Jsme opět o rok starší a za námi je výstava ve Frankfurtu nad Mohanem, která představuje to nejvýznamnější, co se děje každý rok na poli výroby a prodeje hudebních nástrojů a všeho, co s hudbou souvisí. Vrátili jsme se unaveni a uchozeni, ale s fotoaparáty plnými záběrů, plni dojmů a s taškami přetékajícími prospekty. Uvěřili byste, že naše výprava byla už v zárodku ohrožena?
Hned na hranicích jsme neprošli přes německého celníka, kterému se nelíbilo, že nám chybí přední poznávací značka. Nic nepomohl papír od policie, který stvrzoval, že nám značka byla před dvěma dny zcizena a že jsme měli alespoň náhradní papírovou za oknem. Byli jsme docela překvapeni, když český celník utrousil mezi zuby: "Dejte si tu zadní na předek a jeďte přes starý přechod." Taky byste nevěřili, co? Neváhali jsme. Jenže ouvej. Abychom "přečíslování" mohli provést, museli jsme v docela slušném mrazu u pumpy rozebrat kousek drátěného plotu. Na starém přechodu sedíme v autě. Celník vyjde, jednou koukne na značku a zaleze. (???) Pak znova. Potřetí vyleze a říká: "To auto je kradené! Dejte mi prosím technický průkaz a vystupte si!" Nakonec se vše vysvětlilo. Nahlášení ukradené značky se u celníků v databázi objevilo jako ukradené auto. Po domluvě nás nakonec pustili. Toto vše se odehrávalo okolo druhé hodiny v noci. Ale kafe jsme si už ráno dali na výstavišti.
Celkově se letos výstavy zúčastnilo 1465 vystavovatelů z devětačtyřiceti zemí světa, z toho třiadvacet jich bylo z České republiky. V příštím čísle uveřejníme fotografie jejich expozic. Plochu, kterou vystavovatelé zabírají, byste mohli umístit na devatenáct fotbalových hřišť. Dospěl jsem k názoru, že kdo neviděl, neuvěří a nepochopí. Tahle výstava je fakt obrovská. Na plánku můžete vidět, jak je výstava rozložena po frankfurtském výstavišti. Hned vedle plánku je na fotografii jedna z výstavních hal (hala 3), která nemá daleko k tomu, aby se stala kulisou pro natáčení sci-fi filmu. Zkuste si ji v hlavě přenést na plánek, snad se alespoň takhle podaří přiblížit celou rozlohu výstavy.
S politováním musím říci, že kvantita produktů letos měla přece jen převahu nad jejich originalitou. Situace dospěla do stavu, kdy většina technologií, způsoby nahrávání, stylů hry, snímání, ozvučovaní, efekty, design, digitalizace zvuku, materiálů, je již tak dokonalá, že se jen velmi těžko hledají skulinky, kam by se vešel nový a převratný objev. Vše jsou více či méně variace na to či ono téma. A tak, což je jistě potěšující pro nás zákazníky, se více investuje do perfektního provedení, lepšího komfortu a široké nabídky typů a modelů, aby si každý přišel na své.
Každý rok se musím stavit na stánku Jima Marshalla, abych zjistil, že svět má pevný řád a vše je na svém místě. Mohu jen konstatovat, vše je v pořádku. Pan Marshall každé dvě hodiny podepisoval plakáty a ve zkušební kabině opět hrnuli "bigbít do plnejch" Nico McBrain a basista Jaz Lochrie. V kytarách došlo ke změně a na těchto postech stanuli hráči Phil Hilborne a Chris George.
A nyní o tom, co vás čeká. Jestliže jste se ocitli na těchto stránkách a nepřeskakovali jste, tak jste prošli novotami, které jsme věnovali z velké části právě tomuto veletrhu. Na dalších stránkách se vám pokusíme přiblížit atmosféru fotoreportáží a příspěvky Jakuba Turečka, Jana Císaře, Mojmíra Mohapla a Vojty Rozsívala. Příjemné čtení a prohlížení.
