I v dnešní, poměrně hektické, digitální éře zůstává mikrofonní předzesilovač důležitým článkem zvukového řetězce a vlastně již po několik desetiletí si uchovává svou neměnnou funkci. Tvoří jakousi pomyslnou vstupní bránu na hranicích světa akustiky a elektroniky, společně s mikrofonem a A/D převodníkem. Podobá se v mnohém koncovému zesilovači napájejícím reproduktorové soustavy, ale protože je na samém začátku signálové trasy, má funkci zcela opačnou. Svým významem v elektroakustickém řetězci je nepochybně nejdůležitějším elementem hned po mikrofonu, protože původní nízkoúrovňový signál, který se po zesílení odebírá z jeho výstupních portů, bude základem pro jakékoli zpracování v dalších audio obvodech.
Studiové pulty v ceně několika desítek milionů korun mají jednotlivé kanály osazené velmi kvalitními vstupními zesilovači, o kterých si uživatelé v menších studiích ještě donedávna mohli nechat pouze zdát. Špičková kvalita nahrávek, které lze díky rozvinuté digitální technice dosáhnout i v menších studiích, si však žádá také stále kvalitnější analogové vstupní zesilovače, a běžní uživatelé si jen stěží mohou dovolit koupit ke svému PC ještě mixážní pult SSL nebo Neve za dvacet milionů korun. Protože se ale při natáčení běžných komerčních projektů většinou postupuje tak, že se nástroje dotáčejí postupně, anebo v rámci playbacků (je často zapotřebí jen jediný vstupní kanál), nabízí se logicky otázka: Proč si jej nepořídit v té nejvyšší možné kvalitě nebo v kvalitě, která může vstupní zesilovače klasických mixážních pultů ještě v mnohém překonat?
Ano, i v menším komerčním studiu je dnes možné natáčet nahrávku na stejně kvalitní analogové předzesilovače, jaké se používají v těch nejdražších a nejslavnějších studiích, za předpokladu, že potřebujeme v reálném čase využívat pro záznam samostatnou stopu anebo si vystačíme se dvěma kanály. Celkový zvuk je samozřejmě i nadále záležitostí mnoha dalších faktorů, především mikrofonů, akustického prostředí a v neposlední řadě i snímaných hlasů či nástrojů, a pokud nejsou všechny tyto záležitosti na špičkové úrovni, sebekvalitnější předzesilovač vám stejně moc nepomůže.
Pokud pomineme mikrofonní předzesilovače (mic preamplifiers - pojďme jim zkráceně říkat preampy, jak už se to leckde ujalo), které jsou součástí mixážních pultů, daly by se dnes vyráběné modely rozdělit zhruba na dvě skupiny.
Základní typy a modely
Tu první tvoří přístroje, které počítají s úplným zpracováním signálu v digitální formě, to znamená, že se nestaví do jiné role, než je prosté zesílení signálu z mikrofonní úrovně na linkovou (v nejvyšší možné kvalitě), kterou akceptuje analogově digitální převodník. Dalo by se tedy uvažovat tak, že jediným nezbytným regulačním prvkem na celém přístroji bude nastavení zisku (gain), protože veškeré další operace, včetně obrácení fáze signálu a ořezání nežádoucích frekvencí ve spodní části akustického spektra, lze provádět již v digitálním prostředí. Přesto je z určitého hlediska výhodnější, když jsou výše jmenované funkce nastavitelné ještě v analogovém prostředí preampu - zejména ořezáním subharmonických frekvencí se snižuje riziko přebuzení digitálního vstupu.
Ve druhé skupině jsou modely, kterým se občas říká Channel Strips, což jsou vlastně částečné nebo úplné vstupní kanály, jako kdybyste je vyšroubovali z nějakého drahého mixážního pultu a zabudovali do samostatného racku. Najdete na nich tedy kromě vstupního předzesilovače i ekvalizér, mohou obsahovat i kompresor či další obvody, které jsou nezřídka opředené tajuplnými legendami vztahujícími se k té či oné slavné značce.
V obou skupinách se začíná projevovat tendence osazovat příslušné modely extrémně kvalitními A/D převodníky, které jsou pro čistotu zpracovávaného zvuku neméně důležitým elementem. Některé firmy se snaží využít přechodu do digitálního prostředí ještě k tomu, že do modelů typu channel strip zabudovávají různé digitální signálové a efektové procesory. Zatímco u některých můžete najít například analogovou formu komprese, jiné ji mohou nabízet již v digitálním provedení.
Obě skupiny mohou mít konstrukčně řešené některé vnitřní analogové obvody (zejména preampy) jako lampové. Ty se většinou vyznačují určitým charakteristickým zvukem, který se někteří výrobci snaží zpětně napodobit ve svých digitálních obvodech.
Nechci se pouštět v žádném případě do technických detailů, protože je mi jasné, že žádného muzikanta nezajímají. Určitě ale nebude od věci prozkoumat jednotlivé komponenty mikrofonních předzesilovačů podrobněji, abychom neměli pocit, že se z nás výrobci luxusních modelů snaží jen vytáhnout peníze. Stejně jako drahý vůz bude zřejmě i luxusní preamp komplexem nákladných komponentů. Výrobci často uvádějí jako přednost různé technické detaily, kterým normální muzikant v zásadě vůbec nerozumí, a tak mu nezbývá nic jiného, než uvěřit všemu tak, jak je to napsáno.
Na návštěvě u pana konstruktéra
Radek Pilař - audiokonstruktér:
Radku, z čeho se ty preampy vlastně skládají? Můžeš nějak zjednodušeně popsat jejich vnitřní architekturu?
Ta musí být především uspořádána tak, aby se dosáhlo co nejnižšího tzv. šumového čísla u celého přístroje. Veškeré zesílení by se tedy mělo koncentrovat na vstup a obvody za ním by měly mít zesílení co možná nejmenší, aby nezvedaly šum ze vstupního zesilovače. Potom už se přičítají jen šumová čísla jednotlivých obvodů, která jsou proti jmenovité úrovni signálu zanedbatelná. Jakmile je v přístroji jakékoli další zesílení, tak se vstupní šum tímto zesílením násobí. Další, neméně důležitou podmínkou je přizpůsobení vstupních obvodů na minimální šum.
U většiny přístrojů je zesílení možné nastavovat skokově, např. po dvanácti decibelech, a potom je nastavitelné ještě plynule tak, aby se jednotlivé rozsahy mohly překrývat. Zesílení dalších obvodů, tedy přepínání fáze, hornopropustního filtru atd., je už minimalizováno. Tenhle model, co tady vidíš rozebraný, má celkem osm samostatných kanálů, které je navíc možné smíchat do sterea. Má tedy ještě dvě výstupní jednotky, u kterých je další rezerva v zesílení, a to 10 dB. Je tam tedy i panpot (panorama), který je navržen s ohledem na konstantní výkon, ten má také určité zesílení, i když není velké.
Zvukaři často porovnávají jednotlivé preampy podle toho, jak jsou schopné přenášet frekvence mimo akustické pásmo...
