kteří vám ochotně vysvětlí, jak dobré to nabízejí metronomy. Nechápu, že jim nepraskne hlava. Zvláštní je, že metronomy zde nabízejí právě jen oni. Svět se zbláznil. Dokonce i Sonor má jako hlavní soupravu vystavené Designery, ale umělohmotné.
Procházím halou. Novinek je tu jako šafránu. Spíš míň. Bolí mě hlava. Jdu na sraz a oběd s kolegy. Sky burger je stejně dobrý jako loni, a navíc i tady už mají Beck's. Proč jsem si s sebou nevzal Ibuprofen? A proč ho nevzal nikdo?! Nechce se mi nic. Akorát spát. Procházím znovu halou, fotím všechno, co je alespoň trochu zajímavé, a i tak mám kartu žalostně prázdnou. Hledám osobnosti. Nejsou. U DW už není Jim Chapin. Nemám odvahu se ptát, zda tento velikán náhodou neumřel. Každopádně už má léta na to, aby se neustále nechal vystavovat jako cvičená opice. Bernard "Pretty" Purdie letos u Basixu taky chybí. U Meinlu hraje Benny Greb. Ten byl přece ještě loni u Anatoljanu! A taky hrál na RMS a ne na Sonory. Tomu říkám kariéra. Hraje v izolované přecpané místnosti. Nebýt průhledných stěn, neviděl bych ho vůbec. Jinak nic nového. Potkávám "delegáty" z Čech. Pan Šiba, hned vedle pan Pellwood, kousek dál půlka Hanuše a Heřta.
Pearl ukazuje, že dělá bubny opravdu ze dřeva, ale zahrát na ně zase nenechá. Ať si. Stejně mám po nedávné zlomenině v provozu jen pravou ruku. Jdu ven. Kromě hlavy mě už bolí i nohy. A za chvíli je stejně pět - a to je happy hour v press centru s "pivem" zdarma. Příjemná změna po dvou eurech. Večer se stavujeme na šedesátinách Sennheisera. Má nový mikroport a hrozně hlučnou kapelu. Odcházíme netradičně brzy. S-bahn a autobus. Autobus už nejede. Tak jedeme taxíkem. Na pokoji je televize, na eurosportu dávají golf. Ráno moudřejší večera.
Po dvou dnech hledání zajímavostí, nasávání atmosféry a sbírání podkladů na reportáž navštěvujeme konečně po letech halu music4kids. Proč jsme sem nešli už dávno?! Dá se tu hrát na všechno! Nikdo vás neokřikuje. Všichni jsou tu spokojení. Dokonce je tu překvapivě dost ticho. Při pohledu na některé části expozice chápu, proč jsou Einst�rzende neubauten zrovna Němci.
Poslední pivo v press centru a ve tři hurá domů. Po dvou hodinách si čtu v protisměru na ceduli Frankfurt 56 km. Něco se přeci jenom nemění. Je přece pátek, Německo jede na chatu...
HLUBOKÉ DOJMY
Poslední tři ročníky frankfurtského hudebního veletrhu jsem z různých důvodů nenavštívil, a ejhle - dojmy se trochu mění, i když zdaleka ne tak, jako celkové uspořádání plochy, které z důvodů nárůstu poptávky organizátoři zcela změnili právě počínaje ročníkem 2002.
Již první den jsem byl nucen konstatovat, že byť (pro mne) podstatně "překopán", svou náplní a schématem, alespoň v oblastech, které jsem navštívil, zůstal veletrh takovým, jak jsem jej znal. Strčíš hlavu do kytarové haly a narazíš na Fendera, i kdyby hala stála na Marsu. Záměrně jsem proto procházel hlavně postranními uličkami, kde jsem hledal (a posléze nacházel) inspiraci pro téma svého příspěvku. Ve shodě s původním očekáváním jsem si hlubší dojmy odnášel nikoliv od velkých stánků s desítkami či stovkami nástrojů nebo nejmoderněji vybavenými aparaturami a digitálními zázraky, ale spíše z těch několikametrových, umístěných mimo hlavní návštěvnické trasy.
