Ve dnech 19.-22. října proběhl již počtvrté hudební veletrh Music China pod taktovkou Musikmesse Frankfurt. Tentokrát v Shangaji - jednom z největších měst světa, v novém expocentru SNIEC, které rozestavěno zatím nedosahuje ani velikosti brněnského areálu, soudě však podle plánů, do několika let hravě spapá třeba hannoverské výstaviště.
Fakt, že takových výstavišť je v 13milionové (se satelity a příměstími 26 milionů) Shanghai ještě osm, ponechejme stranou a podívejme se společně s 39 tisíci návštěvníky do stánků 973 vystavovatelů z 21 zemí světa.
Všechno je jinak...
Směsice smogu s všudypřítomným zvláštním zápachem (něco mezi připáleným tukem, rybinou, pětidenními ponožkami a zázvorem ve spreji) zabere nozdrám pár dní, než si zvyknou, s chuťovými buňkami už je to slabší. To, co se v našich končinách servíruje v čínských restauracích, je obvykle pouze čínsky vyhlížející jídlo s evropskou chutí. Přestože si i tento smysl po váženém výběru různorodých a dosud nepoznaných ingrediencí po čase začíná zvykat a tu a tam nalézá zajímavosti, ke kterým se rád vrací (chobotničky na roštu se zázvorem, žába na rebarboře či proslulá pekingská kachna), je po čtrnácti dnech kulinářského experimentování vrcholem blaha vzpomínka na guláš se šesti. A s pivem. Tsingtao ani Nanjing, dvě nejrozšířenější místní psíču (tak nějak se řekne čínsky pivo) vůbec nejsou špatná a ani cena 0,6 l za dva juany (cca 6 Kč) nekladla překážku k jeho konzumaci. Lidé jsou vesměs úslužní a komunikativní, bohužel nám ke komunikaci chyběla znalost čínštiny a jim většinou zase angličtiny a latinky, takže ke slovu přicházely všechny končetiny a malůvky z doby kamenné (třeba při vysvětlování v restauraci, jaké zvířátko hodláme pozřít).
Naštěstí se v Číně číslovky píšou arabsky, takže alespoň o ceně je možno se lehce domluvit. Smlouvání o ceně je nedílnou součástí nakupování a slevu lze sjednat prakticky kdekoli - od 10-20 % v kamenných obchodech luxusnějšího typu po 90% z původní ceny na tržištích. Dlužno říci, že až takové slevy bylo možno dosáhnout u mnoha všudypřítomných padělků čehokoli, kterým na ulici tradičně kralují luxusní hodinky světoznámých značek jako Rolex, Omega, Breitling a mnoha dalších. Překupník nabízí padělek hodinek za 600 juanů, jejichž originál stojí ve značkovém luxusním obchodu jen pár desítek metrů od vás 20 000 juanů, po chvilce smlouvání však cena padá třeba až na 50 i méně juanů. Zdá se vám to absurdní?
Hluku víc než jsme zvyklí
Veletrh je stejně jako ve Frankfurtu složen ze dvou částí - Music China a Prolight +Sound Shanghai. Rozdělení je však spíše formální, sekce jsou odděleny uličkou mezi stánky a ne vlastními pavilony jako ve Frankfurtu. Vše se odehrává ve čtyřech poměrně velkých halách, třech velikých stanech a částečně i na ploše před halou, kde si sedm ozvučovacích firem postavilo svá PA s kompletním supportem, světly a kouřostroji pěkně vedle sebe a celou otevírací dobu hustí do kolemjdoucích jeden čínský diskohit za druhým, až i cvičené rockerské uši přecházejí. Permanentní hluk, nesrovnatelně vyšší než na NAMM, Frankfurtu či Huvelu, značně komplikuje komunikaci. Hraje se všude prakticky bez omezení, na některých stáncích mydlí celá kapela i s bicími a hluk je neuřiditelný, vlastně ho ani nikdo neřídí. Jen stálá přítomnost policie - v každé hale tak deset příslušníků - brání, aby si obsluhy sousedících stánků nevjely někdy do vlasů.
Tradiční nástroje hrají prim
Struktura stánků je trochu odlišná od "západních" zvyklostí - velikou část totiž tvoří výrobci i prodejci tradičních čínských nástrojů. Po chvilce se naučíme několik základních typů rozlišovat,. Nejrozšířenější je "erhu" - malý bubínek s hadí kůží, přidělanou tyčí s nataženými dvěma strunami (A, E), mezi nimiž je protažen smyčec. Hmatník chybí, o to větší volnost mají prsty při modulování jednotlivých tónů (viz video na přiloženém CD). Druhým nejhojněji zastoupeným nástrojem je "guzheng" - citera s různým počtem strun, na kterou se hraje vsedě prstýnky a tlakem na strunu za kobylkou hráč tón moduluje. Strunné nástroje ještě doplňuje "pipa" - loutna rozmanitých tvarů s jednou až deseti strunami a vysokými dřevěnými pražci, které opět dovolují tón v širokém rozsahu modulovat. Rozmanitá glisanda, nájezdy, rychlá i pomalá vibráta jsou vůbec charakteristickým rysem tradiční čínské (asijské) hudby.