Vladimír Švanda
Permanentní evoluce není revoluce
... natožpak substituce, konvoluce či prostituce. Jako kdysi komunisti dělili čas na výročí a pětiletky, tak muzikant dělí čas na jednotlivé ročníky frankfurtského veletrhu. Musikmesse je v protikladu ke všem jobovkám o hospodářských útlumech čím dál větší, a i když atmosféra, úroveň, jména mnohých vystavovatelů i dalších věcí zůstávají, na každém je k vidění vždy nějaká nová věc či nápad. Letos byla k vidění již podruhé v hale 1.2 akce Music4kids, kde houf dětí všech barev a temperamentů dělal pod pouze nezbytným dohledem čurbes okolo různých, někdy i hodně ulítnutých hudebních nástrojů. Převažovaly nástroje třískací a mláticí, milá byla třeba obří jednostrunná fretless basa (strunou bylo napnuté horolezecké lano), která díky snímání na obří kobylce a vedle postavenému malému kombu i hrála.
Navzdory elektronizaci výrazně přibylo expozic akustických hudebních nástrojů, naopak DJské náčiní vyčleňované minule do samostatných expozic se už poslušně zařadilo mezi zvukovou elektroniku. Bublina splaskává.
Jedním z prvních příjemných dojmů z pavilonu 8.0 byla expozice rožnovské firmy Robe Show Lighting. Nebyla to žádná telefonní budka, kde paní, co o tom nemá moc ánung, nerudně hlídala příliš rychlý úbytek prospektů - no jo, Češi. Pravím znovu: nebyla. Expozice plně na úrovni ostatních, čili pěkný velký stánek s příjemným a znalým osazením. Kromě dam měli na ukazování i techniku. Jejich novinka, velký moving head ColorSpot 1200, asi dost namydlí konkurenční schody a nejen u nás. Váhejte, když servis máte doma v Rožnově.
Technologie už zase začíná trochu míchat kartami okolo světelných zdrojů. Svítící diody LED už nejsou jenom kontrolkami, nanejvýš mrkátkem pod zadkem cyklistovým, ale začínají se motat i do velké osvětlovací techniky, což je dobře. Velmi slušně svítící osvětlovací plochy i neonovým podobné osvětlovací trubice, v nichž ale LED umí plynule či skokově měnit barvy nebo udělat barevné proužky, které se mohou pohybovat, kam chtějí. Stejně tak dobře svítí jako běžné, ovšem zde aditivně poskládané bílé světlo. O českém zastoupení nevím, pátrejte na www.pixeon.com. Neuplyne hodně vody v řece Mohanu a budou asi k mání i klasické moving heads nebo scannery s LEDkami jako zdrojem světla. Proč ne.
Vývoj řídicí elektroniky mapují v mezích českého zastoupení Frankfurtem nabobtnalé Novoty. Ale co se do nich asi nedostane, jsou výrobky značek JTS, Mega Show, PRO ST či Bita Music. Jsou všechny z Ukrajiny, ale nevím, co z nich kdo dělá, kdo prodává a kdo je pouze politrukem či spojkou KGB. Kromě bytelně kovářsky vyvedených MOS-FETových zesilovačů JTS, které už evolučně dosáhly výkonu 3 kW v můstku, stály v nabídce i další podobné firmy či značky PRO ST, ovšem asi jen s třetinovým výkonem. A že nezůstalo jen u nich, sortiment je nově doplněn i výkonovými dimmery určenými pro regulaci osvětlení pomocí změny jeho napájení. Azbuka na křídových prospektech působila vpravdě exoticky.
Co se reprobeden týká, letošní módou jsou soustavy typu Line Array, teoreticky propočítané už v 50. letech. Nově je vystavovalo hodně firem a podobně jako o globalizaci se o jejich výhody a nevýhody přelo několik firem. Samozřejmě ne v pouliční demonstraci, ale na stáncích prostřednictvím svých produkcí a vysvětlujících výkladů k nim. Budu se jim cele věnovat v pokračování příští měsíc.
Mojmír Mohapl
Mezi tenkými strunami a lampami
Jakožto kytaristu mě samozřejmě nejvíce zajímal obří pavilon 4.0, který přetékal nástroji, aparaturami a samozřejmě i jejich výrobci a uživateli. Oproti loňsku se mezi vystavovateli neudály významnější přeměny, snad jen nerozlišitelných stánků s téměř identickou asijskou produkcí opět o něco přibylo. Stejně tak se nezměnila mnou nepochopená situace, kdy se několik významných výrobců (Ibanez a Cort) nachází v jiné hale, ke které je to mimo jiné pěkný kus cesty. Bohužel se příliš nezměnilo ani to nejdůležitější, tj. samotné výrobky. Opravdových novinek bylo skutečně poskrovnu a jen výjimečně se objevilo něco, co by už nebylo představeno na nedávné výstavě NAMM.
