V devět hodin ráno se brány frankfurtského megavýstaviště s kakofonním zavrzáním otevřely a návštěvníci společně s redakcí Muzikusu byli vpuštěni. Jaký byl letošní ročník? Stejný, a přeci jiný! Po již tradiční kávě v press centru jsme se rozběhli po areálu a s pečlivou detektivní prací jsme se jali hledat novinky a zajímavosti. Tradiční jarní výlet do mohanského města jsme přežili ve zdraví a můžeme se tedy s vámi o všechny dojmy podělit v následující „mozaice“ reportáží, minipreview a rozhovorů. A jelikož jsme materiálu přivezli opravdu přehršel, můžete se těšit v příštím čísle na pokračování...
Ohlédnutí Martina Jirsáka
Informaci o tom, že letos pojedu na největší evropský hudební veletrh, jsem se dozvěděl jeden den před odjezdem. Neměl jsem tedy mnoho času na přípravu, na vyhledávání novinek nebo shánění informací o tom, jaké firmy na výstavě budou a kde budou mít své stánky. Vyrazil jsem tedy tak trochu na blint. Od výstavy jsem vlastně ani nic neočekával a výsledek byl vlastně paradoxně přesně takový, jak jsem předpokládal. Kromě pár drobností jsem nenašel nic, co by mě extra zaujalo, nebo mi snad dokonce vyrazilo dech. Ale ano, dva produkty mě přece jen zaujaly a jim jsem také věnoval samostatné článečky.
Jedná se o řídicí MIDI/OSC klaviaturu s dotekovými klávesami a možnost vysílání MIDI událostí posouváním prstu po klávesách, s názvem Endeavour EVO, který vám představíme v červnovém čísle. Druhým produktem je pak software pro potlačení reverbu Zynaptiq Unveil.
Co to všechno znamená? Asi se zde snoubí více faktorů naráz. Určitě je faktem, že spousta firem již nečeká s oznámením novinky na nějakou (jakoukoliv, ať NAMM, Musikmesse nebo jinou) výstavu. Informace o novinkách jsou dnes uživatelům okamžitě dostupné díky internetu. Kupní potenciál se tedy v čase přesouvá trochu jinam. Novinky není potřeba chystat k výstavám, ale ke kupně nejsilnějšímu období roku (pravděpodobně jeho konec). Dalším ovlivňujícím faktorem je asi fakt, že se vývoj v této oblasti poněkud zpomalil. Posun od 8bitových aplikací k 64bitovým již máme za sebou, interní 24bitové, případně i 32bitové, zpracování zvuku s plovoucí desetinnou čárkou je dostatečné a vzorkovací frekvence až 392 kHz jsou daleko za hranicemi lidského ucha. A posledním ovlivňujícím faktorem je asi také to, že stárnu a snáz prokouknu starou věc, jen nově zabalenou, ani mě tolik nenadchne, když firma vyrábějící různé produkty s nimi různě zamíchá, prolne své technologie a vytvoří tak něco „nového“. Ano, někdy se může i pouhým sloučením několika technologií jednat o skutečnou novinku. Mnohdy tomu tak ale není.
Měl jsem tedy čas koukat na věci trochu s nadhledem a z širšího pohledu. Výsledkem tohoto pohledu bylo poznání, že se na mnohých stáncích objevovaly iPady. Nevyhly se jim ani takoví giganti, jako je třeba Yamaha. Jiných tabletů bylo jen velmi málo. Skoro bych si troufl říci, že iPady byly na větším počtu stánků, než byly počítače (obvykle Macy). Dalším zjištěním jsou “zprávy“ z Číny. Opravdu velká většina produktů se vyrábí v Číně. Pak je tu ovšem druhá skupina produktů, které se v Číně nevyrábějí. A takové se k tomu pilně a nahlas hlásí. Samozřejmě jde tato zpráva ruku v ruce s avizovanou vyšší kvalitou produktů.