Škálu nástrojů doplňují rozmanité dřevěné dechové nástroje, jimž kraluje příčná dřevěná flétna a "hulúsh" - malá tykev s třemi píšťalkami, co se s ní roztancovává kobra... Celá oblast těchto tradičních nástrojů tvořila jakousi komunitu, která si žila vlastním životem, kde si všichni stále zkoušeli různé nástroje a houfně nakupovali, a kde se moc cizinců ani nevyskytovalo - jen spíše několik zvědavců a novinářů s foťáky a kamerami. Navíc to byla jediná oblast, kde se s největší pravděpodobností nevyskytovaly padělky.
Nástroje, které známe
Zcela nepřehledná je však situace v oblastech nástrojů s největším obratem a vývozním potenciálem - akustické i elektrické kytary a basy, bicí nástroje, kabely, efekty a aparatury. Mezi několika přímo zastoupenými evropskými a americkými výrobci (Ashdown, Burns, Laney, Rotosound, Electro Harmonix, Hiwatt...) a mnoha nepřímo (svými čínskými dealery) zastoupenými (Gibson, Warwick, DigiTech...) se to jen hemží čínskými stánky, z nichž několik se snaží prezentovat jakouž takouž původní výrobu, co se týče konstrukce i designu, a mnohdy se jedná i o celkem zajímavé kousky (více ve fotogalerii na CD). Mnoho výrobců však nabízí spíše plagiáty, kopie či napodobeniny a nezřídka i padělky již známých nástrojů. Krom nejkopírovanějších stratocastrů, telecastrů a některých modelů gibsonů, podobně i v bicích nástrojích, dál bylo možno napočítat například napodobeninu klasického Ovationa se skořepinovým korpusem a i s intarziemi na malých ozvučnicových otvorech na jedenácti různých stáncích - od prakticky nepoužitelného umělohmotného výlisku s překližkovou ozvučnicí a samolepkou místo intarzie za 15 USD až po model k nerozeznání od originálu. Jen jména těch kytar byla jiná a zvlástní - Krouma, Gelina, Ovoni... až po velmi drzé Owakion.
Klavíry jsou velký byznys
Prakticky celý jeden pavilon je věnován klavírům, které se v Číně zřejmě těší velké oblibě. Svědčí o tom nejen velké množství zahraničních vystavovatelů v této sekci, ale i lítý boj místních výrobců o každého zákazníka. V tomto boji se Číňani uchylují k velmi nekalým taktikám. Jaké bylo překvapení jediného českého přímo zastoupeného vystavovatele Bohemia piano, když ob tři stánky vystavuje firma Ningbo Hailun nepokrytě klavíry s názvem Bohemia piano, jehož logo je jen drobnou modifikací originálu. Spolupráce s čínskou justicí a policií byla tak tristní, že se po první tři dny nepodařilo Číňany obvinit z plagiátorství, a dokonce jim ani zavřít stánek. Celý případ ještě není dořešen, není však vyloučeno, že jakmile Číňani spor prohrají, vymění jen loga za něco jiného - třeba Petrof, Steinway nebo Baldwin, a budou vesele prodávat dál...
OFICIÁLNÍ STATISTIKY
celkem návštěvníků: 39 382
z toho zahraničních: 3494
z kolika zemí: 73
deset zemí s největším počtem návštěvníků:
Čína, Taiwan, USA, Korea, Japonsko, Hong Kong, Německo, Malaysie, Singapore, Velká Británie
vystavovatelů celkem: 923
z toho zahraničních: 210
z kolika zemí: 21
deset zemí s největším počtem vystavovatelů:
Čína, Německo, Francie, Italie, Korea, Velká Británie, USA, Španělsko, Hong Kong, Japonsko/Taiwan
ZÁKLADNÍ LEKCE ČÍNŠTINY
nihao - dobrý den
psiču - pivo
šeše - děkuji
mi - rýže
ti - čaj
zaidjan - na viděnou
S tím se dá čtrnáct dní v Číně vydržet a bez obav to použijte tady v čínské hospodě - možná vám dají lepší porci a třeba to ani nebude pes...