Kdo byl k slyšení
Největší podívanou (a poslyšenou) letos nabídla zřejmě firma Laney. Právě u jejího stánku totiž letos vystupoval stálý host Musikmesse Andy Timmons, dále Dave Uhrich a také vynikající Francouz Christophe Godin. Bylo dost obtížné (pro mě určitě) projít kolem a alespoň chvíli si neposlechnout, což dokazovalo i početné posluchačstvo. Dlužno podotknout, že ještě větší zájem vzbudila krátká show mága Michaela Angela, který předváděl své umění pod záštitou firmy Dean.
Aparáty
Osobně na mě udělala největší dojem nabídka menších a středních výrobců, nejspíš i pro jejich osobnější přístup. Asi nejsilněji na mě zapůsobil domácí Engl, který představoval svou E670, 100W hlavu Special Edition. Tenhle čtyřkanálový macek se může pochlubit snad úplně vším, co může kytaristu napadnout (tři efektové smyčky, možnost ukládat zvuky do 128 pozic) a k tomu má neuvěřitelně širokou paletu zvuků.
Zajímavou novinku upekl i Marshall, který stvořil 350W hlavu Modefour, vybavenou dvěma různými zvukovými režimy, klasickým a moderním. Tradičně perfektní kusy (pravda, za tu cenu) předváděl u svého skromného stanoviště Bogner, který se mohl pochlubit svými hlavami Uberschall a Ecstasy.
Zajímavostí rozhodně byly aparáty dováté z východu, konkrétně komba a krabičky firmy Yerasov, která se dost blíží naplnění přísloví "za málo peněz hodně muziky", což potvrzovala i ceníkem k nahlédnutí.
Česko/skotský výrobce KGB prezentoval svá zakázková celolampová komba spolu s krabičkami ruské firmy AMT. Nejsem si úplně jistý, jestli je to ideální kombinace názvů a zemí...
Jan Císař
Drumfurt
Projdete-li poctivě celou halu 3, nemůžete si kromě bolavých nohou nevšimnout všudypřítomných hojně využívaných popelníků, ač je na všech vstupních dveřích přeškrtnutá cigareta s jasně hovořícím titulkem v několika jazycích. Po vstřebání tohoto paradoxu váš zrak padne na vystavovatele. Asijských výrobců bicích (včetně původního hardwaru a mnohdy i blan) je tolik, že jen výčet značek by mi pravděpodobně zabral víc než polovinu přiděleného tiskového místa. Navíc by to bylo zbytečné, neboť s drtivou většinou těchto značek asi nepřijdete moc do styku. Především se jedná o low-endové řady, neboť tam je trh nejširší. Málokdo používá javor, ač se najdou i výjimky, ale jinak všechno drtí olše, když je původ dřeva známý. Napadá mě jistá paralela s asijskou kuchyní, kde sice často jíte kuře, ale není jisté, že to "kuře" ještě před pár hodinami neštěkalo někde na ulici. Soustřeďme se však na výrobce, kteří jsou nám bližší (nejen geograficky).
Yamaha (www.yamahadrums.com) si podržela loňský standard a v pavilonu, který měla sama pro sebe, vystavěla z bubnů velehoru. Impozantní, leč pro návštěvníka lačného detailů každého šroubku nepříliš zajímavé. Mohli by k tomu alespoň půjčovat dalekohled. Zblízka si bylo možno prohlédnout pouze virbly, vzorníky barev a krásné uniformy pánů od Yamaha Crew, kteří však hrdě odolávali všem pokusům vytáhnout z nich jakoukoliv informaci (i tištěnou!). Kromě bubnů zde byl k prohlédnutí Yamaha Clickstation, což vypadal jako metronom Tama RW-100, ale navíc měl MIDI vstup a pravděpodobně i pár dalších funkcí, žel díky "informačnímu embargu" neposkytne bližší informace ani web, takže jen obrázek.