Abych byl upřímný, musím říci, že jsem si na pár zařízení sáhl a vyzkoušel je. Vůbec poprvé bylo například možné podívat se fyzicky na novou zvukovou kartu UAD Apollo. Poprvé bylo možné sáhnout si na nové řídicí klaviatury Akai MPX49. Musím říci, že mě klaviatura hodně překvapila. Klaviatura je poměrně tuhá, což u 49klávesových verzí nebývá zvykem. Dotekové fadery reagují překvapivě dobře. Stačí jen lehký dotek a fader reaguje (na rozdíl od podobně vyhlížejících faderů DAW ovladačů od Steinberg - CMC série - kde je opravdu potřeba na prst přitlačit). Chytře je vymyšleno, že dotyková plocha každého faderu je poměrně velká, takže nebude problém se s prstem strefit. Na druhou stranu LED diody zobrazující hodnotu jsou menší a nezabírají na šířku celou plochu dotekové plochy. To vše vede k tomu, že prst budeme pokládat vedle těchto LED diod a snadno tak uvidíme nastavenou hodnotu. Poprvé jsem se také mohl dotknout velice dlouho avizovaného a očekávaného (sám na něj se zvědavostí čekám) AKAI SynthStation 49. Důvodem dlouhého čekání bylo prý očekávání nového iPadu. Informaci o chystaném iPadu Akai měl, nikdo však nevěděl, jak bude vypadat. Akai nechtěl riskovat vydání SynthStation 49, který by pak nebyl s novým iPadem kompatibilní. Proto tak dlouho s uvedením čekal. (mj)
Musikmesse očima Tomislava Zvardoně
Pokud jste letos na Musikmesse vešli do jakéhokoliv pavilonu, nemohli jste přehlédnout všudypřítomný trend, kterým se byznys s hudebními nástroji momentálně ubírá. Tak například obrovské množství výrobců ukulele, stále hojnější výskyt cajonů mezi perkusemi nebo obecně velké množství různých klasických etno nástrojů, které se již začali objevovat dokonce v elektrifikovaných verzích (například sitar se snímačem).
. V pavilonu „nahrávací techniky“ nemůžete přehlednou všudypřítomnost iPhonů a iPadů, ze kterých si můžete nejen vyrobit domácí studio, používat je jako efektové pedály, ale můžete pomocí nich dokonce ovládat např. svůj monitor na pódiu! Prostě se spojíte pomocí bluetooth s mixem vašeho zvukaře a jednoduše si nastavíte poměr vašeho monitoru sami. Mimochodem, když už jsem u těch iPhonů, za zmínku určitě stojí výborný pouze stodolarový systém JAM firmy Apogee na propojení kytary a iPhonu či iPadu. Pokud jste vešli do „pavilonu“ elektrických kytar „vybaflo“ na vás velké množství různých neotřelých tvarů, barev a neuvěřitelných materiálů, ze kterých se dá elektrická kytara vyrobit a kterými se výrobci chtějí odlišit nebo přinést něco nového. Některé nástroje připomínají umělecká díla jiná výbavu kosmonauta. Lidská fantazie je naštěstí nekonečná. Pokud máte raději přece jen staré klasické nástroje, mohli jste téměř celý den strávit v obrovitánském stánku s opravdovými vintage nástroji a aparáty. K vidění a dokonce ke koupi zde byly opravdové skvosty jako Les Pauly z roku 1959, krásné stařičké Gibsony 175, „telata straty“... prostě parádní stánek :) Jo a ceny? Tak například Les Paul 59 za 249 000... euro bohužel :-)
Jak jsem potkal flamenco kytary...
Již delší dobu hledám nějakou flamenco kytaru osazenou snímačem pro použití v kapele. Bohužel u nás je těchto nástrojů k vyzkoušení poměrně málo. Určitě zajímavou firmou je španělský výrobce klasických a flamenco kytar Raimundo. V jeho nabídce se mi hodně líbil cenově velmi dostupný (1200 euro) model 646 E Flamenco Cutaway, osazený snímačem Fishmann.
Krásné nástroje, ať už zcela klasické, či nylonky osazené snímači, vystavoval i stánek známého výrobce Josého Ramíreze. V vidění byly i nástroje malých španělských kytarářů, kteří krom svých mistrovských nástrojů vystavovali i zajímavé novinky. Fantasticky hrála např. replika malé „romantické“ kytary model Romantika rodinné firmy Amatio Burguet.
