Masters of Rock 2006 - studio v pálenici

Michal Kyjonka, 11. 1. 2007

Masters of Rock 2006 - studio v pálenici

Festival Masters of Rock se koná každoročně v průběhu července v areálu likérky Rudolf Jelínek ve Vizovicích a řadí se k největším festivalům v Česku. Tentokrát proběhl v termínu 13.–16. 7. 2006 a vystoupilo na něm čtyřicet pět českých i zahraničních kapel.

Loňský rok se pořádající agentura poprvé rozhodla vyrobit festivalové DVD a ne jinak tomu bylo také letos. A právě pořízení zvukového záznamu na tomto festivalu je hlavním tématem našeho článku.

Když mi koncem června zavolal Martin Duda z firmy High Lite Touring a řekl, že by potřeboval moji pomoc na festivalu Masters ve Vizovicích, bral jsem to jako „běžnou práci“. Když pak zavolal znovu a řekl, že by potřeboval zajistit zvukový záznam celého festivalu do stop pro účely výroby festivalového DVD, to už jsem zbystřil, protože takovou práci člověk nedělá denně, a když jsem pak dostal podrobnější požadavky, docela mě to usadilo. Požadavkem bylo nahrát celý festival, dvacet tři zahraničních (mezi nimi Whitesneak, Apocalyptica, Helloween, Rage...) a dvacet jedna tuzemských kapel (Tři sestry, Arakain, Horkýže Slíže, Mňága a Žďorp...) během čtyř dnů, což představovalo dobrých čtyřicet pět hodin hudby ve stopách!

V průběhu příprav se pak z technických důvodů nakonec slevilo z původních představ a dospělo se k tomu, že u většiny kapel bude pro záznam proveden výběr skladeb, některé kapely navíc nedaly souhlas k záznamu a vydání jejich skladby. I přesto však zvukový záznam festivalu zůstal natolik neobvyklý a zajímavý, že jsem se rozhodl napsat tento článek a odkrýt tak zvídavým čtenářům pokličku hrnce, do kterého není možno běžně nahlédnout. Protože je tento časopis časopisem odborným, zaměřil jsem se především na technické detaily a postupy.

Ozvučení festivalu

Ale abych to vzal hezky po pořádku, pro festival je kvalitní ozvučení stejně důležité jako výběr hvězdného interpreta. Ozvučení festivalu Masters of Rock 2006 zajišťovala firma, která je certifikovaným partnerem francouzského výrobce PA systému L-ACOUSTICS. Splnit vysoké technické nároky světových kapel a zajistit hladký průběh festivalu minimalizováním času přestaveb vyžaduje hodně zkušeností a technického vybavení. Dříve bývalo zvykem, že zvukaři se trumfovali, kolik kdo vlastně postaví kilowattů, dnešní parametry hodnocení PA systému se posunuly dál. Jedním z klíčových parametrů je udržet v celém zvukovém spektru konstantní hladinu akustického tlaku po celé ploše hlediště. Jinak řečeno, aby nedošlo k tomu, že před pódiem to „rve hlavu“ a za pultem už není rozumět. Tuto problematiku dokonale řeší sytém line-array. Autory tohoto systému jsou pánové Urban, Heil a Baumann (zakladatelé firmy L-ACOUSTICS), kteří, jednoduše řečeno, aplikovali poznatky získané při studiu kosmického záření do oblasti akustiky. Vznikl tak PA systém, který je schopen rovnoměrně pokrýt plochu hlediště i na větší vzdálenost. V případě Masters of Rock to bylo sto šestnáct metrů, přičemž u pódia bylo dosaženo sto dvanáct decibelů a sto šestnác metrů od pódia devadesát osm decibelů. Dokázal to na každé straně zavěšený „banán“ patnácti beden typu Vdosc doplněný třemi menšími dVdosc na pokrytí prostoru do deseti metrů od pódia podpořený dvaceti čtyřmi subbasy SB218.

