Musikmesse a Prolight + Sound - letošníma očima i ušima

Letošní dvojvýstava Musikmesse a Prolight + Sound potvrdila dřívější trendy v tom, že Prolight + Sound byla zase o kousek větší a Musikmesse o kousek menší. Dále ubylo nahrávací techniky a přibylo jevištních konstrukcí a světelných i jiných efektů.

Před pár lety to vypadalo, že tam za nedlouho zbudou už jenom Číňani a místo papírových prospektů se budou rozdávat jen odkazy na internet. Číňanů ubylo asi i proto, že výstava otevřela filiálku v Šanghaji. Letos se tam koná od 11. do 14. října v Shanghai New International Expo Centre na rohu ulic Huamu a Fangdian naproti Century Parku, abyste to tam nehledali dlouho. Mimochodem, o měsíc dřív, od 14. do 17. září je spolu s NAMM Musikmesse zase v Sokolnikách v Moskvě.

A protože „něco“ na internetu mají dneska úplně všichni, jest nutno návštěvníka zvednuvšího své pozadí od počítače a zaplativšího docela nevlídné vstupné něčím odměnit. Takže barevné letáky i tlusté katalogy, bonbónky i drobné suvenýry jsou zase zpátky a internet je stará vesta spíš pro ty, kdo chtějí sedět doma nebo znát příliš mnoho technických detailů.

Tlusté výstavní katalogy včetně aktualizačního dodatku byly vždycky. Vystavovatelé po abecedě, po státech, po pavilonech, po oborech, a to systematicky očíslovaných. Jenom nechápu, proč Musikmesse ty obory v katalogu čísluje úplně jinak než Prolight + Sound, když se kříží, tedy podle čeho, a teda vlastně vůbec proč, ale to je asi detail.

Podobně jako když loni stávkovali velcí bubnaři a čineláři, letos na dvojvýstavu zanevřeli zase největší výrobci mikrofonů a sluchátek. Bubnů přibylo. Pro návštěvníka spadlého z nebe značky Shure, Sennheiser, Neumann či Sony vlastně neexistovaly. Největšími z vystavovatelů v téhle branži tak zůstali BeyerDynamic, Audio-Technica, DPA a Microtech Geffel - ostatní prominou, ať nepíšu seznam. Pár kousků od AKG bylo k vidění na stánku koncernu Harmann, Sennheiser zase sponzoroval, a v titulcích tak byl uveden u honosné spíš vizuální než hudební show, za níž by se ale nemusela stydět žádná světová kapela. Byla k vidění po hodinách ve výstavním koncertní hale Forum.

V mnoha oborech akustické elektroniky převažovaly nad studiovou technikou elektronika pro živá ozvučení a počet pavilonů se světelnými efekty a jevištními konstrukcemi se rozrostl z původního nesměle jednoho na letošní tři.

Devatenáct mikrofonních kapslí schovaných v kouli. A s počítačem propojené přes USB s převodníkem 48 kHz/24 bitů. To je Zylia ZM-1. A co to umí? Díky virtuálním směrovým charakteristikám, které se nastaví tak, že na zdroj zvuku (kytara, zpěv, klávesy...) prostě zahrajete, a soft si už sám nástroj lokalizuje. Máte-li takhle lokalizovanou celou kapelu, můžete nahrávat. Výsledkem je zvuková stopa, kterou software Zylia umí rozseparovat na jednotlivé nástroje do stop. Zkoušeli jsme a funguje to, i když v tom hluku a mumraji veletrhu to zase tak super slyšet nebylo. Měl by s tím jít udělat slušný demáč.

Co pódium, to jiný zvukař a jiný způsob snímání kytary mikrofonem. Ne vždy k vaší spokojenosti. Samsystems nabízí zabudování mikrofonu přímo k reproduktoru. Integral, jak ho pojmenovali, vyrábí ve verzích pro deseti- a dvanactipalcový reproduktor. Mikrofon je umístěn ve středu montážního kruhu a jeho charakteristika (superkardioida) míří do kraje membrány. Montážní kruh připevníte přímo na repro. Ano, kombo se musí rozdělat. Ale jen jednou, a pak už budete mít pořád ten samý zvuk do mixu.

Nejprve se snažíme vše převést na placku dotykového displeje, abychom nakonec zjistili, že nás její placatost přeci jen trochu štve. A v tu chvílí přichází ke slovu produkty jako Tuna Knobs od firmy Pepperdecks, které si kladou za cíl spojit výhody tabletu a fyzických ovládacích prvků, v tomto případě „knoflíků“. K displeji se připevňují pomocí „přísavek“, takže jednoduše spustíte svoji oblíbenou hudební aplikaci (na fotce groovebox Korg Electribe) a strategicky na správná místa rozmístíte tyto přisávací knoflíky. Zkoušeli jsme to, funguje to!