Tama (www.tama.com) měla vše doslova na dosah, a navíc jako jediní bubnaři měli zvukově izolovanou zkušebnu, kde bylo možno vyzkoušet v kombinaci s jedním ze čtyř připravených kopáků a hi-hat jakýkoliv virbl z jejich produkce, včetně těch nejdražších, čehož návštěvníci hojně využívali (pozn.: u činelů nabízeli komfort oddělené místnosti na zkoušení pouze kanadští Sabian, ale o těch později). Za světel laserů zde také dávala na odiv megasestavu Mika Portnonye. Zajímalo by mě, na co v té době cvičil, když v jednom rozhovoru prohlásil, že jediná droga, na které je závislý a bez níž se ani jeden den neobejde, jsou jeho bubny. Škoda, že nám na ně taky nepřijel zahrát.
Zahrát nám naopak přijela jazzová legenda Jim Chapin (hrál např. s bigbandy Tommy Dorseyho a Woody Hermana) a to u stánku amerických Drum Workshop; krátce DW (www.dwdrums.com), na jejichž stánku byli k vidění i výrobky jejich mexické dceřinné firmy Pacific Drums and Percussion (www.pacificdrums.com). Nemůžu se nezmínit o dřevní "úchylce" šéfa DW. Díky ní existují takové skvosty, jako virbly Craviotto, vyrobené ze 750 let (slovy sedm set padesát, fakt to není překlep) staré břízy.
Abych nelhal, zahrát něco z repertoáru Iron Maiden přijel i Nicko McBrain, ale schovával se zbabělec v hale 4 u Marshalla.
Když jsme u té rychlosti, svoje ručky mohli bubeníci otestovat u stánku firmy Pro Mark (www.promark-stix.com) na Drumometeru. To je mašinka, do které se minutu buší paličkami, a kdo v daný den dosáhne nejlepšího výsledku, dostane triko Pro Mark (to platí samozřejmě pouze o tomto veletrhu, doma vám to asi neprojde :o)) mimochodem na fotce máme zachycen výkon 870 úderů, ale den nato jsem tam viděl i 957 (15,95 úderů zase sekundu!). Kolik by asi zmáknul Jim?
Možnost vyzkoušení vystavených produktů bez ptaní se jeví jako samozřejmost. Firma Pearl (www.pearldrum.com) by vás ovšem vyvedla (z omylu). Na všech vystavených sestavách měla nápisy "NEHRÁT, leda pod dozorem, který vám bude přidělen na recepci!" A tím si u mě teda moc nešplhla. Vrchol všeho byl nový virbl z řady Master's Studio, který byl v plastové krabici. (zaplať pánbůh, že byla průhledná) Holt jiná firma, jiný mrav. Další zajímavý dřevní moment připravila firma Bauer (www.bauerpercussion.com.br - zopakujte si španělštinu, anglický web nemají). Na výrobu svých nádherných nástrojů (ať si kytaristi kecaj, co chtěj, bicí jsou nástroj) používá dřevo stromů freijo, embui, guatambu a růžového cedru. Spolu s používáním jiného dřeva, než masivně protlačovaného javoru, mahagonu a břízy, je na místě zmínit naše ctěné pány Hanuše a Heřta (www.hanushert.com) kteří se nebojí sáhnout po třešni, jarrah či bubingu.
Maximální odklon od tradičních materiálů zde předvedla firma Carbonsticks. Jak už název napovídá, jedná se o paličky z uhlíkových vláken, které sice hodně vydrží, ale herní komfort jde do, však víte kam.
Vojta Rozsíval
Deža ví o kytarách
Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si v tiskovém středisku výstaviště po noci strávené v autě nedal ani rychlé kafe, jak jsem se těšil, až vyběhnu mezi stánky vystavovatelů. Pravdou ale je, že jsem to kafe pěkně odflák', abych se na místo dopravil co nejrychleji. Přece jen jsem byl po loňské zkušenosti dost natěšený. Když jsem se se slepenýma očima přikodrcal do kytarového pavilónu, dostal jsem poměrně ošklivou studenou sprchu v podobě nepříjemného pocitu deja-vu. Chvíli mi to připadalo, jako by se celá výstava od předchozího roku vůbec nezměnila. Jako by někdo celou halu zakonzervoval a napřesrok ji jen oprášil a znovu otevřel. Marshall s Fenderem jako by si řekli: Tohle je náš flek, a tady my budem' skoro furt. Vůbec, všichni mi na první pohled přišli, že nápady na prezentace (a možná i peníze) jim došly někdy předloni. A tak se mohlo stát, že jste v záplavě starých věcí minuli některé významné novinky, jako se to málem stalo i mně, když jsem jedním okem přejížděl (nachlup stejný) stánek firmy Music Man. To dřív bude Anglie republikou, než Music Man udělá nový model, brblal jsem si pod vousy, ale v tom můj zrak přitáhla nepřirozená oranžová barva... a tvary...