A přitahoval mne hlavně materiál a rukodělný um nadšenců z různých koutů Evropy i světa, kteří se přijeli více pochlubit svou prací, než kšeftovat, i když se na jejich nástrojích postupně objevovaly cedulky s nápisem SOLD. A taky mne zase bavily ty stovky různých více či méně praštěných nebo užitečných drobnůstek, a to samozřejmě nejen pro baskytaristy, jako třeba různě vykoumaná trsátka (ty ostatně patří k mým oblíbeným). Například "kartička první kytaristovy pomoci" americké firmičky PikCARD, kde jsou v plastové kartičce rozměru vizitky vyseknutá čtyři vyndavací a zastamdací (!) trsátka klasického kapkovitého tvaru a samozřejmě s potiskem, jaký si zákazník poručí. Ale vážně - pokusím se vybrat od každého typu produktu to, co na mne udělalo ten nejhlubší dojem.
Basových aparátů známých značek mi do uší během tří dnů zadunělo hodně, nejvíce jsem si užíval na stánku italských MarkBass, jejichž kompaktní 450W kombíčka v ceně kolem třiceti tisíc se mi moc líbila. Ještě více se mi však líbil Jeff Berlin, který na tomto stánku fungoval coby demonstrátor a každé dvě hodiny předváděl zhruba 20 minut basových laufů v takovém fofru, že se nedal ani zaostřit. Že tenhle chlápek umí, o tom asi netřeba nikoho přesvědčovat, ale přece jen takhle naživo a zblízka... prostě paráda. Nicméně na pomyslnou první příčku dávám německé AER Bassolino - malé, téměř přesně kubické (33 x 33 x 29 cm), lehoučké (14 kg), ale výkonné (250 W) dvoukanálové kombíčko, určené pro akustickou basu či kontrabas. Reprodukční schopnosti 10" neodymového repráku ve spojení s tweeterem jsou v celém rozsahu až neuvěřitelně přesné, cena přes 2000 eur ovšem odrazující.
Z tisícihlavého nástrojového davu těžko vybírat, zvláště když většinou potkáváte notoricky známé "tváře". V duchu výše uvedeného jsem dával přednost zajímavým materiálům, tedy dřevům více či méně exotických struktur a barev, v kombinaci s neotřelými, ale zároveň funkčními tvary a samozřejmě kultivovaným zvukovým projevem.
Hodně pěkné nástroje již léta produkuje například polský Mayones, kde jsem postál poněkud déle a poslouchal příjemné pojetí předváděčky na dvě baskytary.
Titul Miss baskytary bych bez váhání přiřknul francouzské šestistrunné bezpražcové krasavici ze stáje Marleaux, na bedně by určitě stála i některá dáma Neda Steinbergera, spojující v sobě krásu a eleganci se špičkovou kvalitou. Mimochodem - nedávno byla výroba všech typů nástrojů s emblémem NS definitivně přesunuta do Česka a myslím, že na to rozhodně můžeme být pyšní (více viz v rozhovoru s Nedem Steinbergerem - video na CD v příštím čísle). Nezapomenul bych ani na některý nástroj od Stuarta Spectora (mimochodem, pustil se znovu i do výroby elektrických kytar - viz foto), který nám při rozhovoru představil svůj nový model s prodlouženou menzurou - "... hodně hráčů používá na E struně podlaďováky do D i do C, na standardních menzurách délka struny nevyhovuje tak nízkému ladění, ale s takto prodlouženou menzurou zní daleko lépe a konkrétněji." Nakonec jsem se rozhodl pro naprostou veteránskou klasiku z dílny německého Hofnera - model Vintage '62, proslavený Paulem McCartneyem, z kterého na mne dýchl hluboký tón nostalgie - mladší kolegové a čtenáři prominou i snad pochopí. V subkategorii elektroakustických nástrojů dávám svůj hlas střídmé kvalitě modelu Martin BC-15E a shodně překvapivé propracovanosti a pětistrunnosti levného korejského modelu Johnson JAB-105E.
Svou vlastní soukromou cenu za nejhezčí stánek uděluji zcela mimo oblast hlubozníků a bruček malé italské jeskyňce plné nádherných kusů dřev s vůní pryskyřice Liuteria Tonewood, cenu za nejodpudivější expozice ode mne dostává ulička malých čínských manufaktur z haly 3, kde jsem si na chvíli připadal jako v holešovické tržnici, jen jen na mne promluvit "... póď, pani moc libi, to mam prava strajdivari..."