Velkou radost mi udělal stánek kanadské firmy Larrivée, což jsou pro mne jedny s nejlepších akustických kytar s kovovými strunami. K vidění byla celá škála Larrivée modelů, od déček s cutawayem po malé OMka. (tz)
Dětský pavilon
O úžasném a stále nápaditém dětském výstavním pavilonu se tu psalo už několikrát. Byl v přízemí, v hale 6.0. Když mi už načerpané elektronické úžasnosti lezly všemi otvory zpátky, šel jsem si vyčistit palici třeba plácáním do novodurových varhan gumovým nazouvákem. Tam dítětem rád zůstanu. (mp)
Chlupaté bicí
Ústupem stylu world-music z hitparádových umístění ubylo taky v počtu nabízených etnicky pojatých perkusí. Přesto bylo v pavilonu 3.0 stále k nalezení dost stánků s těmi kulatými, často i chlupatými věcmi, u nichž si nejste nikdy jistí, jestli po úderu třeba nezabučí a neutečou. (mp)
Yamaha PHX a Club Custom
Ačkoliv tyto řady Yamahy patří svou datací do loňského roku, v Česku prakticky nebylo možné si tyto bubny vyslechnout naživo. PHX jsou vlajkovou lodí Yamahy - silnostěnné korpusy z jedenácti vrstev kombinace dřev jatoba a kapur. V případě Club Custom je pak použito pouze druhého zmíněného dřeva. PHX jsou velice dynamické, hlasité a produkují nadprůměrně sytý, moderní tón. Club Custom jsou naopak zvukem spíše vintage, charakterem evokují například Jazz Series od DW. Doufám, že se k nám tyto nástroje co nejdříve dostanou na test. (jč)
Sabian
Čineláři od Sabianu přišli s marketingově zajímavou myšlenkou: na internetu nechali hlasovat bubeníky o tom, které čtyři z dvanácti inovativních prototypů začlení do stálé produkce. Nakonec vyhrály HHX Zen China - činel s obráceným pupkem, díky čemuž se na něj lépe hraje, pokud je v soupravě umístěn „naplocho“, AAX Aero Crash, který dostal do vínku několikanásobné děrování - otvory jsou však výrazně menší než například u modelů O-Zone, což skýtá zajímavé zvukové možnosti. HHX Click Hats asociují řadu Omni, kdy se jim dostalo jen částečného soustružení, díky čemuž jsou o něco ovladatelnější, a přitom průrazné při sešlapu. AAX Stadium Ride je pak rockovým ridem na větší pódia, jak ostatně napovídá název. (jč)
Zynaptiq Unveil
Firma Zynaptiq, která je autorem softwaru Pitchmap, což je v současnosti v podstatě jediný konkurenční software k Celemony Melodyne a umí také pracovat s laděním a měnit tóny polyfonního (tedy vícehlasého) signálu, představila na NAMM 2012 další velice zajímavý a unikátní software. Jedná se o Unveil a ze signálu odstraňuje reverb, tedy dozvuk místnosti. Dosud byla odpověď na otázku, zda je možné odstranit z nahrávky reverb jednoznačná: nejde, nejde, nejde. Ale teď je to jinak. Kromě odstranění reverbu lze pomocí aplikace také modifikovat jeho charakter a nebo jej naopak zvýraznit. Software využívá vlastní technologii MAP (Mixed-Signal Audio Processing).
Unveil je kompatibilní pouze s Mac OS X 10.5.8 a vyššími. Windows v současnosti podporovány nejsou. Podporován je prozatím jediný formát plug-inů a sice Apple AudioUnits (AU). Ostatní typy formátů, jako jsou Avid AudioSuite (AS), RTAS/AAX nebo Steinberg VST, zatím podporovány nesou. Podpora by měla přijít během tohoto roku. Do konce června je nastavena zaváděcí cena na 269 euro, poté se cena zvýší na 399 euro. K dispozici je také zkušební verze Unveil. Mrkněte se na video na YouTube. http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=C7bLQ1QiBog (mj)
Traynor Quarterhorse
V posledních letech se roztrhl pytel s kytarovými „lunchbox“ hlavami, které si velmi pohodlně můžete dovézt kamkoliv a nepotřebujete k tomu automobil. Brašnu hodíte přes rameno a hurá na koncert, jam nebo zkoušku. Firma Traynor však dotáhla tento přístup do extrému, a tak jsme měli možnost na Musikmesse obdivovat Traynor Quarterhorse - pětadvacetiwattovou transistorovou hlavu v podobě podlahového efektu. Nyní již brašnu přes rameno nepotřebujete, Quarterhorse se vejde do obalu od kytary. Disponuje čistým a zkresleným kanálem, najdete tu však i digitální reverb, tremolo a simulaci páskového echa. Quarterhorse je vybaven osmiohmovým výstupem pro reprobox a zároveň i linkovým výstupem. Na transistorový zesilovač hraje překvapivě slušně a zdá se, že tu máme zajímavou alternativu pro kytaristy, kteří hledají co nejkompaktnější řešení, ale zároveň jim nejsou sympatické modelingové efekty. (pš)
