Ve čtvrtek 20. 7. 2006 Prahu navštívil bluesrockový velikán Eric Clapton. Po celou dobu své kariéry se našim končinám "úspěšně" vyhýbal, proto byla jeho premiéra v ČR pro mnohé vymodlenou akcí tohoto roku. Koncert proběhl v Sazka Areně a byl již koncem zimy zcela vyprodán. A bylo se na co dívat!
Clapton vždy věděl s kým hrát, ale toto turné volbu spoluhráčů přivedl k dokonalosti. Jako předskokan vystoupil se svým bandem Robert Cray, který podal velmi přesvědčivý a precizní výkon, koneckonců se jedná o první ligu. Samotný Clapton měl po svém boku dva představitele nastupující mladé bluesrockové generace - fenomenálního sedmadvacetiletého slidemana Dereka Truckse a neméně nadějného Doyleho Bramhalla II. Na basu hrál Willie Weeks, za klávesy usedli Chris Stainton a Tim Carmon, bubeník Steve Jordan, dechové trio (dva saxofony a trubka) The Kick Horns a zpěvačky Michelle John a Sharon White. Jako každý kytarista i já jsem ihned pokukoval po nástrojovém vybavení. Na co se tedy hrálo?
Co se týče aparátů, nese se letošní turné v tradičním duchu komb fender. Sám Eric hrál přes dvojici Fender ´59 Bassman, toto 4 x 10" kombo je mezi bluesmany snad nejpoužívanějším aparátem a i zde jsme jich mohli spatřit hned několik. Vedle nich nesměl chybět ani veliký leslie box, který se stal již tradiční součástí mistrova vybavení. K mému překvapení na něm ovšem nestála hlava Marshall JCM800 2203, jak tomu bylo zvykem v nedávné minulosti. Robert Cray hrál přes nádherné bílé custom kombo Fender Super Reverb a dva aparáty Matchless Clubman 35 Amp s boxy Matchless ES410 Speaker. Při pozdějším jamování s Claptonem již používal také Fender ´59 Bassman. Doyle Bramhall II mírně "trhal partu", za jeho zády svým atypicky zeleným "okem" svítila stařičká Marshall Plexi a box značky Savage. Derek Trucks tentokrát překvapil, protože si sebou nepřivezl svou oblíbenou dvojici stařičkých Fender Super Reverb, ale dvojici jiných komb fender (model jsem neurčil) a baskytarista Willie Weeks aparát značky Aguilar (AG 500SC-112C + Aguilar GS 112NT 1 x 12?").
Kytar se po pódiu válelo víc než dost, paradoxně nejskromnější byl Clapton, který téměř celý koncert odehrál na černý custom shop stratocaster (kytaru vyměnil jen jednou, z důvodu změny ladění, za obdobný model) a akustickou kytaru - samozřejmě jeho signature model značky Martin. Robert Cray zůstal rovněž plně věrný svým custom shop signature stratocasterům s rosewood hmatníky, jeden sunburst s očkovaným krkem a druhý stříbrný. Derek Trucks odehrál celý koncert na Gibson SG a Doyle Bramhall II měnil značně otlučený sunburst strat za tabaco sunburst Gibson Les Paul. Velmi exoticky působily opačně natažené struny, ale Doyle už tak prostě hraje. Bohužel jsem neměl přístup na pódium, takže pedalboardy jsem prozkoumat nemohl. Eric měl pouze tři pedály, jediný, který jsem spolehlivě identifikoval, bylo kvákadlo Vox. Robert Cray používal pouze čistého, velice přirozeného zvuku a občas velmi vkusně pracoval s delayem. Derek je zase člověk, který uznává pouze filozofii kytara, šňůra, aparát a trasátko mu také nic neříká. Naopak podstatně bohatějším pedalboardem disponoval Doyle Bramhall II, ze kterého jsem rovněž poznal pouze wah pedál Vox.
To, co lezlo ven, bylo naprosto úžasné. Claptonův sound byl takový, na jaký jsme zvyklí již dlouhou dobu, ale vždy nám běhá mráz po zádech. Zajímavé je sledovat, když tři kytaristé hrají na stratocastery a každý zní naprosto odlišně. Claptonův strat nemá se zvukem vintage stratocasterů mnoho společného, aktivní kytara produkuje tlustý tón a opravdu to táhne. Takovýto zvuk byl výhodou při hraní jeho klasických hitů, ale naopak při hře dřevního blues mi připadal málo syrový a pravdivý v porovnání s ostatními. Spoluhráčům vždy ponechával dostatek prostoru pro vyjádření, ale pro jistotu sám hrál mnohem hlasitěji, kdyby náhodou při improvizacích někdo ztratil přehled a zapomněl, kdo je tady "hlavní hvězda". Velkým přínosem byl velmi naturální tón slide kytary Dereka Truckse, dodávala syrovost, zemitost a jižanskou atmosféru i více popovým kouskům. Když se dostalo na Laylu a zavřeli jste oči, jakoby nás poctil návštěvou z věčných lovišť samotný Duane Allman. Zvuk v Sazka Areně byl opravdu zvládnutý, je to jedna z věcí, kterou si Clapton obvykle dobře hlídá. Celý koncert působil velmi svěžím dojmem a bylo vidět, že všichni muzikanti mají opravdovou radost ze hry. A Clapton jen potvrdil, že to na živo opravdu umí rozjet. Díky mistře, brzy na shledanou a blues s tebou!