Zklamáním pro mne byla omluvená neúčast Jona Lorda jako hosta jinak vynikající německé formace The Groove Band a moje neomluvená neúčast při vystoupení téže formace s neméně vynikajícím Bobby Kimballem následující den. Tak příště?
KLÁVESOVÉ POSTŘEHY Z FRANKFURTUHned v úvodu musím poznamenat, že v oblasti klávesových nástrojů letošní obří veletrh nepřichází s ničím vysloveně revolučním nebo převratným.
Strávil jsem většinu svého pobytu na výstavišti v budově 5, která ve svých dvou patrech nabízela veškeré druhy klávesových nástrojů a jejich příslušenství (v přízemí) i SW nástroje, harddisk recording a související záležitosti včetně zvukových karet všech typů (v 1. patře). Na rozdíl od loňska, kdy jsem měl za úkol popsat veškeré klávesovstvo ve Frankfurtu v oněch dnech existující, bych se letos naopak rád věnoval prakticky jen několika zajímavým nástrojům, jež mne vskutku zaujaly. Některé z nich mne však zaujaly až tak, že jsem si klidně několikrát poslechl jejich profesionální předváděčku (pokud ji firma nabízela - např. Roland V-Synth XT) nebo jsem u nástroje strávil relativně dost času sám (např. Doepfer D3C/D3M nebo OpenLabs - OpenSynth Neko 64), což ovšem bylo i tak málo, s ohledem na další zájemce, kterých nebylo nikdy poskrovnu.
Roland
Nebylo možné přehlédnout naprosto svéráznou postavičku drobného japončíka s barevnými dredy, který se jmenoval Tatsuya Nishiwaki (firemní hráč Roland z Tokia) a již loni předváděl Fantomy (jehož verze X7 je Nástrojem roku 2004) a vlajkovou loď V-Synth. Letos si vzal na mušku nový rackový model V-Synth XT, nabízející nový OS 2.0 (týká se i klávesové verze) a navíc má již v ceně obě existující expanzní karty VC-1 (simulace legendárního Roland D-50) a VC-2 (Harmonizer). Jeho 20minutové vystoupení bylo fascinující a široce představilo neuvěřitelné vlastnosti karty VC-2 (doslova mne nadchlo zpracování známé skladby kapely Queen, v originále zpívané mnohahlasým sborem, a jeho vlastní monumentální chorálová skladba na závěr). Dle jeho vlastních slov tento harmonizér ve své kategorii vede.
Open Labs
Další firma přichází s hybridním nástrojem, kombinujícím počítač a keyboard OpenSynth Neko 64. Loni to byl MediaStation od LionsTracks, na bázi PC s OS Linux. Neko 64/LE však pracuje ve Windows, na panelu je displej, vpravo či vlevo klaviatura (podle verze nástroje). Uznáte, že 8 GB paměti, max. 1TB harddisk, 24/96 audio, 10 In/10 Out a DVD-RW opravdu není benjamínkem mezi počítači. Pravda je, že cena cca 5000 USD nepatří k nejnižším...
Doepfer
D3M/D3C jsou dvě verze master keyboardu od světoznámého výrobce, které letos předváděl i skvělý demonstrátor. D3C byl napojen na SW simulátor varhan Hammond B4 od Native Instruments a zněl skvěle. Doporučeným simulátorem je také Emagic evb3. Verze D3C má dva manuály (klaviatury) a dvě sady táhel. D3C existuje i ve verzi samotné výkonné jednotky, u klávesové verze na panelu. Vynikající water-fall klaviatura je nezbytná pro glissando.
Clavia
Novinkou, ke které firma Clavia bohužel neměla zatím ani jediný tištěný materiál či jiný demonstrační materiál, je 88 Nord Stage. Vývojáři Clavie dokonce sami uvedli, že kdyby jim někdo ukradl ony tři vystavené kusy, pokračovat ve vývoji by bylo velmi obtížné - jiné nemají. Jde o stage piano s 88 klávesami a hammer mechanikou. Základem je simulátor Nord Electro 2 s OS 2.0 varhan Hammond. Doplněna je sekce syntezátoru, založená na Nord Lead 3, efektová sekce a propracovaná funkce Morphing.
<
b>UMÍTE POČÍTAT?