Yamaha AvantGrand
Digitální piana Yamaha mají už mnoho let své místo na slunci jisté, firma však nespí a snaží se neustále posouvat hranice realistického prožitku ze hry. Řada AvantGrand je v tomto ohledu opravdu daleko. Téměř všechna digitální piana kladívkovou mechaniku simulují, modely AvantGrand ji však jednoduše obsahují. Yamaha tato piana prohlašuje za „hybridní“ - pyšní se tím, že se jedná o kombinaci akustického a digitálního nástroje, kde pouze samotné generování zvuku je digitální. U nejvyššího modelu N3 (de facto minikřídlo) je navíc autenticita prožitku ze hry umocněna tím, že se zvuk ozývá vždy z toho místa, kde byl nasamplován. Multisampling zde tedy neprobíhá jen v tradiční vertikální rovině (různé dynamické úrovně), ale také v horizontální - při samplování akustického klavíru bylo použito pět různých kontaktních mikrofonů a právě v těchto místech jsou zároveň umístěny reproduktory, které dotyčný sample přehrávají. Výsledkem je zvuk, který je bez přehánění 3D (což jsme si patřičně ozkoušeli). Třešinkou na dortu je pak vypínatelné přenášení vibrací virtuálních strun do kláves - obzvláště u basových strun cítíte příjemné „brnění“, tak jak to znáte z kvalitního křídla. (pš)
Fishman TriplePlay
Kytarové syntezátory skýtají již mnoho let fascinující možnost používat kytaru jako MIDI kontrolér. V praxi však byla jejich využitelnost vždy poněkud omezená, ať už kvůli rychlosti odezvy či častému spouštění nechtěných not. V posledním době se však v oblasti kytarových syntezátorů blýská na lepší časy. Loni přišel Roland s velice slibným modelem GR-55 a nyní je tu Fishman TriplePlay - kompletní bezdrátové řešení pro převod kytarové hry na MIDI. Podobně jako Roland má i Fishman vlastní snímač, zde je však navíc napojen na bezdrátový vysílač, který kromě MIDI signálu přenese samozřejmě i samotný zvuk snímačů vašeho nástroje. Zvukový modul zde obsažen není, TriplePlay však lze připojit k jakémukoli MIDI zařízení. Nejvíce by měli zpozornět ti, kteří si pohrávají s myšlenkou ovládat pomocí kytary softwarové syntezátory. Jednou z variant přijímače je totiž USB zařízení o velikosti běžného flash disku. Fishman navíc dodává spolu s TriplePlay slušný balíček softwaru. Naše krátké seznámení s TriplePlay zanechalo pozitivní dojmy. Styl hry musíte i zde přizpůsobit situaci, jinak mohou zaznít noty, o kterých jste nevěděli, že je hrajete. Pokud však toto dokážete, tracking se jeví jako rychlý a spolehlivý. Toto není verdikt, ale především konstatování, že o TriplePlay bychom se měli dále zajímat my i vy. (pš)
Kemper Profilig Amplifier
Pokud se zajímáte o modeling kytarových zesilovačů, německý „zázrak“ Kemper Profiling Amplifier (dále jen KPA) vám nemohl uniknout. Tento modeler (který přes matoucí název koncový zesilovač neobsahuje - zatím) totiž v loňském roce pěkně rozvířil kytarové vody. Jistě, modelery rostou jako houby po dešti. Tento je však založen na jiném principu - zvuk aparátu si umí „nahrát“ či „nasamplovat“. U Kemperu tomu říkají „profilování“. Pokud vám tedy nestačí kolekce „profilů“, které jsou s KPA dodávány, můžete „ukrást duši“ v podstatě jakémukoli aparátu, ke kterému máte přístup. V tomto ohledu je to jediný produkt svého druhu na trhu. To vše by ale nebylo k ničemu, pokud by výsledný zvuk nelahodil uchu. Naše první dojmy ale jasně praví, že se nejedná o marketingové kecy. KPA zní výborně a mohl by ohrozit doposud neotřesitelnou pozici Fractal Audio Axe-Fx. Na stánku Kemperu jsme se také dozvěděli, že by již relativně brzy mohla být na světě racková verze (je trochu s podivem, že do racku nebyl už první model) a také varianta se zabudovaným koncovým zesilovačem. Zdá se, že o KPA ještě uslyšíme. (pš)
En.Dru. na Boss Loopstation World Championship
Na letošním Musikmesse poutala hodně pozornosti mezinárodní soutěž Boss Loopstation World Championship. Jak je patrné z názvu, soutěžilo se v loopingu neboli v živém nahrávání smyček za pomocí Boss Loopstation. Ve finále obsadil druhé místo český beatboxer Ondřej Havlík alias En.Dru. Přestože je beatboxing obvykle mimo zorné pole Muzikusu, nemohli jsme si nechat ujít příležitost krátce si s Ondřejem před soutěží popovídat.
