Smysl i takového veletrhu jako je Musikmesse a Prolight + Sound ve Frankfurtu, je podroben časté diskuzi. Není se co divit. Internet, a jen internet, zasáhl a změnil mnohá odvětví, mnoho zajetých kolejí ve všech oblastech života. I tady je změna více než patrná. I když, nemůžu si pomoci, jedna věc se neztratila: touha muzikanta či zvukaře být blízko, doslova na doslech a na dosah. Věřte, i na nás v muzikusí dodávce cestou na veletrh i zpět atmosféra veletrhu dýchla. Místo aby každý z nás měl skloněnou hlavu nad svým dotykáčem a „diskutoval“ cestou tam, co uvidí, a cestou zpět, co viděl, s globálním guru surfování Googlem, tak jsme si povídali o zvuku, snímačích, aparátech a vztazích v kapelách. Určitě jsem nevěděli více, něž on (nebo to), ale tak nějak nám to úplně nevadilo. Ráno ve frontě u vstupu, kdy nám čtečkami problikávaly kódy vstupenek, jsem měl zcela jasný pocit, že bych něměl předbíhat či se tlačit, neprošlo by mi to jen tak. Vysvětlení je jednoduché.
Navštěvníci se na výstavu těšili. Nechci býti vizionář, ale když jsem si nedavno v posledním čísle Chipu přečetl informaci, že prodej tabletů zdaleka nedosáhl očekávaného růstu, ale naopak zaznamenal slušný pokles v desítkách procent, tak se mi vkradla myšlenka, že každé nadšení časem vyprchá a čas prověří skutečnou hodnotu, stejně jako u dobré písničky. Nové neumí beze zbytku nahradit to staré, což takovou myšlenku používání internetu navozuje. Nakonec si vše najde své místo ve vzájemné a podporující shodě, v muzice pro to máme slovo fusion.
Ale, jak píši výše, vůbec nechci být vizionář, spiše jde o pocit a dojem. Ano, dotykáče, simulace, počítače, sítě, vyhledávače..., to vše bude mít velký vliv a své využití, nicméně muzikantský grunt se nemůže ztratit. Trošku by pak technologie ztratily význam. I když se v dnešní době tak trochu zdá, že internet (z)může všechno. Předávám slovo kolegům Petru Štikovi a Matěji Belkovi, ať vám svým pohledem přiblíží největší evropskou výstavu hudebních nástrojů a všeho, co k tvorbě hudby patří. A jsem přesvědčen, že jim nakonec vyjde, že si tam máte zajet, neboť ani Muzikus ani Google nestačí...
Ing. Vladimír Švanda
šefredaktor
Proč nezůstat doma u kompu?
Dohodli jsme se, že nebudeme vypisovat „telefonní“ seznamy firem a snažit se zmapovat nezmapovatelné, totiž celý veletrh, komplexně a „férově“ pro všechny vystavovatele. Za prvé to asi ani dost dobře nejde a za druhé by to bylo pěkně dlouhé a asi i dost nezáživné čtení. Navíc v dnešní době, kdy lze všechno vygooglit za dobu potřebnou k lusknutí prstů, by to bylo asi zbytečné.
Dostali jsme spíš za úkol tak nějak popsat to, co nás „cvrnklo do nosu“.
Jelikož jsem byl na Musikmesse i před rokem, do nosu mě nejdřív cvrnklo, že se toho zas tolik oproti minulému ročníku nezměnilo.
Currywurst chutná pořád stejně, frankfurtské mrakodrapy pořád stojí, Yamaha začla chodit s Line 6 a má pro sebe zase celý pavilon, neznámí asijští výrobci vyrábějí čím dál menší kytarové efekty a čím dál vizuálně věrnější kopie známých nástrojů. V jednom z pavilonů byla tentokrát moc pěkná výstava fotek In the Eye of Rock ‘n’ Roll Hurricane od Neala Prestona. Ten nafotil obrovskou spoustu kapel, od Led Zeppelin přes Sex Pistols po Pink Floyd, a jeho fotografie jsou strhující.