Dobré pulty inzerují až 100 kHz. Pro přechodové jevy, tj. přenášení rychlých náběhů, to samozřejmě smysl má. Ačkoli ten průběh nahoru bývá takto otevřený, je dobré ho omezit, např. od 150 kHz útlumem 6 dB na oktávu. Zesilovače s takovými parametry tedy musí být velice "rychlé".
S tím souvisí méně známý parametr - rychlost přeběhu, můžeš stručně popsat, o co se jedná?
Když na horním konci přenášeného pásma dojde k poklesu přenášeného napětí o 3 dB, to je moment, podle kterého se to posuzuje, když to přepočítáváš na čas. Dalo by se tedy říct, že je to analogie šířky frekvenčního pásma u daného zesilovače při určité velikosti výstupního napětí. Čím vyšší frekvenci a napětí je zesilovač schopný přenést, tím je tedy vyšší i rychlost přeběhu.
Někteří výrobci tento parametr udávají, jiní ne, proč?
U předzesilovačů se tento parametr často vůbec neuvádí, protože to není nutné. Něco jiného jsou koncové zesilovače, kde je zapotřebí dosáhnout vysokého výstupního napětí a výkonu na horním konci přenášeného pásma v určitém čase. Když si totiž spočítáš potřebnou rychlost přeběhu, která je zapotřebí k dosažení běžných parametrů, tak ta rychlost nevychází příliš vysoká. V dnešní době je k dispozici natolik kvalitní součástková základna, že se to "bezproblémově stíhá". Za časů germaniových tranzistorů to byl dost zásadní problém, protože ty byly hodně pomalé. Dnešní vstupní obvody špičkových mikrofonních zesilovačů mají už tak obrovské rychlosti, že není co řešit. Když spolu koukneme do katalogu..., podívej se... 17 voltů za mikrosekundu, to nedosahují často ani koncové zesilovače...
Občas se ale ta čísla ve specifických údajích přesto uvádějí...
Ono to není tak jednoduché, protože to částečně závisí na nastavení gainu (zisk). Je naprosto evidentní, že s měnícím se zesílením se mění i rychlost přeběhu, takže se tím vlastně zužuje přenášené frekvenční pásmo, je to markantní zvlášť při využívání několika stupňů za sebou, jejichž zesílení se sčítá, a nasčítávají se tedy i jejich frekvenční charakteristiky, takže je potom užší i přenášené frekvenční pásmo. Je to otázka všech stupňů v daném zařízení, takže i když budou vstupní obvody seberychlejší, tak to ještě neznamená, že se dá o stejné rychlosti hovořit i na výstupu. Udávání tohoto parametru tedy není příliš exaktní. Já zastávám názor, že pokud přístrojem projde frekvence 100 kHz při jmenovité úrovni signálu, tak není důvod se rychlostí přeběhu vůbec zabývat. Dobré profesionální pulty a předzesilovače 100 kHz "umí".
Vstupy předzesilovačů jsou stejně osazené filtry, kterými se záměrně blokují radiové frekvence, aby se přístroj nedostal do nějakého nežádoucího pracovního stavu. Tím se vlastně dostáváme k paradoxu, že frekvenční charakteristika zařízení a tím i rychlost přeběhu je určena tím, jaké zvolíme hodnoty součástek v těchto filtrech. Jeden čas byla taková móda, používat k tomuto účelu symetrické tlumivky, které odečítaly soufázové rušivé napětí, možná se to ještě dnes někde používá, ale podle mě je to spíš taková drahá recese, protože se tím zase zvětšuje plocha obvodů, na které se ty "lumpárny" můžou nachytat. Pro mě, jako pro konstruktéra, nejde zase o nic jiného, než o "reklamní fintu".
Jak vidíš používání diskrétních součástek ve vstupních obvodech, tedy klasických tranzistorů nebo lamp? Řada výrobců to u svých přístrojů uvádí jako obrovské plus...
Já osobně bych to až tak neviděl. Při používání těchto součástek vzniká "milion" dalších problémů, musí být extrémně dobře spárované a teplotně svázané. Tranzistorové páry používané v těchto náročných aplikacích jsou jednočipové a dodatečně se opracovávají na stejné parametry, to znamená, že mají vysoký souběh parametrů, udržovaný dokonalou tepelnou vazbou.
Pokud použiji tyto dokonale vypracované jednočipové tranzistorové páry, dostávám se cenově několikanásobně nahoru. Kdybych chtěl jít úplně do extrému a posháněl si tyto "brutálně" drahé a těžko dostupné tranzistory, možná bych se s parametry dostal "o fous" výš, ale není to nic, co by se asi dalo poznat sluchem. Je to myslím spíš otázka nějakých extrémních měřících laboratorních metod, protože normálním způsobem se to ani změřit nedá.
Navíc se zanedbatelným zlepšením některých parametrů se jiné zase zhorší, protože všechna tato zařízení jsou jedním velikým kompromisem. Já si nedělám iluze, že by to mělo nějaký podstatný vliv na samotný zvuk.
Dnešní špičkové integrované vstupní a výstupní zesilovače, jakými jsou např. 2017 a 2142, jsou laserem dopracované na maximální symetrii, takže nevidím důvod, proč se jim vyhýbat.
Důležitou vlastností každého vstupního zesilovače jsou šumové parametry, můžeš mi k tomu také něco říct?
Každý šum je v podstatě omezen určitými fyzikálními záležitostmi, jako např. teplotou či použitými součástkami, které produkují šum termického původu. Jednou z nejdůležitějších otázek je přizpůsobení vstupu, které může být buď výkonové, proudové či napěťové, ale také šumové, tzn. že vstupní součástky jsou uspořádané tak, aby vytvářely minimum šumových napětí. Lze to pojmout například laděním vstupní impedance, jak to mají pulty SSL, ono totiž ideální impedanční přizpůsobení má vlastně vliv i na frekvenční charakteristiku.
Další možností snížení šumu je paralelní řazení vstupních zesilovačů, takové únosné maximum jsou tři vedle sebe, ale myslím, že tahle technologie se v nahrávací technice příliš nevyužívá.
Jak je to s mikrofonními transformátory? Někteří výrobci je používají a uvádějí to jako určitou přednost, i když tím podstatně narůstá cena...
Klasický mikrofonní zesilovač má sice na vstupu transformátor, ale řekněme si upřímně, že špičkový transformátor je dost problémová věc. Jednak je výrobně šíleně nákladný, dělá se z permalloyových, speciálně žíhaných plechů, aby se dosáhlo požadovaných vlastností. Málokdo ví, že s tím stačí bouchnout, a magnetické vlastnosti se naruší natolik, že ideální parametry jsou ty tam. Musí mít také velmi složitým způsobem uspořádané vinutí, aby se potlačily rozptylové kapacity a indukčnosti a velkým problémem je také dosažení dobré frekvenční charakteristiky, hlavně na nízkých frekvencích. Dalším problémem je jeho dodatečné odstínění, aby nebyl zdrojem rušivých napětí. V neposlední řadě může tento transformátor také nežádoucím způsobem znehodnotit symetrii vstupu zesilovače a samozřejmě je i zdrojem zkreslení signálu. Dnes už je spíš tendence se těmto prvkům v přístrojích docela vyhnout, protože se parametrově dostáváš na daleko vyšší úroveň.