Foto: Tuna Knobs

Součástí výstavy byly v pavilonu 11.0 taky dvě kabiny s názvem Sweat, Blood Tears Box. S tím potem souhlasím, krev a slzy neberu, neb hudba jest radost. Šlo o trochu větší zatlumené kadibudky, ve kterých se smáčkli posluchači i interpreti v důvěrně nedýchatelné atmosféře. Byly tam dva - v tom kytarovém denně vystupovali Marco Wriedt, Magnus Karlsson, Nico Schliemann, Jeff Waters, Herman Li, Jen Majura z Evanescence, Bruce Gaitsch a Dennis Hormes.

V tom bicím hráli každý den Alex Landenburg, Jost Nickel, Will Hunt, Chris Coleman, Michael Schack, Anika Niles, Karl Brazil, Veronika Lukešová a Marcel van Cleef. Jelikož fotky zatím nehrají, vybral jsem Aniku Niles, kterážto podle mě nejlépe skloubila eleganci ženskou a fortel, jehož tento nástroj žádá. Našinec Veronika Lukešová často hrála víc vlajícím houfem přidoblonďatělých vlasů a její technika by potřebovala ještě asi pár set hodin docvičit, i když několika hezkým momentů si užilo mé ucho taky.

DynaMount je systém uchycení mikrofonu, který umožňuje přímo z režie pomocí počítačové aplikace dálkově ovládat jeho pozici u kytarového aparátu nebo např. velkého bubnu. Donedávna jste kvůli každé změně polohy museli přebíhat mezi režií a nahrávací místností, případně komandovat nějakého „poskoka“. „Trochu dál!“ „Tak tři centimetry doleva!“ „Dej to trochu šikmo!“ „Ne, to je moc!“ Toho všeho je majitel DynaMountu ušetřen. Jednotlivé modely se liší tím, v kolika osách umožňují posun a rotaci. Tohle by pro studiové zvukaře mohlo být hodně zajímavé!

Je těžké vymyslet něco nového a vyčmuchat to na Musikmesse také není snadné. Nový systém od nizozemské firmy Nexi Industries nás ale zaujal, protože řeší několik problémů zároveň. Pedalboardy jsou často vystaveny nebezpečí polití dobře mířenou dávkou plzeňského piva. A když vás na venkovním pódiu překvapí déšť, velká legrace to také není. U Nexi nic z toho nevadí. Hlavní princip zde spočívá v tom, že jednotlivé krabičky na board nacvaknete pomocí konektoru, který se nachází na spodní části krabičky. Celková konstrukce pak de facto znemožňuje, aby se k němu rozlitá kapalina dostala. Málem bych zapomněl - nehraje to vůbec špatně. Kromě ladičky, která je zabudovaná v samotném boardu, je vše analogové, a je to slyšet. Modulů je na výběr hodně a s pořadím v řetězci můžete experimentovat mnohem snáze a rychleji, než kdybyste museli válčit se suchým zipem a propojovacími kabely. Za nás palec nahoru!

Pseudo-Acoustic Bass - tak říká Stefan Beyer své base, kterou vyrábí pod značkou Sbip Instruments. Je určena primárně pro hraní s dalšími akustickými nástroji bez nutnosti externího zesilovače či reproduktoru. Většina akustických basových kytar zní vedle šestistrunky jako chudý příbuzný. Pokud jsou vůbec slyšet, zoufale jim chybí basy. Baskytary firmy Sbip ale mají v přední desce zabudovaný reproduktor a zesilovač napájený bateriemi. Je zde i bassreflexový otvor. Menzura je kratší, ale stále dostatečně „basová“. Podle popisu vám to možná připadá jen jako hračka, ale ono to zní velmi přirozeně a hutně. Na hraní v hospodě či busking ideální!

Stánek Sbip Instruments nás zaujal hned několika produkty. Většina výrobků této jednočlenné firmy patří do kategorie elektrických smyčcových nástrojů, ale ne jen tak ledajakých. Téměř všechny typy houslí a violoncell Sbip mají totiž ve svém srdci trubku z hliníkové slitiny. Jsou díky tomu lehčí než drtivá většina podobných nástrojů a mají extrémně vysokou odolnost proti změnám v tahu strun. Snímače jsou zde výhradně magnetické (konkurence používá zpravidla piezoelektrické) a navíc mají speciální konstrukci s pólovými nástavci mezi strunami. Zvuk je díky tomu vyrovnanější a snímač tolik nezvýrazňuje hru pizzicato. Celkově se tyto housle (a cella) výborně hodí pro hráče používající zkreslení a jiné primárně kytarové efekty.