Ve světě kytar se z mého pohledu mnoho neudálo. Gibson měl obrovský stánek plný Gibsonů, Marshall měl obrovský stánek plný Marshallů, Fender... Počkat, pozor! Fender letos na Musikmesse vůbec nebyl. Prostě se na to vykašlali. Možná, že to nemají zapotřebí, nebo se jim prostě nechtělo... Na druhou stranu, u Fenderu se asi nemusí bát, že by se na ně kvůli tomu zapomnělo.
Opět bylo k vidění spousta malosériových custom nástrojů, aparátů a efektů neobvyklých konstrukcí, tvarů a stylů. Mé vlastenecké srdce zaplesalo, když jsem viděl stánky českých výrobců, jako třeba ten s krásnými kytarami od Jana Fišera nebo ten s efekty Bayger. Moc hezká byla výstava starých lawsuit Tokaiů z 80. let. Jako by svým americkým předlohám z oka i ucha vypadly.
Basový svět se taky asi úplně neotřásl v základech, do mého nosu cvrnklo jen pár novinek. Třeba Ampeg přišel s pre-ampem/zkreslovadlem/diboxem SCR-DI, Tech21 přišel s minihlavou VT Bass 500.
Čím dál tím víc jsou k vidění basová ukulele. Třeba firma Kala už nabízí dokonce i solidbody pětistrunné basové ukulele. A ono to fakt hraje!
V oblasti klávesových nástrojů jsem si rovněž nevšiml žádné úplně nečekané novinky. Roland přišel s řadou JD, což jsou virtuální analogy všech možných velikostí, Korg se vytasil s reissue legendárního syntezátoru ARP Odyssey a také inovoval svou vlajkovou loď, model Kronos. Nord opět posunul o cihlu výš dvě řady svých nástrojů, tentokrát modely Nord Electro 5D a Nord Stage 2EX.
Kromě těchto klasických nástrojů bylo na veletrhu možné narazit i na spoustu výrobců a dodavatelů takových záležitostí, jako jsou namátkou třeba skotské dudy, sitár, didjeridoo, zvonkohra, fagot, okarína...
Zajímavé byly také stánky dodavatelů materiálu na výrobu nástrojů, všelijakého hardwaru, náhradních dílů a jiného harampádí.
Celkově mě velmi bavilo, že bylo možné si zahrát prakticky na cokoliv. Skoro všude byl připravený zapnutý a zapojený aparát a/nebo sluchátka, a i když podmínky pro nějaký detailní poslech nejsou v okolním hluku zdaleka ideální, bylo možné získat celkem slušný přehled o tom, jak co hraje. Také si myslím, že důraz na interaktivitu je jedna z mála cest, jak v dnešní době udržet veletrh zajímavým a lákavým. Dnes, kdy je možné si na internetu dost detailně prohlédnout a poslechnout v podstatě cokoliv, je možnost vyzkoušení si nástroje vlastně jediný důvod, proč opouštět teplo domova. Další možný přínos této akce vidím v možnosti osobně se potkat se spoustou zajímavých lidí. A nemám teď na mysli ohrané klišé o „stejně postižených jedincích“ nebo o „navazování nových kamarádství“, ale mluvím o možnosti pokecat si třeba i přímo s výrobcem vašeho oblíbeného nástroje a dozvědět se třeba něco víc, než co se dá vyčíst i z toho nejpodrobnějšího popisu v e-shopu. Nedělám si iluze, že to ti lidé dělají z čisté lásky k ostatním, oni prostě jen loví zákazníky. Ale to nic nemění na tom, že to může být zábavné a poučné. Stejně jako celý veletrh, který podle mě má i v dnešní „chytré“ době co nabídnout.