Nezbytnou součástí předzesilovačů jsou kondenzátory na vstupech, které také zřejmě nebudou bez kompromisů, a u phantomového napájení se jim samozřejmě nevyhneme. Co tedy říkáš na řešení použít dvojí vstupy, zvlášť pro kapacitní a dynamické mikrofony, u kterých se signálová trasa těmto součástkám vyhýbá. Vidíš v tom nějaký smysl?
Pokud se použijí opravdu kvalitní kondenzátory, nejsem přesvědčen o tom, že by to přinášelo nějaký negativní vliv na zvuk, zdá se mi to spíš jako nějaký reklamní trik. Když tam ten kondenzátor není, lze samozřejmě prohlásit, že to bude teoreticky výhodnější. Těžko se to ale může projevit nějak prakticky. Já používám na vstupech speciální elektrolytické kondenzátory, jedny z nejkvalitnějších, které jsou dnes vůbec na trhu k dispozici, mají neuvěřitelně nízké množství poruch ve struktuře. Vyrábějí se speciální technologií ARD na úplně odlišném principu a z hlediska rušivých napětí se v podstatě už nic lepšího v současnosti ani nevyrábí.
Pokud tam ty kondenzátory nejsou, lze se samozřejmě dostat níž, ale v takové oblasti kmitočtového spektra, která se stejně potom odřezává hornopropustním filtrem, protože tyto frekvence nemají v normální nahrávce co pohledávat.
Některé firmy se "chvástají" tím, že nemají v signálové cestě žádné kondenzátory, ale to je podle mne poněkud zavádějící. Nemyslím si, že by to bylo nějak výhodné se jich zbavovat, protože každý extrém v elektrotechnice je většinou na úkor něčeho dalšího, spíš je to taková cesta recese. Myslím, že takové extrémy nemají pro praktický provoz žádný podstatný význam.
Dnes se také často používají potenciometry s dráhou z vodivých plastů. Přinášejí oproti klasickým modelům nějaké výhody?
Tyhle potenciometry jsou záležitostí takové novější technologie, jsou sice o dost dražší, ale také mnohem odolnější.
Některé preampy, vlastně i ten tvůj, nabízejí možnost smíchání signálu do stereofonní sběrnice, jedná se tedy vlastně již o určitou variantu mixážního pultu. Nenarušuje se tím nějak kvalita těch osmi samostatných kanálů?
V žádném případě. Já to řeším tak jako většina profesionálních konstrukcí, tzn. že využívám symetrické sběrnice, které pracují na principu tzv. virtuálních zemí. Na úrovni virtuální země je potom systém "switchován" bezkontaktními spínači. Ty nespínají skokově, ale mají spojitý náběh, aby přepnutí nebylo slyšitelné.
Důležitou otázkou je také zkreslení těchto přístrojů, já tady čtu údaj např. u DACS, v audio pásmu 0,0002 a 0,0022.
Ano, to platí pro základní frekvence, které se do zařízení "napísknou". Zkreslení THD se měří jako množství harmonických frekvencí, které tam nemají být. Základní se tedy vykrojí pryč a to, co tam zbude, se vyhodnotí jako zkreslení typu THD + N, to je šum, který se k tomu přičte. Když ten signál, který se do toho při měření pustí, bude mít velkou amplitudu, tak ten poměr pochopitelně vyjde jinak, než když se to změří při malé amplitudě. Správně je nutné nadefinovat, jak je nastavený měřič zkreslení, na jakých frekvencích se to měří a při jakých amplitudách, a především, jak je nastavený ten zesilovač, tzn. nastavení gainů apod. Tohle je pro mě vyloženě obchodní údaj, který je pro přesnou kontrolu nedostatečný. Není zde napsané, ani k čemu se to vztahuje, tzn. že tam není nadefinovaná nula, pravděpodobně se jedná o 1 mW na 600 ohmech.
Jak je to s rozsahem vstupního zisku, běžně se dostáváme někam na hodnotu +60 dB. Vidíš v tom nějakou přednost, když je možnost zesílení ještě vyšší?
Já to mám například tak, že je hrubé zesílení nastavitelné po krocích 12 dB od 0 až do +60 dB, a pak je tu ještě možnost jemného doladění v rozsahu 15 dB, čili se dostáváme až na 75 dB, což je extrém, který je v podstatě k ničemu.
Taky tady vidím vyčíslený parametr CMRR, nevím jestli bude mít běžný uživatel potuchy, o co se jedná...
To je vlastně údaj o tom, jak je dokonalá symetrie vstupů, čili do jaké míry jsou potlačené souhlasné signály na vstupu zesilovače, například rušivé signály indukované do mikrofonních kabelů. Je dobré uvádět to při různém nastavení zisku, a pro seriózní představu je nesmyslem posuzovat symetrii třeba jenom na 1 kHz, ale měly by se udávat i hodnoty, jako 10 nebo 20 kHz, kde to bývá podstatně horší.
Samostatnou kapitolou předzesilovačů jsou lampové modely. Vidíš ty, jako konstruktér, v něčem jejich přednost?
První problém u lamp spočívá v tom, že přenášejí mechanické vibrace na systém, pentody, které se u většiny modelů používají, mají mnohem větší zesílení než triody, a tak se to u nich samozřejmě projeví víc. I když se dnes řada typů inzeruje jako antimikrofonické, stejně tam ten problém existuje.
Vysoké vstupní impedance znamenají nevyhnutelně horší odstupy rušivých signálů, zařízení jsou na tom s rozměry i celkovou hmotností daleko hůř.
Je jasné, že každý prvek, který se vyznačuje určitou nelinearitou, musí kreslit, kdyby byl lineární, tak nebude zesilovat. Když má prvek velké zesílení, můžeš část toho zesílení spotřebovat na zpětné vazby, kterými se řada parametrů dá "učesat", dá se tak i potlačit zkreslení, upravit vstupní a výstupní impedance atd.
Lampy mají to zesílení poměrně malé a dost těžko se s nimi konstruují nějaké složitější přístroje. Stejnosměrné lampové zesilovače, to je velký problém a hlavně je to příšerně nestabilní. Když se na nějaké lampě změní emise, tak se celé nastavení okamžitě rozjede.
Lampový předzesilovač hraje samozřejmě jinak než polovodičové modely, pro mě, jako konstruktéra, v podstatě hůř, protože určitým způsobem zvuk zdeformuje, nakonec to ho v současné době asi činí právě tak atraktivním.
Lampový zvuk se začne projevovat v podstatě tehdy, když signálová úroveň přechází do nelineární části charakteristiky. U triod je zkreslení vlastně záležitostí sudých harmonických základního tónu, to je ten žádaný lampový zvuk, což u pentod neplatí. Paradoxní je, že většina koncových zesilovačů s lampami, které používají muzikanti, je osazena pentodami.
Co si myslíš o testování a srovnávání různých špičkových preampů?