Nebudu vás, na rozdíl od kolegy Rozsívala, zatěžovat informacemi o tom, jak je život hudebního žurnalisty těžký. I když ve skutečnosti bych na to měl právo, neboť jsem vstával ještě o čtvrt hodiny dříve, takže po příjezdu do mohanské metropole mi bylo přirozeně ještě mnohem hůře.
Ale vy si Muzikus nekupujete proto, abyste se dozvěděli, o kolik je Beck méně špatný než Binding, takže přeskočím podrobnosti o tom, co tento mok dělá s trávením, a vrhnu se rovnou do místa, kde leželo těžiště mého letošního úkolu - do "softwarové" haly.
Ono slovo "softwarová" je poměrně zavádějící. V tomhle hangáru jste na jedné hromadě mohli najít vše, co se týkalo počítačů, ale také různé záležitosti pro nahrávání, jejichž stánky se mísily proprietami pro DJs. DJing v současné době prochází podobným skokem z angalogu na digitál jako před lety klasické nahrávání. Takže prolínání DJské techniky a softwaru nabývá obrovského rozmachu. Skoro bych až řekl, že každý druhý nový software je určen právě pro tuto cílovou skupinu.
Ač mám sám k tomuto oboru přibližně stejně blízko jako slepý jeskynní salamandr k fotografování, musím říct, že jsem se u spousty stánků v této sekci velice rád zastavil. Kdyby nic jiného, alespoň jsem viděl spoustu lidí, kteří se doopravdy bavili. A byli to především DJs sami. Poměrně dlouho jsme polykali sliny u stanoviště firmy Reloop DJ Equipment, kde předváděla své umění dvojice scratcherů. Ve chvíli, kdy jsme procházeli, ukazoval všem černý chlapík v černé čepici, triku a v černých brýlích, že gramofon je úžasný perkusivní nástroj. Nevěřícně jsme sledovali konečky jeho prstů, jež občas tvořily hnědou mlhu. A zvuk byl neuvěřitelný, tenhle chlap byl přesnější než naprogramovaný MIDI sekvencer.
S jednou DJskou novinkou jsem se dokonce vyblbnul sám. Pioneer DVJ-X1 stál na stánku firmy zcela volně k dispozici. Nad každým kouskem visela úžasná placatá televize, kterou byste možná mohli cenově srovnat se zánovní fabií. Pioneer v tomto místě ukazoval další krok DJingu - tahle mašina totiž slouží ke scratchování a mixování DVD nosičů. Stejným způsobem, jako pracujete s deskou (novátoři s CD nebo mp3), můžete nakládat i s video nahrávkou. Jednoduše můžete manipulovat a mixovat zvuk i s obrazem. To může různým večírkům přinést úplně nový rozměr. V pozorovateli obraz může vyvolat dojem, že je na drogách, i když na nich výjimečně není. A tak jsme poměrně rychle sundali ruce z kotouče a pelášili se koukat na opravdový software.
Mezi softwarovými stánky jsem si občas připadal jako při zkoušení z matematiky na prvním stupni základní školy. Které číslo přijde po verzi 2? Ano, pokud dobře počítám, tak většinou tři, jindy 2,5 (to když někdo dobře nepočítal finance a čas na vývoj). Navíc většina výrobců už využívá internet natolik, že své produkty oznámí ihned - ve chvíli, kdy jsou k dispozici, a nečeká s "bombami" na Frankfurt. Ale ty se přece jen objevily. Spousta z nich byla výsledkem velkého množství loňských fůzí a pohlcování různých podniků. Za všechny můžeme mluvit třeba o koupi Steinbergu Yamahou. Ta se projevila spíše na střevech steinbergovských programů, protože se výrazně posílil vývojový tým. Od digitálních audio aplikací této firmy můžeme očekávat nové nevídané možnosti, protože ve spojení s firmou Sony vyvinula standard ASIO 2.1, který využívá technologii DSD (Direct Stream Digital), jež by měla výrazně zrychlit zpracovávání signálu.
Z dalšího spojení dvou gigantů vyšli vítězně uživatelé značky M-Audio. Tahle nehorázně rychle rostoucí firma byla nedávno pohlcena Digidesignem a ve Frankfurtu se ukázalo první sladké ovoce tohoto velkého spolku. Na vybraném hardwaru M-Audio speciální verze Pro Tools (M-Powered), jež je od Pro Tools FREE prakticky první, kterou lze spustit na jiném hardwaru než od Digidesignu (v podstatě jsou to Pro Tools LE se sadou 30 pluginů).