Ampeg bass pre-amp (Anita IMG-8518)
Novinka od Ampegu, pre-amp/overdrive/dibox SCR-DI, nabízí ampegovský charakter v relativně malé a přenosné krabičce. Nabízí spousty možností připojení a použití a zabudovaný overdrive produkoval opravdu hodně povědomě vrnící zvuk. (MB)
Tech 21 VT-Bass 500 (Anita IMG-8562)
Stánek firmy Tech21 byl, oproti minulému ročníku, zaměřen na basáky a basistky. Největší novinkou je ultralehký zesilovač VT Bass 500, který vychází z oblíbeného pre-ampu VT Bass. Zajímavé je, že v době veletrhu o něm není na webu snad ani zmínka. Ani na stránkách výrobce. (MB)
Proluka (Anita IMG-8515)
Co způsobilo, že letos na veletrhu nebyl stánek Fenderu? Třeba tady by pro něj bylo místo. Mohli jsme tak jen vzpomínat na minulý rok a zeď plnou Masterbuilt Custom Shopů a na předváděčky Grega Kocha. Že by na nás v Americe zapomněli? (MB)
Tube Amp Doctor (Anita IMG-8509)
Němečtí Tube Amp Doctor se zabývají výrobou a distribucí všech možných věcí potřebných k výrobě, provozu a údržbě lampových aparátů. Nabízí třeba lampy té nejvyšší kvality, všelijaké náhradní díly, výkonové brzdy, ale i stavebnice celých aparátů. A třeba tyto designem velmi povědomé zesilovače byly zvukem snad ještě povědomější. Zážitek. (MB)
Hagstrom (Anita IMG-8505)
Švédský Hagstrom přišel tento rok s několika novinkami. Jednou z nich je kytara Swede-F, což je dutá, chambered verze modelu Swede. Druhou novinkou je Super Viking, který má oproti své „non-super“ kolegyni delší menzuru, jiné snímače a působivou vizáž, docílenou použitím žíhaného javoru. Škoda jen, že si u Hagstromu bylo možné zahrát jen nasucho. (MB)
Korg Kronos 2015 (Anita IMG-8469)
Korg letos přišel s inovovaným vlajkovým modelem Kronos. Jak už to tak u špičkových nástrojů bývá, zahrát si na něj byl zážitek. A firemní presety s názvy jako Ob-La-Di, Ob-La-Da Piano, Because Synth, Superstition Clav, Eleanor Rigby Strings, Get Lucky Lead nebo Good Vibrations Organ byl zážitek prolézat. Ty zvuky totiž zněly opravdu přesně tak jako originály z nahrávek. (MB)
Arp Odyssei (Anita IMG-8466)
Firma Korg uvedla reissue legendárního synťáku ze 70. let, ARP Odyssey. Ale i u jiných, mnohem menších, firem se vyrojila spousta analogových synťákových modulů, krabiček s hejblátky, pospojovaných drátky a vyluzujících všemožné pípání, bzučení a tikání. Pokud to tedy nezní příliš odborně. Analog je prostě in. (MB)
Nord (Anita IMG-8458)
Hlavní novinkou u švédského Nordu byl model Electro 5D. Oproti předchozí generaci řady Electro se pětka vyznačuje zásadním krokem vpřed - konečně je možné používat více zvuků současně, vrstvit a dělit klaviaturu. Kromě toho se na jeho ovládacím panelu objevil i celkem velký displej.
Drobným vylepšením prošel také model Stage 2. Má větší paměť na samply a začal se dělat ve verzi HP. To je zkratka Hammer Portable a ve výsledku to znamená, že 76klávesová verze nového Stage má kladívkovou mechaniku, ale váží jenom 12 kg. Švédi jedni vykutálení. (MB)
Bass ukulele (Anita IMG-8568)
Už celkem zavedenou věcí se stává nástroj zvaný U-Bass. Basové ukulele. Nástroj velikosti ukulele se silikonovými strunami a laděním jako baskytara. U stánku firmy Kala jich byla plná zeď. Kromě klasických akustických ukulele s dutým tělem se začaly vyrábět už i modely solidbody. A některé mají i pět strun se skutečně hrajícím hlubokým „há“. (MB)
Matěj Belko (MB)
=============================
Měnící se tvář hudební džungle
Když se podíváte na veletrh velikosti Musikmesse poprvé, připadáte si jako dítě v hračkářství. Přejete si mít v kapse milion eur čerstvě vyhraný v loterii a kamion na přepravu všech těch hudebních vymožeností, bez kterých zkrátka nemůžete žít. Toto nadšení částečně přetrvá i podruhé. Pokud ale jste, tak jako členové naší výpravy, na Musikmesse bůh ví pokolikáté a ještě o tom máte podat zprávu čtenářům, stojíte před nelehkým úkolem. Nebojte, nehodlám plýtvat řádky fňukáním, jak to máme těžké. Zamyslete se ale spolu se mnou nad měnící se rolí hudebních veletrhů, o které jsem na stránkách Muzikusu psal už v souvislosti s tuzemskými akcemi.
