Nic není jako dřív. Je mi lehce přes třicet let, a přesto pamatuji doby, kdy bylo všechno jinak. Když jsem si někdy v polovině devadesátých let kupoval své první kytarové kombo z druhé ruky, stálo mě tři tisíce korun, a vlastně nebylo v pravém slova smyslu kytarové. Hrálo příšerně, což poznaly i mé tehdy nezkušené uši, ale neměl jsem na výběr - cokoliv alespoň vzdáleně použitelného stálo kolem deseti tisíc (a na lampové zesilovače si chlapec z chudé rodiny mohl rovnou nechat zajít chuť).
Když se v druhé polovině devadesátých let v ČR více rozšířila lampová komba značek Peavey a Laney s cenovkami kolem „pouhých“ dvaceti tisíc, měl jsem pocit, že se mi změnil svět. A byla to také tato doba, kdy jsem každý podzim s němým úžasem obcházel stánky prodejců či výrobců na veletrhu, který se tehdy jmenoval Muzika. Předpona „vele“ mi přišla úsměvná už tehdy - a to jsem ještě nevěděl, jak to může vypadat třeba v takovém Frankfurtu. Velikost ale nebyla to hlavní - pokud jste se chtěli dozvědět, co nového se děje ve světě vybavení pro muzikanty, lepší místo (v ČR) zkrátka nebylo.
Dnes působí všechno výše popsané jako sentimentální vzpomínání pradědečka, přitom uběhlo o něco méně než patnáct let. Začínající kytarista dnes může klidně přeskočit „tranzistorové stádium“ a koupit si solidně hrající lampové kombíčko asijské výroby, pokud dokáže našetřit pět tisíc nebo dokonce i méně. Co my bychom tehdy za něco podobného dali! Zub času se podepsal i na zmíněném veletrhu Muzika. Na podrobnou historii zde nemáme prostor, ale možná si vzpomenete, že cesta českých hudebních veletrhů byla ve 21. století poněkud trnitá. Od změny názvu (vzpomínáte na Huvel?) přes dva konkurenční veletrhy pořádané de facto zároveň (2007-2009) až po několik let, kdy se pro jistotu nekonal veletrh žádný.
A tak se po troše vzpomínání dostáváme do přítomnosti. Letošní rok je v historii českých hudebních veletrhů tak trochu zlomový. Došlo totiž k obnovení této tradice pod názvem For Music & Show 2013 a změnilo se toho opravdu hodně. Vlastně by bylo vhodnější mluvit o novém startu „na zelené louce“. Tuto louku najdete v areálu pražského výstaviště PVA Letňany. Snad nejvíce se ale změnila situace na trhu a tak nějak celkové klima. A právě to mě nutí k zamyšlení nad samotným smyslem českých hudebních veletrhů. Poměrně snadno by člověk mohl dospět k názoru, že jejich doba už minula. Neminula - na následujících řádcích se vás o tom pokusím přesvědčit.
Řeknu to jednoduše - hudební veletrhy neztratily smysl, jen se naprosto změnila jejich role. V úvodu jsem zmínil, že v pravěké době předinternetové jsme chodívali na Muziku s cílem zjistit, co se děje ve světě hudebního vybavení. Tuto funkci veletrhům do velké míry internet ukradl. Kdo se o hudební „nádobíčko“ aktivně zajímá, zjistí dnes vše mnohem rychleji a nemusí ani vstát ze svého pohodlného křesla. A pokud si potřebuje na vybavení sáhnout, může se vydat do jednoho z obchodů, jejichž velikost i šíře sortimentu je dnes také mnohonásobně vyšší, než bývalo zvykem. A co je možná nejdůležitější - produktů týkajících se hudby se dnes vyrábí tak neuvěřitelné množství, že ani obří skutečně-vele-trh Musikmesse Frankfurt nedokáže trh vyčerpávajícím způsobem zmapovat. Z toho všeho vyplývá důležitý závěr: Hlavní devizou hudebních veletrhů nejsou produkty, ale lidé.
Nesmíme zapomenout na to, že na akci jako je For Music & Show najdete kromě hudebních hračiček především velké množství lidí, kteří mají stejnou životní lásku jako vy (a přitom nemusíte žárlit), a hlavně toho hodně ví a umí. A co víc, všichni tito lidé jsou tam proto, aby se s vámi o své know-how podělili. Velkým lákadlem jsou např. semináře a workshopy, které jsou nedílnou součástí hudebních veletrhů odpradávna. Produktové prezentace, muzikantské exhibice či přednášky - už jen díky tomu stál první For Music & Show za to. Pravda, přednáškové „sály“ umístěné ve výstavních halách měly poměrně silný přirozený reverb, který nešel vypnout. Zážitek to však rozhodně nekazilo.
Velké lidské bohatství skýtala také samotná hlavní výstavní hala. Pokud jdete na For Music & Show a nedáte se na místě s nikým do řeči, necháváte si ujít jedinečnou šanci. Zeptejte se prodejců na cokoliv a oni vám rádi odpoví - a máte je všechny (no dobře, většinu) pod jednou střechou! Bombardujte otázkami místního výrobce nástrojů, a dozvíte se věci, které vás obohatí. Dejte se do řeči s někým ve frontě na pivo, a dost možná zjistíte, že se jedná o zajímavého muzikanta či jiného odborníka. Nasajte do sebe komunitního ducha, bez kterého by hudba nikdy nemohla být tak fascinující! Překonejte svou sociální fobii a bavte se o muzice či životě s kýmkoli! O to jsem se na letošním For Music & Show pokoušel, a nelitoval jsem. A když jsem byl aktivní komunikací momentálně přesycen, užíval jsem si pasivního příjmu hudby na jednom z živých vystoupení doprovodného programu.
Často jsem odcházel s pocitem, že bych měl víc cvičit (a nemám na mysli dřepy). A mimochodem, o nějakých těch novinkách na trhu jsem se přeci jen dozvěděl. Ono není v silách ani největšího nadšence všechno si zjistit na internetu. Buďte si tedy jistí, že vám For Music & Show mohl dát něco, co nezískáte ani stovkami hodin brouzdání po „netu“. Pokud jste tam letos nebyli, příště tu chybu napravte. Jsem navíc přesvědčen, že to příště bude ještě lepší - přeci jen byl letos první ročník a několik nepodstatných „dětských nemocí“ se objevilo. Když vám tedy někdo bude tvrdit, že hudební veletrhy ztratily smysl, nevěřte mu.
Vím, píšu pro partnera celé akce, takže byste mě mohli obvinit ze střetu zájmů. Já to ale myslím upřímně. Upřímněji, než kdysi na volebních billboardech jeden nejmenovaný sociálnědemokratický politik.