Jak dlouho se věnujete loopingu?
Je to zhruba pět let. Tehdy jsem sháněl nějakou beatboxerskou kooperaci v Čechách a žádnou jsem nenašel, tak jsem začal pracovat s „mašinkou“ a nahrávat vlastní samply. Zjistil jsem, že možnosti jsou v podstatě neomezené. Tak vznikla moje one man show nebo one man jam, všechno pouze pomocí hlasu. Tehdy jsem začínal na Boss RC-50.
Jak se pozná dobrý „looperista“ od špatného a jak se to projeví v dnešní soutěži?
To je opravdu těžké říct. Do soutěže postoupilo čtrnáct lidí z celého světa - jsou to jak vokalisté, tak multiinstrumentalisté. Hodnotit se budou tři kritéria. První je originalita nebo kreativita. Druhé posuzuje, jak člověk dovede využít technických možností Loopstationu. Třetí bod je muzikálnost a interpretace. Potom už je to jen na porotcích. Důležité je umět dobře poslouchat, mít nápady a být unikátní, dobře fungovat technicky a rytmicky. Člověk musí také umět strhnout lidi, mít dobrou show.
Vy sám mátě nějaké zkušenosti s hudebními nástroji?
Trochu ano. Ale to, že neumím pořádně na nic hrát, je můj největší komplex. Asi dva roky jsem hrál na kytaru a trochu se seznamoval i s bicími, ale to nestojí příliš za řeč. Teď jsem si dal závazek, že začnu trochu hrát na klávesy, a to z toho důvodu, že bych v budoucnu chtěl do svých vystoupení zapojit MIDI kontrolér a začít používat jednoduché harmonie. Člověk ale vždycky narazí na to, že musí dělat to, co mu jde nejlépe, aby se v tom dál rozvíjel. Pokud je vaše pole beatboxing a zpěv, musíte se zocelovat právě v tom, a jen když zbude čas, věnovat se ostatním věcem.
Kolik vrstev si může člověk dovolit ve smyčkách použít, aby výsledek nezněl „přeplácaně“?
V podstatě nekonečně mnoho. Hlavní je, jaký má člověk hudební cit a jak dokáže prostor zaplnit. Velkou roli hraje také overdub efekt - vše, co hraje z looperu, nahrává mikrofon částečně znovu. Člověk musí být ve finále dost střídmý a zvuk nepřevrstvit - mimo jiné také kvůli okolnímu hluku, obzvláště v hlasitém klubu. Je to pouze o citu, technika vás nijak neomezuje - nový Loopstation RC-300 má kapacitu několik hodin nahrávání, což znamená stovky smyček. To nikdy nezaplníte.
Jaký mikrofon se nejlépe hodí pro beatboxing?
V poslední době jsem nadšen z mikrofonu Audio Technica 6100, ten bych doporučil všem. To je pro mě Rolls-Royce mezi dynamickými mikrofony. Stojí necelých šest tisíc korun, což je na dynamický mikrofon poměrně hodně, ale vyplatí se to. Dokonce jsme dělali srovnání se zpěvovým kondenzátorovým mikrofonem Shure KSM9, který stojí více než dvojnásobek. Při stejných korekcích zněl vokál lépe z Audio Technicy. Je hyperkardioidní, takže snímá poměrně úzký okruh kolem sebe - slyšet je to, co do něj pošlete vy, ne okolní ruchy. To je pro použití s Loopstationem ideální. (pš)
Na Prolight + Sound a další střípky, které se nevešly si posvítíme v příštím čísle!
text: Martin Jirsák (ms), Petr Štika (pš), Mojmír Mohapl (mm), Tomislav Zvardoň (tz) a Jan Červenka (jč)