Není to tak dávno, co muzikanti a novináři cestovali na každý ročník Musikmesse s cílem získat jinak těžko dostupné informace o novinkách ve světě hudebního vybavení. Být u toho první - o to tehdy šlo. Všechny ty internety nám v tom ale udělaly pěknou paseku. Pokud se o daný obor opravdu zajímáte, můžete se o novinkách dozvědět z webových zdrojů, navíc často dlouhé měsíce před jejich představením ve Frankfurtu. Tato kdysi hlavní role veletrhů je tedy výrazně oslabena. Přesto má ale smysl na Musikmesse jet, a budete-li mít příští rok čas a peníze, návštěvu vám rozhodně doporučuji. Ty nejdůležitější důvody vydat se na frankfurtské výstaviště totiž spočívají ve věcech, které vám my na těchto stránkách zprostředkujeme jen těžko. A které to jsou? Samozřejmě především možnost si všechno pořádně osahat. My Muzikusáci můžeme napsat mnohostránkový test například nové kytary, ale i pouhých dvacet vteřin strávených s nástrojem v ruce vám řekne mnohem lépe, zda je to kytara právě pro vás. A na rozdíl od malých lokálních veletrhů získáte na Musikmesse poměrně ucelenou představu, co trh nabízí. Kromě stánků velkých ryb zde najdete i malé „garážové“ výrobce, jejichž produkty jsou jedinečné, neokoukané a často svou kvalitou (i cenou) výrazně převyšující sériovou výrobu. Jen jejich výčet by vydal na několik stran textu a vůbec nic podstatného byste se z něj nedozvěděli. Musíte se zkrátka toulat od stánku ke stánku, nástroje zkoušet a klábosit u toho s těmi nejpovolanějšími - často samotnými výrobci. My to za vás udělat nedokážeme.
Další věc, kterou vám zprostředkovat neumíme, je atmosféra. Být na akci, kde se to jen hemží lidmi nadšenými do hudby, je sice zážitek únavný (především z důvodu neustálého hluku a desítek kilometrů nachozených po areálu), ale také zvláštním způsobem povznášející. Lidi zapálené pro věc potkáte na každém kroku. Obzvláště pokud překonáte stud a dáte se s nimi do řeči, vaše vlastní nadšení pro muziku a hudební hračičky ještě vzroste. Posílíte tak svůj pocit sounáležitosti s každým, komu stojí za to trávit tisíce hodin touto podivnou zálibou. To všechno je ale potřeba zažít na vlastní kůži. A právě proto jsem si v úvodu posteskl nad tvrdým chlebem novináře na veletrhu. Dříve stačilo informovat vás o tom, že firma XY přichází na trh s novou vymožeností. Jenže vy o ní pravděpodobně už dávno víte z netu! Dříví do lesa, sovy do Athén.
Přesto bychom rádi zmínili několik produktů, které nás zaujaly. Informace o nich najdete v popiscích příslušných fotografií. V doprovodných článcích, jako je tento, se spíše než na jednotlivosti zpravidla zaměřujeme na trendy. Klademe si otázku: Jakým směrem se ubírá trh s hudebním vybavením, respektive jeho jednotlivé odnože? I to je v současnosti těžké popsat, protože stejně jako celý svět je i ten hudební s každým rokem roztříštěnější. Přesto je možné několik tendencí vystopovat. Zpravidla se nejedná o trendy nové, ale spíše o pokračování vývoje naznačeného v posledních letech.