Vzápětí jsem už seděl u zkoušecího aparátu a bušil novému Music Manu Bongo - jednomu ze dvou nových modelů - palcem na konec hmatníku. Oproti tradici přidal výrobce ještě jeden humbucker ke krku (u pětky, čtyřka má singl), takže se na Bongo o trošku hůře slapuje, ale zvuk má výtečný. "Je to zatím jen prototyp," prozradila mi ochotně slečna, u stánku, "spousta basistů, kterým jsme model dávali testovat, si na tuhle vlastnost stěžovala, takže se do budoucna možná ještě dost změní..."
Spousta firem, které vloni vystavovaly, se letos rozhodla, že své působení poněkud zredukuje. "Máme vlastně jen jednu novinku - jeden reprobox - kterou jsme představili před půl rokem," vysvětlil mi důvod, proč zmenšil Aguilar svůj stánek, Scott Shiraki.
O co méně se ukázali američtí výrobci, o to více letos zabraly stánky asijských "draků". Stánky originálních značek Fenber, Cibson, Marschal a podobně byly rozlezlé po celé kytarové hale. A o to více také prostoru také dostali vývojáři z evropských zemí, kteří přicházeli s velkými libůstkami, ale o tom až příště.
Základní výpočty
Po rychlém prvním přehlédnutí kytarové (no pro mě vlastně jen basové) haly, jsem se jal obhlédnout terén v oblasti počítačové hudby. Studená sprcha se tentokrát nekonala - zůstal jsem stát jako opařený. Počítače, které loni expandovaly ještě za hranice své haly, se letos dělily o jeden pavilón s DJs. Developeři návštěvníkům předvedli, jak dokáží sčítat. K velké části softwaru přidali pár funkcí, přičetli jedničku k číslu verze a nový produkt byl na světě. Na skutečně revoluční přístupy jste narazili jen zřídka. Ale přece...
Při prvním nezávislém korzu útrobami počítačové haly jste si nemohli nevšimnout tradičně největšího stánku Steinberga, který si opět nenechal ujít šanci udělat světovou premiéru před domácím publikem a zaplavil nás novými virtuálními instrumenty (viz Muzaiku).
Jestli ale něco hned na první pohled touto halou hýbalo, byl to stánek firmy Ableton, která veřejnosti představovala novou verzi svého programu Live! (2.0), jenž v sobě snoubí nástroj pro živé hraní a vícestopé nahrávání. Live! je opravdu inspirující (www.ableton.com).
A to samé se dá říct i o programu Reason, jehož prezentace též patřila k těm nejlépe viditelným. Od minulého roku sice poskočil jen o půlku (Propellerheads letos představovali verzi 2.5), ale přesto urazil dlouhou cestu. V jeho arzenálu přibylo pět nových nástrojů. Právem si Reason z Frankfurtu odvezl prestižní ocenění M.I.P.A. pro nejlepší softwarový nástroj.
Marc Lindahl
U stánku, který sdíleli Sonic Foundry s Manifold Labs, jsem narazil na zajímavý "bazmek", kolem kterého se motal jeho usměvavý autor Marc Lindahl a ochotně každému všechno vysvětloval. Plugzilla je racková mašina, jejíž pomocí můžete používat VST pluginy bez počítače.
"Uvědomili jsme si, že spousta VST efektů je lepší než různé rackové záležitosti. Dokonce už se najde spousta muzikantů, kteří je používají naživo. Jenže to znamená s sebou na koncerty tahat počítače a jejich zálohy, kdyby náhodou klekly. A tak jsme přišli na Plugzillu. Tahle hračka má v sobě 1400MHz procesor Intel (v budoucnu tam ale budeme montovat 1,7GHz, protože je paradoxně levnější) a zvládne zároveň používat až osm VST efektů nebo instrumentů."
Bob Gallien
Fakt, že mají jen jednu novinku - již dlouho avizovaný Diesel Dawg, naopak nepřinutil k žádným opatřením firmu Gallien-Krueger. "Jezdím na Frankfurt pravidelně každý rok. Jsem první u stavění stánku a poslední při sklízení," prozradil mi při rozhovoru Bob Gallien.