Osobně si myslím, že testování předzesilovačů nemá pro praxi žádný větší význam, protože ty rozdíly mezi nimi jsou mnohem méně podstatné, než třeba typy použitých mikrofonů nebo zvolená nahrávací technologie.
Položím ti, Radku, poslední otázku, pokud to není zatím obchodní tajemství: Na jakou cenovou hladinu se zhruba dostaneš se svým preampem, když bude beze zbytku splňovat nároky kladené na profesionální "ligu"?
Výrobní cena je někde kolem šedesáti tisíc, ale vzhledem k tomu, že se nejedná pouze o monofonní kanál nebo dvoukanálový model, ale je k dispozici osm samostatných kanálů, myslím, že je to velmi slušné. Navíc je tu ještě možnost smíchání signálu do stereofonního formátu, takže se vlastně pohybujeme již v kategorii menších profesionálních mixerů. Na vstupech je přepínatelný subsonický filtr pro několik frekvencí a samozřejmě všechny další běžné doplňky včetně indikátoru přebuzení. Ovládání je bezkontaktní.
Díky za trpělivost a těším se, až si tenhle kousek budu moci někdy otestovat a porovnat ho s některými věhlasnými modely.
Příklady řešení několika zajímavých modelů
DACS
MicAmp od anglické firmy DACS je dvoukanálový model předzesilovače se zajímavě řešeným designem. Hrubé nastavení zisku se provádí po 6 dB od úrovně +20 až do +62 dB, jemné nastavení zajišťuje menší otočný regulátor s velmi podrobnou stupnicí. Takto je možné kdykoli s velkou přesností nastavit potřebné zesílení. Funkce subsonického filtru má tři polohy: vyřazeno, 30 Hz a 80 Hz, filtr má strmost 12 dB na oktávu. Posledním ovládacím prvkem je přepínač fáze.
Vstupní obvody využívají tří paralelně zařazených čipů SSM2220 skládajících se z tranzistorových párů s extrémně nízkým šumem, což udává firma jako základní předpoklad pro naprosto tichý provoz bez šumu a přímý otevřený zvuk, o kterém se v souvislosti s tímto modelem tolik hovoří.
Zajímavě je řešen systém indikace: Každý kanál má dvě LED diody, ta vrchní je klasický "semaforek", se zelenou barvou indikující přítomnost signálu na vstupu, žlutou, která "zažhne" při úrovni +5 dBm, a konečně červenou, která se rozsvěcí při +13 dBm. Spodní ledka je označena varovným vykřičníkem a rozzáří se na několik sekund až v případě přebuzení příslušného kanálu.
Součtem hrubého a jemného zesílení se dostáváme až na hodnotu +72 dB. Frekvenční rozsah zhruba od 1 Hz (v případě nephantomových vstupů funguje zesilovač i stejnosměrně!!) až do 55 kHz (pokles 6 dB na 100 kHz). Hodnota vlastního šumu je -133 dB, zkreslení se uvádí dvě desetitisíciny procenta pro audio pásmo, v celém frekvenčním rozsahu je to zhruba o jeden řád horší. Činitel potlačení souhlasného napětí (vstupní symetrie) je na basech zhruba 70 dB při minimálním zisku a 120 dB při maximálním (+ 62 dB). Na výškách se parametr zhoršuje na 61 a 110 dB.
Tato, většině muzikantů nic neříkající čísla, uvádím z důvodů, aby si každý mohl vytvořit jakousi představu o tom, v jakém rozsahu se zhruba pohybují parametry špičkových preampů i pro případné srovnávání těchto údajů u špičkových modelů. V dalších případech se již o specifických parametrech zmiňovat nebudu, protože jsou mezi nimi zanedbatelné rozdíly.
Tento dvoukanálový model je k dostání zhruba za 50 000 Kč.
Grace Design Model 801
"Osmsetjednička" z amerického Colorada je rozšířenou verzí dvoukanálového modelu 201. Nabízí totiž osm samostatných kanálů a vyrábí se ještě v provedení 801R, což je verze s digitálním ovládáním parametrů, takže k ní potřebujete ještě dálkové ovládání zhruba za tisíc dolarů, kterým se dá obsluhovat i několik jednotek zároveň.
Na klasickém modelu je součástí každého kanálu vypínač phantomového napětí, tlačítko změny fáze a útlum 20 dB. Nastavení zisku se provádí 24polohovým přepínačem v rozsahu od 18 do 64 dB, tzn. že se jedná o kroky 2 dB. Indikační LED dioda "umí" jen dvě barvy, zezelená při -14 dB a zčervená při + 16 dB. Přední panel nezapomíná ani na popisovací proužek.
Špičkové parametry tohoto modelu jsou zásluhou kombinace nízkošumových Burr-Brownových zesilovacích obvodů a extrémně rychlých transimpedančních zesilovačů na výstupech.
Model 801 je k dostání zhruba za 160 tisíc, na dálkově řízený 801R s ovladačem si musíte ještě asi 70 tisíc připlatit. Je to dost, ale vydělte si to počtem kanálů, a spočítejte si práci za ruční pájení extrémně přesných odporů ke každému 24polohovému přepínači (v Americe).
TL Audio - PA1
Do třetice vám představím dvoukanálový lampový model s pentodou - je od anglické firmy TL Audio, která předkládá v nabídce robustních lampových přístrojů takřka vyčerpávající program.
PA-1 má na vstupech mikrofonní transformátory a kromě klasických vstupů XLR pro mikrofony má i nesymetrické nástrojové zásuvky pro jack na předním panelu. Symetrické linkové výstupy jsou z úrovně +4 dB ještě přepínatelné na +18 dB. Kromě aktivace phantomového napětí a obracení fáze najdete na každém kanálu přepínač hrubého zisku od 20 do 50 dB, který lze nastavovat po 10 dB krocích, a plynule přeladitelný rozsah zisku v pásmu +/- 12 dB.
Frekvenční filtry jsou na každém kanálu hned dva, takže je možné ořezávat nejen odspodu, ale i z opačné strany akustického spektra. Oba filtry mají strmost 12 dB na oktávu, horní propust se dá přepínat na hodnoty: vypnuto, 50 Hz, 100 Hz a 150 Hz, dolní propust funguje na 5, 10 nebo 15 kHz a čtvrtá poloha filtr opět deaktivuje. Poslední regulátor slouží k přesnému nastavení výstupní úrovně.
Každý kanál má menší, prosvícený VU-metr (tyto VU-metry jsou standardním doplňkem takřka všech modelů od TLA) a dvě LED diody. Zelená signalizuje "zdravé" vybuzení signálu (drive), červená se rozsvěcí pouze při špičkách.
Hlavní zesílení třístupňového zapojení obstarává pentoda EF86, ostatní obvody si vystačí s klasickými triodami ECC83 (vzpomínám, když jsem je zhruba před dvaceti lety kupoval ve výprodeji po padesáti haléřích...., ááách, kde jsou ty časy!). DI vstupy na předním panelu pro připojení nástrojů samozřejmě mikrofonní transformátor obcházejí, takže se připojíte rovnou na mřížku pentody.