Vezměte si třeba všudypřítomnou „dotykovost“. Nikdy se trh tolik nehemžil přístroji, které jsou buď vybaveny nějakou obdobou dotykového displeje nebo nabízejí dálkové ovládání pomocí smartphonu nebo tabletu (nejčastěji nejmenované značky s nakousnutým jablkem v emblému). Pamatuji si, jak jsem před lety tuto funkci obdivoval u mixpultů či studiových zařízení značky PreSonus. Dnes si editaci zvuků pomocí tabletu můžete užít i u kytarového aparátu, konkrétně to umožňuje GrandMeister od firmy Hughes & Kettner.
Dalším trendem je integrace. V podstatě integrace všeho se vším. Zajímavé výsledky má v poslední době například spojování digitálního a analogového světa. Nejčastěji se jedná o analogovou signálovou cestu kombinovanou s digitálním rozhraním a ovládáním (například možností ukládat nastavení). Tento přístup před lety slavil velký úspěch třeba v podobě syntezátoru Moog Little Phatty a dnes je rozšířený v mnoha oblastech hudebního průmyslu. Najdete tak na trhu digitálně ovládané analogové kytarové krabičky či analogové syntezátory, které lze připojit k DAW a použít jako plug-in.
Miniaturizace se těší oblibě výrobců vybavení již mnoho let, a to z dobrého důvodu. Trvalo to sice dlouho, ale například kytaristům postupně dochází, že dvoumetrová hradba Masrhallů sice vypadá úžasně a dokáže vyléčit nejeden komplex méněcennosti, ale ve většině případů je krutě nepraktická - zbytečně velká, těžká, hlasitá a drahá. V důsledku toho trh zaplavily miniaturní kytarové či basové zesilovače, krabičky apod. Touha po přenosnosti se samozřejmě netýká pouze kytar, například v oblasti bicích nástrojů je patrný boom nejen elektrických perkusí, ale také cajonů a jiných kdysi exotických „chrastítek“.
Volání po malé velikosti a hmotnosti se projevuje v nebývalém rozmachu digitálních koncových zesilovačů (třídy D). Tento trend je nejvíce patrný v případě basových zesilovačů a PA sestav. Třídy D má mnoho výhod, ale dle mé zkušenosti jí vůbec nesvědčí, pracuje-li blízko maxima svého výkonu. Proto je vždy potřeba slušná výkonová rezerva.
Nuly a jedničky se v posledních letech dostaly i do oblasti bezdrátového přenosu zvuku. První vlaštovkou na našem trhu byla řada Relay firmy Line 6. Nyní se do toho vložila firma Sennheiser a v rámci série D1 nabízí vše od nástrojových vysílaček po bezdrátové mikrofony. Velkou výhodou digitálního přenosu je absence companderu (komprese a následná dekomprese), takže dynamika zůstává lépe zachována a také nedochází k interferencím. Myslím, že i nejzarputilejší odpůrci digitálu by mohli v případě bezdrátového přenosu udělat výjimku...
V oblasti domácího nahrávání či nahrávání obecně je těžké vystopovat jednoznačný trend. Vycházejí nové generace osvědčených softwarových systémů a objevují se i programy nové. Firmy chrlí nové zvukové karty, jiné se předhánějí v uvádění USB verzí mikrofonů pro přímé propojení s počítačem, či - ano, jak jinak - s tabletem. Trh je sice možná nepřehledný, ale můžete si být jisti, že najdete to, co hledáte. Možnost jednoduše a levně zaznamenat své hudební nápady využije snad téměř každý muzikant a výrobci jsou si toho dobře vědomi.
V závěru mohu jen zopakovat: Pokud vás hudební vybavení zajímá, jeďte příští rok do Frankfurtu, protože to podstatné vám nikdo nemůže zprostředkovat, dokonce ani Muzikus. Budu doufat, že se tam potkáme a nad táckem s currywurstem si sdělíme dojmy. O dojmy jde totiž především. Až se budete z veletrhu vracet, budete navzdory únavě nabití hudební energií, touhou zlepšovat se a v neposlední řadě utrácet nekřesťanské peníze za věci, které „nutně potřebujete“, přestože jste o nich ještě včera vůbec nevěděli. Myslím, že nás výrobci mají přesně tam, kde nás chtějí mít...