Někteří z fůzí těží, jiní na ně jen čekají a frankfurtské výstaviště využívají jako odrazový můstek. A o to více a raději se baví s novináři. Mě takhle odchytli dva experti z firmy Peter Tools, ti (nejspíš za vypůjčené peníze) vybavili svůj stánek a doufali, že si jich všimnou uživatelé (nebo lépe vývojáři, kteří by je vzali pod svá křídla) Reasonu. Svůj produkt - Liveset 1.0, kterým se dokonale ovládá právě Reason, mi ukazovali s takovou vehemencí a tak dlouho, že jsem málem propásl několik důležitých schůzek a minul ostatní vystavovatele. No, každý jsme někdy zažili čekání, než si nás někdo všimne. :)
STRUNFURT
Perly v písku
Na Musikmesse se člověk cítí, asi jako když poprvé v životě přišel do obchodu s kytarami (dosaďte libovolný jiný kus vybavení). Všude kolem visí/stojí/povaluje se neuvěřitelné množství nástrojů, aparátů a příslušenství, často barev a tvarů dosud neviděných. I v momentě, kdy toto počáteční opojení opadne a dotyčný začne do objektů svého zájmu patřičně šťourat, zůstává v něm zvláštní pocit z jakéhosi charakteristického mumraje všude kolem...
Rozložení expozic pro kytarovou veřejnost se od loňska (předloňska...) nikterak výrazněji nezměnilo - halou s největší koncentrací nástrojů, aparátů a příslušenství (a stále s nejlepšími burgery v okolí) zůstala stará dobrá čtyřka, pozornost si zaslouží i všehochuť ve trojce a pár dalších expozic v přilehlých oblastech (typicky efekty, software a také firmy, o kterých nikdo neví, kam s nimi, např. Roland/Boss). Pokud se ptáte, proč jsem svůj článeček nazval "perly v písku", berte to jako ekvivalent pro "jehly v kupce sena". To je totiž poměrně přesné přirovnání pro hledání novinek v nekonečných halách - jako každoročně jste mohli získat pocit, že se vlastně nic výrazného nezměnilo. Pravda, ale proč taky? Chybí snad kytarovému průmyslu něco až tak převratného? Takže výrobci mají vlastně dost podobnou pozici - hledají, na co by se dal ještě ulovit zákazník. Tak či tak se našlo pár zajímavých produktů, které stojí za samostatný sloupeček - ten by se tu měl někde pohybovat kolem. Určitě musím zmínit trvající a mně velmi milý návrat "starých firem" z hrdého Albionu - stánky zejména Orange a Vox rozhodně nevypadaly, že by se jim v jejich snažení nedařilo. Na vlně zájmu o "staré dobré časy" si ostatně zasurfoval i Marshall, který po modernistickém ModeFouru přitáhl hned dva celolampové handwired aparáty a pochopitelně se tím patřičně chlubil. O specifické atmosféře Messe jsem se již zmiňoval v úvodu - z hlediska volnosti pohybu a dýchání byla určitě nejklidnějším dnem otevírací středa, kterou jsem bohužel z důvodů našeho dopoledního příjezdu a po předchozím ránu stráveném za volantem nemohl patřičně vychutnat. Další dny byly ve znamení postupného nárůstu počtu návštěvníků, což pravděpodobně vyvrcholilo sobotním šílenstvím, na které už jsem ale naštěstí byl v pořádku v Praze. Pastvou pro oči i uši (a pochopitelně i důvodem pro deprese z vlastní neschopnosti) byly jako již tradičně exhibiční show na kytarových stáncích, resp. na obou významných scénách (což je, alespoň u kytar a kytaristů, novinka). U Deana zabíjel superrychlý Michael Angelo (před dvěma lety jsem s ním dělal rozhovor, zdá se, že ještě trochu přidal) se svou dvoukytarou i bez ní, Laney sázelo na osvědčeného, Zappou načichlého Chrise Godina (plešatější a o chlup zajímavější), na hlavní scéně se blýskl Nuno Bettencourt se svou skupinou, jakož i spousty dalších hráčů různých stylů a méně slavných jmen - na své si přišli i příznivci prstové techniky a podobných úletů, které hojně užívali například hráči u PRS Band. Nemohu nezmínit vesměs špičkové nazvučení zejména kytar a bicích na obou (resp. čtyřech - vždy dvě podia proti nebo vedle sebe) hlavních scénách, až to bralo za uši a žaludek. U Rolanda/Bosse se tentokrát skoro bez ustání předvádělo na čtyřech místech současně (!) a musím říci, že na Messe znějí ty jejich COSM simulace výrazně lépe, než když jsem je měl možnost slyšet u nás (v čem to asi je?). Nakonec lze prohlásit skoro obecně, že rozličné simulace, simulované kytary (Line 6), simulační programy a často i firmy, které neměly s kytarami dlouho nic moc společného, udávají tón více a více. Asi bychom si na to měli zvyknout, hraje jim to ostatně rok od roku lépe...