Kdo by váhal, jestli má dát za tento luxusní dvoukanálový preamp zhruba 55 tisíc korun, může si pořídit něco ze série Ivory (musí ale počítat s nepatrným zhoršením některých parametrů), kde nabízí firma podstatně příznivější ceny.
Reference
Nechci se chlubit cizím peřím, a tak se rovnou přiznám, že největším přínosem pro danou tématiku bylo, že jsem se během práce na tomto článku seznámil s jedním muzikantem, který mi mohl sdělit nejen řadu svých osobních referencí ohledně špičkových preampů, ale jsem mu vděčný i za jeho internetové aktivity. Právě od něho jsem získal dvě exkluzivní reference od osob nejpovolanějších: Od Marca Migliari, šéfa studiového komplexu Real World Studios v Anglii, kde natáčí alba i slavný Peter Gabriel, a od Paula Lentzena z německé firmy SPL, která je po celém světě dobře známá výrobou velmi atraktivních signálových procesorů.
Ivo Sedláček je výborný houslista a hudebník, který prošel jak studii na pražské AMU, tak i dlouhodobým studiem indické klasické hudby přímo v Indii. Je autorem řady CD s vlastní hudbou, kterou nyní tvoří převážně ve svém vlastním nahrávacím studiu.
Srovnávání špičkových modelů
Neoddiskutovatelnou pravdou asi bude, že i mezi špičkovými mikrofonními předzesilovači najdete nepatrné nuance ve zvuku. Většina zvukařů v malých komerčních nebo domácích studiích o nich nemá ani potuchy, protože celková hodnota vybavení, na kterém pracují, nedosahuje ani ceny monofonního nebo dvoukanálového špičkového modelu. Alespoň mohou klidně spát a netrápí je otázka, jestli se za cenu několika desítek či stovek tisíc nedá sehnat model, který hraje ještě o malinko líp.
Dalo by se asi najít spoustu obdobných analogií, kde tento systém funguje. Když budete jezdit novou felicií, nedá se říct, že máte špatné auto, a pokud jste dobrý řidič, můžete se na druhý konec města dostat dřív než špatný jezdec v bavoráku. Pokud si pořídíte poslední, špičkový model mercedesu, nebudete ho už s "feldou" vůbec srovnávat, a začnete se zajímat o vozy ve zcela jiné třídě. Jenže i tady se bude těžko hledat nějaký definitivní závěr, protože záleží nejen na tom, kdo právě řídí, ale také jaké je venku počasí, kudy jedete a možná i na tom, kdo s vámi v tom autě ještě sedí, a jestli vás zrovna nebolí záda.
Srovnávací test mikrofonních předzesilovačů by měl teoreticky hodně napovědět, ale i tady se těžko dopracujete k nějakému zásadnímu a jednoznačnému závěru. Předně není totiž vůbec jednoduché zajistit konstantní podmínky. Tím nemyslím samotné nastavení přístrojů, ale oba nejslabší články tohoto řetězu - vstup a výstup, tedy samotný zdroj akustického signálu a na druhé straně lidské ucho, ty jsou v podstatě nevyzpytatelné. Myslím, že existují v podstatě jen dvě možnosti jak to provést, z nichž každá je svým způsobem zavádějící. I kdyby se vám podařilo za nezměrného úsilí shromáždit desítky těchto Rolls-Royce modelů v jednom studiu, nastává velké dilema, jak provést test co nejobjektivněji. Podle mého selského rozumu můžete porovnávat mezi sebou jen tehdy, když slyšíte naprosto stejný zvuk. Na vstupní straně musí být nutně nějaký špičkový model mikrofonu a živý zvukový zdroj, nejlépe takový, který se v praxi nejvíce používá (vokál, akustické nástroje), na výstupní jsou posluchači z řad špičkových hudebníků nebo mistrů svého řemesla, kteří denně s těmito přístroji pracují.
Teorie - možnosti v rámci srovnávacího testu
Budeme nejprve trvat na tom, že by se měl srovnávat stejný zdroj akustického signálu, protože jinak je hodnocení poněkud zavádějící. Přemluvíme k tomuto testu např. nějakou šikovnou zpěvačku, kterou necháme přes nějaký špičkový model mikrofonu (už tady začíná první problém - který to je?!) nazpívat co nejkomplexnější pasáž z nějaké písně, měla by reprezentovat co nejvíce dynamických změn a barevných výrazů, možná by bylo lépe "ukecat" pro tuto nevděčnou roli několik interpretů. Protože posluchači nemohou všechny modely samozřejmě poslouchat najednou, nezbude nic jiného, než tyto signály zaznamenat do stop.
Předpokládejme, že budeme mít pro tento účel k dispozici velmi kvalitní digitální záznam (další potíž, někdo točí do pásu a o digitálu nechce ani slyšet). Signál z mikrofonu bude třeba symetricky rozvést do mikrofonních vstupů desítek modelů (tak to si teda nechám poradit, jak to provést, aniž byste do signálové cesty zařazovali další prvky negativně ovlivňující celkový zvuk) anebo ještě můžete zkusit zapojit pro každý model samostatný mikrofon (holý nesmysl - jak může zpěvačka zpívat současně na padesát mikrofonů, které jsou umístěné naprosto identicky, a hlavně, jak seženete padesát naprosto stejných mikrofonů, když na celém světě nenajdete ani dva takové).
I kdybychom si nevšímali argumentů v závorkách a našli nějaké řešení, ještě nemáme zdaleka vyhráno, protože musíme příslušný záznam vyhodnotit. Tady teprve začíná opravdový problém. I když máme pro všechny modely stejné poslechové podmínky, budeme je zcela jistě vnímat v jiném světle v závislosti na následujících faktorech (jednou se nám bude jevit lepší ten model, jindy zas onen):
- bude záležet na tom, v jakém pořadí je posloucháme, protože předešlý zvuk je vždy určitou referencí pro zvuk následující
- vnímání všech detailů bude záviset i na tom, jak dlouhý úsek posloucháme
- o každém modelu budeme hovořit jinak, když ho uslyšíme z jiných monitorů, v jiné akustice a v jiném poslechovém bodě
- modely, které se budeme snažit vyhodnotit na konci testu, budou oproti modelům, které jsme slyšeli na začátku, vnímány úplně jinak, z praxe je totiž známé, že pokud si pustíte s naprosto čistým a odpočatým uchem prvních deset vteřin hudebního materiálu, budete už po jedné minutě stejný zvuk vnímat úplně jinak
- výsledný dojem je ovlivněn vaší sluchovou kondicí v daném momentě, pokud se špatně vyspíte a předchozí den jste míchali celý den metalovou kapelu (to spolu ostatně souvisí), budete zvuky vnímat úplně jinak, než když se právě vrátíte z měsíční dovolené na Seychelách
- se srovnáváním bezprostředně souvisí i absolutní hlasitost poslechu, i když bude úroveň porovnávaných vzorků naprosto totožná (základní předpoklad), asi dojdete k jiným závěrům při průměrné hlasitosti a při vyšších hladinách akustického tlaku, kdy začíná docházet k mírným sluchovým deformacím, které se liší ucho od ucha
Praxe - srovnávací test v rámci možností
Pan Lynn Fuston je člověk, o kterém někteří prohlásili, že je to tak trochu maniak. Nejen že vynaložil spoustu času a peněz na to, aby shromáždil řadu vzorků, které mají u fajnšmekrů na celém světě potřebnou váhu, ale rozhodl se také k tomu, že odhalí "pravdu" široké veřejnosti a výsledky testu budou komukoli k dispozici na CD. Nešlo snad ani tak o to najít mezi jednotlivými modely nějakého "vítěze", ale spíš převažovala určitá zvědavost, jestli budou ty nejdražší modely, řádově za statisíce korun, opravdu o tolik lepší, než ty za pár desítek tisíc. O tom, jak jsou jednotlivé modely tím nejúžasnějším, co kdy světlo světa spatřilo, se toho napsalo dost a zkušenostmi z praktického provozu se už také zaplnila nejedná stránka v hudebních časopisech, a tak byl tento test provázen velkým očekáváním. Osobnosti, které hodnotily zvuk jednotlivých modelů, byly z řad špičkových zvukařů, kteří je ve svých nahrávacích studiích denně využívají.
