Meinl Percussion Festival - víc než předváděcí akce

Je deštivé páteční odpoledne 21. června 2018. Na šedivé parkoviště na pražské periferii přijíždějí černá dodávka slovenské výpravy a stříbrný Transit té české. Novináři, zástupci obchodníků, muzikanti. Bezbarvá obloha a nesmělé seznamování zatím nedávají tušit, kam výprava míří. Poutníkům samotným je ale cíl jasný.

Následující den šeď ustoupí a na její místo se proderou všechny barvy duhy. Budou to barvy zvuku, barvy rytmu a barvy nadšené pospolitosti nejsoudržnější podskupiny mezi muzikanty, tedy pospolitosti bubeníků a perkusistů. Meinl Percussion Festival 2018 právě začíná.

Německý výrobce činelů a perkusí Meinl se o své zákazníky a příznivce stará ukázkově. Nejenže neustále přichází s množstvím inovací vyvinutých v součinnosti s těmi nejlepšími muzikanty světa, ale také každý rok pořádá festival, kde představuje část svého portfolia, obvykle v rukou svých nejlepších firemních hráčů. V minulých letech jsme měli možnost být svědky Tama Drum Festivalu, Meinl Drum Festivalu zaměřeného na činely nebo Ibanez Guitar Festivalu. Letos se Meinl rozhodl představit další podstatný segment své nabídky, a to širokou paletu nástrojů označovaných jako perkuse. Mezi ty, technicky vzato, patří i bicí souprava, ale letošní ročník byl primárně zaměřený na tradiční instrumenty ovládané jak paličkou, tak rukou.

Na místě

Festival probíhá přímo v centrále Meinlu v německém městečku Gutenstetten. Obvyklé velké pódium je letos vyměněno za řadu menších stánků, ve kterých probíhají jednotlivé koncerty a workshopy, až na posledních několik koncertů se publikum přesouvá k tradičnímu velkému pódiu postavenému ve vyprázdněném skladu. Nechybí pestrá nabídka jídla a pití, jedná se o celodenní program a vyhladovělý návštěvník rád využije pohostinnosti stánků s občerstvením anebo lehátek rozložených ve svahu hned vedle hlavní budovy. Pro účinkující, novináře a obchodníky je vyhrazené celé jedno patro kancelářské budovy Meinlu a nutno říci, že pro mnohé se jedná o nejzajímavější místo celého festivalu. Přátelský duch celé akce, kdy se hvězdy hudebního nebe přirozeně míchají s návštěvníky z řad amatérů a každý může prohodit pár slov s některým ze svých hrdinů, je ještě umocněn v této veřejnosti nepřístupné hale, kde celý den probíhá intenzivní společenský kvas zakončený skupinovým sledováním fotbalu.

Ale zpět do veřejných prostor. Jelikož se nejedná jen o hudební, ale také o předváděcí akci, tak samozřejmě nesmí chybět obrovský showroom. V něm je k vyzkoušení v podstatě všechno - od kompletního sortimentu perkusí a činelů (taková přehlídka činelů Meinl Byzance na jednom místě je čistým bubenickým blahem) přes akustické i elektrické kytary až po kompletní bicí soupravy, které jsou naštěstí milosrdně uzavřené v oddělené zvukotěsné kabině. V showroomu i během workshopů je vyjma rozšířených perkusních nástrojů, jako je cajon, conga nebo djembe, kladen důraz na novou řadu nástrojů zastřešených značkou Sonic Energy. Jedná se o nástroje, jako jsou gongy, tibetské mísy, hang drumy a další drobnější instrumenty, které neslouží jen k hraní pro veřejnost a s kapelou, ale k tvorbě hudby pro sebe samotného, pro účely zklidnění a meditace. Je zajímavé, že k tomuto konceptu došli právě racionální němečtí inženýři - image celé této řady je skutečně působivá a v dnešním zrychleném světě se jedná o jedinečné připomenutí toho, že hudba nemusí plnit pouze společenské funkce, nemusí být motivována jen snahou být známý, úspěšný a nejlepší, ale pro mnoho lidí může plnit zcela opačnou funkci uklidňujícího činitele, cesty ke sladění se sebou samotným, ke zpomalení a odpočinku, k cestě dovnitř, nikoliv ven. Meinl zde vyplnil velkou díru na trhu a lze mu jen přát, aby byl s touto řadou nástrojů úspěšný, protože s její pomocí šíří moc hudby a jejího provozování tam, kde dodnes panovaly jen ambientní playlisty ze Spotify. Sada gongů do každé rodiny!