M. I. P. A.
Už pošesté se ve Frankfurtu volily nejlepší produkty. Musikmesse International Press Award 2005 udílela komise složená ze osmapadesáti odborných časopisů, mezi nimiž nechyběl ani Muzikus. Zde přinášíme alespoň část vítězů těch nejzajímavějších kategorií.
Nejzajímavější novinkaApple GarageBand
BasyBasový zesilovačHughes & Kettner Quantum QT600
Basová bednaAmpeg Pro Series
BasaLine6 Variax Bass
Bicí Akustické bicíPearl Reference Series Drums
ČinelySabian Artisan Ride Cymbals
HardwarePearl Advanced Hardware
PaličkyRegal Tip E Series Sticks
BlányRemo Emperor X Snare Drum Heads
Elektrické bicíRoland TD-12 V-Drums
PerkuseMeinl Luis Conte Artist Series Comgas
Mikrofon pro bicíSennheiser Evolution 900 Series
KytaraElektrická kytaraPRS 513
Akustická kytaraMartin D-28
Kytarové komboFender Cyber Twin
Kytarová hlavaPeavey JSX
Akustické komboFishman Loudbox
Kytarové multiefektyLine 6 PODxt Live
SnímačeSeymour Duncan JB
StrunyElixir Nanoweb
Klávesy/SoftwareSyntezátor (Hardware)Access Virus
Sampler (Hardware/Software)Steinberg HALion 3
Stage PianoRoland RD-700
Keyboard WorkstationKorg Oasys
Softwarové nástrojeKorg Legacy Collection
Organ/Portable KeyboardClavia Nord Electro 2
NahráváníNahrávací softwareCakewalk Sonar 4
Desktop Recording WorkstationsTascam 2488
Nahrávací zařízeníMotu 828 MkII
Nahrávací hardwareDigidesign Protools HD
Efekty (Hardware/Software)NI Guitar Rig
NEJŽHAVĚJŠÍ BUBENICKÉ NOVINKY
Alpine - ochránce vašeho sluchu
O tom, že každý hudebník by si ve vlastním zájmu měl chránit sluch, bylo popsáno již mnoho papíru (vzpomeňme příkladně téma Muzikusu 2003/04). Holandská firma Alpine se na tento problém zaměřila a vzala to opravdu zeširoka. Nabízí "in-ear" ochranu uší jak do průmyslu, tak pro motorkáře či plavce a v neposlední řadě i pro muzikanty. Jmenují se MusicSafe. Jsou to takové malé špunty pro muzikanty i posluchače. Podobná tlumítka jste již možná viděli. Jejich velkou předností je, že velmi dobře tlumí hluk, a zároveň nezkreslují příliš frekvenční spektrum. Co je ovšem konkrétně na těchhle zajímavé a čím se liší od konkurence, je možnost použití různých filtrů (barevných nástavců). U MusicSafe se jedná konkrétně o fialový a žlutý. Jak tlumí, je zřejmé z následující tabulky.Frekvence v Hz125250 500 1000 200040008000
Průměrné tlumení fialového filtru v dB14,815,015,718,7 26,624,418,9
Průměrné tlumení žlutého filtru v dB18,815,616,018,527,728,922,0
Díky tomu, že jsou vyrobeny z měkké pryže, jsou příjemné do uší a snadno se omývají. Pořídit si je můžete za krásných 25 euro. Uši si nové nekoupíte. Více informací naleznete na http://www.alpine.nl.