Setkání se konalo zhruba před dvěma lety v americkém Franklin's Classic Recording (Tennessee), a Lynnovi se na něm podařilo shromáždit neuvěřitelných 33 špičkových i "obyčejných" modelů, které jsou ve světě nahrávací techniky opravdovým pojmem. Přizval si ke konzultaci i osobnosti z řad zástupců firem, jejichž výrobky se v testu prezentovaly. Ti sami rovněž přispěli k tomu, aby byl test z jejich pohledu co nejobjektivnější, např. Dan Kennedy z firmy Great River vyrobil útlumový článek (atenuátor), který měl za úkol dorovnávat drobné rozdíly ve výstupních úrovních jednotlivých modelů, u kterého garantoval přesnost na 0,02 dB.
Aby nebyl test úplně zavádějící tím, že se použije jen jediný zdroj akustického signálu (zpěvačka), doplnil Fuston test ještě o zpěváka, akustickou kytaru ve stereu a malý buben. Byl to dobrý krok, protože se jednalo o zvuky, které se přes špičkové předzesilovače natáčejí ve studiích nejčastěji.
Protože argumenty z předchozí kapitoly lze jen těžko obejít a ani pánové z nejpovolanějších nic nového nevymysleli, byl konsensus takový, že se bude pro každý model příslušný úsek opakovat tolikrát, kolik je k dispozici modelů. Redaktor z EQ magazínu se sice Lynna rýpavě dotázal, zda si opravdu myslí, že poté, co posluchač slyší stejnou věc 37krát (některé modely měly různé alternativy), je ještě schopen nějakého rozumného úsudku, ale zajímavé je, že nikdo příliš neřešil fakt, že chuděrka zpěvačka sice možná vytvořila světový rekord v počtu přezpívání stejného hudebního úseku, ale jak vypadaly ty poslední záběry, o tom se už příliš nehovořilo. Mám za to, že úroveň hudebního projevu se bezprostředně podílí na celkovém dojmu, ať už budeme testovat cokoli, a proto je taková metoda přinejmenším nedůsledností.
Výběr mikrofonů, které by byly pro tento typ testu co nejideálnějším řešením, skončil nakonec tak, že zpěvačka dostala referenční model od firmy Manley, zatímco zpěvák měl před sebou vylepšený model AKG C-414B-ULS. Stereofonní snímání akustické kytary se provádělo pomocí mikrofonů Neumann KM-84 a Audio Technica AT 4033, a malý buben byl testován klasickou SM57 od Shure.
Poté, co byly zajištěné naprosto adekvátní podmínky pro nastavení jednotlivých modelů, probíhal samotný test v klasickém testovacím prostředí, tzn. že nikdo z posluchačů neměl sebemenší tušení, o jaký model by se mohlo jednat (někteří šprýmaři namítali, že se to dá poznat podle toho, jak cvakne cannon připojovaný do zadního panelu).
Pro zajímavost uvedu seznam "koní", pěkně podle abecedy, které měly tu čest, nastoupit na "startovní čáru" tohoto vyčerpávajícího "dostihu": Amek 9098, API, Aphex, ART, Audio Upgrades, Avalon, Buzz Audio, Cranesong Flamingo, Daking, dbx 386, dbx 786, DW Fearn, Earthworks, Focusrite ISA-110, Focusrite Red 1, Focusrite 430, GML, Grace Design, Great River, Hardy M-1, Langevin, Mackie 1604 VLZ Pro, Martech, Neve 1081, Oram MWS, Presonus, Manley, Millennia HV-2, Millennia M-2b, Sytek, VacRac a Vintech. Asi vám neušlo, že zatímco ze stáje firmy Focusrite startovalo hned několik koní, nebyly zde některé zvučné firmy zastoupené vůbec, ale to je teď vedlejší.
Závěr testu byl naprosto šokující. Řada přizvaných osobností nejen že nepoznala svůj oblíbený model, se kterým léta pracují, ale nebyla schopna rozlišit třeba ani to, zda se jedná o lampové nebo polovodičové konstrukční řešení!! Laciné předzesilovače byly v řadě případů hodnoceny daleko lépe než ty nejšpičkovější!
Naprosto chybné závěry padaly i v rozdílech, které se normálně přičítají samotnému konstrukčnímu provedení, jako jsou například diskrétní součástky nebo integrované obvody na vstupech. Mnohým účastníkům testu, kterým bylo před testem naprosto jasné, proč už léta používají ve svém studiu zvuk charakteristický pro ten či onen model, konečně došlo, že když nevidí nápis na přístroji a neznají zapojení vnitřních obvodů, je všechno úplně jinak. Navíc se málokdy účastníci shodli na tom, který model je favoritem, protože to, co se jednomu jevilo jako špičkový zvuk, působilo na jiného posluchače naprosto průměrným dojmem, a nuance, které se některým účastníkům zdály zanedbatelné, působily na jiné jako obrovské rozdíly.
Řada předzesilovačů, o kterých se před testem mluvilo s velkou úctou, nikoho příliš nezaujala, zatímco některé modely, o kterých se s přílišným respektem nehovořilo, se některým testujícím nesmírně líbily.
Když pomineme řadu subjektivních faktorů, které samotný test ovlivňovaly, může soudný člověk dojít pouze k jedinému rozumnému závěru: Žádný jediný, ten nejlepší mikrofonní předzesilovač neexistuje, a i když jsou mezi jednotlivými typy určité nuance, jsou asi mnohem méně podstatné než zvolená nahrávací technika, typ mikrofonu, akustické prostředí či interpret samotný.
Shrnutí
Sluch patří k velmi citlivým smyslům, a pokud není příliš unavený, dokáže rozlišit i velmi jemné detaily. Často se ale bohužel stává, že uvěří tomu, čemu uvěřit chce. Nápisy zvučných jmen na špičkových preampech jsou jen jakousi paralelou k prosbě muzikanta, aby mu zvukař to či ono nastavil ve sluchátkách jinak: okamžitě zajásá, že takhle mu to vyhovuje, ještě předtím, než jste jakoukoli změnu stihli vůbec provést. Z vlastní praxe to vidím jako všední realitu, která mne nijak neudivuje, protože vím, že i já bych takhle mohl "skočit někomu na špek".