Firma Tech 21 v posledních letech rozhodně nespí na vavřínech a naštěstí nezapomíná ani na basáky. Po velmi zajímavém miniaturním Bass FlyRigu letos vypustila do světa předzesilovač do racku SansAmp Geddy Lee. Signature model věhlasného frontmana kapely Rush obsahuje dvě pre-ampové sekce, které lze kombinovat v libovolném poměru, přičemž je možné přimíchat i čistý zvuk. Jako základ při vývoji posloužil starší univerzální předzesilovač RPM. Model Geddy Lee je však odladěn přímo pro baskytaru, přibyla zmíněná druhá sekce a několik dalších funkcí. Těšíme se, až si na to zahrajeme!

Torpedo CAB od Two Notes není vyloženě nový produkt, ale je to jeden z nejvýraznějších reprezentantů určitého trendu, který byl i tentokrát na Musikmesse patrný. Většina kytaristů dnes patří buď mezi zastánce klasického přístupu - krabičky plus aparát -, nebo naopak vyznávají digitální amp modeling (např. Line 6, Fractal Audio nebo Kemper). Produkty firmy Two Notes ale nabízejí zlatou střední cestu. Pokud chcete hrát do linky, ale modeling vám nevoní, můžete mít celý signálový řetězec analogový a na jeho konec umístit speaker simulátor jako třeba právě Torpedo Cab, který obsahuje tzv. impluse responses, tedy jakési „zvukové snímky“ toho, co se signálem dělá reproduktor. Já osobně jsem s tímto přístupem dosáhl nejlepších výsledků. Na fotografii vidíte i pre-ampy od stejného výrobce.

Systémy pro tvorbu osobních mixů jsou jedním z dalších trendů, které pozorujeme ve světě hudebního vybavení. Každý muzikant si s jejich pomocí sám namíchá svůj odposlech. To se hodí obzvláště při používání pódiového in-ear monitoringu nebo při tichém zkoušení (např. za použití elektrické bicí soupravy). Čím se tedy od konkurence liší MyMix? Na rozdíl od jiných modelů má velký a přehledný displej, což je u podobných produktů stále ještě výjimka. I zabudovaný reverb je téměř unikum, přestože bez něj zní často in-ear mixy až příliš „suše“. Je také možné sdílet svůj mix s ostatními. Výrobce dokonce zabudoval i vícestopý rekordér. Při vývoji tohoto produktu se zkrátka přemýšlelo.

Pokud chcete něco precizně dotaženého, jděte k Němcům nebo Švýcarům. Pokud to má být taky elegantní, zkuste Italy nebo Francouze. Elegantní italské prostorové reprobedny jsem našel na stánku italské firmy 12 Dodici Facce. Jejich stránky ani stánek se příliš technickými detaily netrápily. Mnohostěnné reprosoustavy ozvučují prostor do všech směrů rovnoměrně, proto se hodí nejvíc tam, kde je to potřeba - do obchodů, restaurací nebo třeba i domů. Dělají se jak v jednopásmové, tak ve dvoupásmové verzi, přičemž ta dvoupásmová používá dvoupásmové souosé reproduktory. Pro to správné dunění ale předpokládám, že kromě nich ještě někam schováte subwoofer. Vypadají i hrají pěkně.

Nafukovací promítací plátno AirScreen je dobrým nápadem stejnojmenné německé firmy. Prostě až film skončí, padoucha zastřelí a mladí se v západu slunce obejmou či vezmou, vypustíte ventilek a objedete s kinem o štaci dál. Pokud ale nehodláte provozovat kino létající, je dobré plátno dobře ukotvit čili zavětrovat.

Noblesní bicí sada z nejvyšší sady SQ2 německé firmy Sonor byla pravou pastvou pro oko. Byla v provedení African Marble, což není ani po překladu do češtiny šutr, leč tvrdé africké dřevo s výraznou kresbou. Bohužel, jako u mnoha jiných krásných dam, se na ni nesmělo sáhnout. Ale určitě hraje skvěle.

Pěknou hornu s budičem Axi2050 jsem našel na stánku legendární britské firmy Celestion, ježto letos, ni jindy, nechyběla. Její kouzlo spočívá v tom, že „P.A.čkově“ obsloužíte pásmo od 300 Hz do 16 kHz bez jediného crossoveru čili reprákové výhybky. K ní ještě nějaký ten basák, a můžete jít ozvučit náměstí.

Zkombinovat štěrbinový výškáč do středu klasického dynamického repráku v malém studiovém near-field monitoru či domácím high-endovém, to jsem ještě neviděl. Udělala to a na stánku předvedla ve své modelové řadě Fader Pro firma Fluid Audio. Že je něco jinak, je hned vidět i z technických parametrů - 27 kHz slyší sice jen psi a netopýři, ale znamená to, že jsou frekvence srovnané i níž, ty pro lidi. A jsou navíc pěkný - černobílá ladí všude, v režii i v obýváku.