Pokud bychom přece jen chtěli vytahovat trumfy, tak bychom měli v ruce asi sto šedesát kilowattů. Ještě je potřeba zmínit, že skvěle fungujícímu systému předchází dokonalá technická příprava, zmapování prostoru, simulování v počítači a precizní stavba dle výsledku počítačového programu.

V určitých okamžicích bylo na pódiu nataženo až devadesát mikrofonních kabelů a linek. Pro přestavby kapel se používal systém pojízdných praktikáblů – drumrisers, na kterém je možno v předstihu v zákulisí postavit a mikrofony osadit bicí, případně jiné nástroje, zatímco na druhém hraje kapela. Během přestavby se pak jednoduše přejede s postavenou bicí sadou dopředu, připojí se multikonektor do propojovacího boxu a během pár minut se bubny mohou zvučit. Ještě se zmíním o monitorech, které se míchaly až do dvanácti nezávislých cest (včetně in-ear).

Sestavení a oživení studia

Pro záznam zvuku bylo potřeba zvolit vhodný prostor, zejména s ohledem na hluk z pódia a počasí… Od dalších požadavků bylo potřeba díky polním podmínkám upustit. Jediným vhodným místem se na konec stala „pálenica“ – varna sekundární a terciální destilace likérky Rudolf Jelínek. Mísily se tam vůně borovičky a slivovice tak, až jsme se večer cestou autem na hotel obávali o body.

Výběr technolgie a vybavení pro záznam

Jako zvukař ve studiu Kročkov, což je studio bubeníka skupiny Buty Richarda Kroczka ml., jsem už v roce 1996 natáčel do PC s procesorem PII 450 MHz (dnes už nepoužitelné ani na psaní textu) a programu Cubase VST. Na tomto stroji také vzniklo album skupiny Buty Kapradí (1998). S ohledem na několikaletou praxi se záznamem do PC jsem zvolil právě tuto technologii. Přináší řadu výhod, přehled, rychlý přístup a usnadnění následného zpracování. Aby byl záznam zajištěn proti výpadku, použil jsem dva HDD rekordéry (2 x 24 stop), do kterých se zaznamenávalo současně s PC.

Zaznamenat čtyřicet stop už dnes není díky digitalizaci velký problém, ani délka není omezena jako dříve. Teoreticky se dalo řádově odhadnout, že pro záznam festivalu je potřeba při pěti megabajtech na jednu stopu a jednu minutu a při čtyřiceti stopách během čtyř dnů po desti hodinách asi půl terrabajtu diskového prostoru, což jsou dva běžné hard disky.

Daleko větší problém byl, kdo tahle kvanta dat jen poslechne, nemluvě o zpracování. Rozhodli jsme se tedy pro kompromis, každá kapela navrhla pro záznam dvě až tři skladby, pouze nejslavnější kapely se pro jistotu zaznamenaly komplet. Z těchto nahraných skladeb se pak pro účely DVD vybrala ta nejzdařilejší.

Celý záznamový řetězec začínal na pódiu, proto s popisem začnu právě tam. Mikrofony a linky byly připojeny do propojovací skříně (stageboxu), která signál paralelně rozděluje do tří výstupů.

První je propojen napřímo a slouží pro připojení hlavního pultu, další dva výstupy jsou galvanicky odděleny a slouží pro připojení monitorovacího a nahrávacího mixu. Pro záznam tedy byly ke stageboxu připojeny multikabely s celkem čtyřiceti šesti linkami, které přenášely signál na vzdálenost asi padesát metrů do zmiňované pálenice. Prvotní zpracování signálu jsem prováděl na mixážním pultu Yamaha M3000 se čtyřiceti vstupy, z něhož pak pomocí přímých výstupů (direct output) byl veden signál do linkových vstupů AD převodníků.