Přesto bych hlavní příčinu toho, proč výsledky testu v Tennessee byly tak zarážející, neviděl v tom, že by mezi příslušnými modely nebyl žádný vnímatelný rozdíl. Problém bych hledal spíš ve stylových rozdílech prezentace zvuku a dalších faktorech, o kterých jsem se v jedné z předchozích kapitol zmínil.
Končil bych asi slovy jednoho mého přítele, nadšeného hifisty, který slyšel ze svých drahých reprosoustav "trávu růst", a když jsem ho upozornil, že má na zesilovači aktivované tlačítko MONO, tak suše konstatoval: "No vidíš, musel jsem do toho včera nějak drcnout, nebo co..."
Petr Vavřík - Studio V - Zlín (skupina Buty)
Já dělám ve studiu především na Neve 9098, což je excelentní kousek, jedná se vlastně o kompletní "šavli", včetně ekvalizéru. Má i možnost simulace starších lampových modelů, i když já osobně si myslím, že oproti originálnímu zvuku tomu cosi chybí, protože ty staré lampové korekce od Neve, to byla prostě jednička. Člověk má při jejich používání takový pocit, jako kdyby přidávaly do muziky jakousi zvláštní energii. Už prakticky pět let děláme na tenhle model, co se dá, tedy téměř všechny playbacky a do základů přes něj točíme i malý bubínek. Používáme ho často v kombinaci s kompresorem od firmy Summit Audio nebo s TubeTechem CL1B.
Také tady máme k dispozici lampové předzesilovače Digitech VTP-1, což jsou dvoukanálové modely. Ty znějí celkem dobře na overheady nebo na akustickou kytaru, kde se nám osvědčila mikrofonní kombinace Neumann U87 a AKG C451.
O Neve se říká, že určitým způsobem zvuk zabarvuje, ale myslím, že záleží na tom, jaký použijete model. Já jsem dělal kdysi na starém čtyřiadvacetikanálovém Neve mixu přivezeném z Abbey Road a ten zněl opravdu úžasně.
Marco Migliari - Real World Studios - Anglie
O předzesilovači DACS mohu říci jen to nejlepší. Sám jsem ho zkoušel téměř na všechny typy mikrofonů, které máme k dispozici, a dokonce i na některé mikrofony, které přivezli naši klienti, a musím konstatovat, že vždycky chodil bezvadně. Jako polovodičový model s párovanými tranzistory ve vstupních obvodech zní extrémně čistě. Zvuk je hutný, vyrovnaný v celém akustickém spektru, bez jakéhokoli zabarvení, a také je vysoce detailní a přímočarý.
Pro získání určité představy, se kterými mikrofony jsme ho zkoušeli, tak to byl například Telefunken U47, Neumann M49, stereofonní Neumann KFM-100 a KF-100, lampový Brauner VM-1, páskový STC 4038 atd., včetně všech možných dynamických modelů, které vás právě napadnou. Zněl výborně jak pro stereofonní páry (využití pro "umělou hlavu" je jednou z nejkritičtějších aplikací, protože jakýkoli drobný nesoulad mezi oběma kanály značně narušuje stereofonní obraz) a byl skvělý i jako předzesilovač pro DI boxy. Jediným problémem, se kterým jsme se setkali, bylo to, že jeho minimální zisk je 20 dB, což může občas být příliš pro zpracování opravdu hlasitých akustických zdrojů (jako např. F47 přímo před kytarovým boxem), takže by mohlo nastat jeho přebuzení. Vyřešili jsme to tak, že jsme si nechali postavit dva kvalitní útlumové články 20 dB, a bylo po problému.
Když beru v úvahu i cenu, tak si myslím, že se jedná o nejlepší model, jaký jsem kdy používal, i když vypadá docela obyčejně a má vlastně jen řízení zisku a otáčení fáze a není tu k dispozici ani vypínání phantomového napájení (pro phantomově napájené mikrofony má zvláštní vstupy, a tak si musíte dát dobrý pozor, do kterých zásuvek zapojíte modely ribbon (!), a také nesmíte nikdy nechat něco připojené do vstupů, které se právě nevyužívají, protože se tím změní zvuk), ta tříledková indikace je vtipná a výstižná.
Kdybych měl DACS srovnávat s ostatními mikrofonními předzesilovači, řekl bych, že zní stejně dobře jako třeba GML či Avalon a vůbec nezabarvuje zvuk, tak jak se to jeví například u Neve, API či Focusrite. Musím si teprve poslechnout model Millennia Media, ale byl bych asi dost překvapený, kdyby kvalita těchto předzesilovačů nějak výrazně přesahovala modely od DACS. Myslím si, že je velmi obtížné překonat kvalitou předzesilovač, který sám o sobě zní tak čistě. V konečném součtu, když máte jednoduché konstrukční řešení s vybíranými komponenty špičkové kvality, tak už ostatním firmám nezůstává příliš velký prostor na nějaká zásadní vylepšení, aby se prosadily s nějakým jiným a lepším řešením. Často platíme spoustu peněz za všechny ty věci navíc, bez kterých bychom se klidně obešli (lampové provedení, ekvalizéry, kompresory, de-essery, ADC). Myslím, že firma DACS je v tomto ohledu velmi upřímná a přímočará a nabízí předzesilovač špičkové kvality bez zbytečných záležitostí navíc.
Musím ještě podotknout, že nejsem s firmou DACS v žádném obchodním spojení a nejsem na prodeji jejich preampů jakkoli zainteresován..., ačkoli by se mi pár těchto kousků ještě určitě hodilo.
Ivo Sedláček
Mým studiovým favoritem byl až do této chvíle Gold Mike od SPL. Protože špičková kvalita zvuku je pro mě stejně důležitá jako špičková hudební kvalita, začal jsem postupem času vážně přemýšlet o pořízení předzesilovače té skutečně nejvyšší kvalitativní třídy. Po delším podrobném pátrání a porovnávání informací o nejlepších dostupných předzesilovačích mě mimořádně zaujal předzesilovač anglické firmy DACS, pozoruhodný řadou mimořádně příznivých referencí, svou konstrukční filozofií a v neposlední řadě též i příznivou cenou.
Paul Lentzen - SPL electronics (rozhovor s Ivo Sedláčkem)
Zdravím vás, pane Lentzene, z Prahy. Možná si ještě pamatujete na náš rozhovor ohledně Gold Mike od SPL...
Ano, nás takové rozhovory opravdu zajímají...
Rád bych se s vámi podělil o svou velmi čerstvou zkušenost. Možná si vzpomínáte, že používám váš předzesilovač Gold Mike pro nahrávání akustické hudby. Začal jsem přemýšlet o tom, že bych si brzy rád pořídil ještě dva další kanály, ale tentokrát by se mělo jednat opravdu o špičkový přístroj.
To začíná být zajímavé...