Boss SY- 300
Kytarový syntezátor, do kterého jednoduše zapojíte kytaru (normální audio výstup, žádný MIDI snímač) a on generuje syntetické zvuky s naprosto minimální latencí. Co je však nejdůležitější - je polyfonní, tedy zvládá vícehlasy včetně šestistrunných akordů. Není dobré se ukvapovat, ale tohle by mohla být malá revoluce. Z několika minut předběžného testování se zdá, že se nejedná o plané sliby! Rychlá reakce, dobrý cracking, funkční polyfonie... (PŠ)
Cort MBC1 Matthew Bellamy signature
Signovaný model Matta Bellamyho, kytaristy a zpěváka Muse, a k tomu od Corta? Ano, slyšíte správně. Ale není to Cort ledajaký. Kytara vznikla ve spolupráci s nástrojářem Hughem Mansonem, na jehož kytary Bellamy hraje téměř výhradně. Manson-designed snímače (humbucker u kobylky, single u krku), kill button (při stisknutí vypne zvuk - vhodné pro kreativní staccato efekty), zamykatelné mechaniky. A co je důležité - řemeslné zpracování je na úrovni mnohem dražších nástrojů. (PŠ)
Korg Cliphit
Pomocí tohoto přenosného systému můžete přeměnit téměř cokoliv na elektronickou bicí soupravu. Tři triggery, footswitch pro basový buben a volitelný footswitch na hi-hat. To vše vede do centrálního modulu, který má kromě linkového výstupu i zabudovaný reproduktor. Celé to můžete klidně zabalit do batohu. Na Musikmesse byly triggery připevněné na motocykl! Doporučujeme nepoužívat za jízdy. (PŠ)
Diamond Gibson Guitar
Tohle diamantové SG vyrobila izraelská šperkařská firma Coronet. Kytara má hodnotu dva miliony dolarů . Na výrobě se podílelo 68 lidí a celá ta legrace trvala 700 dní. Nepodařilo se nám zjistit, jestli na nástroj někdy někdo hrál. Když jsme se na to ptali, bodyguardi jen mlčeli a jednomu z nich ruka klesla ke služební pistoli, tak jsme raději šli obdivovat v porovnání směšně laciné custom shop nástroje. (PŠ)
Monster Go DJ
Nejsme si jisti, kolik dýdžejů je mezi čtenáři Muzikusu, ale tohle je určitě zaujme. Je to malé, dotykové, a přitom se na to dá odehrát celá akce. Nejsme si jisti, jestli takto miniaturní výbava nepoškodí image dýdžeje, ale pokud si někdo nepotřebuje kompenzovat komplexy z velikosti jiného vybavení, mohl by tento chytře navržený produkt ocenit. (PŠ)
Sennheiser D1
Komponenty bezdrátových systémů nebývají zrovna fotogenické, ale řada D1 firmy Sennheiser by vaší pozornosti uniknout neměla. Digitální přenos totiž lépe zachovává dynamiku (paradoxní, že?) a nepodléhá interferencím. Řada D1 nabízí vše od nástrojového bezdrátu až po ruční i hlavový mikrofon. I ti největší analogoví fundamentalisté by mohli v tomto případě udělat výjimku, potřebují-li se zbavit kabelů. (PŠ)
Peavey 6505 Mini Head
Malé kytarové hlavy (tzv. „lunchbox amps“) se těší v poslední době velké oblibě. Peavey přichází s další z nich. Model 6505+ Mini je stejně jako „plnokrevná“ varianta určen především vyznavačům high-gainu. Dvě koncové lampy EL84 dodávají 20 W výkonu, k dispozici jsou dva kanály, reverb a vypínatelná efektová smyčka. Výkon jde dále snížit na 5 W nebo 1 W. Čistý kanál je vybaven crunch módem, který lze ovládat nožním přepínačem. Jedná se tedy vlastně o pseudotříkanál. Mohlo by jít o zajímavou konkurenci např. Mini Rectifieru. A první dojem? Pokud ukrotíte mírně bzučivé výšky, získáte velmi zdařilé rockové nebo i metalové zkreslení. (PŠ)
GTC Revpad