Pro převod analogového signálu na digitální jsem použil osvědčené převodníky německé firmy RME typ OctaMic D, což je velmi kvalitní osmikanálový AD převodník s mikrofoními předzesilovači. K dispozici jsem jich měl šest kusů, což mi umožňovalo záznam čtyřiceti osmi kanálů.

Prakticky jsem si ověřil výhody těchto převodníků v okamžiku, kdy jsem zcela zaplnil čtyřicet vstupů na mixu a potřeboval jsem ještě další ruchové stopy. Zbylé mikrofony jsem tak mohl připojit přímo do převodníku. Z převodníků do počítače šel signál po ADAT optice do dvou karet RME HDSP 9652. Jako záznamový software jsem použil mně dobře známé Nuendo firmy Steinberg. Pro záznam jsem měl k dispozici dvě stě padesát gigabajtů přímo v počítači a nějakou rezervu v kufříku.

Monitoring při nahrávání jsem dělal přímo na mixpultu, přes aktivní bedny KRK RP6 a Event TR8E, kontrolu nahrávky pak přes dvoukanálový DA převodník RME

ADI–2 rovněž připojený do mixpultu.

Jak jsem se již zmínil, celý záznam byl jištěn dvojicí HDD rekordérů Mackie SDR24, které byly paralelně optikou propojené s OctaMic D.

Samotné natáčení

Z produkční agentury jsem s předstihem obdržel seznam obsazení jednotlivých vstupů na mixu (input list) od větší části účinkujících kapel, takže jsem měl čas na přípravu systému zapojování. Ten pak usnadnil práci pódiovým zvukařům a urychlil přepojování kapel. Celkový počet vstupů pro záznam se vyšplhal na čtyřicet. To bylo v případě jam session skupin Helloween a Gamma Ray (viz. tabulka), kde měly být na pódiu kompletně dvě kapely najednou. Průměrný počet vstupů se pak pohyboval okolo dvaceti šesti.

Jelikož nahrávání zvuku bylo pouze doplňkem festivalu, nebylo možno nijak do zvukových zkoušek či samotného koncertu zasahovat. Práce byla ztížena tím, že jsem na jeviště neviděl, měl jsem sice na pódiu malou průmyslovou kameru, ale záběr byl velmi omezený. Oživování vstupů jsem musel provádět naslepo, využíval jsem zvukové zkoušky kapely, během níž jsem musel následovat F.O.H. zvukaře. Dělal jsem základní zvuk, především nastavení citlivostí a drobné korekční úpravy, které zejména u zahraničních kapel ani nebyly nutné. Pokud byly skladby určené k záznamu umístěné v půlce či ke konci playlistu, měl jsem na dozvučení dostatek času. Horší to bylo, když se měla zaznamenat hned úvodní skladba kapely. V těchto případech přišly k duhu možnosti digitálního záznamu do počítače, kdy se například nedostatečně vybuzený začátek stopy pomocí digitálních procesů jednoduše zesílil a záznam, který by jinak (při analogovém záznamu) byl nepoužitelný, byl zachráněn.

Čtyřdenní nahrávání „do počítače“ nakonec proběhlo bez problémů a pro další zpracování bylo připraveno téměř dvě stě gigabajtů dat. V současné době je DVD Masters of Rock již v prodeji a najdete na něm mimo jiné také skladby Helloween If I Could Fly, jam session Helloween & Gamma Ray I Want Out, Edguy Superheroes a další...

Technická specifikace:

konfigurace PCPentium 4, 2,4 GHz, RAM 512 GB,

HDD 250 GB 7200 ot/min., 8 MB cash, ATA, audio 2 x RME HDSP 9652 – 48 + 4 digital in

softwareNuendo 3

monitoryEvent 20/20 a KRK RP6

ruchové mikrofonyRode NT5

Input list Helloween a jam session s Gamma Ray na Masters of Rock

ChannelInstrument + Mic/Di

1Kick 1Beta 91

2Kick 2Beta 91

3Kick TriggerDI box

4Snare TopE 604