Před několika dny jsem si půjčil věhlasný preamp Millennia H3V z nahrávacího studia v Rudolfinu, abych si ho sám otestoval (byl jsem ujištěn, že je to ten nejlepší preamp, který byl kdy vyroben). Nemohl jsem se dočkat, až ho doma zapojím, protože jsem očekával téměř "nadpřirozené" zvuky (dva kanály Millennia jsou téměř třikrát dražší než můj Gold Mike). V průběhu dvou dní jsem všechno velmi důkladně vyzkoušel, testy jsem prováděl s párem Schoepsů MK4V a Neumannem U87, a zvuk jsem natáčel do ProTools přes Apogee Rosettu ve svém malém studiu s poměrně zatlumenou akustikou. Zkoušel jsem mluvené slovo, vokál, housle, violu, různé flétny, kytaru, pár etnických nástrojů atd. - v monu i ve stereu.
Ze začátku jsem měl pocit, že Millennia zní možná nepatrně jasněji a čistěji. Po chvíli jsem však nabyl dojmu, že zbožná úcta k tomuto slavnému jménu se pozvolna vytrácí, a musel jsem připustit, že ve skutečnosti nevnímám nějaký obrovský rozdíl mezi stejnými záběry pořízenými přes Millennia a Gold Mike. Zkusil jsem si udělat i test naslepo a na jeho základě jsem opravdu nemohl s jistotou říct, který je který, protože oba vzorky byly velmi podobné.
No ne, tak to je překvapující i pro mne. My jsme nikdy při vývoji preampu Gold Mike taková srovnání nedělali.
Naším cílem bylo vyrobit předzesilovač, který by byl lepší než předchozí model Promike, který se nám jevil, že zní poněkud sterilně. Kombinace tranzistorových a lampových zesilovacích stupňů se nám zdála smysluplnější, s ohledem na kvalitu zvuku za přijatelnou cenu.
Kdysi jsme měli zákazníka, který porovnával Gold Mike se špičkovými modely od firem Focusrite a Manley. Došel k podobným závěrům jako vy: že slyší různé stylové rozdíly, ale neslyší žádný podstatný rozdíl v kvalitě zvuku. Konstatoval celkem pozoruhodnou věc: "Poprvé jsme uslyšeli z reproduktorů dýchající prostor!" Myslím, že je tím kvalita Gold Mike preampu popsána velmi výstižně.
Když jsem si poslechnul znovu záběry z natočených testů, působilo to na mne tak, že v určitých případech (lépe řečeno ve většině případů) se mi zvuk dokonce líbil víc než z Millennia, zvlášť u houslí, kytary, vokálu či mluveného slova. Znělo mi to nepatrně živěji, zajímavěji, bohatěji , konkrétněji či detailněji. V porovnání s tím se mi zvuk Millennia zdál jakoby tenčí, o trošinku méně výrazný i barevný, i když samozřejmě sám o sobě pěkný a průzračný. V některých případech (mluvené slovo) tlačítko "Flair" u Gold Miku dodalo zvuku ještě o něco více bezprostřednosti a živosti, poslouchal jsem ty natočené záběry několikrát a musel jsem připustit, že tomu tak opravdu je.
Tak to je znovu "bomba"! Samozřejmě že právě toto jsou hlavní aplikace pro Gold Mike... ale ty jsou vlastně pro většinu preampů stejné, že ano? Já, když jsem poprvé Gold Mike uslyšel, jsem byl úplně unešený jeho "otevřeným" zvukem.
Někomu se ale mohou líbit např. Millennia víc, PRÁVĚ proto, že nezabarvují zvuk vůbec, ale jinak s vámi souhlasím v tom, že na živěji a jiskřivěji znějící nahrávky sedí ten náš zvuk dokonale.
Je to pro mě určitě velké překvapení. Pokládal jsem Gold Mike (omlouvám se za ten termín) za přístroj "střední třídy" a teď jsem se na vlastní uši přesvědčil, že mezi Gold Mike a zařízením, které stojí trojnásobek, nejsou ve zvuku nějaké podstatnější rozdíly.
Abych byl upřímný, překvapilo nás to také.
Z našeho pohledu to JE zařízení střední třídy (my můžeme pro výběr kvalitních komponentů a dalších záležitostí udělat víc, až když bude zařízení třikrát dražší). Myslím, že se jedná o typický příklad toho, jak je obtížné dosáhnout naprosté špičky. SPL ví, jakým způsobem je možné postavit opravdu dobrý přístroj, aniž by bylo nutné volit ten nejšpičkovější konstrukční přístup (to je právě případ Gold Mike). Je vždycky velmi obtížné dosáhnout posledních pěti procent, je to mnohem dražší, než dostat se na předchozích devadesát pět, a někdy je těžké rozhodnout se, jestli za to ty peníze opravdu stojí...
Právě nyní zahajujeme výrobu nových modelů. Je to čistě analogová série s diskrétními špičkovými obvody. Jednotky budou napájené 120 volty a budou schopné zpracovat dynamický rozsah až 150 dB. Jako první by se měl objevit Mastering EQ a vícekanálový mixážní pult a je plánován pochopitelně také mikrofonní preamp. Tyto jednotky budou podle toho, co o nich zatím vím, absolutně v té nejvyšší třídě, lepší než cokoli, co bylo předtím ve světě analogu vyrobeno. Vzhledem k tomu, že tam nebude jediný kompromis (jednotky budou pro ukládání a aktivování nastavení z paměti řízeny digitálně), tak se v High End lize objevíme také.
Říkám vám to proto, že věřím, že nabízíme v každé kategorii technologie úměrné cenám, a posledním příkladem jsou právě tyto modely.
Zkoušel jste vy osobně (nebo někdo jiný) srovnávat Gold Mike přímo s dalšími věhlasnými modely, které jsou podstatně dražší? (Millennia, Great River, Grace, Avalon apod.)
Ne, jak už jsem se zmínil předtím, žádné srovnávací testy (s výjimkou starších modelů) jsme neprováděli. Při konstrukci Gold Mike bylo prvořadým cílem dosáhnout maxima ve své třídě a stejně jako u dalších modelů od SPL, ani u tohoto preampu se nejedná o nic jiného než o zařízení pro zpracování hudby. Myslím, že se nám ten záměr vydařil, nebo ne?
Za poslední tři roky si firma SPL výrazně vylepšila image, takže nyní bychom mohli prodávat mnohem dražší modely než předtím (kdy nikdo nevěřil, že by bylo možné se byť jen pokusit srovnávat Gold Mike s takovými modely, jako jsou Millennia).
Je škoda, že spousta lidí raději uvěří cizím názorům, než aby si to osobně vyzkoušeli...
Zdá se tedy velmi pravděpodobné, že pokud je předzesilovač vyroben ze špičkových komponentů, které respektují zákony elektroakustiky, potom jsou rozdíly mezi různými značkami minimální...
Ovšem. Většinou nemůžete říct, jestli je to či ono lepší, je to spíš o charakteru zvuku, o barvě atd. Ale jak už jsem uvedl, i když komponenty v preampu Gold Mike nejsou sice v té nejvyšší možné kvalitě, jsou dostatečně standardní na to, aby bylo možné dosáhnout naprosto profesionálních výsledků.