Program

Hlavní šestihodinová část programu začíná v jedenáct hodin dopoledne a je situována do šesti velkých stanů postavených v manipulačním prostoru továrny. Program jednotlivých pódií se s drobnými obměnami opakuje tak, aby každý návštěvník v šesti hodinách stihl obsáhnout všech šest prezentovaných perkusních světů. Na tomto místě je potřeba zdůraznit, že vše je zorganizované s příslovečnou německou precizností, v areálu i programu se snadno orientuje, vše začíná na čas a vyjma jednoho vynechávajícího mikrofonního kabelu nelze organizaci naprosto nic vytknout. Naše výprava samozřejmě neodolala a vydala se postupně do všech nabízených zvukosfér. Program stánků Cajon World a Djembe World byl velmi edukativní a zaměřený spíše na začátečníky, ovšem s opakováním kurzů (každý kurz proběhl dohromady třikrát) se úroveň mírně zvyšovala. Bylo ovšem jasné, že dění je určené spíše pro amatérské hráče a profesionálové mohli v klidu trávit čas zkoušením nespočetného množství vystavených nástrojů anebo networkingem ve VIP zóně. Stany Latin World a Samba World byly mnohem více zaměřené na přímý muzikantský zážitek a přítomní bubeníci a perkusisté si mohli vyzkoušet, jaké to je zahrát si po boku velkých jmen světa perkusí, jako je Jose Cortijo nebo Roberto Santamaria. Ve stánku Samba World po celý den kraloval český hráč a bandleader Tokhi se svou Groove Army, který se stal asi nejnepřehlédnutelnější postavou festivalu, který jeho produkcí začínal i vrcholil. Speciálně pro dětské návštěvníky a také dětské účinkující byl určen stan Die Trommelkinder, jehož produkce měla chvílemi rysy ZUŠkových přehrávek, nicméně ty byly dostatečně vyvážené dětskými či mládežnickými soubory vysoké úrovně. Nejzajímavější štací však byl World of Sound, tedy prostor věnovaný výše zmíněným nástrojům z řady Sonic Energy. Tibetské mísy, gongy, ladičky, diváci usazení na karimatkách na zemi a účinkující připomínající někdy spíš náboženské guruy než hudebníky, to vše dalo dohromady pospolitou atmosféru na hranici meditace a hudebního zážitku. Obzvlášť koncert pro šest gongů Dona Conreauxe patřil k vrcholům festivalu. Hráči na bicí soupravu často zdůrazňují, jak je bubenická komunita propojená a založená na spolupráci, ale tohle byla ještě o úroveň vyšší míra harmonie.

Po skončení workshopů následoval zlatý hřeb dne, tedy večerní koncerty na velkém pódiu. Tuto část programu neotevřel nikdo jiný než Tokhi, následovaný velmi propracovaným divadelním setem skupiny Die Schlagzeugmafia. Jejich kombinace pódiových scének a perfektně nacvičených instrumentálních výkonů vyvolala mnohé nadšené reakce a patří k nezapomenutelným festivalovým zážitkům. Na závěr vystoupili drescHHeads, známí již z minulého roku. Mimo perkuse jsme zde poprvé za celý den slyšeli skvěle ovládnutou a nazvučenou bicí soupravu a je třeba uznat, že pro ucho bubeníka se po všem tom cinkání a bouchání jednalo o rajskou hudbu.

Na závěr

Je třeba ocenit energii (a také jistě nemalé finanční prostředky), kterou Meinl do těchto akcí vkládá. Jmenovitě potom to, že nepropaguje jen výrobky a hráče spojené s bicí soupravou, která je samozřejmě marketingově nejvděčnější, ale pouští se i do festivalů zaměřených na okrajovější skupiny nástrojů, jako jsou právě perkuse. Je snad trochu škoda, že program není o chlup náročnější a zaměřený na pokročilejší hráče, ale je jasné, že střední Evropa není Brazílie a perkuse zde stále nemají tak silnou pozici jako v některých jiných částech světa. Nezbývá než doufat, že Meinl dobře ví, co dělá, a postupnými krůčky si dlouhodobě buduje perkusní nadšence od začátečníků a tato snaha mu přinese nejen vyšší prodeje v budoucnosti, ale hlavně větší počty schopných perkusistů všeobecně. Právě to je to, co dělá Meinl Percussion Festival tak záslužným - samozřejmě že se jedná do značné míry o předváděcí akci, ale marketing není vše. Důležitějším důsledkem je rostoucí zájem hráčů o dané nástroje a o muziku vůbec, a to je to, co se počítá. Takže zase za rok!