Po firmách Pearl, DW, Gibraltar a dalších se konečně i Tama rozhoupala k vytvoření pomůcky pro bubeníky, tepající do kopáku oběma nohama, a hodí se jim k tomu udělátko, které jim přitom udrží zavřenou hihatku a zase ji rychle a pohodlně uvede do provozu. Jejich verze se jmenuje Cobra Clutch. Novinkou je, že na rozdíl od konkurence se Cobra Clutch ovládá nikoliv rukou (paličkou), nýbrž nohou.http://www.tamadrum.co.jp/world/
products/hardware/hh_stand/cobra_clutch/howtoplay/index.html
PDP představili revoluční počin ve šlapkách. Zapomeňte na skřípějící pružiny. Nastavitelný odpor i pružnost je u nové řady B. O. A. (Bow Oriented Action) dílem pružného pedálu, vyrobeného ze speciální hmoty zvané Flex-Tech. Reakce šlapky je překvapivě přirozená. Kromě single pedálu používají tuto novinku i na hi-hat.
Premier doplnil svou řadu Modern Classic o virbly z masivního dřeva typu Craviotto (známé doposud od firmy DW). Jedná se o jeden javorový a jeden velmi unikátní (vyrobeno bylo jen 10 kusů) ořechový bubínek s klasickými rozměry 14" x 5,5". Ostatní znaky jsou shodné s řadou Modern Classic. Každý buben má certifikát podepsaný Johnym Craviottem a ten zvuk...
Istanbul Agop oslavil své 25. narozeniny novým činelem. Je to 20,5 palce veliký 25th Anniversary Ride. Škoda, že nenašli odvahu k 25 palcům, ale i tak se jedná o rozměr velmi atypický.
NEJŽHAVĚJŠÍ BASOVÉ NOVINKY
Basové kombo Mark Bass Mini CMD 121P
Basová kytara Line 6 Variax Bass 700
Bezpražcové baskytary Marleaux Pagelli
Zesilovač Ashdown Superfly
Basové pedály Ashdown
KLÁVESY A ZVUKOVÉ MODULY NEJŽHAVĚJŠÍ NOVINKY
(abecedně podle firem)
Alesis Photon X49 - analogový syntezátor
Ayoub Sound - zvukový modul pro orientální hudbu
CME UF-8/7/6/5 - rozšiřitelné MIDI keyboardy
Creamware Profit 5 ASB - zvukový modul legendárního syntezátoru
Dave Smith Poly Evolver - analogový syntezátor
Edirol PCR-M30/M50/M80 - MIDI keyboardy
EMU XBoard 25/49 - MIDI keyboardy
JoMoX SunSyn - analogový wave syntezátor
Korg OASYS - syntezátor nové generace
Moog Voyager Rack - legendární syntezátor v racku
Orla XM-900/400/200 - zvukové moduly
Roland RD-700SX/300SX - stage piana
Viscount AccuPipe CM-100 - zvukový modul chrámových varhan
Yamaha PSR E203/E303 - inteligentní samohrajky
NEJŽHAVĚJŠÍ KYTAROVÉ NOVINKY
TC Electronic G-System
Věc, která mi málem vyrazila dech (a nebyl jsem sám). Novinka od TC navazuje na odkaz legendárních procesorů G-Force a G-Major a jedná se o hybrid rackového a podlahového procesoru - 1HU modul je integrovaný v pedálu, ale je možné ho vyjmout a používat kontrolér a procesor odděleně. Nelze nezmínit vlastnosti, které byly doteď výsadou custom made zařízení - asi nejvýraznější z nich je přítomnost pěti analogových true-bypass smyček pro zapojení krabiček a dalšího vybavení. Mezi další vlastnosti patří dva displeje - LCD a LED alfanumerický, signal meter, pancéřová konstrukce, podsvětlená tlačíka, schopnost přepínat kanály aparátu a tak podobně. Vánoce v prvním pololetí...
M-Audio Black Box Jednoduchý procesor s perfektními simulacemi, zvukovka a bicí automat.
Kytarové krabičky Behringer Nápadně podobné těm od firmy začínající také na "B" za nápadně nízké ceny. To zas bude soud jako řemen.
Reunion Floyd Rose Tentokrát jako výrobce dost specifických nástrojů, jak jinak než s dvouzvratným tremolem a bez ladicích kolíků na hlavici.
Marshall HandWired Series Inu, móda se mění ve vlnách. Sbohem hi-gain...