Tento systém se skládá z malého bezdrátového dotykového ovladače, který připevníte na jakoukoli kytaru či baskytaru, a přijímače/efektové jednotky. Ovládání je podobné jako na Korg Kaoss Padu, ale celé je to odladěné pro kytaru a baskytaru. K oběma osám dotykové plochy můžete přiřadit libovolné parametry kytarových efektů (gain, pitch, delay mix, zkrátka cokoliv), což skýtá nesrovnatelně více možností, než pokud byste ke kytaře připevňovali třeba právě Kaoss Pad (čímž je známý Matt Bellamy z Muse). (PŠ)
Aparáty Supro
Legenda se vrací! Tedy v 60. letech, kdy se kytarová komba Supro vyráběla, se o žádnou legendu nejednalo. Jenže pak použil jeden z těchto aparátů Jimmy Page na nahrávkách Led Zeppelin. Přesto značka na dlouhá desetiletí zmizela z povrchu zemského. Nyní je zpět v podobě tří nových komb s názvy Royal Reverb (2x 10”, 60 W), Saturn Reverb (1x 12”, 15 W) a Tremo-Verb (1x 10”, 25 W). Zajímavostí je, že tremolo je umístěno v signálové cestě až za reverbem. (PŠ)
Zildjian Gen16
Hybrid mezi akustickými a elektrickými činely a dost možná řešení nejednoho problému s hlasitostí a snímáním. Základem jsou činely, které jsou děravé jako řešeto. Díky tomu mají nesrovnatelně nižší hlasitost než běžné modely (ale na rozdíl od různých gumových triggerů stále jako činely vypadají a znějí). Další součástí rovnice jsou nové snímače, které se připevňují právě do zmíněných otvorů. Vše je vedeno do efektového modulu, který zvuk zpracuje a pošle dál. Využít lze tedy tento systém nejen tam, kde je potřeba dosáhnout nižší hlasitosti, ale také když je naopak potřeba činely pořádně zesílit a mít nad tím absolutní kontrolu! První dojmy byly až překvapivě dobré. Vypadá to hodně slibně, ale počkejme si na praktické zkušenosti... (PŠ)
ARP Odyssey
Další z velkých návratů - tyto analogové duofonní syntezátory, které se vyráběly mezi lety 1972 a 1981, jsou zpět! Může za to firma Korg, která značku ARP přivedla zpět ze záhrobí. Můžete se těšit na nezaměnitelný zvuk ARPu. Samotná syntéza má být věrnou reprodukcí původních Odyssey (oscilátory, filtry apod.), ale přesto se nejedná o klasickou vintage repliku. Přibyl obvod drive, aby nebylo nutné používat externí zkreslení, dále MIDI výstup, symetrický výstup XLR a sluchátkový výstup. Syntezátor byl také nepatrně zmenšen. Analogoví nadšenci se mají na co těšit! (PŠ)
Modal Electronics .001
Hybridní duofonní syntezátor. Mohlo by se jednat o jednu ze zatím nejdůmyslnějších kombinací analogu a digitálu. Ovládací rozhraní je celé digitální a nabízí dokonce schopnost sdílet zvuky přes internet (pomocí platformy Modal Cloud) a další vymoženosti. Přesto jsou zde v srdci syntézy skutečné oscilátory a filtry, nikoliv jejich simulace. Model 001 je dvouhlasý a má tříoktávovou klaviaturu Fatar, ale vyrábí se i větší bráška Modulus 002, který umí vykouzlit až dvanáctihlasou polyfonii s pětioktávovou klávesnicí. (PŠ)
LP Cajons
Cajony se v poslední době těší velké oblibě. Pokud se pokoušíte pomocí cajonu nahradit celou soupravu, mohly by vás oslovit produkty firmy LP. Jak vidíte na fotografii, kromě mnoha modelů klasických cajonů je k dispozici také cajon pedal, cajony octo-snare suplující malý buben a v neposlední řadě cajon hats, což je vlastně hi-hat pro připevnění na bok cajonu. Nejen že tuto soupravu bez problémů převezete tramvají či autobusem, ale ona navíc velmi slušně zní! (PŠ)
Petr Štika (PŠ)
